Sekta střípků osudu:2.část Patrik a Helena

Jak se loď přibližovala k pobřeží, byl přístav čím dál tím víc vidět. Svoji architekturou nepřipomínal nic, co by Sakura znala. Jako první jí zaujala velká kruhová věž na skále blízko přístavu. Masivní zdivo poskládané s bílých kamenů stoupalo do velké výšky a na vrcholu byl vidět oheň.
„To je maják,“ překvapeně zjistila Sakura. V ohnivé zemi byli majáky pouze vysoké dřevěné konstrukce, na niž byl na plošině rozdělaný oheň. Hlídat majáky byla proto velice nebezpečná práce, neboť se často stávalo, že maják vzplál celí. Tady to vypadalo, že hlídač dokonce žil ve stejné budově jako byl velký strážní oheň.
Další velké překvapení byl samotný přístav. Bílé, nebo nabílené budovy se už z dálky leskly a stoupaly ve stupních směrem vzhůru po pobřeží. Město uprostřed rozdělovala velká cesta. Jakási hlavní tepna. Přirovnala Sakura cestu k části lidského těla, které tak dobře znala ze svého povolání. Hlavní dominantou města byla velká budova, asi chrám, s velkou kopulí a několika postraními. Prostě přístavní město stejné a přitom tolik odlišné od měst jaká Sakura znala.
Kvůli veškeré té bělosti si skoro myslela, že vidí čistý přístav, ale jak se přibližovaly, začala rozeznávat jednotlivé budovy. Přístavní putyky a nevěstince jako v každém přístavu kdekoliv na zemi a možná ještě horší. Akorát, na rozdíl od všech barev její domoviny, bílá jakoby zakrývala špínu.
„Nudně jednobarevné město“ pomyslela si s úšklebkem „I když svým způsobem hezké.“

Sai jako jediný nestál na přídi a nevyhlížel onu zvláštně cizí zemi. Stál za nimi a tuží kreslil skici. Budovy a samotné město se rychle objevovaly v jeho bloku. Kreslil do té doby, než loď přistála.

„Konečně pevnina“ ulehčeně si pomyslel Kiba, aby ne. Od doby co se zastal Hinaty a Akamara nechal pokousat dva námořníky, se na něj na lodi dívali, no, nevraživě. Akamaru Radostně zaštěkal jen, co se jeho tlapy dotkly mola.
„Jo, já vím. Taky nemám rád cestování.“ Řekl a prsty zajel do srsti na jeho hlavě.
Za ním se z lodi vyhrnul Naruto. Byl zelený v obličeji a vypadal, že se každou chvíli zblázní radostí.
„UFF! Ještě že už jsme dopluly.“ Vychrlil ze sebe rychle „víte, co bylo na tý cestě nejhorší?“
„Tvoje mořská nemoc?!“ ozvala se Sakura vystupující za ním.
„Ne! Pomyšlení že pojedu ještě zpátky.“ Rozesmál všechny okolo.
„Cesta zpátky tě ještě čeká!“ mile ho upozornil Kiba.
„Díky za připomenutí!“ zavrčel Naruto, čímž si vysloužil další smích všech okolo „Jestli tady mají ramen tak tady zůstávám.“
„Nemají“ ozval se za nimi známí hlas.
„Ahoj Dane“ otočil se překvapeně Kiba „a Eriko! No a vás jsem ještě nepotkal. Jsem Kiba!“ představil se dalším 2 ninjům.
„Já jsem Helena“ představila se drobná černovláska s podmanivým pohledem.
„A já Patrik“ řekl vytáhlý mladík se slámovými vlasy a zvláštní jiskrou v očích. Všichni 4 byli oblečeni do volních tunik, přes které měli pláště.
„Je tady místo, kde by se dalo promluvit v klidu?“ zeptal se Shikamaru.
„No jasně, pojďte za mnou“ vyzval je Patrik a vydal se změtí ulic a uliček pryč z rušného a špinavého přístavu.
Nořili se čím dál tím víc do hloubi města. Žádná jiná cesta kromě hlavní silnice nevedla přímo rovně. Kiba, i když se snažil, se za chvíli ztratil a nevěděl by jak se vrátit.
Šli docela dlouho na to, jak malé se zdálo město z moře. Zde v špinavých úzkých uličkách zmizela veškerá bělost staveb z bílého pískovce pod nánosy špíny. Čím víc se nořily do centra zdejší, asi chudinské, čtvrti, tím víc mizela exotičnost prostředí a více se město podobalo chudším čtvrtím v Ohnivé zemi. Celou cestu prošli v tichosti.
