Proměny 9-V hadím doupěti

V místnosti nastalo ticho nikdo skoro ani nedýchal, až se najednou Sasuke zvednul.
„Kam jdeš?‘‘ Otázala ho Karin zvědavě a vydala se k němu.
„To tě nemusí zajimat, teď běžte před jeskyni a skontrolujte okolí!‘‘ Vykřikl na ně zmizel. Karin se zamračila a poslechla.
„Co sem zas udělala, to byla normální otázka?‘‘ Divila se a pohledla tázavě na ostatní. Jugo neřekl nic a Suigetsu jen pokrčil rameny.
„No děkuji za odpověď.'' vyprskla Karin na ostatní a uraženě odešla. Suigetsu se celou dobu tvářil překvapeně.
„Co to dnes všem je ?‘‘ Přemýšlel a rozvalil se na pohovce. Zamyslel se.
„Co kdyby ta holka přežila, byl bych druhý pokusný králík?‘‘ Tahle myšlenka ho zarazila musí jí oddělat a to co nejrychleji.
„Ale jak, Sasuke je pořád s ní, musím něco vymyslet.‘‘ Přemýšlel až ho z jeho myšlenek vymanil Jugo.
„Jdeme!‘‘ Vyzval ho a šel za Karin. Suigetsu se neochotně zvednul šel s ním, třeba přijde na jiné myšlenky.

„Co si vůbec o sobě myslí jít tam sám.‘‘ Strachovala se celou cestu Hinata. Už neběžely pěkně za sebou jak předtím, ale každý jak chtěl.
„Kibo jak je daleko?‘‘ Zeptal se Kakashi, který se o Naruto bál stejně jako Hinata.
Akamaru dvakrát zaštěkal.
„Už je od nás jen pět kilometrů a stalé se vzdaluje.‘‘ Oznámil Kiba všem, dali pořádně do kroku, aby ho dohnali dřív než Sasukeho najde.
„Už nemůžu.‘‘ Zaúpěla Hinata a začala zpomalovat.
„Dokud mužeš mluvit, tak ještě mužeš!‘‘ Zahučel na ni vztekle Gaara a Hinata hned přidala.
„Co to do něj vjelo?‘‘ Zamyslela, pořád myslela na Naruta.
„Co když ho už chytili, co když se mu něco stalo?‘‘ Strachovala se a začala zrychlovat.
„No přece ještě můžeš!‘‘ Poznamenal Gaara a také přidal, aby Hinatě stačil.

Naruto uháněl co mohl, cítil že je blízko Sakury. Les začal houstnou, byl hůr a hůr průstupnější, ale to ho nedonutilo zpomalit. Začalo se stmívat, v lese nebylo vidět na krok.
Naruto viděl sotva na krok zpomalil měl pocit, že na tomto místě už byl. Zamyslel se a pořadně se rozhlédl se a zarazil se.
„Ale ne to je určitě genjutsu.‘‘ Zaúpěl a rozhlédl se ten útočník ho určitě sleduje. Kolem něho to všude šustilo, připravil se na nejhorší. Ze stromu začaly vylézat černé postavy a hrnuli se k němu. Vytasil kunai a čekal na útok. Černé postavy začali útočil sotva se stačil vyhýbat útokům. Zchytal pár řezných ran, ale ty záhadné postavy při narázu nemizely.
„Počkat jsou to jen iluze, jen iluze,‘‘ opakoval si pořad do kola a soustředil se na chakru.
Černé postavy začali mizet. Rozhlédl se po okolí les kolem něj začal řidnout. Utíkal se dál tušil, že už je blízko. V dáli zahlídnu jeskyni. Vydal se k ní, ale náhle se zastavil.
„Co když je to past.‘‘ Zapřemýšlel a udělal dva klony.
První se hned vydal na průskum jeskyně a druhý se vydal na opačný směr, kdyby se náhodou blíži ostatní, tak by je zavedl špatně. Když se klon vrátil v pořádku z jeskyně domyslel si, že tam nic zajímavého není. Šel tedy dál, ale ta jeskyně ho stále přitahovala.
„Nespíš není tak prázdná!‘‘ Usmyslel si, že ji půjde prozkoumat. Vracel se zpět k jeskyni se zvláštním pocitem. Bylo na tom něco zvláštního nejprve upadne do genjutsu, ale útočník nikde. Přistoupil ke vchodu a pomalu nahlédl.

„Máme naštěvu!‘‘ Oznámila Karin, když se vrátila s ostaními do společné místnosti a rozhlédla se po místnosti, ale Sasuke nikde.
„Kde je Sasuke?‘‘ Otázala ostatní.
„Tady!‘‘ Řekl někdo za ní. Všichni se otočily, stál tam Sasuke jen v županu.
„Tak sis ní přece jen užil.‘‘ Pousmál se Suigetsu a pohledl zvědavě na něj, Sasuke po něm hodil vražedný pohled, hned mu úsměv spadl.
„Ne, někteří lidé do svého slovníku zařadili slovíčko hygiena.‘‘ Poznamenal a Karin se tiše rozesmála, tentokrát hodil vražedný pohled Suigetsu.
„Tak tu jen tak neseďte a běžte přivítat návštěvu.‘‘ Nakázal jim Sasuke a odebral se k Sakuře.
Ta už byla vzhůru hleděla do stropu. Myslela na Naruto a ten den co byli spolu, ale to byla jen minulost nic víc. Tížila ji zima, křeče v žaludku a bolest hlavy, pořad viděla rozmazaně.
Někdo ji musel ve spánku obléct a zabalit do deky, ale ani to ji neubránilo před chladem.
Něco ji vyrušilo, dveře se otevírali nemohla ani otočit hlavu, nemohla se ani pohnout. Dveře se pomalu otevřeli někdo vstoupil a pomalu vešel a rozhlížel se, nevěděla kdo to je, ale znala. Byl to ten co u ní byl posledně. Stále ho neviděla jasně, ale pomalu si uvědomila kdo to je.
„Sasuke!!!‘‘