Obecné

10 díl povídky Milovat může každý je tu!! =)

Naruto a Gaara se proplétali velkou rychlostí chodbami v ukratu Akatsuki a hledali sebeb menší náznak stopy po Rin. Bylo to už skoro pět hodin co sem vlezli ale stále nic nenašli.

"Gaara tady není!! Rin tady není." křikl udýchaně na Gaaru Naruto ale Gaara ho ignoroval a běžel dál. Narutovi nezbylo nic jiného než ho následovat.

Všichni se okamžitě otočili po hlase a uviděli tak křečovitě se svíjejícího Sasukeho. Kia totiž využila jeho nepozornosti a probodla ho zezadu kunaiem. Odkapávala z něho pomalu krev a to tak šťastně, že přímo na Naruta, který vyskočil okamžitě čile jak rybička a rozpatlával si onu krev přes celý obličej.

Ostatní z týmu Kakashi se vyrovnali podél stěn, až na Sakuru, která si stoupla před kámen, střežící vchod.
„Jdeme na to s útočně provokačním nástupem.“ Řekl Kakashi.
„Ok!!“ řekl Jaden odhodlaně.
„Jasně!!“ řekl stejně Naruto.
„Jo!“ kývla Sakura a připravila se.
Kakashi chvíli čekal a najednou…ztrhl pečeť.
„Sakuro!!“ zavolal a uskočil pryč.
„Ano!!“ zavolala Sakura a rozeběhla se proti kameni.

K zemi padne bezhlavé tělo posledního Uchihy. Had se rozdělí na 12 menších a ti se poslušně vrátí na své původní místo. Ucítím příval energie. Chakra, kterou měl Uchiha mladší, kekkei genkai, kterou vlastnil... se nyní stala součástí mé, což znamená...zabila jsem Itachiho...člověka, pro mě velmi důležitého...někoho, koho jsem měla ráda...
..."Mangekyou Sharingan..."
Ano, funguje to...

Po určité době,u Neko doma, odpoledne, Konoha

„Tatínek… je mrtvý?“ zašeptalo zděšeně malé, černovlasé děvčátko, oblečené v miniaturní verzi Akatsuki oblečku. Mělo snědší tvář, na které se jí zřetelné rýsovaly dvě čárky.
Konan se slzami přikývla a sevřela děvčátko, které se mezitím rozplakalo, v náručí.
„Mami… viď, že ty neumřeš…?“

Každým dnem jsme silnější. Každým dnem víc a víc cítíme, co to znamená žít. Každým dnem … Neustále se snažíme. Až do krve, do morku kostí. Unavujeme se jenom pro to, abychom získali víc síly. Namáháme naše těla, aby se naše duše měly líp.
My, potomci velkých osob. Potomci žijících i nežijících legend. Potomci velkých generací i statečných rodů. Teď je všechno na nás. Naši otcové nám zanechali přítomnost, abychom my ochránili budoucnost.
My, lid Konohy.

Tak doufám, že se bude líbit!! =)

Když se Rin ráno probudila a rozhlédla se kolem sebe. Uviděla stát Konan v rohu místnosti. Usmála se a ještě rozespale se posadila.

"Konan! Ráda po ránu vidím tvoji tvář."řekla Rin a tím na sebe upoutala pozornost. Konan sebou trochu cukla a překvapeně se podívala, kdo na ni promluvil. Když ale zjistila, že to byla Rin usmála se a sedla si na kraj její postele.

o tak tady je po dlouhé době nějaký FF ode mě! Je to taková krátká jednorázovka na jakýkoliv pár z Naruta! je to FF takže to není ani moc podle "zkutečnost" a tak .... no doufám, že se bude líbit!

[i]Miluji tě! Strašně moc tě miluji ale stále nejsem schopná ti to říct! Stále mám strach, že mě odmítneš, že máš rád jinou a mě bereš jen jako kamarádku!
Stále mám pocit, že mnou pohrdáš a myslíš si o mě své ale tvůj pohled mi to vždycky vyvrátí!

Takže poslední díl !!! Ovšem .... no přečtěte si to a uvidíte!

Druhou místností byla pracovna Hokage. Seděli v ní dva sanninové a jeden z nich byla Tsunade.
„Aha … Jsi rozhodnutý ? Vážně zrovna teď … opravdu … ?“ podívala se na něj. Na muže dříve jejího týmového partnera.
„Ano a myslím, že protestovat nebude…“ pravil Jiraiya.
„Dobrá … dej ovšem dobrý pozor,“ souhlasila Pátá.
„Neboj,“ usmál se na ní sannin……………………………………………………………… .

