Hidan chce novou kosu a překonává všechny překážky!

"Do ha*zlu!"Ku*va! Zase mám tupou kosu! Já se na to můžu vysr*t!... A do pr*dele! Zase nemám prachy!" řval Hidan přes celou skrýš Akatsuki, kterému bylo slovo skrýš nejspíš absolutně jedno.
"Ku*va, kde seženu prachy?" pomyslel si v duchu. Hned mu u hlavy blikla žárovka!
"Na co mám Skrblíka v týmu, no?" řekl si pro sebe Hidan a už kutil plán, jak oškube Kakuza o prachy na novou kosu.
"Podle toho zku*venýho plánu má mít teďka šlofíka. Stejně je mu nějakej podě*anej spánek na ho*no." říkal si Hidan, studoval Kakuzův denní plán a řekl si, že musí rozšířit svou zásobu sprostých slov.
Opatrně, po špičkách se plížil ke Kakuzovýmu pokoji. Začal opatrně otvírat staré dveře, které začali v mžiku vrazat.
Hidan si řekl, že musí Peinovi říct, aby koupil nový nábytek.
Skrz škvíru se podíval, jestli Kakuzu spí a když viděl, že si dál podřimuje s palcem v puse, otevřel dveře a vstoupil. Opatrně pozavřel a začal se hrabat ve všech jeho věcech. (To víte, takovej Kakuzu má i fusakle vycpaný prachama. )
Hidan hledal po celým pokoji peníze a úlovky si schovával do tajné kapsičky v rukávu.
Kakuzu se náhle ve spaní otočil.
"Kur*a! Že bych nebyl dost potichu? Do pr*ele! Jen se nevzbuď! Prosím!" prosil Jashina aby mu pomohl. Naštěstí pro Hidana, se Kakuzu je převalil a chrápal dál.
"Do pi*e, ten řeže jak pila. Ale tím líp."
Dál Hidan prohledával Kakuzovi šuplíky. A co v nich nenašel? : plyšového medvídka, za kterýho mu Kakuzu nadal, že mu ho Hidan ukradl, a on si leží v šuplíku, dále mince ze všech možných zemí, kartáček, jistou gumovou věc(to Hidan nepochopil-na co to potřebuje když v Akatsuki je jen jedna žena to je...Konan? Ups...to zas na něco přišel xD To se Pein nesmí dozvědět..), staré modely autíček, kresby. U toho se Hidan zastavil. Nevěděl, že si Kakuzu kreslí. Otevřel složku a to co viděl ho dojalo a vyděsilo zárověň.
Na těch obrázcích, byli pokaždé dvě osoby, oblímali se, líbali, nebo i něco víc.(ehm, vy víte co xD) Jenom představa, že jeho parťák je nějakej nadrženec mu dělala husí kůži, ale ty postavy ho děsili ještě víc-to totiž nebyli jen obyčejní lidi-ty postavy jasně znázorňovali Kakuza a Hidana! Hidan na složku plnou obrázků čuměl jak zfetovaná veverka a pak ze sebe jen vypravil:
"A ku*va!" bohužel to řekl víc nahlas než původně chtěl, a tak se rázem Kakuzu objevil přímo za ním v jeho pyžámku s Hello Kitty.
"Viděl's je?" zeptal se Kakuzu Hidana a chytil ho za zápěstí.
"Ne." vykoktal ze sebe v šoku Hidan. No nedivte se-kdyby jste právě zjsitili, že váš týmovej parťák stejnýho pohlaví po vás jede-byli byste schopni slov?
"Viděl, já ti to chtěl říct. Ale zatím se nenašla ta vhodná doba." obhajoval se Kakuzu. Hidan se klepal a obličej raději vzdaloval od toho Kakuzovýho, kdyby ho chtěl náhodou políbit.
"Bojíš se mě?" optal se Hidana.
"Ano." řekl popravně Hidan a sklopil zrak.
"Nemáš čeho. Mám tě rád, ano, já tě vlastně miluju, ale nikdy bych nebyl schopnej ti udělat něco proti tvojí vůli." vysvětlil Kakuzu, to že na Hidana do teďka neskočil.
