Láska, smrt a nenávist 10. Smlouva s Ďáblem

„Ti dva patří mně a já tady už na ně moc dlouho čekám. Kyuubi tvůj život bude vyměněn za Peinův a k tomu jsi volný od své nenávisti která byla jako stín který tě uháněl celý tvůj život. Naruto Uzumaki tvůj život bude vyměněn za život Ucihu Madaru a tvůj Hinato Hyuuga bude vyměněn za život Peinovy společnice Conan. Je tu ještě jedna podmínka, když vás vrátíme k životu Naruto musí odejit z vesnice a musí být pro všechny své známé kromě Kyuubiho mrtvý jinak řečeno nikdo nesmí vědět že jsi naživu, Hinata zůstane zatím tady dokud nesplníte svůj úkol takže Conan musí zabít jeden z vás.“
Řekla černá postava a bílá dodala.
„Než ožijete můžeš se samozřejmě ještě s Hinatou rozloučit, pak musíte odejit.“
Černá postava ještě dodala: „Máte na svůj úkol jeden rok když se vám to nepovede tak umřete. Myslím že tuhle ponuku bez váhaní přijímáte.“
Všichni společně jenom přikývli.
„Tak projdete branou života ať můžete svůj úkol splnit.“
Než se vydali na cestu zpátky k životu, Naruto silně objal Hinatu a políbil ji.
„Neboj lásko do roku budeš zas naživu a my budeme spolu a s naším synkem jak to jenom nejrychleji půjde.“
Hinata se jenom usmála a řekla: „Já ti věřím miláčku tak už běž.“
Když prošli barevnou branou, pomalu se Naruto nadechl a znovu oživl, když otevřel oči zjistil že je už v rakvi s Hinatiným tělem a že je nesou na pohřeb.
Byli tam všichni dokonce i ninjové z písečné spolu s Gaarou, Kankurem a Temari.
Jejich přátelé už nesly jejich rakev na pohřebiště když v tom se tam z ničeho nic objevil Kyuubi ten nevěděl co se děje.
Když se však porozhlédl viděl Narutovy a Hinatiny přátele a jejich rodiny. Do oka mu hned padla rakev a hned zavrčel.
„Pusťte tu rakev na zem a ustupte od ní.“
„To ani náhodou oba jsou mrtvý tvou vinou.“ Vykřikla na něj Sakura.
„To já vím, ale znám taky způsob jak se to všechno napraví.“
Jakmile to malý Hinari slyšel rozzářila se jeho tvář a řekl: „Jestli znáš způsob jak moje rodiče oživit tak to hned udělej prosím.“
Kyuubi se jenom usmál a řekl mu klidně s úsměvem přičemž vycenil svoje veliké zuby.
„Tak to se ještě uvidí do roku uvidíte jestli se to všechno povedlo a jestli ne tak vám jejich těla donesu zpátky.“
Pomalu složili rakev a ustoupili od ní. Kyuubi popadl rakev do zubů a utekl aby neviděli kam jde.
Hinari se jenom díval směrem kterým Kyuubi zmizel a říkal si v hlavě: „Mami, tati doufám že vás přivede zpátky k životu.“
Naruto to nevydržel a zařval na Kyuubiho.
„Probůh nemůžeš dávat pozor? Vždyť mně neseš v rakvi která je v tvojí tlamě a není to tady dvakrát pohodlný.“
Kyuubi pustil rakev na zem, Naruto otevřel veko rakve a začal zhluboka dýchat, Kyuubi mu na to řekl.
„Jak plánuješ aby nikdo nezjistil že jsi naživu dříve než dokončíš svůj úkol když takhle vyvádíš?“
„No dobře alespoň jsi mohl míň třást tou rakví jinak aby to tolik nebolelo.“ „Tak pojďme tedy dát rakev s Hinatiným tělem ať znovu neumře když ožije.“ Kyuubi chytil rakev znovu do tlamy a odešly k jedné jeskyni poblíž, kde schovali rakev ve které bylo Hinatino tělo.
