Láska, smrt a nenávist 12. Na stopě Madarovy

Jak se chtěl Jugo rozběhnout znovu na Naruta tak mu v tom zabránil Kyuubi, a jedním z ocasů mu ukazoval že to je zlý nápad.
A pak na něj skočil, byl to krátký proces při kterém Jugo neměl šanci. Nejenže zranění od Kyuubiho se nedají rychle léčit, ale taky nemohl zabránit tomu jak na něj útočil ze všech stran. Sasuke tam zůstal stát oproti Narutovy sám.
„Kdo vážně jsi?“
„Tvoje noční můra.“
„Cože?“
„Ne nejsem Orochimaru v plavkách ani Kabuto ve sprše.“
Kyuubi se v tom momentu neudržel a začal se válet smíchem po zemi.
„Kyuubi už si skončil?“
„Hahaha hahaha no jasně Naruto-kun.“
„Naruto?“
„Hehe, ano jsem to já ,nikdo jiný než já by to nemohl být.“
„Co tady děláš?“
„Nic jenom jsem na lovu na Akatsuki.“
„Jak to že už není Kyuubi v tobě zapečetěn?“
„No tak ty to ještě nevýš? Já jsem už po smrti abys věděl a Kyuubi taky.“ „Cože?“
„Ano a naneštěstí moje žena taky ale ta naživu není tak mého syna vychovává jeho děda.“
„Ty máš už manželku a syna taky?“
„Tak se tomu už přestaň tolik divit jsi už z vesnice tak dlouho že se to ani jinak nedalo.“
„A kdo byla tvoje žena, nebyla to náhodou Sakura?“
„Ne nebyla, je to Hinata a můj syn se jmenuje Hinari.“
„Hehe tak ty ses už na Sakuru vykašlal?“
„Ne jenom jsem s ní zůstal kamarád a teď nikdo ani neví že žiji.“
„Tak co kdybychom probraly všechno co se za ty léta stalo někde jinde?“ navrhnul Sasuke.
„No dobrá tak pojďme.“ Když si sedly začaly mluvit o tom co se jim stalo za těch několik let a co se dozvěděli.
„Vyš Naruto já se teď chci pomstít jedné jiné osobě ne Itachimu kterého jsem už zabil, zjistil sem že ne on nevyvraždil náš klan ale že to byl Uciha Madara."
„Tak to je zajímavé já jdu teď zabýt Madaru a tady Kyuubi Peina.“
„Tak co kdybych šel s vámi stejně si mi zabil můj tým, tak teď bych neměl co dělat když jsou Itachi a Orochimaru mrtvý. A mám na tebe jednu otázku.“ „Jakou?“ „Nevíš jestli na mně Sakura ještě myslí?“
„No pravdu říct jo, ale moc ji deprimuje když nejsi v Konoze ale pryč a moc chce aby ses vrátil.“
„No tak to já nevím jestli bych se chtěl vrátit,“ řekl smutně Sasuke.
„No tak nebuď srab vrať a se, co budeš dělat, ukrývat se v koute než bude po všem?“ „Máš pravdu měl bych se vrátit ale ne hned.“
„No dobrá já ti povím že mi už musíme jít, tak se rozhodni jdeš s námi nebo ne?“
„Ale půjdu s vámi, aspoň uvidím Madarovu tvář když bude umírat.“
„Tak jdeme.“ A dali všichni tři svojí cestu.
Po pár dnech dorazily Narutovy přátelé na místo kde zůstaly pozůstatky Sasukeho týmu.
„No tak tohle snad není pravda další mrtvý a vypadá to že to byly taky členové Akatsuki.“
„Kdo tohle mohl jenom být, Naruto by tohle určitě neudělal. Není něčeho takového brutálního a nechutných schopen,“ říkala Sakura ostatním.
„Souhlasím s tebou ať by měl Naruto jakýkoliv vztek tak by tohle neudělal,“ potvrdil Jiraja.
„Ale co když jo, vezměte to z jiné stránky co když to je tak, Kyuubi chtěl aby Naruto žil a sebral jeho tělo se slovy že ví jak to napravit. Taky je tady otázka jestli se mu to povedlo a teď se rozzuřený Naruto mstí celé Akatsuki za to co se stalo, protože oni vyprovokovaly Naruta k tomu co se stalo? Sakura mi vyprávěla v jakém stavě Hinatu a Naruta našly,“ řekl všem Shino.
„Jo to je celkem možné to by nevěštilo nic dobrého.“
„No nic, nejlepší bude když ještě chvilku budeme pátrat a pak se vrátíme domů,“ řekl Jiraja. A jak řekl tak se i stalo za pár dnů neúspěšného hledání se vrátily domů.
Po pár týdnech se Narutovy, Sasukemu a Kyuubimu podařilo chytit Madarovu stopu. Všichni tři se rozběhly velkou rychlostí Madarovým směrem. Když po chvilce došly na jednu mítinku kde měl být.
„Nikde tady není.“
„Ale je tady cítím tady jeho pach.“
„Máš pravdu něco my tady nehraje.“ Jakmile to Sasuke dopověděl zjevila se před nimi zeď z papíru a když zmizela stály tam všichni zbylý členové Akatsuki, Pein ve všech verzích, Conan a taky Uciha Madara.