Došli na malinkaté náměstí, které spíš než náměstí bylo úzký prstenec kolem kruhové budovy. Ta jako jediná budova v tomhle městě nebyla z bílého pískovce, ale z šedého kamene. Vypadala velice mohutně a pohled do malých okýnek potvrdil velkou tloušťku stěn. Vešli dovnitř.
„To je nějaká kaple“ Pomyslel si Kiba, když vstoupili a on uviděl oltář naproti ode dveří. Místnost nebyla zdobená. Jen nad oltářem byl připevněný obyčejný kříž.
Patrik přišel k oltáři a něco zašeptal, ale Kiba neslyšel co. Hned nato se začal odsouvat oltář a odhalovat schody do nějakého podzemí.
„Pojďte za mnou. Někdo tady už na vás čeká!“ vyzval je Patrik.
Kiba s Akamarem šli hned za ním po krátkých točitých schodech. Za mini se rozkládal sál jen o trochu větší než malá kaple nahoře. Na zdech vysely obrazy mužů a žen vykládané zlatem a uprostřed byl velký stůl. V jeho čele seděl postarší a obtloustlý muž s již šedými vlasy a vousem, oblečen do zlatou výšivkou zdobeného oděvu. Vedle něj stály 2 postavy oděné v černých kápích. Patrik se poklonil a tak Kiba následoval jeho příkladu.
„Vítám vás v Sakale. Já jsem Patriarcha Amorionu, našeho hlavního města a hlavní představitel církve.“ Představil se vznešeným a klidným hlasem. Vyzařovala z něj takový zvláštní klid a dobrosrdečnost. Jakoby na potvrzení Kibova dojmu se na všechny dobrosrdečně usmál.
„Vlastně já si zažádal vaše pozvání. Bojím se, bojím se, že situace přeroste ve válku. Válku mého lidu a moje ovečky budou bezdůvodně zabíjeny. Je proto životně důležité najít pravého viníka a odsoudit ho, ať už jím bude kdokoliv.“
Shikamaru se ujal vedení „Pokud jsem tomu dobře rozuměl tak hledáme velmi zkušeného ninju, který byl schopen proniknout sítí hlídek a přitom zranit krále a znovu nepozorovaně uprchnout. Kolik lidí z tohoto království bylo schopno?“
„Právě to je ten problém. Žádný ninja by toho nebyl schopen, alespoň podle toho, co víme!“
Shikamaru se prudce nadechl „Takže vy mi tvrdíte, že někdo spáchal čin, který není možný?“
„Museli tedy mít někoho uvnitř“ ozvala se Sakura, která si vzpomněla na Sasoriho průnik do Písečné.
„Ne to jsme také vyloučily. Je to veliká záhada“ poprvé se starcova tvář zachmuřila.
„Takže náš nepřítel je supersilný neznámý ninja“ uvědomil si Kiba. Shikamaru zatím spojil své prsti do kruhů a zavřel oči, přemýšlel.
„V této zemi je docela dost lidí, kteří teď mají šanci si polepšit a zmocnit se vlády nebo alespoň její části.“ Seznamoval je dál se situací patriarcha.
Shikamaru otevřel oči „získal by král něco tím, že by s inscenoval své napadení?“
Kolem stolu se ozvala překvapená nadechnutí a dokonce i aura klidu kolem patriarchy byla na okamžik narušena.
„Překvapivá myšlenka. Ano! Mohl by něco získat. Odhalil by případná spiknutí proti němu, která by byla urychlena kvůli bezvládí. Zvláště pokud by měl kontrolu nad svým stavem. To by, ale v úvahu přicházelo pouze v případě, že by před sebou měl dlouhou vládu. Je mu ale 86 let.“ Odpověděl po chvíli patriarcha.
„I tak to musíme brát jako jedno z možných řešení.“ Dodal Shikamaru a patriarcha to odkýval. „Co by Vám přinesla smrt krále?“ Zeptal se překvapivě.
V místnosti bylo najednou úplné ticho.
„Jak se opovažuješ naznačovat, že by Ctihodný Justilián mohl být zapletení do té ohavnosti.“ Skoro zařval Patrik a málem by i zaútočil, kdyby ho nezastavila zvednutá ruka patriarchy. Ten se překvapivě začal smát. Byl to příjemný dobrosrdečný smích.
