manga_preview
Boruto TBV 17

Příchod ze starého světa 4.

„Je tady až moc ticho, není ti to podezřelé Morgiliene?“ zeptal se Frein jak seděl na kamenu a díval se do ohně.
„Máš pravdu ale nikdo by tady v okolí neměl být, vždyť jsme si rozestavili alarmy s pastmi,“ odpověděl mu.
„Doufám že máš pravdu,“ dodal jenom.
„Počkat, někdo prošel linií a směruje k nám,“ zašeptal najednou Morgilien.
„Tak ho nech na mě a varuj ostatní,“ řekl Frein a oheň se rozhořel ještě víc.
Jak Morgilien zmizel se Frein postavil shodil plášť a ukázal prstem na strom.
„Ty tam, neschovávej se tak nemotorně a zavolej i ty tvoje kámoše hehe.“
Kolem něj se hned objevili tři chlápci, dva s vytasenými meči a jeden s nataženým lukem.
„Hele to jsem tak strašidelný když už na mě vytahujete zbraně?“
Útočníci nic neřekli a čekali až něco udělá.
„Myslím že jste ti největší srabáci kteří jsou ve vaši skupině, no nic tedy jdeme si zatančit,“ řekl Frein a vytáhl i on svůj meč.
V momentu na něj vypálil útočník s lukem ale jak ho chtěl Frein spálit malou ohnivou koulí tak se mu musel i vyhnout.
„Olala, co to bylo když ten šíp neshořel?“ zeptal se.
„Hmm, dost nás podceňuješ, my jsme se na tebe pořádně připravili,“ odpověděl mu lukostřelec.
„A já že vám kočka ukousla jazyky.“
To je naštvalo a pustili se do něj, jak vykrýval útoky těch dvou s meči, tak se i uhýbal rychlé salvě šípů které po něm třetí střílel. Po pár minutách se znovu zastavili a Frein úskokem od nich doskočil ladnou otočkou.
„Co chlapci, snad se vám nelíbí můj tanec když tak na mě zazíráte?“
„Drž hubu a chcípni,“ zakřičel jeden z nich a znovu se pustili do něj.
Mezitím si Arakanox jen tak postával v lese a díval se na hvězdy ale kladivo měl pořád na rameně. Za ním se najednou objevil někdo a hned na něj útočil. Arakanox zastavil jeho výkop svým kladivem a odkopl ho do nejbližší skály. Jeho protivník se od skály odrazil a doskočil před něj připraven k boji.
„Hehe, takže ty jsi ten co mě má odpravit. Nemyslíš že si až moc troufáš?“ zeptal se nafoukaně Arakanox.
„Nemysli si že jsem slaboch, určitě ve mně najdeš nejméně rovnocenného soupera.“
„Nuže dobrá, myslím že mám trochu času na zabití,“ řekl Arakanox, odhrnul si jemně plášť a zastrčil ruku do kapsy.
Jeho protivník to bral jako urážku a hned se na něj rozběhnu, Arakanox vykryl jeho první úder nohou ale v tom pocítil podivnou bolest. Zdálo se mu že mu zlomil nohu, tak se hned kryl kameny které vytahoval z hlubin země, mírnými pohyby ruky kterou v mžiku vytáhl z kapsy. Jeho protivník zkoušel všemožné útoky ale vždy se před ním objevila skála kterou nezvládl rozbít. Arakanox ale nevědě že to jenom skouší co dovede a proto vůbec nečekal že se jeho protivník přemístí za něj tak rychle a zaútočí. Nestihl ani zareagovat a už mě nepřítelovu nohu před tváří.
