Žánr
Bylo, nebylo jedno království, kde žil král s královnou a ti nemohli mít děti, jelikož královna byla vzteklá megera, která jen málokdy měla náladu pustit k sobě do postele svého manžela. Král dělal vše, co mu poručila, protože ji nechtěl rozzuřit, její vzteklé výjevy raději přecházel mlčky… čert ví, co ho k ní před svatbou táhlo, a jestli to byl sňatek z rozumu, tak to potěš koště.
Do pokoje růžovlasé dívky se přes žaluzie prodírají sluneční paprsky.Zatracené slunce, to si už nemůžu dopřát ještě malou chvilku spánku?! Pomyslela si. Potom se podívala na budík. Hmmm... stejně je za chvíli sedm hodin, řekla si v duchu a šla se obléct.
„Mami, jdu do školy!" křikne a zavře za sebou dveře.
Ve škole
„Ahooj, Sakura-chan!" křikne na Sakuru blonďák. V tu chvíli se otočí černovlasý kluk ke dveřím od třídy a vidí tam Sakuru oblečenou ve školní uniformě.
„Ale, ale!" povzdychol si Orochimaru, keď zbadal trojicu týmu z Konohy prechádzať sa po jeho úkryte. „Začína to byť celkom zábavné! Žeby sa môj úkryt stal obľúbenou dovolenkovou destináciou Konohy? Čo tu robíte?!"
„Hľadáme Sasukeho Uchihu," zasmial sa.
„Čo budem mať z toho, keď vám to poviem?" Sakura sa chcela zo zatuchnutých, špinavých chodieb dostať čo najskôr preč.
Byl krásný, sluneční, letní den. Ulice Konohy byly plné lidí a všude panoval klid a pohodlí. Radost se přenášela z jedné osoby na druhou. Děti se zmrzlinami v ruce skotačily a hrály na honěnou. Všechno se zdálo být dokonalé. Mírumilovné. Dokonce i shinobi si dopřávali menší letní prázdniny bez misí. Jenže i ty nejhezčí chvíle mohou jednou skončit.
7.
Stála opřená o zábradlí a koukala na, teď už prázdnou, halu, kde se konala druhá část druhého úkolu. Ten její trouba to kupodivu všechno přežil, ale ten druhý trouba jí dělal trochu starosti. Skoro celou tuhle show prošvihla, protože se probrala teprve před pár hodinami. Poslední dobou je v bezvědomí nějak často. Ironicky se uchechtla a promnula si bolavý krk. Celá tahle situace jí byla nepříjemná, protože slíbila Anko, že bude mlčet. Prý je situace pod kontrolou a ona to zvládne. Nesmí způsobit paniku. Celé to smrdělo, ale mlčela.
Sasuke kráčal po osvetlených zatuchnutých chodbách úkrytu Orochimara. Poznal každý kút jeho skrýše. Dorazil ku veľkým dverám do laboratória pomerne rýchlo. Prekvapil ho známy ženský hlás za ním.
„Sasuke-kun, ty jeden blázonko, chýbala som ti? Prišiel si za mnou?“ vrhla sa na jeho hruď a aj keď sa jej pokúšal striasť, držala sa ako kliešť.
„Karin, pusť ...“ prísne jej zdôrazňoval.
„Ja som to vedela, vedela!“ Sasuke vždy vedel, že je šialená, ale ako sa dostať z tejto trápnej situácie?
„Naruto, tak hovor, kde je?“
„Dal som mu slovo, nemôžem ti to povedať,“ krčil sa za kancelárskym stolom v Hokage pracovni. Vedel, že sa Sakura vie pekne naštvať a je celkom reálne, že by jej hnev rozdýchaval dlho na nemocničnom lôžku.
„Varujem ťa, ak mi to nepovieš, spravím z teba šalát!“ vyhrážala sa. Naruto len nervózne prehltol.
„A je to tu...“ v duchu sa modlil.
Otvorili sa dvere: „Sakura!“ vošiel dnu strieborno-vlasý Kakashi.
„Kakashi-sensei, idete ako na zavolanie,“ modlikal Naruto.
Řev v okolí se konečně uklidňoval. Účastníci chuuninské zkoušky se konečně dostali tam, kam potřebovali, a dokonce i jeho studenti zapadli do třídy. Potěšilo ho, že se jeho kolegy nenechali zmást, i když Naruto se z toho škrábe na hlavě ještě teď.
Kakashi se opřel o zavřené dveře a naslouchal dění uvnitř místnosti. Tým sedm na sebe opět strhl pozornost, ale to i ostatní genini. Všichni byli v místnosti narvané staršími a zkušenějšími ninji a oni opět dělají strašný kravál. Konoha měla opět velkolepé antré a musel se usmát, když si vzpomněl na svou chuuninskou zkoušku. Byl tam nejmladší a ostatní mu řekli, že si nejspíš spletl budovu, že školka je vedle. Smáli se do té doby, než při zkoušce jednoho z nich málem přizabil.
Pětadvacátý díl - Kouzlo okamžiku
„Páni, jakživ bych neřekla, že se nám za tak krátkou dobu podaří shromáždit tolik cen,“ vydechla nevěřícně Shizune, zapisuje svědomitě jednotlivé položky již na třetí list papíru.
„Nezbývá mi, než souhlasit. Skvělá práce, Ino,“ pochválila jmenovanou Hokage, jež seděla pohodlně opřená na polstrované lavici vedle své dlouholeté asistentky a labužnicky usrkávala saké z malého, keramického šálku.
