.:Bilý Ninja-Matsui Unda:. 1. -Matsui Unda v týmu Akatsuki

Život je hra, nikdy nevíte kterou kartu si vytáhnete, na jakou cestu vás zavede, kdo a kdy z téhle hry vypadne. Nejhorší, že na něj není návod ani pravidla. Prostě vás může někdo votkráhnout a on hraje dál, nebo se prostě dostanete někam kam nechcete a jste taky kapůt. Život je taky boj a sebevrah je zbabělec. Návod jak přežít neexistuje, a však stále ho někdo hledá. Já vám dnes ukážu temnější stránku celého příběhu o Narutovi.
Jmenuji se Matsui Unda. Nemám rodiče a asi jsem je nikdy neviděla. Celých 13 let mě vychovávali různí učitelé, a stařící toužící po opravdu nadaném žáku. Nejspíš proto ovládám tolik technik a v patnácti letech jsem legendárním ninjou známým pod přezdívkou Bílý Ninja z Písečné. Miluji bílou, jsem celá v bílém.
Celý tenhle temný příběh začal docela nevině. Právě jsem se prala se třemi chlápky, když za mnou přišel nějaký týpek se svou přítelkyní. Podíval se jak jsem je skolila a pak mě oslovil.
,,Hej ninjo, co jsi zač?" zařval na mě.
,,Co chceš otrapo?" odpověděla jsem mu.
,,Viděl jsem právě jak jsi porazila ty tři ANBU. Bojovníky jako jsi ty, potřebuji do svého týmu."
,,Týmu? Ne díky, radši pracuji sama. Nechci se podrobit pravidlům někoho jiného, jinak bych zůstala ve své vesnici."
,,Tak jinak. Můj tým je banda zabijáckých ninjů. Hodláme odchytit všechny Bijuu a pomocí jejich síly si podrobit všechny vesnice. Tak co chceš se na tom podílet?"
,,Hmm. Zní to jako zábava. Dobře rozmyslím se. Uvidíme se ještě někdy?"
,,Za pět dní v hospodě u Tří havranů ve vesnici vln, přesně v poledne se tam dostav, celý tým tam na tebe bude čekat." dořekl ten dotěrný chlapík, pak se otočil a hodlal odejít. Ta holka šla s ním jako jeho ocásek.
,,Počkat a smím vědět, pro koho bych měla pracovat?" zavolala jsem na něj dřív než odešel.
,,Jmenuji se Pein a tohle je Konan. Za pět dní ve vlnách." řekl a odešel.
Celých pět dní jsem přemýšlela. Dodnes nevím co by se stalo kdybych to odmítla, ale už se stalo a já budu vyprávět dál.
Za pět dní jsem opravdu přišla do vesnice vln a našla tu hospůdku. Když jsem tam vešla nemusela jsem dlouho hledat a zahlédla jsem Peina. Seděl v čele dlouhého stolu a kolem něj seděli další muži. Konan seděla po jeho pravé ruce a upírala na mě svůj vražedný pohled.
Když jsem přišla blíž, tak se na mě i ostatní podívali trochu nedůvěřivě.
,,Ehm, ty máš být kdo?" zeptal se mě muž sedící hned na kraji, jak jsem se později dozvěděla Hidan.
,,Matsui Unda, jsem zde na pozvání Peinovo." odpověděla jsem mu klidně. Tím jsem však strhla vášnivou debatu na mě. ,,Vždyť je to dítě... Pein se zbláznil?... Musí být dobrá když ji chce Pein mezi námi." padali různé názory.
,,Dobře ukaž co umíš!" vykřiknul náhle Hidan a zabodl do stolu kunai. Bez jakéhokoliv vybídnutí, řekl chlapec vedle něj ,,Teď!" a já jsem vystartovala. Vyškubla jsem kunai ze stolu a přiložila ho k Hidanovu krku.
,,Nechte toho. Matsui, takže jsi se rozhodla pracovat pro mě?" postavil se Pein.
,,Jo." usmála jsem se a to byl jen jeden z mála upřímných úsměvů za dobu pobytu u Akatsuki.
Po našem představení a schválení mého přijetí, jsme trochu oslavovali a pak odešli do sídla Akatsuki, které se stalo mým krutým domovem.