Lovec 06: Zabiják z pouště

Pár ninjů šel pouští. Oba na sobě měli dlouhé černé pláště s červenými obláčky a oba měli tvář zahalenou. Jeden maskou, druhý kuklou a rouškou. Po dobu cesty do sídla na sebe nepromluvili. Až teprve teď se Nuru rozhodl prolomit ticho.
„Kamže to vlastně jdeme?“
„Míříme do jednoho pouštního města. Znám tam jednoho chlápka, který mi shání ty masky, skrz které má srdce vysílají své útoky. Pěkný vydřiduch, za masku si účtuje hotový majlant a nejraději by tam cpal všelijaké příplatky za obtíže se sháněním, za vzácnost a podobné nesmysly.“
„Tvá srdce?“
„Ano. Beru srdce různým silným shinobi a prostřednictvím masek chrlím na své nepřátele mocné živelné útoky.“
„Děsivý.“
„Nejsi první, kdo mi to povídá. Ale zajímá mě, kdo byl ten špekoun, kterého jsi strčil přes to zábradlí?“
„Tamten? Ááá, to není důležité. Jednou se se mnou vsadil o to, že nedokážu cosi rozbít, či tak, už ani nevím. A mně se to podařilo. Dlužil mi poměrně velký prachy. Když jsme se potkali a on mi je předal, vrazil jsi tam ty a měl jsem dojem, že tě na mě poslal, aby nemusel platit. Ostatně sázky jako takové uzavírám rád, peněz není nikdy dost.“
„Tak v tom se shodneme. Hele, oáza, tam zastavíme,“ houkl náhle Kakuzu a zamířil k ní, následován Nuruem. Svlažili svá vyschlá hrdla a poté ve stínu vegetace spočinuli do západu slunce, vedouc konverzaci o svých schopnostech a penězích. Když slunce zapadlo za horizont, první se zvedl Nuru a pak, když se vzchopil i Kakuzu, tak společně vyrazili.
„A jinak, zajímalo by mě, jaké máš v Akatsuki postavení?“
„Pokladník.“
„Pokladník?“
„Pein, to je náš vůdce, shání peníze pro svůj plán. A o to se starám právě já. Můj týmový spolupracovník mě přitom obvykle doprovází, ale někteří značně nelibě, třeba Hidan, můj partner před tebou. To bylo věčné: „Furt ty prachy, ku*va? Vždyť to je rouhání, na to ti se*u,“ a podobné nesmysly.“
„Rouhání? On byl nějak nábožensky založený?“
„Ano, věřil v jistého Jashina, trapného boha, který mu přikazuje přinášet mu lidské oběti. Kdokoli, kdo proti tomu pitomému náboženství něco řekl, toho zasypal nadávkami a ranami svou kosou.“
„Aha. A proč sis takového partnera vůbec vybíral?“
„Toho jsem si nevybral já, toho vybral Pein. Říkal, že kvůli mému zvyku vraždit své partnery pro neshody bych měl dostat někoho, koho prostě zabít nedokážu. A tak jsem přišel k němu. Jeho blbá víra mu totiž zaručovala nesmrtelnost. Ostatně i tebe mi po jeho ztrátě vybral Pein.“
„A jak vlastně ten Hidan bojoval? A když je nesmrtelný, jak došlo k jeho ztrátě?“
„Měl u sebe ustavičně tříčepelnou červenou kosu s lanem a navijákem. Tou zranil nepřítele, olízl jeho krev, pak na zem nakreslil krví znak Jashina a když se postavil do středu kruhu, změnil barvu a nějak propojil své tělo s nepřítelem. Toho potom týral tím, že si působil zranění, která se stávala i protivníkovi, až se nakonec zranil tak, že by to normálního člověka zabilo. A ohledně jeho ztráty, nepleť si nesmrtelného s nezranitelným. Bojovali jsme s jedním chlapem, jehož tělo mělo hodnotu čtyř set milionů. A tomu se podařilo Hidana nějak uspat. Pak ho unesl i s Ichibim, kterého jsme ulovili předtím. Ostatně to je náš cíl: získat zpět Ichibiho, zabít Noroie, tak se totiž jmenuje ten s tou vysokou odměnou, a pokud možno, získat i Hidana. Jestli Hidana získáme, tak potom, jak ti Pein v sídle, kde tě oficiálně prohlásil členem Akatsuki, říkal, si můžeš jít po svých, pod podmínkou, že o nás nikomu nepředáš informace.“
„Na to si pamatuju docela dobře, jak říkal, že mě budete pronásledovat, pokud vás napráskám. Ale žádný strach, po mě jdou vesnice taky. Ostatně pár lovců odměn se nechalo zlákat penězi, které by za mě dostalo, osmadvacet milionů, to je docela dost, nemyslíš?“
„Co jsem slyšel, Písečná na mě a na Hidana vypsala po únosu Kazekageho padesát milionů.“
„Tak to je dost, hádám, že klidu moc mít nebudem?“
„To je docela dobře možný.“
„A jak vlastně sháníš peníze pro Akatsuki?“
„Snažím se být všude, kde se vyskytne nějaká příležitost rychlého a velkého zisku, ale nejspolehlivější příjmy mám jako lovec odměn.“
„Takže kolega?“ ozval se třetí hlas za nimi. Oba se ohlédli. Stál tam vysoký muž v černém, s šálou, která zakrývala jeho tvář, a s černými vlasy. Jeho bleděmodré oči se na ně zlověstně dívaly a na záda jim mířil špičkami krátkých kos.
„Co máte všichni s tím černým oblečením?“ optal se Kakuzu Nurua, ale ten neodpověděl.
