Romantika
No a je tu další díl S+A! Teda tentokrát tam neni tolik romantiky, ale spíš "rádoby" humor. 
No nic, tak přeju hezký čtení!
Shikamaru zaplatil za ramen a ruku v ruce vyšel s Anko na ulici. Anko se podívala na své hodinky a podivila se.
„To už je tolik?“ Shiki se zamračil.
„Už musím domů,“ řekl prostě a naklonil se k Anko. Oba dva si dali krásný, dlouhý polibek a pak se rozloučili. Shikamaru se vydal pomalým tempem ke svému bytu. Došel až ke dveřím, když v tom uslyšel: „Shikamaru!“ Ten hlas poznal hned, ani se nemusel otáčet.
[b]Takže narutaci za toto ma asi ukameňujete ale nevadí. Upozornenie nie som nijak extra zažraný do anime ale moja bývala holka ma na to nijak naučila a tak som si kukol zatím síce len 2 anime ale newa , celkom ma to zaujalo. Toto co je pod týmto komentárom je to len taká hovadina je to príbeh zo života prevedený do sveta fantázie tieto veci ja písať neviem ja som na sci-fi ktoré aj píšem a určíte sa to nedá porovnať s týmto. To sci-fi je pecka toto je len tak akože .
Slunce pražilo na osobu v jezeře, ozářené slunečními paprsky. Kusy jejího oblečení byly pohozeny na břehu. Dívka si nabrala vodu do rukou a polila si jí vlasy. Tenké pramínky vody jí stékaly po hladké pokožce a vracely se zpět do jezera.
Chtěla zrovna vylézt z vody, když v tom se jí něco otřelo o nohu. Myslela si, že je to ryba, ale když se podívala do vody, spatřila tam jeho. Dotýkal se jejích hladkých nohou, jejích stehen.
První ze sedmi smrtelných hříchů.
Byla noc a kolem ní jen tma. Nikdy se jí nebála a nehodlala s tím začínat. Vlastně nebála se skoro ničeho, nikoho. Neměla v povaze ustrašeně sedět v koutku a litovat sama sebe. Raději by přešla doprostřed místnosti a na celý svět zaječela, že nemá strach, aby všem ukázala, že nemají navrch. Jedna strana bedny se odklopila a dovnitř vnikl ledový vítr. Otřásla se chladem.
Takže mý mílý čtenáři, jak jsem slíbila, mám tu pro vás poslední dílek a to opravdu velmi dlouhý 
. No myslím, že opravdu budete mít, co číst 
Jinak se všem moc omlouvám, ale mám starší notebook, a nějak mi na něm začíná odcházet displej, což má v poslední době za následky, že se nemohu dostat do souborů, a tak píši někdy s menším skluzem. Sama to nemám ráda, a vím že vám to možná ani nevadí, ale mně teda osobně ano. Tak se vám ještě jednou všem omlouvám, no ale to neznamená, že jsem se na psaní vykašlala. To ani náhodou !!
Tak jsem zkusila sesmolit další povídku :)
Ulice byla rušná. Nevnímal lidi kolem sebe. Tu a tam do něj narazilo dítě, které nedávalo pozor na cestu, ale nevěnoval tomu pozornost. Dál kráčel sám, beze slov. Pohlédl na tyrkysové nebe. Nebyl vidět ani jediný mrak. Ranní slunce mu ozařoval tvář.
,,Jak nádherně hřeje,“ pomyslel. Zavřel oči. Zamyšlen dál kráčel ulicí ke svému cíly. V hlavě se mu honily vzpomínky. Hlavně jedna, tak nejkrásnější.
No tak ty největší hrubky by tam měli být spraveny!! No uvidíme!
„Jak co?! Vysvětli mi co jste tady dělali?! A proč?!“ křikl na něj naštvaně Naruto. V Itachiho očích se objevilo poznání.
„Jsem tu proto že, mě poslal Pein, za nějakou holkou! Má v sobě zapečetěného démona. Přesněji Gobi no Houkou." vysvětlil Itachi. Naruto se zamračil.
„U nás ve vesnici je ještě jiný Jinchuuriki?“ zeptal se ho překvapeně Naruto. Itachi souhlasně kývl.
Ták... další má jednorázovka... trochu kratší než obvykle... snad se bude líbit Jména jsem (aspoň myslím xD) neuvedla, ale podle obrázku a vlastně i obsahu je jasné, o kom to je... ale představit si můžete koho chcete xDD
[font=Times New Roman]Oba toužili po něčem, co nemohli mít…
Oba chtěli být jiní… oba vyrůstali tak, jak si to nepřáli…
Oba poznali samotu a smutek…
Oba se narodili důležitými ale přesto byli tak nevýznamní…
On byl populární a ji sotva kdo znal…
On byl ten silný a ona nenáviděla boj…
Takže na začátek malé varování! Pozor - je to SHOUNEN!! Gomenasai, ale jsem děsně zvrhlý dítě.}:)
Je to moje první povídka, tak snad se bude někomu alespoň trochu líbit :)
Dnes je poslední den. Ten den, kdy starý rok předá své žezlo novému a mladému. Všude je vidět přípravy na večírky a oslavy jeho příchodu. Ani Konoha není vyjímkou. Po dohodě se skrytou Písečnou vesnicí, se tu chystá jeden z největších a nejkrásnějších plesů, co se tu kdy pořádal.
tak jsem si torchu pospíšila s 2. dílem ale myslím, že to nevadí!!