„Tak naše malinké překvapení se nám povedlo,“ poznamenal povýšeně Madara.
„No ale nemyslím že vám pomůže,“ řekl Naruto s úsměvem.
Madara se na něj díval a přemýšlel kdo to jenom může být a pak se zeptal. „Nejsi ty jen tak náhodou ten kdo zabil Zetsuho?“
„Ano jsem to já a teď jsme si přišly po vás.“
Jak se chtěl Naruto vrhnout na něj ho zastavila zeď z papíru. Sasuke s Kyuubim si sedly na zem a řekly.
„My se budeme jenom dívat jestli ti to nevadí.“
„Ne nevadí zvládnu je všechny ale tobě Kyuubi musím jednoho nechat, ty víš proč.“ Kyuubi se jenom znechuceně přetočil očima.
„No dobrá jak jenom chceš.“
Naruto se soustředil, zavřel oči a opakoval si v mysli to co ho Kyuubi naučil.
„Měj trpělivost a uvidíš mezeru.“ V tom je otevřel a jak to udělal mněla Conan problém udržet papírovou zeť, jako kdyby ji Naruto bránil pohledem. Naruto pak vytáhnul katanu a wakazashi a zkoncentroval do nich svoji cakru. Oba meče mu zářily třpytivě modrou barvou jako kdyby mněly vlastní cakru a pomalu je dával do kříže. Potom začala taky kolem Naruta proudit cakra. Ještě jednou zavřel oči a zašeptal.
„Za tebe má lásko.“
Když je otevřel, papír se rozletěl na všechny strany a Naruto běžel směrem na Conan. Jedna z Peinových forem se mu stihla postavit do cesty ale Naruta to vůbec nezastavilo. Jednou ranou přesekl napůl, pak shodil Conan na zemi, zkoncentroval obrovské množství cakry v sekundě a pak se mu mezi oběma meči objevil nový druh rasenganu který byl mocnější než futon rassengan shuriken. Conan stihla jenom bolestivě vykřiknout. Celým lesem přeletěla obrovská tlaková vlna která lámala stromy a všechny odhodila daleko od epicentra.
Nezbylo tam po ní nic dokonce ani tělo, jenom kousky jejího pláště padaly ze vzduchu. Naruto tam stál v tom kráteru a všichni na něj jenom zíraly. Madara chytnou Peina za ruku a řekl.
„Tak tohle už dál vidět nemusíme padáme odsaď.“ Když zmizely Sasuke s Kyuubim hned přiběhli k Narutovy který nevládal ani stát na nohou tak si sedl. „Naruto kdy ses naučil něco takového?“
„Ale jenom mne napadlo že když Sasuke je schopen používat raikiri přes meč, tak mne napadlo to samé udělat jenomže s mým futon rassengan shurikenem. Ale jsem moc unavený z toho všeho mohli bychom si dát pauzu a dáchnout si?“ „Dobrý nápad to bychom mohly.“
Tak se utábořily a přespali. V noci se stalo něco zvláštního. Když zaspal probudil se znovu u tří bran a taky si všimnul jeho milovanou Hinatu. Z očí mu začali téct potoky slz a říkal.
„Tohle se mi může jenom zdát.“
„Ne tohle se ti nezdá, ve snu jsme tě navštívily abychom ti řekly jednu důležitou věc.“
„Co se děje o co jde, něco jsem pokazil?“
„No tak jde o to že Madara a Pein se teď chystají zaútočit na Konohu. To znamená že budeš moct jít a vrátit se tam, ale neprolomit tabu. Nikdo tě nesmí poznat.“
„Dobrá tak se vrátím a kdy chtějí zaútočit? Přibližně za dva měsíce. Shromaždují armádu ninjů se kterou zaútočí na Konohu a srovnají ji se zemí. Ale teď už by ses mněl vrátit zpátky tady ubíhá čas pomaleji než tam u vás a už začíná svítat.“
Naruto jenom přišel k Hinate a zašeptal jí do ucha.
„Celou dobu jenom na tebe myslím lásko.“
„Já to vím miláčku.“ Naruto pak už jenom řekl.
„Tak ještě chvilku na mě počkej a budeme zas spolu.“
Pak se probudil, Sasuke a Kyuubi už byli vzhůru a Naruto jim řekl.
„Tak a teď musíme jít do Konohy.“ „Proč?“ zeptaly se ho nechápavě.
„Přítel mi řekl že Madara a Pein za dva měsíce zaútočí na Konohu, tak je tam budeme čekat.“
„Tak to nepůjde Naruto-kun,“ řekl naštvaně Sasuke.
„Co se děje?“
„Já se do Konohy nevrátím.“
„Já vím, budeme jenom na jejím okraji v lese trénovat a čekat až se objeví.“ „No tak dobrá pojďme.“ Jak došly ke Konoze vyšly na kopec vedle kde byla mýtina na které mohly pokojně tábořit a trénovat.
