Hisunaki- možná zpět- část 5

Tak tady je další, doufám, že aspoň trochu podsune děj...
...a doufám, že se vám bude líbit...

Hisunaki možná zpět část 5

Naruto a “neznámá“ se prodírali rychlými skoky lesem. Neustále žena kontrolovala, zda je někdo nesleduje.
„Neboj se“ řekl chlapec, když se otočila asi po desáté „Znám super místo, kde můžeme trénovat a ani záchranný tým na nás nenarazí…“
„Jak to můžeš tak jistě vědět?!“ zeptala se žena a nervózně si strčila vlasy za ucho.
„Lehce… Ráno jsem se ptal Sakury, kam míří… a můžu ti s jistotou říct, že úplně opačným směrem!“ uchychtl se Naruto. Žena jen s úsměvem pokývala a doufala v orientační schopnosti mladého ninji.

Kakashi skočil na další větev a odrazil se. Znovu se otočil ke zbytku skupinky. Sakura i Kiba vypadaly zmoženě. Už byli půl dne od Konohy. Kibovi pomalu docházela čakra. Sakura na tom také nebyla nejlépe.
„Támhle u toho vodopádu si uděláme přestávku…“ řekl směrem k oběma mladým ninjům. Ti se velmi ochotně zastavili u čiré vody a opláchli si upocené tváře. Sakura si nabrala vodu a pustila se do svačiny. Kiba stále hleděl do vody.
Potom vypravil hlasem plným obav: „Doufám, že si Akamaru vede dobře“
Sakura na něj soucitně pohlédla: „Neboj, určitě se mu ta rána vyléčí.“ „Jen aby!“ dodal Kiba starostlivě.
Kakashi se k němu pomalu obrátil: „O Akamara se teď vůbec nemusíš obávat, o něj je dobře postaráno u tvé sestry. Ale co tvoje čakra?“ Kiba se hořce ušklíbl: „S tou to taky není nic moc… Moje jutsu už pomalu slábne, pachy jsou čím dál tím slaběji cítit. A teď to asi taky moc nepůjde…“ Pomalu vstal, napřáhl ruku a ukazoval do hloubky lesa se slovy: „Odtud jsem to cítil na posledy…Tu ženu jsem ale nezachytil.“
„Kakashi-sensei, myslíte si, že…?“ vypískla dívka, která doteď mlčela a sledovala rozhovor dvou shinobi.
„Ano, Sakuro, pravděpodobně se rozdělili a tu ženu kryjou jistým jutsu… nebo ji vůbec nemají a my jsme na špatné stopě…“
„A co jako budeme dělat?“ zeptala se dívka trochu rozjařeně. Kakashi se opřel o strom. „Budeme je pronásledovat…Pokud ji mají, zachráníme ji, pokud ji neunesli, alespoň je chytíme za pokus o únos nebo aspoň za zničení majetku…“
Sakura rázně kývla. Kiba také. „Takže za chvíli můžeme pokračovat!“ Prohlásil Kakashi a vyndal si z batohu tornu na vodu…
…
Vzpomínka:
Pomalu zapadalo slunce…
Dívka se opírala o kůl. Tohle jutsu asi nikdy nezvládne…Vskutku, nejspíš bude nejhorší ninja z Vírů, vždyť už trénuje od rána a zatím neudělala žádné velké pokroky…
Do očí se jí hnaly slzy…Rychle je však otřela… „Já se nevzdám!“ vykřikla sama pro sebe, shodila si své rusé vlasy z ramen a znovu začala vytvářet pomocí rukou znaky…soustředila svou chakru… „Mám to!“ vyjekla její mysl…
„Ano, ty se opravdu nevzdáváš…“ uslyšela ten “ protivný“ hlas za sebou a její snaha o jutsu byla v háji…