Zatím co Morgilien běžel za Amarou ho přepadl jeden z útočníků ale nezastavil ho. Bojoval s ním za běhu a udivovalo ho že dokáže běžet tak rychle jako on.
U okraje lesa to už Naruto nemohl snést a tak s použitím několika klonů se rozběhl na ty dva co jim stáli v cestě.
„Hele hošánku, zklidni se,“ řekl ten s velikým mečem Narutovi jak se uhýbal jeho útokům.
Chlápek od něj odskočil a jak chtěl Naruto pokračovat tak ho zastavil Kakashi.
„Naruto počkej šetři své síly budeme je ještě potřebovat, něco se v tom lese děje.“
Odrazu začali ozývat z lesa bolestivé výkřiky někoho.
„Co se to děje neměli bychom se na to podívat jestli to zvládnou dodělat?“ zeptal se poněkud nervózní chlápek s mečem.
„Já mám lepší nápad, kašlem se na to a vypadneme odsud dříve než se něco stane,“ odpověděl jeho parťák a zívnul si.
„Přestaň teď žvanit ty tvoje blbosti vždyť není důvod utíkat zbavíme se těchhle tady a jdeme je zkontrolovat,“ křičel první.
„Naruto, teď je naše šance,“ zašeptal Kakashi, Naruto mu jen na to kývnul a oba se rozhodli zaútočit najednou.
Naruto už běžel s odama rassenganem v ruce na protivníka s velikým mečem který hned jak ho zbadal uskočil trochu dozadu co byla jeho osudová chyba. Tehdy ho Kakashiho klon chytnul spod zemně za nohu aby se neuhnul, jak znovu obrátil pozornost na Naruta už dostal plný zásah. Veliký výbuch ho srovnal se zemí, zatím jeho parťák se pomalinku přesunul ke stromu kde si lehl.
„Tebe nezajímá co se stalo tvému partnerovi?“ zeptal se ho Naruto když se ustálil prach.
„Víš co, ani ne,“ odpověděl.
„Takže podle toho co jsi říkal před chvíli nám nebudeš stát v cestě?“ zeptala se Sakura.
„Nebudu, je to i tak jeho chyba že s vámi chtěl bojovat i když jste v přesile. Já jsem sice žoldák ale podle toho co se děje v lese bych byl blázen kdybych se podílel na pokračování tohohle úkolu.“
„Jsi jenom zrádce a lenivec,“ poznamenal Kakashi.
Najednou už stál před ním a zeptal se: „ Co jste to první říkal?“
Všichni byli udiveni jeho rychlostí a najednou i jeho zájmu o danou situaci náhle.
„Že jsi zrádce když nepomůžeš svému partnerovi a navíc se vykašleš na svou misi,“ odpověděl Kakashi pohrdavě.
„Podívej se, jmenuji se Uldan a mám jenom logicky nejlepší názor na momentální situaci. Nejspíš jsou už ti ostatní mrtví a já sám bych se nemohl rovnat těm čtyřem,“ jak to dořekl otočil se a znovu si lehl pod strom.
Jak se už chtěli rozběhnout do lesa za nimi, přeletěl kolem nich někdo velikou rychlosti a vrazil do skály. Naši hrdinové tu osobu sledovali a hned jí poznali byl to Arakanox, ten se však trochu zmatený a dotlučený hned zvednul.
„Ten malý zmetek mi už leze na nervy čas ho naučit že já nejsem míč,“ zamrmlal si a trochu se motal jak šel směrem kterým doletěl.
„Neměli bychom mu pomoci?“ zeptala se Sakura, všichni jenom přikývli a šli za ním.