5.
Pár ninjů šel pouští. Oba na sobě měli dlouhé černé pláště s červenými obláčky a oba měli tvář zahalenou. Jeden maskou, druhý kuklou a rouškou. Po dobu cesty do sídla na sebe nepromluvili. Až teprve teď se Nuru rozhodl prolomit ticho.
„Kamže to vlastně jdeme?“
4.
Nějaký šramot ji donutil zvednout hlavu od knihy, kterou si půjčila od Kurenai. Naštěstí její vkus nebyl až tak děsivý jako ten Kakashiho, i když on neměl tušení, že si knihu půjčila. A věděla, že mu to jednou velmi netaktně dá vědět – zasmála se. Tentokrát četla o nějakých vraždách a vyšetřování a hlavní hrdina teď dostával docela do těla, takže vyrušení nesla dost nelibě.
Na jejím okenním parapetu seděl malý pes s ninja čelenkou kolem hlavy. Zamračeně si ho změřila pohledem a snažila se zjistit, jak se tam vůbec dostal.
Do tohto kúska zeme sú vpísané dejiny Konohy. V podobe mien vytesaných do dlhých radov bielych náhrobkov. Hoci to vyzerá jednoducho, nenechajte sa mýliť. Málokto v nich dokáže čítať. Nečudo, veď každý, kto sa tu zastaví, z nich pozná iba čriepok a ešte sa nikto nepodujal všetky tieto čriepky pozbierať. Za predpokladu, že by mu ich vlastníci vôbec niečo odhalili. Mnohé je totiž zahalené pláštikom tajomstiev a intríg. Zastavme sa pri jednom z najnovších náhrobkov a hneď uvidíme jeden taký príklad.
Byly to dva dny od souboje s bratry Doruem a Toruem, když došel k jednomu většímu přístavnímu městu. Zde se Kakuzu rozhodl započít své pátrání po svém novém týmovém partnerovi. Už zaslechl leccos, ale nic konkrétního se nedozvěděl. Až po třech dnech se mu povedlo náhodou v jedné putyce zaslechnout nějakého chlapa, který se zmínil o někom, kdo se má sejít s Nuruem. Vymlátit z něho u zdi za hospodou informace kde a kdy se bude setkání konat, byla hračka. Vyčkával do zítřejší půlnoci a poté zamířil k dohodnutému místu.
Pach spáleniska pomaly prekrývala vôňa čerstvo opracovaného dreva. Už sa jasne začínali rysovať priestory novej rezidencie. Bude vyzerať podobne, ale predsa inak. Nech už ju postavia akokoľvek, ostane jej v pamäti táto vzdušnosť novostavby, jej budúceho domova. Už bolo presne vidno, kde bude mať izbu ona ... a Fugaku. Mikoto pri pomyslení, že čo nevidieť bude musieť spávať v spoločnej izbe s Fugakom striaslo. Od toho dňa s ním bola v jednej miestnosti iba párkrát napriek tomu, že bol dočasne ubytovaný v hosťovskej izbe u jej rodičov.
9.
Dveře se vrzavě otevřely a dovnitř se pomalu všoural Kakashi a za ním jeho syn. Mazuki za nimi zavřela a sledovala shrbená záda obou mužů. Tomoe se zastavil a sledoval otce, jak se pomalu vzdaluje do koupelny a když se za ním dveře zavřely, prudce se otočil a vrhl se své matce do náruče. Mazuki takový nápor nečekala, zavrávorala a i s Tomoem v náručí se skácela k zemi.
„Tomeo byl hodně chytrej. A milej. A i šikovnej, řekla bych. Tomeo…“
Tomeo utekl z vesnice.
To přece nemůžu říct!
Takže chceš lhát?
Ne, ale tohle…
Tak…?
Nemůžu!
„…zmizel…“ vysoukala jsem ze sebe. Nebyla to tak úplně lež, ale ani pravda.
Hinata se na mě s otázkou s očích podívala, ale já jen neurčitě pokrčila rameny a sklopila hlavu.
Neumíš lhát.
Já vím.
[left]Byl druhý den, pozdní odpoledne, kdy se konečně Naruto a Hikari opět setkali – jako celkem obvykle - nad miskami ramenu.
„Tak co, jakej je váš jounin, dattebayo?“
„Ani mi nemluv. Je šílená. Jmenuje se Mitarashi Anko. Podle toho, co říkal Yomi-kun, patří prý do týmu speciálních operací,“ rozhovořila se Hikari o tom, jak proběhlo jejich setkání. „I když jsme se jí představili, neříká nám jinak, než spratci. Koho jste nakonec vyfasovali vy?“
3.
Protřela si obličej a pokusila se neusnout. Kdyby měla kapsy, tak si tam teď vrazí obě ruce a trucovitě nakopne plechovku, která se válí v její cestě. Cítila se úplně vycucaně, jakoby týdny nespala. Jen okrajově vnímala okolí, jak se ploužila vesnicí. Šla jako tělo bez duše a ani si nevšimla, že už je skoro mimo vesnici. Dostala se na větší travnaté prostranství.
„Hej, Mazuki!“ probralo jí to a tak zvedla hlavu a rozhlédla se. Ústa se jí roztáhla v širokém úsměvu. Potěšilo ji, že jej vidí a setřepala ze sebe poslední zbytky únavy.
