Dnes je tak krásně

Tuto povídku chci věnovat Sakura-Chan_Haruno. Snad se ti to bude líbit!!

Krásný jarní den, sluníčko hřálo, ptáčci zpívali. Opravdu nádherný den.
Ranní paprsky pronikali přes záclony do pokoje a ozařovali tvář spící dívenky. Ta však tak tvrdě spala, že ji ani volání mámy k snídani neprobudilo.
Slastně oddychovala a nechávala se unášet říší snů. Slunce však začalo být víc a víc otravnější až ji nakonec donutilo otevřít ospalá očka. Svými zelenými kukadly pátrala po pokoji.
Jejda spala jsem jako zabitá.
Slastně se protáhla a protřela si oči. Ze zdola se linula nádherná vůně čaje a čerstvého pečiva. Mmm snídaně je už na stole.
Postavila se, odhrnula záclony a otevřela balkonové okno.
Dnes je tak krásně.
Nadechla se čerstvého vzduchu a nechala větřík, aby ji čechral neposlušné vlasy.
Zavřela oči, užívala si ten nádherný pocit, dnes bylo tak nádherně.
Za chvilku ucítila teplý dech na svých tvářích. Usmála se pevně objala svého milého kolem krku. Poznala ho podle vůně, projela mu rukou vlasy a zavrtala se mu do oblečení. On ji na oplátku projel její vlasy a zhluboka se nadechl, aby nasál tu nádhernou vůni. Voněla po třešních.
Oči nechala zavřené. Nechala se jí laskat. Nakonec jen zvedla hlavu z jeho ramena a pohlédla mu do těch krásných modrých očí. Usmál se na ni a dal ji jemnou pusinku na nos.
„Copak ty tu?´´ zeptala se ho mile a pusu mu oplatila.
„Jen jsem ti chtěl dát pusu, aby se ti lépe vstávalo,´´ řekl sladce a znovu ji políbil tentokrát na ústa. Polibky mu s radostí vracela. Moc krásně líbal, nemohla se od ni odtrhnout, chtěla s ní zůstat navždy.
To si nechám líbit.
„Nedává pusa jen na dobrou noc,´´ šeptla a jemně ho políbila.
I když jsme se naposledy viděli včera, moc ji chyběl.
Stále na ni hleděl okouzlujícím pohledem. Pohladil ji po dlouhých vlasech a znovu nasál tu její nádhernou vůni.
Teď už se ji rozhodně nechtělo vstávat, ale snídaně počká. Mámin hlas byl však čím dál víc otravnější, až nakonec musela svého miláčka opustit. Než odešla vysloužila si od něj pusu na tvář. Pak je zmizel oknem ven.
Naposledy mu zamávala a pak pelášila dolů.
Vůně sílila, byla stále víc lákavější. Schody seběhla nepřekonatelnou rychlostí, plámko si nechala, jen se zabalila do županu.
„Počkat, počkat, nejprve se běž umýt a obléct, pak dostaneš snídani,´´ zastavila ji máma u dveří a nedovolovala ji ochutnat to výbornou snídani.
To není fér!
Naštvaně vyšla schody a zamířila si to do koupelny. Svlékla ze sebe župan pak i košilku a hupsla pod sprchu. Užívala si ten nádherný pocit. Kapky ji s máčeli tělo a vlasy. Zavřela oči, rukama si projela dlouhé vlasy a zhluboka se nadechla.
Už teď ji chyběl, potřebovala mít u sebe, potřebovala cítit jeho dotyky a polibky, jak ji dokazuje její lásku k ní.
Teď konečně mohla jít na snídani, v břiše ji kručelo. A vůně byla tak lákavá.
Znovu seběhla schody, tentokrát už ji máma nezastavila, nechala ji sníst snad úplně všechno co bylo na stole.
Snídaně od mámy je vždycky nejlepší!
A teď bylo načase navštívit svého miláčka, rychle se oblékla. Ještě se naposledy upravila u zrcadla než ji máma znovu zastavila.
„Kam pak si chystáš, snad ne na rande,´´zavolala na ni.
Už zase otázky, nejsem přece malá.
Otočila se k ní a pousmála se.
„No třeba jo,´´ pousmála se. Raději zmizela ven, než by přišli další otázky.
Sice ji lhala, na žádné rande nešla, ale oni dva spolu randili snad pořád. Sama vyrazila na jejich oblíbené místo, kde mohly být sami. Cestou na něj stále myslela, když teď byla s ním cítila se jinak. Jako by její život nabral jiné obrátky.
Na své cestě si radostí několikrát poskočila, někteří v okolí ji zaujatě pozorovali. Nejraději by ji doporučili léčení. Ona to však neřešila.
Nu co mám radost.
S radostí doběhla na kopec, kde na ni čekal. Radostí mu skočila do náruče a zatulila se mu do oblečení. Překvapila ho, ale i tak ji strašně rád viděl. Pevně ji objal. Stejně jako ona, když byl teď s ní cítil se mnohem plnější.
Mmmm…..ani si nedokážu představit být bez něj.
Moc tě miluji Naruto!