Romantika

V hloubi lesa seděli nějaké postavy, které se o něčem bavili. Měli na sobě černé pláště s červenými obláčky.
„Když nemáme Kyuubiho, nemáme šanci dosáhnout našeho cíle,“ řekl Itachi. Chvíli bylo ticho, až promluvil Pein: „Kdybychom znali tajemství Byakuganu, možná by to bylo lehčí. Byakugan přece patří k nejsilnějším očním technikám!“

Ano já vím, dnešní díl je krapánek kratší než jindy, ale musela sem to tak ukončit, protože by mi to jinak nevyšlo do dalšího dílu tak jak bych chtěla )myslím své oblíbené závěry )
Taky chci oznámit, že už se blížíme ke konci, takže tak ještě možná 3 díly abude ende, ale teď to bude to nejlepší. No i když nevim, co mi na to řeknete až to ukončím mno...samy uvidíte XD

21. díl Poslední společná noc

Sakura stála v okně a dívala se na to černé nebe... Černé, jako její srdce plné smutku, trápení a nekonečné prázdnoty... Prázdnoty, která ji sužovala každým dnem i nocí. Ta noc jí vyvolávala vzpomínky, na které chtěla už zapomenout... Tu osudnou noc, kdy ho nedokázala zachránit... *Kap* Slzy dopadaly na vybledlou fotku, kterou držela v rukou... Starý tým 7, je to už tak dávno, kdy odešel a nechal po sobě prázdno v srdích těch, kteří ho brali jako nejlepšího přítele, dokonce i jako bratra. Znovu se podívala na postavu v modrém...

Táák, dvě duše (i s tělem, samozřejmě xD) - Flying_Nikass (za Shina) a Minata (za Sasukeho), se rozhodly napsat společnou FanFikci Prosím, fanynky Sasukeho a Shina ... Radši to moc nečtěte xD

Sasuke, 1. jednání:

K zemi padne bezhlavé tělo posledního Uchihy. Had se rozdělí na 12 menších a ti se poslušně vrátí na své původní místo. Ucítím příval energie. Chakra, kterou měl Uchiha mladší, kekkei genkai, kterou vlastnil... se nyní stala součástí mé, což znamená...zabila jsem Itachiho...člověka, pro mě velmi důležitého...někoho, koho jsem měla ráda...
..."Mangekyou Sharingan..."
Ano, funguje to...

Po určité době,u Neko doma, odpoledne, Konoha

Jednoho dne se Sasuke rozhodl, že by Sakuru mohl trochu potěšit a pozval ji na piknik. Sakura plna nadšení souhlasila a domluvila se s ním na zítřejší odpoledne.

Sasuke si uvědomil, že do této s žádnou dívkou neflirtoval ani s ní nebyl o samotě…

„Tatínek… je mrtvý?“ zašeptalo zděšeně malé, černovlasé děvčátko, oblečené v miniaturní verzi Akatsuki oblečku. Mělo snědší tvář, na které se jí zřetelné rýsovaly dvě čárky.
Konan se slzami přikývla a sevřela děvčátko, které se mezitím rozplakalo, v náručí.
„Mami… viď, že ty neumřeš…?“

Noo, ďalší pokus o nejakú poviedku, dúfam, že sa bude páčiť.

Sila lásky prekoná aj smrť 01

Tak doufám, že se bude líbit!! =)

Když se Rin ráno probudila a rozhlédla se kolem sebe. Uviděla stát Konan v rohu místnosti. Usmála se a ještě rozespale se posadila.

"Konan! Ráda po ránu vidím tvoji tvář."řekla Rin a tím na sebe upoutala pozornost. Konan sebou trochu cukla a překvapeně se podívala, kdo na ni promluvil. Když ale zjistila, že to byla Rin usmála se a sedla si na kraj její postele.

No a tady je další pokračování. Ale upozornuji, že k hlavnímu boji ještě dojde, protože toto byla jen předehra Tak se do budoucých dílů budete mít na co těšit

20. díl Podivuhodný ústup

Už se téměř dotýkala špička Sasoriho ocasu Sakuřiny krku, když najednou se jeho loutkový bodec zprudka odrazil od jejího těla.
Sakura svůj pohled mírně pozvedla, a pohlédla směrem odkud byl bodec odražen.

Takže poslední díl !!! Ovšem .... no přečtěte si to a uvidíte!

Druhou místností byla pracovna Hokage. Seděli v ní dva sanninové a jeden z nich byla Tsunade.
„Aha … Jsi rozhodnutý ? Vážně zrovna teď … opravdu … ?“ podívala se na něj. Na muže dříve jejího týmového partnera.
„Ano a myslím, že protestovat nebude…“ pravil Jiraiya.
„Dobrá … dej ovšem dobrý pozor,“ souhlasila Pátá.
„Neboj,“ usmál se na ní sannin……………………………………………………………… .