„Jeden za padesát, druhý za dvacet osm, to dělá sedmdesát osm milionů ryou. Pokud se to povede, budu nechutně bohatý.“
„Kdo k čertu –“
„Pssst. Takže, až vás zabiju, jak vás budu přepravovat?“
„Je on –“
„Pssst. Co bych za ty peníze pořídil? Nový brousek, s tím můžu začít.“
„Ehm ehm…“ zkusil Nuru převzít slovo.
„No, co je?“
„Buď nás zabij hned, nebo přestaň kecat o nesmyslech. Krom toho, ještě jsme živí, ne?“
„Živí sice jste, ale za chvíli nebudete.“
„A smím vědět, s kým máme tu čest?“
„Kiroichi Nera. Nájemný vrah a příležitostný lovec odměn.“
„Drží nás v šachu, chytré, velice chytré. Jediný pohyb a můžeš nás zabít…“ ozval se zakuklenec.
„Tak tak…“ přitakal Kiroichi a když si všiml, že Kakuzu začal kráčet, jakoby se nechumelilo, přiskočil a rozmáchl se svou levou kosou na jeho záda tam, kde se nacházelo jeho srdce. Kosa se odrazila, Kakuzu se otočil a vystřelil zpevněnou pěst na zabijáka. Ten pohotově uhnul a přesekl vlákna, která pěst spojovala se zbytkem ruky, čímž pěst spadla na zem.
„Slabota,“ škodolibě poznamenal Kiroichi a rychle vykryl čepel Nuruova meče. Chvíli se přetlačovali a jejich čepele zazářily chakrou, ale přesto kosa přesekla meč.
„Fuuton!“ vyjekl Nuru, „Používá Fuuton!“
„Nevadí, já mám přece Katon. A pokud bys byl tak laskav, a hodil mi mou ruku, tak bych ho mohl i smést jednou ranou,“ řekl s klidem Kakuzu, jehož dvě bojeschopné příšery už stály za ním a ta nižší otvírala ústa s maskou. Z té začala po muži s kosami chrlit ohňové střely, kterým ale hbitě uhýbal a přitom se stíhal po Nuruovi ohánět kosou. V tomto ohnivém dešti, šermování kosami a bleskovými útoky od Nurua a od rohaté masky, zkrátka v tomto chaosu se pokoušel Kakuzu dostat ke své ruce. Dvakrát ji měl téměř na dosah, ale jednou ji odkopl zabiják a podruhé byl nucen také uhnout kvůli němu – fouknutím po něm vyslal ostrou větrnou vlnu. I přesto ji ale na třetí pokus zachytil a připojil ji ke zbytku své paže. Nuru mezitím vyslal berana, krysu, býka, hada a tygra, ale přesto se mu nepovedlo buď přes větrné protiútoky či přes zabijákovu obratnost ani jednou zasáhnout svůj cíl. Naopak místo toho zmařil svým býkem Gian, který měl nájemného vraha aspoň zaměstnat a dát ohnivé masce příležitost k útoku. Namísto toho to vyústilo ve zmatek, kterého Kiroichi využil k tomu, aby se dostal k Nuruovi. Ten ho ale zpozoroval dřív, než jej stihl zranit, a tak jej zabiják alespoň odkopl zespoda do písku.
„Katon: Zukokku!“ ozval se hluboký hlas za ním, načež ohnivá maska vychrlila velkou kouli. Kiroichi bleskurychle poskládal pečetě, stáhl si šálu a vyfoukl obrovskou větrnou kouli. Ty se srazily, někde uprostřed vybuchly a pak opět zavládlo večerní šero.
„Heh, síla, ale když je tomu člověk schopný – Ááá!“ Vřískl bolestí. Do jeho zad naběhl bleskový pes, kterého stvořil Nuru, s rukou ještě pořád napřaženou.
„Nevšímat si mě, to od tebe byla hloupost.“
„Kdo… Kdo vlastně jste?“
„Kakuzu…“
„…a Nuru.“
„Pracujeme pro organizaci známou jako Akatsuki.“
„Akatsuki? O těch jsem slyšel. Vy a ta vaše přiblblá filosofie míru –“
„To mě nebere, já jdu jen po penězích.“
„Cha, tak to já šel taky, to já taky…“ řekl svá poslední slova a pak umřel.
„Co s ním?“ opatrně se zeptal Nuru.
„Nic. Pohřbívat toho pitomce nebudu, nemám čas. Ať si ho třeba sežere havěť, je mně to jedno. Nebudu se otravovat s pohřbíváním všech, kdo nás napadne. A připrav se, že jich bude ještě dost,“ odvětil Kakuzu a odkráčel pryč. Nuru pokrčil rameny a následoval ho.

„Ááá, pane Kakuzu, vítejte, vítejte! Copak vás sem přivádí?“ optal se vetešník z jednoho zaprášeného a zapadlého krámu.
„Ty řeči si nech od cesty. Nevážil jsem sem dlouhou cestu a nebojoval se třemi lovci odměn jen proto, abych si vyslechl tvé okázalé kecy. Chci masky.“
„A jaképak?“
„Suiton a Fuuton.“
„Ó, Suiton a Fuuton? Tak to bych tu měl široký –“
„To si strč za klobouk. Chci stejné, jako ty staré.“
„Kolik by stál tenhle meč?“ ozval se Nuru.
„Ó, je vidno, že se vyznáte ve kvalitním –“
„To až potom, prvně chci masky.“
„Zajisté, ale jsou to vzácné a drahé kusy, které bylo obtížné –“
„Kolik stojí normálně?“
„Třicet tisíc za kus.“
„No dobrá, ale je to vydřidušina.“ prohlásil zakuklenec a hodil vetešníkovi balík peněz.