City se nedají jen tak potlačit ...

„Co po mě zase chceš?“ zakřičí Sakura na zahalenou postavu stojící před ní.
Je úplně sama v lese s tímto jí známým mužem.
„Chci tebe.“ Odpověděl tajemným hlasem.
„Já už o tebe ale nestojím… od té doby co si odešel pryč. Už si mi ukradený.“
„Vážně?“ ozve se od Sakuřiných zad. Ta se celá rozklepe.
„Neřekl bych …“ pohladil ji Sasuke po holém rameni. Sakura se od něj odtrhne.
„Tak to se asi pleteš. Odejdi.Už si nemáme co říct.“
„Jen tak tě nepustím…“ řekl rázně a stále zůstal stát na místě.
„A já se nenechám jen tak zadržet. Jinak to asi nepůjde.“ Začala si nasazovat své rukavice.
Zkoncentrovala chakru a zamířila přímo na něj. Udeřila, ovšem Sasuke se jí lehce vyhnul.
Poslala na něj sadu úderů, až byla celá země popraskaná. Všude kolem, kam oko dohlédlo, byla krajina zdevastovaná. Sakura zhluboka oddechovala ….
/Sakra … proč se sem vracel. Ať mi dá pokoj! / nápor zuřivosti pomalu vyplouval na povrch.
„Jak si dovoluješ …. Jak si jenom dovoluješ po tom všem tu celý rok chodit !!!!“ teď už s
zuřivostí mířila k němu. Tvořily se čím dál tím větší krátery.
„Víš, že když se rozčiluješ, si strašně roztomilá.?“ Popíchnul jí Sasuke.
„PRÁÁÁÁÁÁSK!!!“ ozvala se rána.
/Sakra tak to bylo jenom o fous…/ podíval se na obrovskou díru na místo, kde před chvílí stál. Uprostřed ní stála Sakura neuvěřitelně naštvaná. Zuřivost přetekla. Teď měla chuť ho zabít.Než stačila cokoliv udělat ocitl se za ní s katanou u jejího krku. Držel svůj meč pevně, ale tak, aby jí nezranil. Celý rok po ní touží …. Nakloní se k ní a zašeptá:
„Stýská se mi ….“ Takového Saského Sakura nezná.
/Že by se změnil, že přeci není zas tak zlý?/ Neví co si má myslet. Nikdy ho nepřestala milovat. I kdyby se z něj stal nejkrutější člověk. Vždy by jí přitahoval. To jak je tajemný…
Sakura se nemohla pohnout. Byla celá ztuhlá. Stále si udržovala chakru pro případ, že by jí potřebovala použít.
„Sakuro …“ vydechl a pohladil ji jemně od ramene přes celou ruku až ke konečkům prstů. Ta se jen zachvěla pod jeho dotykem. Cítila, jako by jí tělem procházel elektrický šok.
„Nesnáším tě …“ zavrčela.
„Já vím …“ políbil jí na krk. To už byla bez sebe. Opustila jí chakra.
/Myslím, že tu chakru už potřebovat nebudu…/ Cítí, jak se jí klepou kolena.
„Sasuke-kun….“ Povzdechne Sakura. On jí chytil zapas a otočil si jí k sobě.

Koukali si do očí asi z 10 centimetrové blízkosti. Sasuke pravou ruku zdvihl k jejímu obličeji. Pohladil jí po tváři. Najednou se jí vloudil pramínek růžových vlasů do obličeje. Uchopil ho a zasunul jí ho za ucho.
/Tohle je snad jen sen …./ pomyslela si.
Začali se k sobě přibližovat. Když se dotýkali nosy Sasuke se zastavil. Jemně se otřel svými rty o její. Jemně je uchopil, sevřel a zas je pustil. Tohle Sakuru doslova odrovnalo. Rukama přejela po jeho zádech. Při tomto pohybu se celý oklepal a vpil se do jejích rtů … nemohl ten nátlak vydržet … tak dlouho se jí toužil dotknout a políbit jí.
Hltal její rty nenasytně s vášní, chtíčem a přitom s jemností. Oba si to užívali co nejvíc. Po chvíli se od ní odtáhl.
„Miluji tě …“ zašeptal jí do ucha a pak zmizel se slovy.
„Musím jít, ale co nejdříve se vrátím.“
/Doufám, že tohle nebyl sen …./
„Taky tě miluji Sasuke …“ zašeptala do větru Sakura …………………………..