Naruto jí ještě napravil do správné polohy, pohladil ji po tváři a společně s Kyuubim se vydali hledat Ucihu Madaru a Peina.
Jak šli tak se Kyuubi schoval zpátky do Naruta aby nevylekal nikoho a aby je nikdo nezpozoroval.
Po pár dnech putování došly do jedné vesnice.
„Dobře mněl bych si zaobstarat nějaký ten plášť aby mně nikdo nepoznal.“ „Dobrý nápad pojďme něco si vybereme podle našeho stylu.“
Zašli do obchodu s oblečením a začali si vybírat.
„Tak jaký plášť s kapuci si koupíme? Černý?“
„Ne ten by vypadal víc podezřele a všichni by nás brali jako nepřátele. Co tak červený?“
„Ten se zas nelíbí mně.“
A takhle se hádaly dokud si nevšimli jeden který nevypadal jako ostatní pláště.
„Tak tenhle ten si vezmeme co ty na to Kyuubi?“
„To by šlo líbí se my hlavně ten můj portrét na něm.“
Plášť byl bleděmodrý, lemy mněl třpytivě oranžové a byl na něm třpytivě rudý Kyuubi se znaky klanu Uzumaki a ještě jinými znaky nějakého jiného klanu. „Vypadá to že vás zaujal tenhle plášť, byl zhotovený ze speciální látky,“ řekl prodavač Narutovy, pak si všimnul že má na mikině emblém klanu Uzumaki taky.
„Nejste vy z klanu Uzumaki?“
„A jak to víte?“
„No tak tenhle plašť sem udělal jako vzpomínku na jednoho velkého muže a jeho ženu,“ řekl starý prodavač a začal Narutovy vyprávět.
„A kdo to byl jestli se smím zeptat?“
Starý muž se zamyslel a pak odpověděl.
„Mněl by to byt váš předek Minato čtvrtý Hokage a jeho žena Kusina Uzumaki.“ „Vy říkáte že čtvrtý Hokage byl můj otec a vy jste ho znal?“
Zeptal se Naruto s vypulenýma očima a otevřenýma ústy.
„Ano, vcelku ano dokud se nestal Hokage pak jsem ho už viděl jenom několikrát a když se na vás tak dívám jste ve věku v jakém by měl být jeho syn, krom toho se na něj dost podobáte tak nejspíš by jste to měl být vy.
Pak jsem se už jenom doslechl že obětoval život pro záchranu Konohy při boji s obávaným Kyuubim devítiocasým démonem.
Tak jsem udělal tenhle plášť pro jeho potomka o kterém mi řekl ale nevěděl jsem co se s ním stalo až do teď, tak tu ten plášť ostal stát až do teď. A právě dnes si pro něj došel jeho právoplatný vlastník,“ řekl starý prodavač s úsměvem na tváři.
„Já?“ „Ano tak pojď, obleč si ho ať vidím jestli ti padne.“
Naruto si ho obleknul a prodavač si ho prohlížel jak mu padne.
„No perfektně ti padne chlapče a mimochodem jak jsem ti vzpomínal je ze speciální látky, která se nesedře ani neprotrhne jen tak, vydrží několik generaci.“
„Tak to je super,“ řekl a začal si sám sebe prohlížet v zrcadle.
„A jak se jmenujete?“ Naruto Uzumaki ale neříkejte že jste mně viděl nikomu.“ „A proč?“
„No, něco si vymysli Naruto,“ zavrčel Kyuubi.
„Víte protože mám přísně tajnou misi a nikdo mně nesmí poznat.“
„Dobra potom nikomu nic neřeknu tedy ale někdy se zas stavte.“
„Děkuji a nashledanou.“
„Měj se chlapče ať se ti dobře vede.“
„Tak to bylo o fous,“ povzdech si Naruto.
„To jo, slib mi ze takovíhle kávoviny nebudeš už dělat,“ řekl mu zlostně Kyuubi.
„Dobře, dobře teď jiná věc, musím si zaobstarat nějaké ty zbraně.“
„No tak v tom bych ti mohl poradit jaká by se ti hodila.“
„Tak pojďme tedy ke kováři.“
Když tam došli začali se rozhlížet, byly tam spousty druhu zbraní od malých mečů přes obrovské až k lukům, palcátům a kopiím.
