.:Bilý Ninja-Matsui Unda:. 2. - Akatsuki sídlo, nový domov

Sídlo Akatsuki mě okouzlilo. Byla to velká budova s dvěma patry. V jednom byla kuchyň s jídelnou, toaleta a obyvací pokoj s televizí, který sloužil na různé věci-když si chtěl někdo jen posedět, nebo se podívat na televizi, nebo když jsme měli dostat nějaký úkol. V tom vrchním byly zase pokoje. Většina lidí bydlela spolu tak jak byly v týmech, jen Pein měl vlastní pokoj a Konan.
První co se dělo bylo, že jsme si všichni posedali ve Velkém pokoji, jak mu tam říkali, a zařadili mě do týmu.
,,Matsui, ty jsi dobrý ninja a svoje schopnosti nejlépe uplatníš s Itachim, ten taky už nějakou dobu nemá partnera, takže se jím staneš... Itachi máš nějaké námitky?" zeptal se Pein a upřel svůj zrak na zachmušilého muže. On se zase kouknul na mě. Dala bych cokoliv za to, kdybych v tu chvíli uměla číst myšlenky. Když si mě prohlédl od hlavy, až k patě, otočil se na Peina.
,,Ne. Vezmu si ji na starosti, stejně to zbyvá jen na mě..." odpověděl a bylo rozhodnuto. V první chvíli jsem cítila divný pocit v břiše a mracenčení po celém těle. Těšila jsem se na to jaké budou naše mise a jaký bude on. Jenže vzápetí jsem zjistila, že všechno bude naopak.
Byldlela jsem ve stejném pokoji jako Itachi a ze začátku bylo pro nás oba si na sebe zvyknout, i když pro něj možná míň, ale o tom až za chvíli.
,,Páni, tohle je bezvadný pokoj, která postel je moje?" zeptala jsem se nadšeně z toho prostoru, do té doby jsem nikdy nevlastnila tak velký pokoj, vždycky něco 3X3 metry, postel skříň a žíj si v té kobce.
,,Ta pod oknem." zabručel Itachi a úspěšně ignoroval moji veselou náladu.
,,Na, obleč si to." řekl najednou a hodil po mě kus černé hrubé látky.
,,Fuj co je to?" s odporem jsem to natáhla před sebe a podívala se na to. Byl to dlouhý plášť. Musela jsem se postavit a trochu ho upravit, abych se na něj pořádně podívala. Stejný plášť měli na sobě i ostatní Akatsuki.
,,Tohle musíě nosit, aby bylo poznat, kam patříš." řekl Itachi.
,,Tak to ne. Něco takového na sebe nikdy nevezmu. Díki, ale nechci vypadat tak blbě jako ty a ještě ta hrozná barv..." nestihla jsem doříct větu, když mi Bůh ví odkud přiletěla facka. Z te rány se mi skoro zatmělo před očima, zavrávorala jsem a upadla na postel.
,,Co si to dovoluješ ty de**le?" rozkiřkla jsem se na něj. Zadržujíc slzy a měníc je na vztek jsem vyběhla z pokoje a stále jsem na něj křičela nadávky. Nakonec jsem po něm ten plášť hodila znovu: ,,Tohle nikdy nosit nebudu a tebe poslouchat taky ne... K tomu mě nikdo nedonutí..." následovaly další nadávky a urážky. Když už jsem nedokázala vymyslet další věci utekla jsem dolů. Sedla jsem si v jídelně na židli a začala jsem nadávat znovu, ale tentokrát na celé Akatsuki a přemýšlela jsem o odchodu.
,,Halo? Ehm, Matsuri?" zavolal někdo.
,,Matsui, jmenuji se Matsui, jestli je to tak těžké říkejte mi Bílý ninjo!" začala jsem křičet.
,,No tak promiň, ale nedokážu si zapamatovat něčí jméno, když ho slyším jedinkrát..." řekl znovu ten hlas a do pokoje vešel vysoký kluk s maskou.
,,Promiň, jsem podrážděná." řekla jsem už klidněji.
,,Jmenuji se Tobi. Co to bylo tam nahoře s Itachim? Co se vám stalo?"
,,Nic... Myslíš, že zde musím zůstat, když jsem jednou člen Akatsuki, nebo smím odejít?" zeptala jsem se.
,,Itachiho si nevšímej. Každý je tu takový. Jsme samotáři, ninjové zabijáci, bezcitní a bez zábran. Každý z nás má svou povahu a musíš každého pochopit abys s ním mohla vycházet." začal Tobi přednášku o každém ze členů. Dozvěděla jsem se něco o jejich minulosti a povaze, jak s nimi vycházet a komu se raději klidit z cesty, jestli nechci strhnou boj...
,,Ehm... Tobi... vy všichni jste v týmech a Itachi byl sám... on měl taky partnera, nebo ne?" zeptala jsem se nakonec.
,,Měl. Jmenoval se Kisame. Jenže před třemi měsíci zemřel, při plnění mise. Itachi dlouho odmítal najít si nového partnera a tak je dost překvapující, že přijal tebe." usmál se Tobi. Pak se omluvil a odešel.
Tobi se stal mým prvním přítelem, i když v Akatsuki jste nemohli nikoho brát jako přítele.
Ten večer jsem spala neklidně s vědomím, že tohle se neobejde bez obětí.