Narutovo Neštěstí 05

Od Konohamaru si to rovnou namířili k sídlu Hyuuga.
„Naruto! Nech mluvit mně,“ navrhla liška.
„Co? Proč jako? Však ty jsi démon, nikdy si tohle nedělal. Nebo se snad mýlím?“
„Ach Naruto, k čemu máš ten rozum? Vždyť jsem byl zapečetěn do mnoha mužů, kteří žádali otce jejich snoubenek o ruku.“
„Ale tohle je Hiashi Hyuuga, nejobávanější otec ze všech.“
„Prosím tě, to ti jen tak připadá. Jeden Jinchuriki se zamiloval do dcery feudálního pána, který svou dceru považoval za nástupce, ale on byl samozřejmě taky vyvrhel jako ty. Tak necháš mně mluvit?“
„Tak dobrá, ale když se mi to nebude líbit, zastavím tě, jasný?“
„Jasný,“ odpověděla liška a už přesně věděla, co řekne.
„Naruto, je ti něco?“ zeptala sa Hinata.
„Já, jen jsem přemýšlel, co řeknu.“
„A přišels na něco?“
„Jo, nech se překvapit.“
Akorát došli před jejich bránu. Hinata tu nebyla, od kdy se nastěhovala k Narutovi. Opatrně zaklepala na dveře.
Ty se otevřeli a dnu stála Hanabi.
„Hinato!“ vrhla se jí kolem krku. Hinatě to přišlo velice divný.
Hanabi jí moc v lásce neměla.
„Hanabi, co se stalo?“
„Náš otec je na tom špatně.“
„Co se mu stalo?“
„Pojďte dnu,“ vedla je směrem k ložnici: „Minule, když jsme trénovali, pak najednou odpadnul a nechtěl jít do nemocnice, však víš, že on na tyto léčby nevěří, ale máma i tak zavolala jednu medičku Tami Hyuugu, naši sestřenici z druhého kolena, aby se na něj podívala. Když ho prohlédla, zavolala jsi matku stranou a něco jí řekla. Matka se rozplakala a odešla z místnosti. Otec má nevyléčitelnou nemoc, která postihuje plíce. Už má jenom pár dní,“ najednou zastali před ložnicí Hinatiných rodičů.
„Proč mi to nikdo neřekl a jak to, že to neví Tsunade?“
„Víš, otec zakázal, aby někdo o tom mluvil, nechtěl, aby lidi věděli, že nezemřel v boji jako ninja, ale na obyčejnou nemoc v posteli. O tobě všade říká, že už nejsi jeho dcerou a jedinou dcerou a dědící klanu Hyuuga jsem já.“
Hinata nevěděla, co dělat.
„Můžu jet za ním?“
„Ale ano, měl by tě už přijmout.“
„Naruto, počkej radši tady,“ řekla mu Hinata a vstoupila do dveří.
„Ahoj otče!“ Hiashi ležel na posteli a těžce dýchal.
„Hinata, už nejdi má dcera,“ řekl a odkašlal si.
„Otče, prosím, odpusť mi mou slabost, ale já jsem se změnila a zesílila. Vím, že bude Hanabi vůdkyně klanu, no já jen chci, abys mně uznal. Vím, že jsem tě zklamala, asi to není můj osud. Ale našla jsem si správnou cestu jak svůj život plnohodnotně naplnit v prospěch Konohy.“
„Dobrá tedy, vidím, že si se změnila. Nemysli si, že já city nemám, jenom si myslím, že jsou projevem slabosti a já teď už slabý jsem. Tak ti můžu říct, že tě mám rád, a že jsi mi chyběla a chtěl jsem z tebe udělat mého nástupce. No ty sis našla jinou cestu. Jsem rád, že pomáháš Narutovi-sama a věřím, že si našla svůj osud. Bohužel já už taky ten svůj,“ pověděl a opět si zakašlal.
„Chtěla jsem ti ještě říct, že se budu vdávat.“
„A kdo to bude? Bývalý Hokage?“
„Já ho miluji, on tě přišel pořádat o mou ruku.“
„Tak ho zavolej,“ Hinata vyšla na chodbu a chytla Naruta, aby šel za ní. Naruto vstoupil do izby.
„Dobrý den, pane Hyuugo.“
„Naruto, pří jsi mě přišel o něco pořádat.“
„Liško, pojď na to,“ řekl jí v duchu.
„Pane Hyuugo, přišel jsem s dobrým úmyslem, poptat o ruku vaši dceři, chtěl bych ji chránit, pomáhat a vážit si ji, jsem finančně zabezpečen a nikdy ji nechci zklamat. Její děti vychovám jako čestné a silné ninji a můj handicap, sem nahradil jinými smysly. Tak Vás vroucně žádám, dejte mi svolení, stát se mužem vaší dceři,“ domluvila liška skrze Naruta.
„Díky liško!“
Hinata vykulila oči a Hiashi svraštil obočí.
„Myslíš to upřímně?“ pozřel na něho pohledem, který by mohl i někoho zabít. Naruto to sice nemohl vidět, ale mráz mu po hřbete přejel jako blesk.
„Ano.“
„Tak potom vítej v rodině,“ pověděl a zakašlal.
„A ty, Hinato, nezapomeň, co jsem tě naučil. Kdy máte svatbu?“
„O tři týdny,“ řekla Hin a smutně se na něj usmála.
„Tak to Vám mohu popřát jen hodně štěstí.“
„Otče,“ řekla Hin a vrhla se mu do náruče.
„Hinata, pojď už, musíme ho nechat odpočívat.“
„Jo, už jdu. Měj se pěkně a opatruj se.“
„I ty, ahoj!“ „Nashledanou!“
Naruto s Hinatou vyšli za dveře. Hinata zabořila hlavu do Narutovho ramene a rozbrečela se. Naruto ji hladil po hlavě a mezitím tam přišla Hinatina matka.
„Matko, jak to snášíš?“
„Snažím se mu pomoct. Ale je možné, že už tu brzo nebude. Jsem ráda, že se s tebou udobřil.“
„Já se budu vdávat za Naruta za tři týdny. Chci, abys přišla na svatbu.“
„Hinato, já nemůžu ti to slíbit, nevím, či budu moct oslavovat.“
„Rozumím to, my už musíme jet. Kdyby si cokoliv potřebovala nebo něco s otcem, dej mi prosím hned vědět. Opatruj se.“
„Ty taky, Hinato.“