„Tak kterou?“
„No tak bud nějakou tu katanu a ještě wakazashi.“
„Se dvěma zbraněmi bojovat neumím.“
„Neboj to se naučíš rychle, teď jenom které je jich tady hromada.“
Pak si Naruto všimnul jednu takovou klasickou katanu, a čirou náhodou mněla pouzdro a rukojeť třpytivě modro-oranžovou.
„Tak tahle je pěkná ladí nám k plášti.“
„To jo vezmeme se tuhle a ještě ten wakazashi co je vedle.“
„Co si račte přát mladý pane?“ zeptal se ho prodavač.
„Přál bych si tamhle tu katanu a ten wakazashi vedle ní.“
„Bude to všechno?“ „Jo to by mnělo byt všechno.“
Naruto zaplatil a odešel z kovárny a taky z vesnice, pak po chvilce cesty se utábořily na jedné mýtině.
„No tak teď už vypadáš jako pravý Hokage podle mého názoru Naruto.“
„Díky ale mám na tebe jednu otázku.“
„Jakou?“ zeptal se udiveně Kyuubi.
„Není ti něco? Protože si až moc milý, ne že by mi to nějak vadilo ale nepatří to podle mně k tobě takové chováni.“
„No tak s tím se netrap, jenom že se v tomhle plášti staneš terčem pozornosti všude kam dojdeš.“
„To nevadí hlavně že je to vzpomínka na mého otce a mou mámu,“ řekl Naruto sebevědomě jako kdyby mu to vůbec nevadilo.
„Tak a teď už bychom se mohli konečně vyspat.“
Kyuubi vyskočil z Naruta ale v poněkud zmenšené verzi.
„Hele Kyuubi ty ses zmenšil, jak to je možné?“
Kyuubi se začal udiveně zkoumat zatímco se na něj Naruto překvapeně díval a pak zkonstatoval.
„No já nevím, ale teď cítím že se můžu zvětšovat na původní velikost a zmenšit na tvou velikost kdykoli se mi zachce.“
„No tak fajn aspoň nejsi tak moc na očích a já si teď potřebuji už pospat, nějak mně chytají dřímoty.“
„Tak dobrou noc Naruto,“ řekl Kyuubi a rozvalil se na trávě.
Druhy den když se už Naruto probral Kyuubi ho už čekal se snídani.
„Tys udělal snídani?“
„Ano vždyť musíš něco jist abys nabral sílu, tak jsem chytil par ryb a hodil je na oheň.“
„Tak diky,“ řekl Naruto a s chuti se pustil do jídla.
Když se nasnídali dali se zas na cestu.
Ale teď už Kyuubi kráčel vedle Naruta protože nebyl tak hrozivě velký, tak spolu putoval a hledali svoje cíle které mněli eliminovat.

Mezitím v Konoze malý Hinaru a všichni ostatní se divili nad jednou otázkou, co to Kyuubi chtěl s Narutovým a Hinatiným tělem.
Hinaru trénoval jako na zkoušky v akademii ale pořád mu nešlo jutsu stínových klonu.
Když tak po svém každodenním tréninku vysedával venku potkal ho Iruka.
„Dobrý den Iruko-sensei.“
„Ahoj Hinaru tak jak se ti vede v klonování?“
„Ale nic moc, pořád mi to nejde.“ „Víš tvému otci to jutsu taky vůbec nešlo několikrát propadnul u zkoušek z toho jutsu.“
„To myslíte jako vážně?“
„Jo, ale on to pak zvládnul a nenaučil se klonování ale rovnou Kage Bushin dokázal to jenom svou tvrdou prací, no s pomocí tajného svitku Hokageho.“ „Tajného svitku?“
„No byl to takový incident, při kterém můj bývalý kolega obelhal tvého otce aby měl lepší šanci ukradnout ten svitek a taky důvod proč tvého otce zabít.“ „Tak to musel být ale zlý když tohle udělal.“
„Víš tehdy tvůj otec mi zachránil, život a já jemu, byl to skvělý ninja věřil jsem tomu že se jednou stane Hokage ale škoda že to tak není.“
„Tak to není pravda můj otec je naživu a já to vím, věřte tomu,“ jak to řekl zašklebil se a ukázal Irukovi vztyčený palec tak jak to zvykl dělat Naruto. „Hinari ty jsi vážně jako tvůj otec,“ říkal si Iruka v hlavě a díval se na Hinariho který mu ho připomínal jako jeho kopie jenomže s černými vlasy.
