Přízrak je Stín? Víra – díl 10.

Celá skvadra Narutových lidí se vydala směr Sanadova kancelář a laboratoř. Loutkáři se podařilo z Itachiho oblečení extrahovat krev rapy, to byla skvělá příležitost si zjistit více o nich.
„Sakra, kde je ten Přízrak!“ rozčiloval se Expert.
„Nevím, ale jedno vím jistě, nezemřel, protože kdyby ano, poznali bychom to.“ Ujišťoval je Černý havran.
„Máš pravdu, jsme propojeni zvláštním poutem, které nelze jen tak zpřetrhat.“ Souhlasil Yamato.
„Souhlasím.“ Přidali se ostatní.
Všem se šlo lehce, tedy až na jednoho, Černého havrana. Šel do boje s tím, že se nenechá zranit a tady je výsledek bok ho bolel jak čert, rameno, skoro necítil, hlava se mu motala, už to nemohl déle vydržet a jednoduše omdlel… pohltila ho milosrdná tma.
„Co se mu stalo?“ zajímala se Neko.
„Nic jen omdlel, bylo to na něj moc, zkrátka přecenil svoje síly.“ Sdělil Doktor, který se na něho zevrubně podíval. „Dobře, jsi ho ošetřil,“ pochválil svého skoro kolegu Kabuto.
„Díky, tak něco jsem pochytil od tebe a zbytek jsem se doučil, kvůli vlastní bezpečnosti, to víš, jedy.“ Řekl Sasori.
„Tak to mě těší,“ usmál se Kabuto.
„Hej, vy dva! Nechcete místo toho kecání pomoci Černému havranu?“ vložila se do toho Neko.
„Máš pravdu, nějak jsme se zapovídali.“ Alespoň, že to přiznal.
„To vidím.“ Utrousila Neko a radši si opatrně nasadila Itachiho na svá ramena sama. „Když, vy dva se nemáte k činu, někdo to za vás udělat musí.“ Ta jim to dala.
„Já ho ponesu.“ Ozval se Yamato.
„Ne, já to budu, jsem dost silná a nechci slyšet řeči typu: „Jsi žena a tudíž bych to, jako chlap, měl udělat.“ Možná k vám ještě plně nepatřím, ale jedno vím jistě, že já k vám patří a on,“ ukázala na Itachiho, „to ví.“ Zlostně odkráčela se svým nákladem.
Ostatní na ni koukali, jako na zjevení. Každý si myslel něco jiného, ale v podstatě to bylo to stejné. Neko se nám zamilovala do Černého havrana.

Hoshi se na poslední chvíli přidala ke své původní smečce. Nejdříve se na ní koukali zvláštně, protože byla cítit člověčinou, ale ještě štěstí, že tu byla i nejstarší samice, která Hoshi poznala a dovolila jí tu zůstat. Tato nestarší samice měla ve smečce respekt, že i alfa samice a alfa samec ji poslouchali na slovo.
Našla svůj nový domov, ale stýskalo se jí po Narutovi, Itachim a Sanadovi, věděla, že je možná, už nikdy neuvidí.
Zamňoukala něco v tomhle smyslu: „Nikdy na vás nezapomenu. Mám vás ráda.“ A odběhla za ostatními, kteří čekali. Běžela vstříc svému osudu…
Cesty osudu překvapí, možná dříve, než by kdokoli čekal…