Tenhle nápad vznikl dneska o půl 4 ráno, když jsem nemohla spát. Takhle pozdě je moje hlava už dost často prázdná a bez št'ávy, takže neručím za to, že to byl dobrý nápad. Ale to už posud'te sami

Hlavně mě prosím neukamenujte ! xD :D

Podívala se na Naruta běžící k ní a volající její jméno. Usmála se na něj … chtělo se jí plakat, ale už nezbyli síly ani na slzy. Jen tam stála, přesně podle snu … unavená, bezmocná … nedokázala se bránit a čekala, až přijde ta osudná rána, která zapečetí konec jejího života …. Kisame se blížil víc a víc …. Napřáhl se a sekl Samahadou . Zavřela oči ze kterých se skutálela jedna obrovská slaná slza ……………/Promiň …/ .……………………………… .

1. kapitola: Stín nad Konohou

Nad Konohou se mihl stín, dívčí silueta. Bledá zelenooká tmavovláska stojící na hlavách největších shinobi všech dob se smutně usmála.
„Jednou...“ zašeptala.
„Co jednou?“ opáčil hrubý mužský hlas za jejími zády. Suki skryla leknutí a pomalu se otočila.
„Sasuke? Co tu děláš?“ zeptala se klidným hlasem a skrz temnou noc ho probodla očima.

12. kapitola: Nikdy nezapomenu... - závěr

Další jednorázovka... po dlouhé době jedna, která mi šla pěkně psát.

Život je jako růst stromu. Vyrůstá z malého proutečku, do výšky a šířky, jeho kmen se stává silnějším, a když už nastanou jeho roky, začíná pomalu ztrácet energii a umírá.
Za rok si prožije tolika změn. Na jaře mu začínají pomalu klíčit květy a listy, v létě roste do krásy a jeho listy jsou nádherně zelené.
Na podzim jeho listy obléknou barevný plášť, který při dopadu slunce zbarvuje celé okolí. Avšak si dny svojí krásy moc neužijí.

Hmm... fanoušci NaruHina mi tak trochu nasadili brouka do hlavy... a tohle vzniklo.

[font=Times New Roman]Lidé se radují… ozývá se smích, všichni jsou šťastní… jen já ne.

Vždycky jsi se mi líbil… už od té doby, co jsme byli v akademii, pamatuješ? Já byla ta, která tebou jako jediná neopovrhovala… naopak, milovala jsem tě…

Zazvonily svatební zvony. Novomanželé sešli ze schodů, objímali se a líbali. Oči jim zářily štěstím…

[i]Kolik let to už je? Kolik let jsem kolem tebe chodila, neschopná ti to říct…

BITVA JE TU !!!

„Vypadá to, že se opět vidíme!“ řekl z chladným hlasem Itachi stojící proti týmu 7.
„Už to tak bude … a zase vás zastavíme,“ Kakashi si aktivoval Sharingan.
„To se ještě uvidí …“ vyřítil se proti nim.
Boj z Akatsuki se opět rozhořel ………………………………………………….. .

Takže máte tu další díl. Už 21. takže si ho s chutí užjite !!! Doufám, že se vám alespoň trochu bude líbit věrní čtenáři !

Konec týdne přišel a sním i spousty dalšího ……. Den, kdy měla říct pravdu Narutovi a den další mise …. Mise, pro ní dost těžkou ….. a to hlavně psychicky …………………………. .

Tak jsem teď trochu rozjela příběh, a doufám, že je to good

Naruto zcela vyčerpán z vaření, přišel domu a padl na gauč. Nevšiml si, že doma není Sakura.
„Sakuro? Sakuro! Kde jsi?,“ procházel jejich barákem a nikde jí nemohl najít.
,Co když se jí něco stalo?‘ probíhalo Narutovi v hlavě a začal panikařit. Šel se podívat do nemocnice, prolezl celý les, protože Sakura většinou v této době chodila na procházky, šel se také podívat k Teuchimu, ke každému známému, jestli není na návštěvě.

Tady je další...

Krysa č.2
Když už o tom přemýšlím, nevím, jestli to byli spíše jeho či moje myšky (krysy). Vlastně by se dalo nazývat takovou spoluprací. Krysa je v podstatě taková přezdívka pro nějakou událost, kterou jsme spolu zažili…

Tai nevěřícně civěl na blonďatého muže, co stál před nimi.
„…Vyrostl jsi…Taii.“ Usmál se na něj muž.
„Ta-tati?!“ dostal ze sebe Tai.
Jaden se na něj usmál…stejně mile jako na té fotce.
Tai se zvedl a chvíli ho strnule pozoroval. Nemohl tomu uvěřit.
Jeho otec, po kterém tak toužil, aby se vrátil…se vážně vrátil!!!
„Tati!!!“ zařval hořkosladce Tai a rozeběhl se k Jadenovy. Doběhl k němu a pevně ho objal.
Jaden ho stiskl a prohrábl mu vlasy.
Tak tohle je můj syn…? Usmál se radostně Jaden.