„Moc mi oba chybí chtěl bych být teď s nimi.“
Všechno se jinak pomalu vracelo do starých koleji ale ne úplně, Neji bydlel v Narutově a Hinatině domě spolu s Tenten kteří se mezitím měli za pár týdnu brát.
Hijashy a Hanabi se starali o malého Hinariho jak si Naruto přál.
A vůbec všichni mysleli jen na to jak moc jim oba chybí.

Po pár dnech se dostalo k Akatsuki že Naruto je už po smrti a Kyuubi někde volně pobíhá.
„Co budeme teď dělat mistře?“ Zeptal se Pein Madaru. „Rozhodně půjdeme po Kyuubim.
I když je nás už jenom pár nenecháme se tím odradit.
Všichni se rozdělí a půjdou ho hledat.“

Pár dní na to Naruto s Kyuubim dorazili do další vesničky kde se rozhodly že zůstanou na noc.
Když se ubytovali tak si Naruto sednul na postel a řekl.
„Tak moc mi chybí Hinata a Hinari chtěl bych být teď s nimi,“ povzdechl si Naruto zesmutněle.
„No tak nebuď tak smutný vždyť s ní budeš když tohle dokončíme.
Myslíš si že mně se taky chce je honit, i když bych moc rád Madaru zabyl.“ „No jo ale mně to v srdci bolí stejně jako tehdy když si ji zabil a já pak tebe. Cítím takovou prázdnotu v uvnitř jako kdybych už neměl pro co žít nebo jako kdybych nežil,“ řekl smutně Naruto.
„Já zas naopak, teď cítím povinnost žít abych vám třem pomohl být znovu spolu,“ řekl Kyuubi a usmál se na Naruta.
„Tak to abychom už šly dál a pátraly po zbylých členech Akatsuki.“
„To můžu jenom souhlasit. No ale tak poťme se už vyspat a ty se trochu uklidni Naruto-kun všechno bude v pohodě.“
Jak ráno vycházely z hotelu zbadal je Zetsu který byl na stope Kyuubimu. Zarazilo ho že je tak malý a že jde s někým, ale nezatěžoval se tím a skočil rovnou před ně.
„Ty tam, Kyuubi půjde teď se mnou a když s tím máš nějaký problém tak radši vypadni.“
Kyuubi začal být z něj nervózní a už se chtěl na něj vrhnout ale Naruto ho zastavil.
„Nech ho na mně je to aspoň dobrá příležitost vyzkoušet moje nové zbraně trochu se naučit s nimi bojovat.“
Kyuubi se zklidnil a sednul si na zadek.
„Tak tohle budeš litovat když se mi stavíš do cesty s**či,“ křiknul na Naruta Zetsu.
Zetsu se po něm rozběhnul a začal útočit hlava nehlava. Naruto hned tasil Katanu a začal s ní vyrážet všechny jeho údery.
Zetsu se divil že jak může být tak dobrý a udělal několik pečetí, vytvořit několik masožravých kytek kolem něj zatím se chystal na další jutsu.
To však nestihnul dokončit, protože po chvilce se Naruto vypořádal s jeho kytkami a vrhnul se na něj.
„Jaks to mohl udělat mým ubohým kytičkám?“
„Jednoduše tak jak to udělám tobě.“
Zetsu se jen tak, tak stíhal krýt svým pancéřem a pak uskočit a hodit po něm několik kunayu.
Naruto se jim všem vyhnul ale jak se jim vyhýbal spadla mu kapuce z hlavy.
