Né vždy dostaneme, co chceme ...

Opět nějaká jednorázovka ode mne. Za chvilinku se du pustit do dalšího pokračování sériovky.

"Konan?" ozve se z druhé strany postele.
"Hm..." zamručí Konan. Pain jí šáhne na holé stehno. Celý den se jí skoro nemohl ani dotknout díky misi.
"Paine, ne. Po včerejším fiasku na to nemám chuť. Co kdyby sem zase vtrhl Itachi?" odsekne ironicky.
"Promiň. Já mu říkal, ať nás večer neruší."
"Ale asi zřejmě ne dost důrazně!" řekne nabroušeně Konan.
Pain šmátne pod peřinu, že jí jako obejme, ale omylem šáhne výš. Přímo na její ňadro místo na pas.
"Paine?! Řekla jsem ne!" už na něj skoro křičí.
"Ježiš ty si dneska nevrlá ... nemáš krámy?" zeptá se jí.
/Jsem šáhnul omylem vedle no, to se toho stalo.../
"SKLAPNI! Nebo si pověsim tvoje kou*e na krbovou římsů! Jsem po dnešní misi unavená a chci spát!" odpoví vytočená Konan.
/Tak se alespoň přitisknu .../ pomyslí si Pain a posune se k ní.Hrnec přetekl. Zkopne ho z postele. V očích jí žhnou plameni tak, až se Pain lekne.
"Tak! A DNESKA JE POSTEL MOJE!!!" roztáhne se přes celou madraci.
On jen svěsí hlavu, vezme deku a vyjde z ložnice. Zaklepe u Itachiho pokoje.
Ten se na něj překvapeně podívá.
"Čau. Konan mě vykopla ... nemohl bych tu přespat?" zeptá se smutně. Itachi si sedne na okraj postele. Hodí nožku přes nožku a ďábelsky se usměje.
"Ale jistě ..." poví potichu. Pain na sucho polkne, když vidí, jak Itachi pohladí místo vedle sebe, kde by měl údajně Pain spát.
/Přeci jen budu spát na tom starým a tvrdým gauči v zasedačce.../
Vystřelí ze dveří s obráceným žaludkem. Sklesle si lehne na gauč, kde šumí každý péro.
Právě se mu zapíchlo jedno do .... pozadí.Vzpomene si na Itachiho "fuj!" a oklepe se. Dlouhou chvíli nemůže usnout. Kontroluje nervně schodiště. Nakonec se mu to podaří.