'To bylo krásné. Tak hezky řečeno. Tak plné citů,' rozplíval se Hidan nad citovým rozpoložení svýho parťáka. Pak si, ale vzpomněl, že on je tady ten sprostej mrzout:'Ku*va, Jashine-sama! Děkuji ti! Já mám teda kliku!' poopravil duchu Hidan větu a věděl, že už se nemusí ničeho bát. Ale zachovával si kamennou tvář.
"Ovšem, kdyby ti to nebylo proti vůli, tak," zkoušel na Hidana nějakej fígl.
"No, ehm Kakuzu. Mylím, že bychom měli zůstat radši jenom kamarádi. Nevím, jestli by nám to klapalo a já bych pro tebe chtěl jen to nejlepší. A měl jsem pár vztahů, ale nedopadli moc dobře." vymlouval se Hidan, ale jestli měl vztah s ženou, nebo mužem , to se radši před Kakuzem nezmínil. Přeci jen s ním pracuje dlouho a už si k němu vytvořil určité pouto.
"Chápu. Tak alespoň o tom nikomu neříkej." poprosil ho Kakuzu a poškrábal se na obličeji.
"Jistě. To je vaše tajemství."
"Naše." opravil ho Kakuzu s úsměvem a nechal Hidana jít.
Hidan byl rád, že se mu nic nestalo a rychle utekl ven do Obi pro novou kosu.
Mezitím u Akatsuki:
"HIDANÉÉÉ!!!"rozlehl se křik po skrýši a ostatní v pokojích si zacpávali uši.
"Kde je? Kde je ten parchant? Já ho zabiju! A přísahám, že tentokrát ho nesešiju!" vyhrožoval Kakuzu a hledal na všech možných místech, kde by se mohl schovávat Hidan.
"Co mu přeletělo přes nos?" zeptal se Deidara Tobiho.
"Jak já to mám vědět? Ale vypadá naštvaně."
To Kakuza rozčilovalo ještě víc...
"Ten kretén mi ukradl peníze! Já ho rozškubu na malý kousíčky!"
V tom přišel dovnitř Hidan s jeho zbrusu novou kosou.
"Tady jseš!" ukázal na něho rudej Kakuzu a rozběhl se na něho. Hidan zareagoval pozdě, takže Kakuzu mu v mžiku vytrhl kosu z ruky a náhle byl Hidan bez hlavy.
"Och, tak krásná bolest." libovala si Hidanova hlava.
"Ještěě!" poprosil Hidan Kakuza.
"Áááá! Ty mě budeš pořád provokovat?" řval Kakuzu a za trest přelomil Hidanovu kosu vejpůl.
"Jashine! Néé! Moje kosa!"
"Za moje peníze!" připomněl mu Kakuzu a z červené se mu barva obličeje měnila na růžovou, oranžovou, modrou, zelenou, bílou , ale nakonec teda chtil normální živou barvu.
Když chytal zrovna bílou a Pein přicházel s šálkem čaje, netušící co se tady děje, zařaval něco ve stylu:"všichni do střehu! Orochimaru se vrátil!".
Hidan nutně potřeboval sešít, ale nevěděl jak ho má obměkčit. Něco ho napadlo.
"Kakuzu, nakloň se prosím k mojí hlavě. Něco bych ti chtěl říct." řekl smysluplně Hidan a Kakuzu se teda nahl.
"Víš, Kakuzu. Jestli mě nesešiješ, tak ostatním řenu NAŠE malé tajemstvíčko." vydíral Hidan šeptem.
"Ty malej červe! Tak fajn." řekl Kakuzu, vzal Hidanovu hlavu a šel s ní k tělu. Přitom nahodil na ostatní roztomilej úsměv a dělal jako, že se nic nestalo.
"Vidíš jako to jde?"
Hidan je opět kompletně přišitej a využije chvilky, kdy jsou sami sedne si na klín Kakuza.
"Víš, já tě mám taky rád." řekl Hidan a zamrkal řasama.
"No, to si snad děláš srandu? Po tom všem mi to řekneš?" hněval se Kakuzu, ale Hidan ho umlčil jemným polibkem.