Čekání ve tmě! - 3 ANBU a mise

No tak ty největší hrubky by tam měli být spraveny!! No uvidíme!

„Jak co?! Vysvětli mi co jste tady dělali?! A proč?!“ křikl na něj naštvaně Naruto. V Itachiho očích se objevilo poznání.
„Jsem tu proto že, mě poslal Pein, za nějakou holkou! Má v sobě zapečetěného démona. Přesněji Gobi no Houkou." vysvětlil Itachi. Naruto se zamračil.
„U nás ve vesnici je ještě jiný Jinchuuriki?“ zeptal se ho překvapeně Naruto. Itachi souhlasně kývl.
„Páni. A jak se jmenuje?“ zeptal se Naruto. Itacho chvíli zvažoval jestli mu to má říct, ale nakonec se rozhodl, že mu to řekne. Stejně by se to později dozvěděl.
„Jmenuje se Hyuuga Hinata.“ řekl Itachi a přitom Naruta celou dobu pozoroval. Naruto na něj třeštil své světle modré oči a nemohl uvěřit tomu, co se teď dozvědel.
„H-hinata, že má v sobě pětiocasého?!“ vysoukal ze sebe namáhavě Naruto. Itachi se ani neobtěžoval přikývnout. Naruto se zhroutil na zem a nevěřícně se díval na Itachiho.
„Hinato! Omlouvám se, že jsem tě neochránil.“ pomyslel si smutně Naruto a do očí se mu draly slzy, ale rychle je včas zastavil. Podíval se znovu na Itachiho, který se ted široce usmíval.
„Co?“ zeptal se hloupě Naruto.
„Aaale! Jen jsem si nemohl nevšimnout, že tobě se ta Hinata líbí, že?“ zeptal se jen tak Itachi. Naruto se zarazil a zčervenal jak ředkev. Tuhle otázku vážně nečekal.
„J-já ani nevím .... beru ji jako kamarádku, ale když na ni myslím, tak mám tady,“ sáhl si na srdce,“ podivný pocit, který mě příjemně hřeje.“ vysvětlil Naruto. Itachi k němu došel a klekl si před něj.
„Tomu se Naruto říká láska!“ řekl klidně. Naruto se na něj trochu pochybovačně podíval, ale nepřel se s ním.
„Dost už bylo mluvení! Musíme si vymyslet, co uděláme dál.“ řekl po chvíli Itachi a spolu s Narutem začali vymýšlet jak budou postupovat dál a co by se tak mohlo v nejbližší době stát.

„Zavolejte mi Hiroshi!“ křikla v kanceláři mladá žena na svou pomocnici.
„Hai!“ přikývla pouze a okamžitě byla pryč. Ale ani ne za pár minut byla zpátky i s ANBU.
„Ted nás nechte osamotě.“ rozkázala znovu a její asistentka Mitsumi znovu zmizela.
„Chtěla jste mě vidět, Kameko-sama?!“ zeptala se stroze ANBU. Velitelka přikývla.
„Ano! Zavolala jsem tě sem proto, že budeš mýt misi! Ale né jako ANBU a budeš ji plnit ještě s někým! A ještě dřív než začneš něco namítat je to rozkaz Hokage.“ řekla stejně stroze velitelka. ANBU se pod maskou trochu pousmála, ale úsměv ji zase ihned zmizel a vystřídala ji kamenná tvář.
„Hmm. Dobře! A kdy mám vyrazit?“ zeptala se ANBU.
„Ted hned!“ rozkázala velitelka. ANBU kývla a zmizela. Kameko si výrazně oddechla.

„Dobře Naruto! Takže plán je hotoví! Jen ho stačí realizovat." řekl asi po dvou hodinách Itachi. (Připomínám! Je stále večer! =) )
„Ano! Ale stejně jsem si jistý, že vyjde!“ řekl rozhodně Naruto.
„Když to říkáš?!“ pokrčil rameny Itachi a trochu se usmál. Naruto mu úsměv oplatil a oba se rozesmáli. Najednou se však Naruto zarazil.
„Za chvíli tu někdo bude! A zdá se, že to je ANBU!“ křikl Naruto. Itachi na nic neváhal a zmizel. A opravdu! Ani né za minutu tu byl ANBU se žlutou obálkou v ruce.
„Uzumaki-san?“ zeptal se nejistě ANBU.
„Ano. Co si přejete?“ zeptal se zamračený Naruto. ANBU mu beze slova podal obálku a znovu zmizel. Naruto se na ni zkoumavě podíval.
„Hmm! Myslím, že je to mise!“ ozvalo se za ním a Naruto poplašeně vyskočil.
„Ježiši Itachi! Tohle mi nedělej!“ křikl na něj naštvaně Naruto. Itachi se jen mluvně usmál a Naruto se povzdechl.
„Jo máš pravdu! Tohle vypadá jako nějaká mise.“ přikývl Naruto.
„Tak co kdybychom šli k tobě a tam se na to podívali? Myslím, že budeme muset radikálně změnit celý plán!“ pronesl chytře Itachi. Naruto souhlasně odkývnul a spolu s Itachim se přemístil k sobě domů, kde spolu do rána probírali novou misi a měnili své plány.

„Hmm. Zajímalo by mě, kdo to bude.“ pomyslela si ANBU a zabalila si všechny nezbytné věci na misi. Na chvíli se zarazila a porozhlédla se po místnosti. Smutně zkopila oči a nasadila si masku.
„Tuhle místnost nikdy nemůžu nazvat domovem! A žádnou jinou! Já už totiž žádný domov nemám!“ pomyslela si hořce a zmizela. Objevila se před dveřmi, ji velmi známé kanceláře. Upravila se a zatukala na dveře. Nic. Zkusila to ještě jednou a … Nic.
„Je to pořád stejné!“ zašeptala ANBU a vstoupila dovnitř. Rozhlédla se po kanceláři a pohled se jí zastavil na ochable visícím těle dolů ze stolu. Popošla k němu a prudce s ním zatřásla.
„Tsunade-sama!“ křikla ji do ucha, jak nejvíc mohla. Tsunade sebou poplašeně trhla a zamračila se. Chtěla okamžitě zabít nebo aspoň zmrzačit toho, kdo ji vzbudil. Když si ale dotyčnou pořádně prohlédla, uklidnila se.
„Ráda tě zase vidím.“ uvítala ji tsunade a srovnala si papíry co měla na stol.
„Já vás taky. A jestli se divíte, proč jsem tady tak brzy tak jsem vám chtěla jen něco oznámit.“ vysvětlila ANBU. Tsunade zdvihla obočí.
„Co je to?“ zeptala se ji na rovinu.
„Už to držím v tajnosti celých pět let." Tsunade se zamračila. „ Když mě Orochimaru unesl, prováděl na mě nejrůznější pokusy. Bylo to ohavné a já na to nechci vzpomínat. Ale nejdůležitější je, že ... že do mě zapečetil Bijuu. Přesněji pětiocasého." v místnosti nastalo ticho. Tsunade chvíli trvalo, než ji došlo, co řekla.
„Takže ty jsi Jinchuuriki?!“ křikla překvapeně Tsunade. ANBU ji naznačila aby se ztišila a jen přikývla.
„A to mi, jako řekneš až teď?" křikla na ni Tsunade a zamračeně na ni hleděla. Při pohledu na její masku a jak si dokázala představit kamenou tvář za ní, pookřála.
„Promiň, ale pochop, že ty si po pěti letech přijdeš a řekneš, že jsi Jinchuuriki!" omlouvala se Hokage a povzdechla si.
„Je mi to líto."