Obecné
„Abych se představila, jmenuji se Uzumaki Nano .............................“
Teď už nejen, že Kakashi vyvalý oči, ale i sama Hokage má výraz velice velkého překvapení. Dlouhou dobu je ticho a nikdo se skoro ani nehne.
„Ehm, Ehm …“ odkašle si Jiraiya, aby přerušil tuto dlouhou chvíli. Tsunade jen dosedne zpět na svou židli a stále je beze slov z té novinky. Ozve se Kakashio mumlání :
„Myslel jsem, že Naruto je poslední ze svého klanu ….“
/To si asi nebyl jediný … / pomyslí si Tsunade.
Slunce pomalu zapadá a nad vesnicí se tyčí osoba zahalená v černém plášti s kapucí zahalující skoro celou tvář.
/Konoha …. Už moc dlouho jsem tu nebyla,/ pomyslí si zahalená osoba. Po těchto slovech míří do vesnice k budově Hokageho. Lidé pomalu zavírají své obchody a chystají se domů za svou rodinou nebo přáteli. Prochází kolem Ichiraku ramen, kde je stále otevřeno.
Už to byl týden, co se viděli. Co se znovu viděli po 2 a půl letech…Sakura seděla u sebe na posteli a přemýšlela. Najednou se zvedla a přešla na druhou stranu svého pokoje. Do rukou vzala tu známou fotografii na které byl tým 7 a zahleděla se na ní, což teď poslední dobou dělala několikrát denně a zase se i s ní vrátila na postel.
V myšlenkách se neustále vracela do toho kráteru.
Takže tohle je pokračování příběhu „Hodina Matematiky“.Tentokrát se to jmenuje „Hodina Přírodopisu“.Bavte se 
Díl 2. - Hodina Přírodopisu
„Uf…To bylo vo fous!“ lekla se Sakura,a teprve teď si uvědomila,že nemá svoje věci.
„Sakra!Musím se tam vrátit!“ řekla si,a letěla zpátky do třídy.Cestou vrazila do Sasukeho,který jí ty věci nesl,a při pádu se to všechno vysypalo.
„Au!“ sykla Sakura.
„Promiň,seš v pohodě?“ vyptával se Sasuke.
„Jo,dobrý.“,odpověděla Sakura, a začala si sbírat svoje věci.
Tady je další díl, je trochu kratší, ale ten příští je zase o dost delší(no jo, já vim, spoiler)
...
Máte pocit, že už jste to někde slyšeli?! Jo, mám pocit, že už jsem to říkala předtím...
Kapitola 4: Joshiru
Stál tam přede mnou, vysoký, dlouhé světlé vlasy a široký úsměv…
“Joshiru-kun“ stačila jsem jenom říci…
Seděla na lavičce v parku. Kdysi schopná konoichi, nyní pouze stín své minulé slávy… Podívala se na svoje rozpraskané ruce, vrásky na kůži prozrazovaly, že už toho zažila mnoho a podle mnohých ještě zažít měla, však ona sama věděla, že ten den, den přinášející klid a temnotu, je tady… Bylo 28. listopadu a ona věděla, že jak napadne sníh, její život skončí.
Tak tady je 6 díl jak jsem slíbila!!! x) Jinak se sváma na týden loučím, jedu totiž ze třídou prič! A ještě kdyby jste mi chtěli nechat nějakej odkaz nebo prostě jen tak tak se mrkněte na můj blog. Všechny povídky co jsou tady a možná ještě nějaký na víc tam mám daný!! www.hin-chan.blog.cz
No doufám, že těm nahoře nevadí když jsem dám svůj odkaz na blog .... no když tak to přepíšu!!
lidičky fakt moc se omlouvám, že jsou mezi díli tak velký mezery ale tech povídek je prostě moc!!! A já nestíhám!! A zítra odjíždím na týden pryč takže taky nic nebude ....
Hinata utíkala lesem. Utíkala od všeho. Utíkala od bolesti, od lidí, chtěla být jednoduše sama a zapomenout. Ale věděla, že se ji to nikdy nepodaří. Že nikdy nezapomene na něj.
"Naruto..."zašeptala do ticha a zastavyla se.
Prázdnej byt je jako past
kde růže uvadnou
Uklizeným a skoro prázdným bytem se ozvalo tiché vrznutí. Na podlahu předsíně padlo mdlé měsíční světlo, které však záhy zmizelo a nahradil ho neviditelný stín osamělé postavy.
[font=Book Antiqua]dobře dobře, dávám se další "rádoby povídku" předem upozorňuju je vážně nudná a nedějová a i dost nereálná... XD heh...no neřešim...
