Obecné

Lidičky, je to smutné ale je to tak. Tahle povídka právě končí. Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste u ní vydrželi tak dlouho a dokonce se vám i líbila! Ten to závěrečný díl je extra dlouhý (5 A4)Musím se pochlubit!
Jinak doufám, že mi tu necháte aspoň malý komentík a ještě jednou díky, že jste to s mým hrozným psaním vydrželi (no jo sebekritika)!

Sny a naděje zanikají ale po nich se objevují nové a lepší!

Tak a je tu pokračování. :)

Sakura se posadila naproti němu a mžourala si oči.
„Chceš udělat něco k snídani, miláčku?,“ zeptal se jí Naruto a Sakura mu přikývla. Vzal si zástěru, rozklepl dvě vajíčka a dal je smažit na pánvičku. K tomu jí udělal zelený čaj a přichystal jí to na stůl, zatímco se šla Sakura upravit.
Vyšla z šatny v přiléhavých červených šatech a účesem podobným, jako má Tenten. Řasy silně namalovaný a růžové stíny, které jí ladily k očím a šatům.

Opět nějaká jednorázovka ode mne. Za chvilinku se du pustit do dalšího pokračování sériovky.

"Konan?" ozve se z druhé strany postele.
"Hm..." zamručí Konan. Pain jí šáhne na holé stehno. Celý den se jí skoro nemohl ani dotknout díky misi.
"Paine, ne. Po včerejším fiasku na to nemám chuť. Co kdyby sem zase vtrhl Itachi?" odsekne ironicky.
"Promiň. Já mu říkal, ať nás večer neruší."
"Ale asi zřejmě ne dost důrazně!" řekne nabroušeně Konan.

Jaden, Naruto a Kakashi stáli s Bakim na chodbě, když jim posel přinesl zprávu z Listové.
„5. Hokage vám píše, že poslala posily.“ Řekl Baki a podal Kakashimu zprávu.
„Poslala tým Gai.“ Řekl Kakashi.
Naruto se zazubil.
„Gaie?“ pozvedl obočí Jaden.
„To je tlustoobočnatcův sensei ne? Vsadím se, že všichni pěkně zesílili.“ Řekl usměvavě Naruto.
„Výborně! Nemáme čas to brát na lehkou váhu! Vyražme hned na Akatsuki!“ řekl odhodlaně Naruto a rozeběhl se chodbou pryč.

„Co po mě zase chceš?“ zakřičí Sakura na zahalenou postavu stojící před ní.
Je úplně sama v lese s tímto jí známým mužem.
„Chci tebe.“ Odpověděl tajemným hlasem.
„Já už o tebe ale nestojím… od té doby co si odešel pryč. Už si mi ukradený.“
„Vážně?“ ozve se od Sakuřiných zad. Ta se celá rozklepe.
„Neřekl bych …“ pohladil ji Sasuke po holém rameni. Sakura se od něj odtrhne.
„Tak to se asi pleteš. Odejdi.Už si nemáme co říct.“
„Jen tak tě nepustím…“ řekl rázně a stále zůstal stát na místě.

Lidičky toto je předposlední díl! 9 Bude poslední! Ale ted přeji příjemné čtení!! =)

Sakura a Sasuke se po celou dobu co odešli od Orochimara a nechali tam Naruta a Hinatu samotné, nervozně ohlíželi.
"Myslíš, že jsem udělali dobře?" zeptala se asi v půli cestu Sakura. Sasuke se zadíval na oblohu.
"Ano! Naruto je silný! A zcela mu věřím! Neboj nic se jim nestane!" řekl přesvědčivě Sasuke, ale sám měl o ně strach.
"Jen doufám, že mám pravdu!" pomyslel si Sasuke.

............

Milý Chouji,

kdysi jsem si myslel, že když máš někoho rád a záleží ti na něm... když jste prostě přátelé a vnímáte to tak oba dva, tak spolu prostě budete.... budete si užívat života... spolu, budete se smát... spolu, budete smutnit... spolu... že pocity budete vnímat společně. To jsem si myslel a tomu jsem i věřil.
Ale ukázalo se, že je všechno jinak... někdy se cesta, po které kráčíš se svým přítelem, začne rozdělovat...a někdy se stane, že se každý vydáte někudy jinudy.

Dva a půl měsíce se potuloval po světě, nikdo nikdy neviděl blondýnku s velkým vějířem na zádech, už si myslel, že celé co se doteď stalo byl sen a žádná Temari nikdy neexistovala. Až ho jednou jeho nohy donesli do Písečné vesnice, nevěděl jak se tam dostal, ale když už tam byl, rozhodl se navštívit své příbuzné a optat se, co je nového. V hloubi duše doufal, že tam na něj čeká jeho žena, že se přece jenom vrátila a on bloumá po světě a zbytečně ji hledá.

„Dobrý den, já...já jdu za Kazekagem.“ oznámil u brány do Suny.

Orichimaru, vlastním jménem Eunectes murinus (anakonda velká), se narodil v Malém Visánku někdy okolo roku 1932 (přesné datum není známo kvůli velkému Visánskému požáru, který zachvátil místní matriku).

Otec mudla, matka kunoichi, staršímu bratrovi hrabalo ve věži. O pár let později bráška Tom (později známý jako lord Voldemort) vyvraždil rodinu. Přesné důvody udává ve své knize Plazím se k Potterovi: „Prostě se mi chtělo“.

