Já umírám...
Seděla na lavičce v parku. Kdysi schopná konoichi, nyní pouze stín své minulé slávy… Podívala se na svoje rozpraskané ruce, vrásky na kůži prozrazovaly, že už toho zažila mnoho a podle mnohých ještě zažít měla, však ona sama věděla, že ten den, den přinášející klid a temnotu, je tady… Bylo 28. listopadu a ona věděla, že jak napadne sníh, její život skončí.
Vzpomínala na dobu, kdy v jejích jemných vlasech nebyla ani stopa po šedinách, které je hyzdily nyní, kdy její sláva narůstala a ne padala, kdy všichni kolem ní uznali, že je dostatečně silnou a samostatnou ženou, vzpomínala, jak přišla její první láska a jak ji nahradila ta druhá…
Je vůbec možné milovat dva nejlepší přátele najednou?... Ano a pokud ne, ona dokázala nemožné… Naruto a Sasuke… Ani jeden z nich tu však nebyl… Ani jeden z nich nechtěl zpříjemnit den její smrti.
Umírat, co vlastně tenhle pojem obnáší? Skončí život, ale co přijde potom?
Vždycky jsem věřila, že smrtí to nekončí…
Vždycky jsem věřila, že si cestu volím pouze já sama…
Vždycky jsem věřila, že každý má v sobě kousek dobra…
Vždycky jsem věřila, že sny si dokážu změnit ve skutečnost…
Vždycky jsem věřila, že smích je jediný lék na zármutek…
Vždycky jsem věřila, že můj život skončí v boji…
Vždycky jsem věřila, že když budu chtít, můžu se vrátit na začátek…
Vždycky jsem věřila, že i ta nejmenší existence má svůj smysl…
Vždycky jsem věřila, že i ta nejtěžší hodina mého života má jen 60 minut..
Vždycky jsem věřila, že až umřu, budou všichni moji přátelé plakat…
A teď umírám a nikdo nepláče…
A začal padat sníh…
Měla jsem takovou depresivní náladu a vzniklo tohle...
Je to první povídka, kterou bych zařadila do mojí sbírky Naděje. Další povíka sem patřící je v odkazu na další díl.
Komenty potěší.
Nerada píšu komentáře ke starším povídkám. Asi se bojím, že to bude zbytečné. Že si toho nikdo nevšimne - i když je mi jasné, jaká blbost to je. Jenomže nechat tohle bez komentáře by bylo ode mně hezky hnusný, protože je to povídka, kterou si budu chtít přečíst i o mnoho později. Povídka, která mě zaujala dokonce více, než většina jiných.
Povídka, u které naprosto chápu, proč patříš - patřila´s, patříš a přinejmenším pro mě budeš navždy patřit - k docela úzké skupině nejlepších spisovatelů Konohy. A ty tam opravdu patříš. Ty si to opravdu zasloužíš.
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
To byla krása!
Vždycky jsem věřila, že najdu někoho, kdo dokáže smutek popsat tak nádherně, až mi vykouzlí na rtech úsměv. A něvěřila jsem zbytečně, protože mé hledání skončilo
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Pamatuj že i ta nejtěžší hodina má jen 60 minut
Sofokles
Jinak moc hezký. Strašně se mi líbí jak do všeho vždycky vpašuješ nějaké klasiky. Ještě, že píšu souboje líp než ty pak bych se na to totiž asi úplně vybodl. Že jo sestři? No jinak na téhle povídce nám taky trochu zásluhu a to mě těší taky.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Tak se moc nevytahuj, aby si s toho neprasknul! Jako kdyby bylo i to tvoje dílo naprosto neposkvrněný cizíma myšlenkama. Dobrý nápady OBČAS máš, to se musí nechat, ale stejně i ty se necháváš alespoň trochu ovlivňovat.
Snad dopíšu - 17 237
Tak občas se tam taky najdou, ale já tě tady vlastně chválím (a to dost na to že si sestra) a ty na mě takhle vyjedeš.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Nájs, very nájs... a smutný... moc se ti to povedlo.
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem
to je nádherné....smutné...ostala sama, smrť pomaly prichádza....jednoducho krása...
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Nádhera ...
Je to takový strašně smutný, všichni ji opustili a je sama, těsně před smrtí ...
Je to vážně krásný. Povídka, co tě přinutí přemýšlet ... Strašně se mi líbilo to "Vždycky jsem věřila, že i ta nejtěžší hodina mého života má jen 60 minut.." - a celej ten odstavec byl něčím zvláštní, ukazoval naději, i když v zápětí byla ztracena ...
Nemám slov
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
no ja nemam slov je to kraaasne...
Smutnění je krásné, když je podané vkusně a s citem, ty to umíš.
Tak to je moc nádherné. Donutila jsi mě se zamyslet, jestli nejsem moc naivní, když věřím.
Moc krásné.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Jé, já moc děkuju za chválu. Jsem ráda, že se vám to líbilo.
Snad dopíšu - 17 237
je to hesky ale nemuzu vam 100% rict ze to je smutny protoze ja smutek moc necitim
Vždycky jsem věřila, že smutné a krásné věci jdou popsat mnoha slovy.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
nádherný
a strašně smuťounký... jedna z nej smutnejch jednorázovek 
To je nádherný... naprosto nádherný... a dost smutný... já nevím co napsat, třeba mě ještě něco napadne... ale teď nemám slov.
jezus to je krásný...každá hodina má jen 60 minut...to jr tak hezké..a smutné..ale....ale prostě s emi t líbí
asi nad tím budu docela dlouho přemýšlet...a to je co říct..
Juuuj!!! To je tak krásný a smutný!!
A právě to se mi na tom líbí nejvíc!!! 