V tom to Zetsuovi docvaklo.
„Tak ty si ještě naživu a jak vidím pořád s Kyuubim, jak to že už není v tobě zapečetěn a proč se taháš s vrahem tvojí ženy?“
„Jednoduše že vy jste viníci toho, proč se něco takového stalo a teď se vám za to jdu ze záhrobí pomstít.“
Zetsu na něj koukal jako tele na namalovaná vrata.
„T-tys v-vážně vstal z mrtvých?“
Vykoktal ze sebe a Kyuubi mu na to jenom přikývnul.
Když se vzpamatoval ze šoku a začal dál dráždit Naruta.
„No tak to je zajímavé, a co trpěla tvoje ženuška pořádně když umírala?
Nebo už byla mrtvá a ty ses s ní ani nestihnul rozloučit chudáčku osamělý.“ „Tak to by už stačilo,“ vykřiknul Naruto na plné hrdlo.
A rozběhnul se po něm teď už vytáhnul i wakazashi a útočil na něj oběma rukama.
V tom jak se na něj vrhnul se v Narutovy probudila z té bolesti smutku a prázdnoty obrovská nenávist k Akatsuki a touha je všechny zabít hlavně Madaru.
Začaly mu rudnout oči jako když v něm byl Kyuubi a měnil se, ale teď to bylo jiné.
Začala ho obklopovat rudá cakra a to už ani Zetsu nestihnul zareagovat a rozseknul ho napůl.
Vesničané kolem jenom na tohle všechno zíraly s otevřenými ústy a strachem v očích.
Kyuubi přišel blíže k Narutovy.
„Naruto co ti je?“
„Nic,“ vykřiknul na něj jako kdyby ho jenom ta otázka urážela a zahnal se po něm katanou.
Kyuubi jen taktak stihnul uskočit a řekl.
„Houhou zpomal a uklidni se chlapečku, teď by se hodilo abychom se odklidily pryč co nejrychleji.“
Naruto se pomalinku zklidnil a podíval se kolem, viděl jak se na něj vesničané vystrašeně dívají.
Nasadil si kapuci a hned utekly do lesa se schovat.
Když našly večer vhodné místo na přenocováni složily se a chystaly spát. „Naruto chtěl bych s tebou o něčem ještě mluvit.“
„A o čem?“
„O tom co se dneska stalo v té vesnici.“
„Co přesně,“ zeptal se nechápavě Naruto.
„To že ty jsi se tak naštval až si začal být nepříčetný stejně jako já tehdy když se stal ten incident.
Ty ses jako kdyby měnil na mně ale nebyl jsem v tobě, obklopila tě rudá cakra a zrudly ti oči,“ křiknul na něj.
Naruto se na něj díval jako vystrašeně.
„Ty ses normálně přestal ovládat, nechal ses ovládnout nenávistí. Kdo ví co by se stalo kdyby to zašlo ještě dál,“ vyčítal mu Kyuubi.
„Poslouchej mně pozorně, já vím jaké to bylo, ale nenajdeš pak uspokojení v zabíjení a ještě uděláš věci horšími než jsou.
Nenech se tím ovládat ať to bolí jak to bolí, musíš se ovládat ty sám.
Zítra tě naučím jak se držet klidný, já jsem se to naučil aspoň trochu tak ať si klidný jako ryba a teď se vyspi zítra máš těžký trénink.“
„Kyuubi, víš já jsem cítil neovladatelnou bolest, smutek a zášť vůči celé Akatsuki jakou jsem ještě nikdy ale nikdy necítil.“
„To je jenom začátek nejprve se ti to bude vracet jako bolest nebo smutek, ale pak to přeroste do zášti, prázdnotě až k nenávisti.
Pak už cesta zpátky je jenom když se ztratí její podstata uvnitř v člověku a to se nedá protože nenávist v tobě zakoření, je to jako kdybys jehlou chtěl prorazit zeť.“
„Až tak těžké to je se jí zbavit?“
„No já bych řekl že mnohem těžší ale teď už spi mám toho na plánu s tebou na zítra mnoho.“