Když ztratíš city! - 5

5 díl Když ztratíš city je tu!!!

Hinata seděla na balkoně a pozorovala hvězdy. Užívala si tu příjemnou chvíli a měla pocit jako by Naruto znovu seděl vedle ní. Jako by znovu cítila jeho bušící srdce, jeho dech nebo jeho teplé rty jak ji vroucně a vášnivě líbají. Zhluboka se povzdechla. Z jejího snění ji vyrušili kroky.

"Hoshiko! Už musíme jít."řekla Risa a usmála se na ni. Hinata ji usměv oběpovala a obě si nasadili masku. Skočili dolů z balkonu na zem a rychle se schovali za strom, kde na ně už čekal Daisuke.

"Připraveni?" zeptal se jich. Obě kývli.

"Dobře tak jdeme!" zavelel Daisuke a všichni tři vyskočili na strom a rozběhli se směrem ke hřbitovu.

Když tam dorazili, stálo tam velmi málo lidí. Byli to Narutovi nebližší přátelé. Byli tam všechny týmy, Tsunade, Jiraiya a mnoho další senseiu a významě postavených lidí. Přišel dokonce i Gaara a jeho sourozenci. Hinata, Risa a Daisuke se schovali blízko nich ve křoví a poslouchali. Tsunade si stoupla před všechny a nadechla se.

"Děkuji všem co jste sem přišli. Myslím, že Naruta by to velmi potěšilo." poděkovala jim Tsunade a začala s projevem.

"Sešli jsme se tu abychm se rozloučili s hyperaktivním, drzím a roztržitím mladíkem. Jeho jméno je Uzumaki Naruto. Ale Naruto nebyl pouze takový! Měl sílu měnit lidi! Byl odhodlaný jít za svým cílem. Nikdy se nevzával a měl srdce právého shinobiho! Zmeřel v boji, jako pravý hrdina, aby ochránil své přátelé. Obetoval svůj život, aby mohli oni žít. Ano, byl to opravdu správný Shinobi, jak se patří! I přesto, že měl tak desivé detstvý, kde ho každý nenáviděl a opovrholval jím. Ale on to nikdy nevzal a stále měl hlavu vztyčenou hrdě vzhůru. Jsem ráda, že jsem potkala takového člověka, jako byl Naruto. Jen mě mrzí, že se mu nevyplnil jeho sen. Sen, stát se Hokage, že tu s námi ted není jeho nejražší. A to Hyuuga Hinata. Po jeho smrti Hinata velmi trpěla a rozhodla se odejít do ANBU. A ted vás prosím o minutu ticha na počest Uzumaki Naruto, který by byl určitě skvělí Hokage, jako jeho otec." skončila Tsunade a všichni zavřeli oči. Někteří z nich brečeli, jiný se usmívali, protože vědeli, že Naruto je pořád s nimi. Najednou začalo pršet. Gaara zvedl hlavu a zahleděl se na oblohu.

"I nebese, pro tebe dne naříkají! Příteli! Ty, který jsi mě vytáhl ze spárů samoti. Ty, který jsi odešel a znovu mě pohltila. Ale … nemám ti to za zlé! Ochranoval jsi svou milovanou. Asi bych se na tvém místě zachoval stejně." pomyslel si Gaara a šel odložit bílou růži na Narutův hrob stejně jako všichni ostatní. Poté tam ještě někteří chvíli zůstali, ale také nakonec odešli a Hinata vylezla ze křový. Pomalu došla k jeho hrobu a přejela prsty po jeho jméně. Sundala si masku a nechala déšt, at splyne s jejími slzami. Položila svou kytku na pomník k ostatním a ještě chvíli u něj zůstala.

"Zbohem má lásko! Nikdy na tebe nezapomenu! Budu sem chodit ve stejný den, ve stejný čas jako ted až do své smrti! To ti slibuji!" pomyslela si Hinata. Položila si prsty ke rtů a pak znovu na jeho jméno. Risa a Daisuke se z povzdálí sledovali. Bylo jim Hinaty líto, ale už se to nedalo napravit a nijak zvrátit. Pomalu došli za Hinatou a Risa ji chytla za ruku.