Na jiné straně lesa mezitím seděla Amara na kameni a dívala se na oblohu, už neplakala ale vzpomínala na onen den, kdy se její život změnil. V tom se stalo něco co nečekala, před ní se objevila černá čára, byla to spíš trhlina ze které prosakovala temná energie. Pomalu k ní přikročila a zkoumala jí pohledem, no v tom vystrašeně padla na zem a jako kdyby na ní pohlédlo všechno zlo, snažila se odtáhnout o té divné černé trhliny. To co jí vystrašilo, byli černě modré oči které se na ní dívali přes tu trhlinu. Pomalu se ta trhlina začala rozšiřovat ale tvor kterému ty oči patřily se pořád skrýval ve tmě trhliny která se otevírala. Amara se doplazila úplně vyděšená k stromu a dívala se co tvor udělá. Tvor jenom stočil oči k jednomu okraji trhliny a pomalu přešel očima k druhému. Jako kdyby čekal až se trhlina dostatečně otevře. Když už mu připadala dostatečně otevřená, tak pomalu vykročil ven jednu mohutnou nohu, jeho noha byla ještě obklopena černou hustou mlhou. Vytáhl ruce a protáhl se skrz trhlinu, celý temný tvor byl obklopen černou mlhou která z něj pomalinku ztékala, i tak ho nebylo pořádně vidět. Amara se nedokázala pohnout nebo něco udělat, viděla jak si jí stvůra prohlíží a pak řekla strašidelným syčícím hlasem.
„Amaro, Amaro, musím tě zabít,“ poté udělala stvůra krok k ní.
V tom se objevili další z tajemných útočníků, jako ti co napadli její společníky. Oba byli už rozběhnuti k ní a s křikem se chystali na ní zaútočit. Amara jenom vyplašeně potočila hlavou k nim ale nevšimli si příšeru vedle ní a jak doběhli k ní. Příšera je mohutným mávnutím své ruky odvála pár metrů vzad a tehdy si jí všimli. S těžkými kroky došla k nim a jednoho vzala do ruky. Zvednula si ho k očím a dívala se mu z očí do očí, její funící dech bylo to co slyšel jako poslední. Po té co ho zmáčknula v ruce jako pomeranč a přestal řvát bolestí, otevřela tlamu plnou velikých zubů a ukousla mu hlavu. Když jí vyplivla a otřásla se od mlhy, Amara už měla na ni lepší výhled. Tělo pokryté šupinatou kůží lemovali kosti, pláty kovů s řetězy na ní vyseli a vytvářeli jakési brnění. Vzadu na hlavě měla hustou hřívu tyrkysové barvy, která se jediná ve tmě, barevně odlišovala od zbytku těla příšery. Jeden dráp měla kostěný a na druhém ještě kůží z které tekla krev poslední oběti, no tvář měla jako drak s různými a podivnými znaky na ní.
„Proč já, proč to musím být já,“ říkala si Amara, zatímco se snažila ignorovat jak trhá toho druhého útočníka. Držela se za hlavu schoulená do klubka dokud jí neprobudili sliny té příšery kapající jí na hlavu. Pomalu zvedla hlavu a hleděla té příšeře přímo do očí.
„To….to….tohle není možné, to nemůže být pravda,“ zašeptala se slzami v očích.
Jak ji jedna ztekla po obličeji a padala na zem přišli na ni vzpomínky.
„Slibuji že tě budu chránit ať se stane cokoli, i kdybych byl po smrti tě budu chránit.“
„Neříkej něco tak strašného miláčku,“ zašeptala Amara.
„Lásko, vidíš jak nádherně poletuje listí ve větru?“
„Ano, vidím ale nevím jakou to má souvislost s tím co jsi právě řekl.“
„Život je jako strom a my jsme jeho listí, dřív nebo později nás vezme vítr. Já ti to slibuji proto že tě neopustím ani když mě vezme vítr, pořád budu se snažit dostat k tobě zpátky.“
„Neříkej tak depresivní věci a hlavně v těch tvých nepochopitelných metaforách.“
„Máš asi pravdu, hlavně mi slib že tvoje srdce nezamrzne úplně, ať se stane cokoliv.“
„Slibuji,“ řekla Amara ale jak šla v té vzpomínce políbit svého milovaného procitla.
Vrátila se do přítomnosti kde hleděla tváří v tvář smrti, stvůra se už napřahovala na úder. Amara jenom zavřela své oči plné slz a jemně zašeptala: „Miluji tě…

Poznámky: 

tak a je to tady, další díl a omlouvám se znovu za případné chyby. Krom toho bych chtěl přidat že už jsou na světě další moje příbjehy jako už zmiňované pokračování Láska, smrt a nenávist, s názvem návrat nenávisti. Pokračování smutné písně - rock and roll od Kyuubiho a už jsou na světě první skice mangy lásky smrti a nenávisti kterou zveřejním se svým blogem zanedlouho.

4.714285
Průměr: 4.7 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Vllk
Vložil Vllk, So, 2009-11-28 20:08 | Ninja už: 5810 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Prostý občan

nádherný Smiling

92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.