Naruto se zamyšleně procházel po ulici. Nevnímal okolí kolem sebe a tak si ani nevšiml, že naproti němu běží jemu známý člověk.
„Naruto!“ křikne někdo ale Naruto to nevnímá.
„Naruto!“ křikne někdo už důrazněji a Naruto konečně zareaguje. Zmateně se rozhlédne kolem sebe, aby našel majitele toho hlasu.
„Sakura-chan!“ zvolá Naruto a rozběhne se Sakuře naproti.
„Naruto! Kdy jsi se vrátil?!“ zeptá se Naruta Sakura horlivě. Naruto se na ni usměje.
Mno... tak jsem se nudila mno... tak jsem napsala báseň xDD... je o Sakuře a Sasukem a je naprosto hrozná xPP.... jo a možná jí nepochopíte ^_^ a jen aby jste byli v obraze... stav bez tíže mám jako smrt ^_^ mam takovou vražednou náladu....xPP řekněme že Sasuke zabije Orochimara a dá se dohromady se Sakurou...
Na světě jsou jen potíže....
Já musím, chci létat ve stavu beztíže...
Byl jsi to jediné, co jsem chtěla,
to jediné, co jsem měla !
Tichounce si pomyslela.
Šla přes les, šla přes řeku.
Trochu krátký...plomiňte..je to na pár Sasusaku..snad se bude líbit
„Proč musíš jít? Nechoď nikam! Nenechávej mě tu samotnou! Je to až příliš nebezpečné!“
Brečela mu na ramenou.
„Já musím jít. Vrátím se, neboj .“
Nepřestávala brečet. I jeho slzy opustili vězení v jeho očích. Nebe též vědělo, že je čas na to, aby spustilo stejnou píseň. Píseň, kterou vytvořilo samo srdce. Píseň, kterou zpívali vzlyky,
obavy, slzy.
„Vrátím se, slibuji. Přestaň brečet. Za půl roku na tomto místě budu. Přísahám.“
Hatake Immary 03 ...
Nový člen tímu sedem!
Kakashi konečne dorazil! Jediné oko, ktoré mu bolo vidno, mu zažiarilo šibalstvom.
„Prepáčte, akosi som sa stratil na ceste života.“
Ledva to dopovedal Sakura po ňom ihneď vyštartovala. „Už by ste si mohli vymyslieť niečo nové! S týmto ste už otravný!“
Kakashi odignoroval jej poznámku.
„Tak! Ste pripravení?“
„Na čo?“ Vyzvedal Naruto. Oči mu zažiarili nedočkavosťou.
„Piata má pre nás vraj prekvapenie.“
Teda jestli sete neumřeli z posledních dílů tak tady je další
„Ino, Ino musíš od něho pryč, jestli neuhneš nepomůžu mu“ říkala Sakura která byla připravená na léčení.
„Ne neuhnu ti já to nezvládnu, nedokážu ho ztratit“říkala Ino která byla jako v tranzu.
„Ale Ino měla bys jí poslechnout přece jen ví co dělá“ řekl jí Pein a Ino jen odsekla „Tak ať to ví dál, netuší jaké to je“.
"Do ha*zlu!"Ku*va! Zase mám tupou kosu! Já se na to můžu vysr*t!... A do pr*dele! Zase nemám prachy!" řval Hidan přes celou skrýš Akatsuki, kterému bylo slovo skrýš nejspíš absolutně jedno.
"Ku*va, kde seženu prachy?" pomyslel si v duchu. Hned mu u hlavy blikla žárovka!
"Na co mám Skrblíka v týmu, no?" řekl si pro sebe Hidan a už kutil plán, jak oškube Kakuza o prachy na novou kosu.
Dveře se pomalu otevřely a do tmavě kanceláře vstoupila zahalená postava. Hokage zvědavě zvedla hlavu a rozvážně odložila pero na stůl. Postava stála klidně dál. Hokage cítila její pohled přesto, že ji neviděla do očí. Něco jí připadalo na postavě povědomé.
Tsunade už to nemohla vydržet. „Tak, kdo jsi?“
Kanceláří se ozval známí smích, hned na to si postava shodila kapuci a odhalila tím své delší blonďaté vlasy a zářivě modré oči. Tsunade překvapeně zamrkala.
Tady je další pokračování této povídky. Bohužel, pro některé zvás vám musím oznámit, že je to předposlední díl. No tak snad se vám bude líbit, a až zítra vydám poslední, tak doufám, že mi neukousnete hlavu
Hezky se bavte, a užijte si to. Snad jsem to napsala dostatečně výstižné, ale jen jednu věc musím dodt, a to že dnešní díl není moc dlohý, za to ten zítřejší bude mnóóhem delší
24. díl konečné rozhodnutí
Hatake Immary 02 ...
Cudzinka
Immary prebudila Sashi. Bola to sedem ročná sučka retrievera. Immary ju vychovávala od úplného šteniatka. Sashi bola pre Immary tou najlepšou priateľkou po celé tie roky.
Sučka olizovala Immary celú tvár. Dievča znechutene krčilo tvár. Snažila sa ju odtlačiť.
„Zmizni! Som unavená! Nechaj ma spať.“ Sučka nahlas zaštekala. Dievčaťu sa podarilo zaliezť pod prikrývku. Sashi však bola neodbytná. Zoskočila z postele, do papule chytila roh prikrývky a začala ťahať.