---Poslední slova---
8. kapitola: Další špatné zprávy, Sasuke zraněn
Joemi se podíval do kráteru způsobeného Narutama. Uprostřed ležel Kisame beze známek života. Tedy leželo tam aspoň to, co z něj zbylo. Už tam nebyly znatelné lidské rysy... Jomei se znechuceně odvrátil. Ohlédl se po Narutovi. Ten stál kus od zbytků nepřítele. I on sám byl překvapený že to bylo tak snadné, ale nebylo pochyb. Kisame byl mrtvý. Naruto si úlevně oddychl a v tom momentě si vzpomněl na své zranění. Vyčerpaně se posadil na zem. Jomei k němu přiskočil.
Tento příběh se odehrává v zimě. Měla jsem takovou divnou náladu a tak vznikla povídka. Děj je na dvou různých místech a odehrává se současně.
Bože, jsem to zas vyvedl, a ještě mi to tak trvalo, no nic, je tady další díl. Chtěl jsem to udělat kratší, ale nakonec jsem se nějak rozepsal. Tak mě nešetřete a pořádně mi to nandejte v komentech.
"Připravený Naruto?"
"To si piš."
"Dobrá tak teda VYRÁŽÍME!"
A oba vyběhli jak smyslů zbavení.
"To jsou blázni. Ještě před chvílí se sotva vlekli a teď závodí." řekla s úsměvem Tenten.
"Jo a jestli se někde vymelou, tak to zase budu muset dávat do pořádku já." ozvala se Sakura.
Tobi je a vždy byl hodný chlapec. Deidara, potom, co zabili Sasoriho, ho vyfasoval k jeho veliké smůle za parťáka. Už od počátku bylo poznat, že Tobi s Deidarou je vcelku spokojený, ale Deidara...
Stál uprostřed lesa. Studený déšť padal z temné oblohy a smýval jeho slzy. Slzy, které se tvořily v jeho očích. Nedokázal je zastavit. Stejně jako nedokázal zastavit jeho. Nejlepšího přítele. Toho, s nímž měl vytvořeno pouto. Toho, jehož měl ve svém srdci. Toho, pro kterého by položil svůj život.
„Nehýbej se…“ Ten hlas… šeptal jí tohle do ucha… Mladý Uchiha jí kunai držel u zad a v očích mu rudě plál Sharingan. Měl tam takřka šílený výraz… Byl jí odporný.
„Nech mě být… prosím.“
„Ale copak? Že bys žebrala o svobodu?“ Sasuke se posměšně zasmál. Ne, tohle jí nedaruje… zničila mu život.
„Prosím…“
„Tak dobře…“ Mírně se od ní odsunul. Dívka si oddychla. Ne však nadlouho…
V době kdy Rin a Naruto stáli u západní brány, Gaara stručně popsal situaci, kvůli které sem byli zavoláni.
„Před několika dny jsme dostali hlášení od jižní brány. Asi den chůze od Suny byli spatřeny dvě osoby v černých plášťích s červenými mraky. PO tom to popisu bylo jasné o koho se jedná a že sem Akatsuki přišli pro jednoocasého, jiný důvod jejich přítomnosti nenapadá.“ přiznal mladý Kazekage a posadil se do křesla. Nadechl se a pokračoval.
Tak tady je další, doufám, že aspoň trochu podsune děj...
...a doufám, že se vám bude líbit...
Hisunaki možná zpět část 5
Naruto a “neznámá“ se prodírali rychlými skoky lesem. Neustále žena kontrolovala, zda je někdo nesleduje.
„Neboj se“ řekl chlapec, když se otočila asi po desáté „Znám super místo, kde můžeme trénovat a ani záchranný tým na nás nenarazí…“
„Jak to můžeš tak jistě vědět?!“ zeptala se žena a nervózně si strčila vlasy za ucho.
7. kapitola: Sourozenecké shledání
Sasuke se s Narutem domlouval na plánu, jak by měli pokračovat, ale Naruto ho moc nevnímal. Většinou se jen zamyšleně podíval na Jomeie přivázaného ke stromu a sledoval jak sedí a dívá se na oblohu.
„...a tak, - Hej Naruto! Ty mě vůbec neposloucháš!“ vyjel Sasuke.
„Hm? Co?“ otočil se k němu Naruto.
Tady je další díl, je trochu kratší, ale tak co, ten příští bude zase delší...P-)
Kapitola 3: Co dál?!
Můj stav další den?! Byla jsem „úplně v pohodě“. Ano, čekala jsem, že to bude těžký, ale až takhle?!-
Probudil mě vlastně on. Stál vedle mě a energicky se mnou třepal. „Nami-chan, Nami-chan!“
volal mé jméno a s úpěním zdůrazňoval příponu na konci. Byla jsem rozespalá a rozlámaná, ale tohle jsem nemohla přeslechnout a opřela jsem se o lokty, abych na chlapce viděla.
