Novoroční ples

Je to moje první povídka, tak snad se bude někomu alespoň trochu líbit :)

Dnes je poslední den. Ten den, kdy starý rok předá své žezlo novému a mladému. Všude je vidět přípravy na večírky a oslavy jeho příchodu. Ani Konoha není vyjímkou. Po dohodě se skrytou Písečnou vesnicí, se tu chystá jeden z největších a nejkrásnějších plesů, co se tu kdy pořádal.
Před několika měsíci, spojila listová a písečná svoje síly, a postavili jeden z největších sálů, který kdy byl viděn. Rozlehlý taneční parket, na kterém je dost místa pro každého, velká prosklená okna, kterými budou hosté moci pozorovat hvězdy, prostorné podium pro kapelu, aby mohla spokojeně hrát. Zdi byly vymalovány do světle modrých a červených barev, které u stropu přecházeli do tmavomodré barvy připomínající půlnoční nebe. Uprostřed stropu vysel kulatý křišťálový lustr, po svém obvodu měl malé výběžky na kterých byli připraveny bílé svíce, aby osvětlili celý sál. Podobné, ale menší lustry byly rozmístěny pocelém sále.
Přípravy na ples vrcholily. Na každém stole už byl příslušní počet sklenic a každý také obsahoval dvě lahve nádherně vychlazeného šampaňského. Blížil se večer. Večer, všemi vesničany tak dlouho očekávaný. Skončily poslední úpravy.
Teď už je vše připraveno. Otevřely se hlavní dveře a první hosté vstoupili. Nastala hodina zahájení. Z hudebních nástrojů se linuly zvuky valčíku. Na tanečním parketě se začali objevovat první odvážlivci. Postupně se přidávali další a další. Za nedlouho byl parket zaplněn. Mezi hosty by se nenašel ani jediný, který by nebyl šťastný. Všichni měli radost, že se společně sešli a mohly být spolu.

,,Smím prosit o tanec, TenTen?“ ozvalo se za zády tmavovlasé dívce. Vstala a svou roku vložila do nastavené. Pohlédla na svého společníka. ,,Dnes ti to sluší,“ v tmavočervených šatech, dlouhých ke kolenům, s vlasy, které tentokrát nechala volně rozpuštěné byla opravdu krásná.
"Eh.. Tobě taky, Kankurou,“ pronesla trochu v rozpacích a tváře jí zčervenali. Její tanečník pro dnešní večer nechal své malované tváře doma, a oblékl se do tmavě modrého obleku.
Kankurou dovedl TenTen na parket. Jemně ji chytil kolem pasu a přitáhla víc k sobě. TenTen vložila svou ruku do jeho a začali tančit. Celou dobu ani jeden nic neříkal, jen si hluboce hleděli do očí. Nevnímali páry kolem sebe, nevnímali hudbu, nevnímali dokonce ani tanec. Vnímali jen jeden druhého. Přitiskli se k sobě eště víc.
,,Kankurou.“
,,TenTen.“
Vyhrkli oba naraz. Pak se od sebe náhle odtáhly. TenTen se zničeho nic zastavila. Oba pocítili, že je tu něco divného. Pak si to uvědomili. Nehraje hudba, a všichni stojí kolem nich a dívají se. Ale ne na ně, jejich oči jsou upřeny na podium, na které právě vstoupila Tsunade.
,,Vážení hosté, přátelé. Už se to blíží, začněme odpočítávat. 10....9....8....7....6....5....4....3....2....1..." V tu chvíli všichni pozvedli sklenice a sálem se ozvalo sborové: „ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!!!!“
,,Šťastný nový rok, TenTen,“ zašeptal potichu do ucha, dívce. Poté skopil oči a odešel.
TenTen se rozběhla za ním. Našla ho venku před vchodem. ,,Proč si teď odešel?“
,,Já... Nevím jestli to dokážu.“ vzhlédl k nebi, aby se jí nemusel podívat do očí.
,,Co nedokážeš? Co se děje Kankurou?“ chytila ho za ruku, cítila, že se klepe.
,,TenTen já,.... Já....“
,,Kankurou?“ snažila se ho povzbudit.
,, TenTen,“ podíval se jí do očí. ,,Miluju tě.“ Namísto zbytečných slov, udělala TenTen to, po čem toužila už dlouhý čas. Zahleděla se do hluboko do jeho očí a políbila ho.
Zevnitř se stále ozývalo: ,,Šťastný rok, všem!“