„……..no a tohle už znáš, to je kunai“ řekl Naruto hledíc na ženu, jenž se právě ve tváři objevil zmatený a trochu nepřítomný výraz.. Aby ji nějak probral zahučel na ni bez servátek: „Chápeš?!“
Žena sebou zatřepala. „Promiň, nedávala jsem pozor…“ Naruto vzdychl. Ona je v učení snad horší než já, pomyslel si.
„Gomen…Nadávala jsem pozor, ale ty zbraně znám…“ řekla a uchopila do jedné ruky kunai a do druhé shuliken. „Dobře“ řekl chlapec už trochu veseleji „a teď v praxi…“ vyslovil a ukázal na kmen, jenž bez koruny trčel ze země jako pahýl. Žena se ke kusu dřeva otočila a hodila zbraně. Chlapec zavrtěl hlavou: „Styl máš dobrý, ale práce rukou je příliš nesjednocená…“ řekl se znaleckým pokyvováním hlavou. „Ty se v tom nějak vyznáš…“ obrátila se na něj žena. Naruto ale zavrtěl hlavou: „Ne, ne, tak to není…“ rozpačitě se pousmál: „Tohle mi vždycky říkal Iruka-sensei!“
Zazubil se teď do široka. Žena se taky musela pousmát. Najednou se jí však začala motat hlava…

Dívka se na něj otočila. „Zase ty!“ vykřikla rozezleně. Chlapec se však stále mile usmíval a jejího rozčilování si vůbec nevšímal. „A co se tak culíš?! Však já ti ten úsměv smažu z ksichta!“ Vrhla se ke chlapci, i po dlouhém namáhajícím tréninku, najednou plná elánu a energie…
Mnoho dívek z její vesnice by se k něčemu takovému neodvážila…ba ani by tak nevyprskla, na sice neoblíbeného, ale cizince…Jenže ona byla jiná…často se přisuzovala chováním k chlapců, nežli k dívkám…Jí to ale nevadilo, svou povahu neskrývala a byla na to svým způsobem i trochu pyšná, což byla snad jediná z jejích dívčích vlastností, pro vnějšek výrazná…Ale nebyla to zase taková “mužatka“, jak se před ostatními dělala…

„Jsi v pořádku?!“ zeptal se chlapec trochu vyděšeně. Žena se znovu dívala tím svým nepřítomným výrazem…Za chvíli se ale probrala.
„Promiň, to je asi následek zranění…“ „Neměla by sis odpočinout?“ zeptal se projednou vnímavý Naruto. „Ne, musím pokračovat… Já to přeci nevzdám, vždyť jsme ani nezačali!“
„Dobře“ řekl se chlapec udivený její náhlou rozhodností.

Pátá znuděně vyhlížela z okna. I když v téhle době měla pracovat, radši zaúkolovala Shizune a sama přemýšlela “o nesmrtelnosti chrousta“. Po krátkém čase se ovšem sedíc na křesle otočila ke stolu a se šibalským úsměvem se skláněla k nejdolnější zamčené zásuvce jejího pracovního stolu. Se zalíbením pomalu otáčela klíčkem a očima přímo olizovala lesknoucí se sklo láhve plné saké… Už, už se pro ni natahovala, když v tom uslyšela hlasité zaťukání. „Mimo provoz!“ hulákala na člověka za dveřmi. „Tsunade-sama, to jsem jenom já“ ozval se ženský hlas. Tsunade si unaveně vzdychla: „Dále!“
Shizune pomalu vstoupila a se svou obvyklou opatrností se přiblížila ke stolu hokáge.
„Co se děje, že mě rušíš, když mám přestávku?!“ vydlala ze sebe Tsunade, plná rozhořčení. „Tsunade-sama, ANBU stále nic nenalezli…“ „To se dalo čekat!“ přerušila ji otráveně Tsunade.
„Počkejte, nepřerušujte mě“ odpověděla na to Shizune a udělala velmi vážný výraz. Tsunade musela uklidňovat svoje vznětlivé já. Zamračila se a udělala na mladou kunoichi zvědaví pohled.
Shizune pokračovala: „No, tak se rozhodli hledat mezi mrtvými osobami, hledali dlouho, velmi dlouho…“ „Tak už to nenatahuj! Co našli?!“ vyprskla nedočkavě Tsunade. „Ta žena je nejspíš….“
„Konec pátého dílu“ řekla autorka:-D

Tak doufám, že to šlo...