Co jsem to, proboha zač...?
Co jsem to, proboha provedl...?
Všem těm lidem...?
Všem... neviným...
Já...
Lituju toho...
Promiňte mi...
Nechtěl jsem...
Nebo možná...?!

„Jak jsem ti říkal. Vůbec jsem s ní nespal jenom jsem to narafičil. To dítě je jeho. Teď si, ale Sakuru musím vzít dřív něž se to narodí. Co kdyby to mělo jeho modré oči.“ Řekl Sasuke jak Naruto poznal jeho hlas. Sasuke se začal smát jak blázen. (umíte si to představit, že?)
„Ale jak si to narafičil?“ zeptal se ho neznámý muž.

Hlavně mě prosím neukamenujte ! xD :D

Podívala se na Naruta běžící k ní a volající její jméno. Usmála se na něj … chtělo se jí plakat, ale už nezbyli síly ani na slzy. Jen tam stála, přesně podle snu … unavená, bezmocná … nedokázala se bránit a čekala, až přijde ta osudná rána, která zapečetí konec jejího života …. Kisame se blížil víc a víc …. Napřáhl se a sekl Samahadou . Zavřela oči ze kterých se skutálela jedna obrovská slaná slza ……………/Promiň …/ .……………………………… .

Hmm... fanoušci NaruHina mi tak trochu nasadili brouka do hlavy... a tohle vzniklo.

[font=Times New Roman]Lidé se radují… ozývá se smích, všichni jsou šťastní… jen já ne.

Vždycky jsi se mi líbil… už od té doby, co jsme byli v akademii, pamatuješ? Já byla ta, která tebou jako jediná neopovrhovala… naopak, milovala jsem tě…

Zazvonily svatební zvony. Novomanželé sešli ze schodů, objímali se a líbali. Oči jim zářily štěstím…

[i]Kolik let to už je? Kolik let jsem kolem tebe chodila, neschopná ti to říct…

Ako to všetko začalo alebo 1.kapitola ktorá mala byť vlastne prológ

Na zničenom bojisku, v priesmyku Ankoku, sa odohrával krutý boj medzi shinobi z Konohy a shinobiň zo zeme víru. Na oboch stranách už bolo mnoho mŕtvych, keď na bojisko prišiel Žltý blesk. Hneď ako ho shinobi zo zeme víru uvideli, začali vo veľkej rýchlosti opúšťať bojisko.

Země vodních vírů. Haruna neměla sebemenší ponětí, kde ji má hledat. Podle Kakashiho to byla malá, nepříliš známá a nepodstatná vesnice a to z jednoho prostého důvodu, že byla skoro vyhlazena nájezdem znepřátelených ninjů. Prý měla být někde poblíž ukryté Mlžné. Jenže to byl ten problém. Procházeli okolo už po milionté a nikde nic. Ani zříceniny či jen sebemenší stopy.

Tsunade se skláněla nad něčím hrobem, slzy padaly na studený náhrobek. Pomalu zvedla ruku, kterou ho kdysi hladívala a kterou se teď dotýkala jeho vyrytého jména... Jméno, které pro ni znamenalo hodně... Jiraiya (taky znám jako Ero-sennin) znamenal pro ni přítele, i největší lásku jejího života...
Vzpomínala na ten den, jakoby se stal včera, ale byly tomu už tři roky... *slza*
"Jiraiyo, jsi si jistý, že to zvládeš? Pošlu s tebou Naruta, bude štěstím bez sebe a já budu klidnější..." Řekla Tsunade, při tom se lehce začervenala.

Sakura se v noci probudila, přišla k oknu a dívala se na nebe poseté hvězdami. Bylo to jako tenkrát, začala jí pomalu stékat po tváři slza po slze, z té bezmoci, kterou cítila kvůli tomu, že nedokázala zastavit svou lásku.
Rozhodla se jít na procházku do zahrady mezi rozkvetlé sakury. Vydala se po cestičce, která byla posetá růžovými lístky... Byly jako její slzy..., každý den oplakávala svou lásku.

Tak a tady je vaše vtoužené pokračování Jen doufám, že se vám to bude líbit. No ve skutečnosti to mělo být mnohem delší, ale kvůli včerejšímu problému to hold dopadlo takto, když sem to psala znova zjistil sem, že to bude na víc jak pět stránek než předtí, tak sem to rozložila na dva díly
No je to bojový díl, tak nebuĎte zklamaní

. 19.DÍL Poslední úder svého bratra