"Hoshiko ...... ty … ty jsi Hyuuga Hinata, že?!" zeptala se ji opatrně Risa. Hinata se na ni podívala a kývla.

"Takže ty jsi milovala Uzumaki Naruto." řekl Daisuke spíš pro sebe. Hinata se usmála.

"Ano! A stále ho miluji!" přiznala Hinata. Risa se usmála.

"Pojd Hin! Musíme se vrátit." vyzvala ji potichu Risa a všichni tři se rozběhli zase pryč. Hinata se ješte na posledy ohlédla a stiskla dva řetíky, co ji Naruto dal.

"Sbohem, lásko." rozločila se a zmizela ve stínu noci. Najednou se z dalšího stínu vynořila další postava. Už od vzhledu bylo pozvat, že to muž, vysoký zhruba jak Naruto. Stáhl si kapuci a tím odhalil tvé krátké bílé vlasy a rudé oči. Přešel k náhrubku a pomocí jutsu vyndal Narutovu rakev ze země a přemístil se na menší mýtinu daleko od konohy. Tam otevřel výko rakve a v ní uviděl ležet Naruta. Trochu se pousmál a znovu začal dělat pečetě. Když je dokončil objevila se kolem něj černá duševní energie. Hned na to se všechna duševní energie přesunala až na samé konečky prsů a v tu chvíli položil ruku na zem.

"Suipor ro no jutsu!" řekl a když ruku znovu zvedl držel v ruce duši. Vložil ji do Narutova těla, sedl si vyčerpaně na zem a čekal až se Naruto probere. Nemusel čekat dlouho a Naruto se posadil. Protřel si oči a rozhlédl se kolem sebe.

"Kde to jsem?!" zeptal se sám sebe, ale vyslovil to nahlas. Neznámy se pousmál.

"No, ani nevím, kde jsme, ale vím jen to, že ted jsi znovu živý." řekl a Naruto se na něj poplašeně otočil.

"Kdo jsi?! A co myslíš tím znvou naživu!! Já mám být mrtvý a mrtvý se nadají oživit!" křikl na něj Naruto. Jmenovaný si sundal kapuci, kterou až do ted měl a zašklebyl se na Naruta. Naruto si ho začal zvědavě prohlížet. Neznámy měl rudé oči a středně dlouhé bílé vlasy. Na čele měl podivnou čelenku s nějakým nápisem, kterému ale Naruto nerozuměl a tak to nechal být. Dále pak měl na sobě žlutočernou mikinu a stejné barvy boty, které byli zase trochu jinačí než měl Naruto a kalhoty měl tmavě červené.

"Hmm! Nikoho takového jsem předtím neviděl!" pomyslel si Naruto a zamračil se. Neznámy se ještě víc usmál.

"Ano, vypadám trochu jinak, než jsi zviklí. Mé jméno je Soul."představil se Soul a jeho usměv byl ještě širší.

"Duše?" podivil se Naruto nahlas. Soul přikývl.

"Ano, mé jméno znamená duše. Vlastně celé je to Soul Eater! Pojídač duší!" vysvětlil a zasmál se. Naruto se i když nechtěl musel usmát. Ten kluk mu připadal docela simpatický.

"Hmm, Soule?" zeptal se opatrně Naruto.

"Co?" zeptal se Soul. Naruto se poškrábal na hlavě.

"Nooo a proč jsi mě vlastně oživil?" zeptal se ho se zájmem Naruto. Soul se na něj zamračil, ale stále měl na tváři široký usměv.

"Protože jsi vyvolený!"

PS: V této povídce se budou objevovat nové Jutsu. Ale, nevymyslela jsem ho já ale Burner. https://konoha.cz/?q=user/12454