„No tak dobrá, tady budeme sedět na p***lých dva měsíce a čekat na ty dva kretény až se objeví,“ řekl Kyuubi když se rozhlížel.
„No tak já půjdu do vesnice na nějaký ten nákup abychom měly co jíst a tak,“ řekl Naruto a Kyuubi se hrabal s ním.
„No tak to ne, ty tady zůstaneš se Sasukem ať se moc nenudíte, a mohly by jste udělat nějaké přístřeší ať máme kde spát.“
Když Naruto odešel, tak se Kyuubi se Sasukem pustily do práce.
Šlo jim to poměrně od ruky tak po chvilce tam měli udělanou malou chaloupku. Pak si sedly a začali si povídat.
Jak Naruto vcházel do Konohy zaujal Izuma i Koketsuho těm se líbil jeho nádherný plášť.
Když nakoupil jídlo tak se vydal koupit ještě nějaké věci na každodenní potřeby a vracel se na mýtinu.
Když tam došel tak nevěřil vlastním očím, odešel na hodinku nebo dvě pryč a už mněly postavenou malou chaloupku.
„Tak je se ti náš dočasný domov libý?“ zeptaly se ho Kyuubi se Sasukem.
„No tak to je fajn tak jdu tam vyložit nákup.“
„No dobře, počkáme tě s tréninkem.“
Takhle to probíhalo několik týdnů až jednou si Naruta všimnula Sakura v Konoze.
„Není to náhodou ten chlápek kterého jsme hledaly před pár týdny?“ řekla si a šla za ním.
Naruto si ji všimnul a otočil se, bylo to už tak dávno co naposledy viděl Sakuru a chtěl jí všechno říct ale nemohl.
Ta si všimla že osoba za kterou jde se na ní dívá a jako kdyby na ní čekala. „Tohle není dobrý jestli mně Sakura-chan pozná bude všechno ztracený.“
Jak se k němu přibližovala Naruto byl víc a víc nervózní, pak změněným hlasem řekl.
„Co ode mně chcete?“ Sakura se zastavila překvapeně a odpověděla.
„Chci vědět kdo jste.“
„A co vás do toho?“
„Vlastně nic.“ Odpověděla smutně a sklopila oči.
Naruto se otočil a šel dál.
V tom si Sakura všimla že má na plášti obrázek Kyuubiho jak jim říkal Jiraja. „Jste to vy jsem si jistá.“
Naruta zmrazilo na zádech a musel už udělat to co nechtěl.
Pustil nákup na zem a vytasil oba meče.
„Tak když nedáte pokoj musíme to řešit takhle.“
Vesničané kolem se lekly a radši utekly od Naruta co nejdál.
Sakura se rozzuřeně rozběhla na Naruta a chtěla mu za každou cenu strhnout kapuci z hlavy.
Ten se jí vyhýbal jakby se nic nedělo ale když už Sakuru dožral tak začala mlátit všude možně když ho netrefila.
Dokonce i zbořila jeden starý dům. Naruto na ní pak křiknul.
„Nechci s vámi bojovat ale taky nesmíte vědět kdo jsem.“
Padající dům vzbudil rozruch a několik ninju a pár Narutovích přátel už přiběhlo za Sakurou.
„Co se tady děje?“ zeptal se Shikamaru zatímco Hinari který byl s ním si prohlížel Naruta.
„To je ten kterého jsme hledaly před pár týdny, má taky takový plášť jak nám ho Jiraja opisoval.“
„Tak tomu říkám ale náhoda,“ řekl Shikamaru a začal plánovat taktiku jak ho chytit.
„Víte co, já jsem nic neudělal krom toho že nechci ukázat svou tvář, tak mně nechte nepokoji.“ Řekl nahlas Naruto.
„Tak proč lovíš členy Akatsuki? Víme že jsi to ty dostaly jsme o tobě správy.“ Vykřikl na něj Kakashi.
„To proto že my sebraly něco pro co jsem žil, pro co jsem byl ochoten obětovat i život. Je jediný způsob jak ji dostat zpátky a vy mi v tom chcete zabránit.“
Vyřknul ze sebe Naruto až mu stékaly slzy po tváři jak ho ty vzpomínky bolely v srdci. Všichni si to všimly jak mu slzy kapou z tváře na zem.
„Tak kdo jsi?“
„To vám teď nemohu říct. Dovíte se to za několik týdnů, ale můžu vám říct že jsem přítel.“
Otočil se sebral tašky a zmizel.
„Pojďme necháme ho tak vždyť jste slyšely že je na naší straně tak se ho obávat nemusíme, k tomu bojuje s naším nepřítelem.“
Řekl Kakashi a všichni se rozešly kam mněly předtím namířeno jenom Hinaru tam zůstal a přemýšlel že jestli to nebyl jeho otec.
„Proč ti to trvalo tak dlouho?“ Zeptal se ho netrpělivý Kyuubi.
„Ale jenom mne skoro poznaly tak jsem musel utéct.“
„Tak jsem potom nic neříkal, pojďme se najíst.“
Po tomhle incidentu chodil Naruto na nákupy potají, a tak uběhly dva jmenované měsíce.