„Já jsem člověk, který by mohl z pádu krále toho získat snad nejvíc. Kdybych se pokusil převzít moc, tak by se za mě lid postavil. Já jsem ale spokojený se službou svému bohu a tam výše už dosáhnout za svého života nemůžu. Musím přiznat, že nemám žádný důkaz toho, že bych to být nemohl, takže ti bude muset stačit moje slovo.“
Shikamaru se také usmál. „Děkuji za upřímnost!“
„Jistě jste unaveni. Mám pro vás připravené ubytování. Zdejší ninjové vás tam zavedou.“ Ukončil rozhovor patriarcha.

Ubytování se nacházelo v jedné z lepších částí města. Sakura byla ubytovaná s Hinatou. Ta, ale někam zmizela. Nejspíš vyměnit si novinky s kamarádem Danem. To jí nedělalo problém. Věděla, že Hinata je inteligentní a nic nepatřičného neprozradí. Což se nedalo říct o jiných členech týmu. Tedy hlavně o jednom. Naruto rozhodně nebyl nejbystřejší, i když za posledních pár týdnů nebyl tak rozjívený jako předtím.
„Třeba konečně dospívá“ napadlo ji, ale hned to odsoudila jako nesmysl. Naruto byl nenapravitelný. Vlastně ho měla svým způsobem i ráda přesně takového jaký je.
Právě když se Sakura chtěla osprchovat, někdo lehce zaťukal na dveře. Položila osušku a pozvala ho dál.
„Ahoj Sakuro“ pozdravila jí Erika hned ode dveří.
„Jé!! Čau Eriko! Tak co je nového?“
„No nevím. To bych se měla ptát já. Ty od nás znáš jen mě, Dana a Frederika. Tady se nic moc nezměnilo. „ Erika se zářivě usmála.
Zato Sakura, která se chtěla dozvědět víc, na chvíli pokrčila svoje velké čelo. Nakonec se ale zeptala. „Kde je vůbec Frederik?“
„Vy to vlastně nevíte!“ Skoro zakřičela Erika „Je asi na 7 místě v nástupnické linii a to většina lidí před ním je velmi stará. Což rozhodně není překážkou zvláště, pokud by nástupnictví přešlo na jeho větev rodiny. Pak by měl velkou šanci stát se králem. Vlastně prvním ninja králem v historii. Takže je jedním z lidí, kteří by měli zájem na králově smrti.“
Sakura zvedla jedno obočí „Navíc je ninja že? No, ale pokud je až sedmý tak by tím nic moc nevyřešil.“
„Právě že jo! Prvním v pořadí je nemocný o 2 roky mladší bratr krále. Z jeho strany rodiny je i Frederik a to by mu velmi zvýšilo pravděpodobnost nástupu na trůn.“
„Takže máme hlavního podezřelého“ shrnula Sakura.
„No jasně! Hele jak to odpadlo s Nejim a Tenten.“ Zeptala se Erika.
„To ti nedošel dopis, co jsem posílala?“ Erika zavrtěla hlavou „Aha tak to musel být na té lodi, co se potopila. Začali spolu znovu chodit.“
„Jak nese Neji, že se sem vypravila?“
„On to neví! Byl na dlouhé misi, když jsme odjížděli.“
Erika se zatvářila zklamaně a na nic dalšího se neptala.
„Hele kdo jsou ti 2, co tady jsou s vámi?“ zvědavě se ptala Sakura.
„Myslíš Helenu a Patrika?“ odměnou jí bylo krátké kývnutí. „Kde začít? Helena je magnet na muže a umí toho využít. Navíc má ještě jednu z nejnepříjemnějších schopností. Umí ovlivňovat lidské vztahy.“
„Cože?“ vyhrkla překvapeně Sakura.
„Když použije svoji techniku tak může vidět vztahy mezi lidmi. Ona to přirovnává k barevným provázkům natažením mezi lidmi. Černá je nenávist růžová láska a červená chtíč. Existuje samozřejmě množství odstínů a ona je umí jemně ovlivňovat.“
„To-to je neskutečné jutsu!“ Sakura se otřásla.
„No nemůže vytvořit nové vlákno ale pouze jemně přetvařovat a zesilovat. Jinak ráda využívá chlapy a pak jim láme srdce! Já osobně ji nemám ráda, protože mně se zdá jako strašná mrcha!“
„Co Patrik?“
„Pochází z velké rodiny, která má silnou tradici. Buďto se jejich člen stane knězem, nebo ninjou. Důkazem toho je jeho strýc, který je nejvyšší představitel církve. Každopádně víra je pramenem jeho síly. Pokud se nenavážíš do víry, tak je to milí a docela zábavný kluk. Jen se s ním nepouštěj do debaty o bohu.“
„Díky“ odpověděla Sakura, která z ní dostala, co potřebovala.