Dny ubíhaly a velký zápas se blížil. Kromě Narutova družstva se do zápasu přihlásila už jenom jedna skupina, byli to Akatsuki plus Oroksicht a Kabuto. Jejich sestavu si představíme někdy jindy.
Nastal velký den D. Naruto si ještě skočil na poslední rámen před zápasem, Gai a Lee běželi svých obvyklých 500 koleček kolem Konohy. Temari a Shikamaru se povalovali někde na louce a kdoví co tam dělali Kotetsu a Izumo se rozcvičovali zábavnou hrou na slepou bábu. Ti ostatní už trávili svůj čas před zápasem v kabině, kde hráli karty.

Před hradbami Skryté písečné stály dvě postavy v černých pláštích s červenými mraky.
„Už mě to čekání rozčiluje!“ zavrčel ten shrbený, s černým šátkem přes ústa.
„Klid Sasori! Dej mu čas. Jestli to zvládne, tak se stane členem. Byl si cestou sem nějaký jistý…doufám, že se nepřecenil.“ Řekl ten druhý a vyšší, klidným hlasem.
„To si nemyslím. Deidara není tak slabý, ale trvá mu to…To mě opravdu rozčiluje!“ řekl Sasori.
Za chvilku přeletěla přes hradby Písečné úplně bílá a podivná sova.

Tak mě napadlo napsat tuhle povídku na docela netradiční pár. Jako obvykle není nic moc. Budu moc ráda za každé hodnocení

Sakura se loudala ulicemi vesnice a už zase na něho myslela. Nedokázala myšlenky na něj zahnat. Byl tak silný. Tak krásný. Tak tajemný.
Měla z něho dočista poblázněnou hlavu. Nepřítomně zírala pod nohy, až do někoho vrazila. Lekla se a chtěla se hned omluvit. Zvedla hlavu a spatřila HO. Jeho tajemnou tvář. Jeho odzbrojující pohled.

Jsou tajemné... jsou sexy a každá z nich touží po trvalém pobytu v posteli nějakého člena Akatsuki... To je organizace A-Hunters!

„Snowfox-sama, proč ještě nevyrážíme?“
„No jo, pořád. Vždyť už se budu převlíkat. Musela jsem jen něco dořešit, hmph.“
„Můžu vědět co, Snowfox-sama?“
„Soro!“
„No jo, no jo…“ zažbrblala si dívka. Měla na mikádo ostříhané fialové vlasy a milé šedé oči. Její útlá postava a malá výška vytvářeli dojem křehkosti.

"Proč, jsi mě opustila? Proč?" zašeptal smutně a zadíval se na bílí náhrobek.

"Můj sen se vyplnil, ale bez tebe nemá smysl! Bez tebe nemá smysl žít! Mé srdce zeje prázdnotou a prahne po tvé lásce! Lásce, která mu byla odepřena, lásku, kterou už nikdy neucítí!" pomyslel si a přistoupil blíže k hrobu.

"Vždy jsi mě podpořila a byla mi oporou ale teď už se nemám o co opřít!Nechala jsi mě tady na tom světe samotného! Je to snad trest?! A za co?" ptal se sám sebe a dotkl se jména na náhrobku.

Bylo ticho. Pomalinku se začínalo stmívat. Saina právě dopověděla legendu, která se váže ke všem střepům a pověděla jim, kde se nachází první střep. Tedy střep Vody.
„Tak já půjdu domů. Dobrou noc. Uvidíme se zítra.“ Pověděla Saina klukům a odešla.
Ve zlatavé záři zapadajícího slunce vypadala jako víla. Inari se podíval na Naruta a Sasukeho.
„Kde chcete přespat?“
„No.. To my nevíme.“ pověděl Naruto.

Ne, Kisame není můj favorit. Nikdy nebyl. Ale pár povídek na fanfiction.net mě donutilo se nad ním zamyslet. Že se o něm vlastně nic neví. Že je to pořád poměrně neznámá a tajemná postava. A tak Myra sedla, zamyslela se, pustila si depresivní písničky a začala psát
A napsala povídku o tom, jak Kisame rostl... A udělal během toho pár rozhodnutí, které ovlivnily jeho budoucí život.

***

Ahoj, tahle povídka mě napadla, když jsem se včera dívala na fotbal. Fotbalu moc nerozumím, takže omluvte patřičné chyby co do počtu hráčů atd. Přece jenom je to v Konoze a tam se může fotbal hrát jinak že? Takže přeju příjemnou zábavu...:)

*****

„Podívej se na to.“ vykřikl Lee, když procházel okolo velkého bilbordu vyvěšeného na jednom domě. Neji se otočil a koukal na velký fotbalový míč.

5 díl Když ztratíš city je tu!!!

Hinata seděla na balkoně a pozorovala hvězdy. Užívala si tu příjemnou chvíli a měla pocit jako by Naruto znovu seděl vedle ní. Jako by znovu cítila jeho bušící srdce, jeho dech nebo jeho teplé rty jak ji vroucně a vášnivě líbají. Zhluboka se povzdechla. Z jejího snění ji vyrušili kroky.

"Hoshiko! Už musíme jít."řekla Risa a usmála se na ni. Hinata ji usměv oběpovala a obě si nasadili masku. Skočili dolů z balkonu na zem a rychle se schovali za strom, kde na ně už čekal Daisuke.

„Všechno je pryč …“
Mladý muž se zmateně rozhlížel. Nepoznával to tu. Věděl, že je tu poprvé v životě a netušil proč.
„Vážně?“
Všechno tady bylo tak … Dokonalé. Dokonaleji by to žádný malíř nemohl nakreslit. Jeho oči vnímaly tu krásu a téměř nemrkaly, aby snad o jeden jediný div nemohly přijít. Byl v nějaké zahradě. Krásné zahradě, plné bílých květin. Kvetly všude okolo, a ve vzduchu zanechávaly nádhernou vůni. Muž se zhluboka nadechl a usmál se. Ta vůně mu připomínala její vůni … Její …