Pro vysvětlení, nějaký čas neuslyšíme o Madarovi a jeho zbytku týmu, ani o Shiovi, který přišel o celou základnu a pomalu o tři čtvrtiny lidí. Základnu 2 necháme být, protože se tam již nic jiného nestalo a přesuneme se k našim hrdinům, kteří věří, že jejich velitel a přítel to přežil.
Řekli byste, že teď bude na nějaký čas klid, ale to byste nesměli znát naši skupinku, která pracně doháněla Neko, která byla o Itachiho těžší, a přesto dokázala vyvinout úžasnou rychlost.
„Počkej na nás, chceme se ti omluvit!“ křičel na ni Sagi.
Dělala, že je neslyší, protože byla naštvaná a mohla by říci něco, čeho by pak litovala. Hnala se dál, i když cítila, že ji dochází síly, nepolevila, pak ji něco napadlo…
„O co se snaží?“ dumal nahlas Tsuki.
„Nevím, ale pokud to, tak půjde dál, tak se vyčerpá a zraní jak sebe, tak i Havrana.“ Podotkl Sagi.
„To je fakt,“ pak se zarazil, protože Neko někam zmizela i s Havranem…
„Kam se ta moje holka ztratila?“ zeptala se Břitva, která si Neko oblíbila a poznala, že v bitvě se na ní dá spolehnout a že ona je ten typ, co vás nikdy nezradí. Že bych se mýlila? Pomyslela si Temari.
„Tohle není normální, kde je?“ tohle byla typická řeč Doktora.
„Možná se přemístila přímo k Sanadovi, věděla, že ji dochází síly,“ poznamenal Expert.
„To uvidíme, až se dostaneme k Sanadovi,“ ozval se Loutkář, který byl pohroužen do svých myšlenek.

Sanado nečekal, že se tu Neko, objeví a na zádech bude mít Itachiho.
„Co se stalo? Kde jsou ostatní?“ strachoval se o ně Sanado.
„Hned tady budou, mohl by ses prosím tě podívat na Havrana, zdálo se mi, že nemá v pořádku žebra.“ Řekl Neko, když pokládala něžně Itachiho, na jeho původní lůžko.
„Jsi dobrá, že sis toho všimla, teď poodstup, vyléčím ho, ale poněkud drastičtější metodou.“ Musel, protože žebra se hojí hůře, a tak musí medik dbát vysoké opatrnosti s manipulací své chakry.
Sotva se pustil do léčení, Itachi se začal probouzet, bolestí. „Uspi ho, bude to pro něj lepší.“ Poradil ji Sanado.
„Tak dobře, ale jak?“
„Prostě mu dej ránu, aby jenom opět padl do bezvědomí.“ Nic jiného dělat nešlo.
Nerada to udělala a se slovy: „Odpusť mi to.“ Ho pořádně praštila. Podařilo se, upadl do bezvědomí a Sanado se mohl věnovat léčení.
Když, už byl Sanado skoro hotový do místnosti vpadlo několik postav.
„Dyť jsem to povídal, že je tady!“ Expert si musel poblahopřát, že to uhodl.
„No jo,“ řekl otráveně Tsuki.
„Holka, já věděla, že je na tebe spoleh.“ Břitva ji objala.
„Co jste si jako mysleli? Že jsem ho unesla? Nebože jsem ho odnesla někam, kde bych zabila? Taková já nejsem, navíc cítila jsem, že nemá žebra v pořádku a tak jsem ho sem přenesla.“
„A udělala dobře, kdyby to bylo jen o chvíli později, tak by žebro protrhlo plíci a to by byl teprve problém.“ Přisadil si Sanado, který ho vyléčil a obvázal ho silnými obvazy, aby moc nehýbal s hrudníkem.
„Uf, to jsme rádi.“ Oddychl si Loutkář.
„A kde je vůbec Přízrak? Určitě se zase někde s Hoshi fláká, že?“ jenže nikdo mu nebyl sto odpovědět. Vyhýbali se odpovědi, jako by to bylo něco zlého. Slova se nečekaně ujal Tsuki.
„No, viděli jsme, jak Přízrak někam odchází, předpokládali jsme, že se snaží uniknout, ale to jsme se asi pletli, jakmile jsme se všichni sešli před Základnou 2 a pozorovali výbuch. Pořád jsme čekali, že se někde objeví a on nikde. Ovšem ani jeden z nás nevěří, že je mrtvý. A Hoshi se také ztratila?“ Sanado jen kývl na souhlas.
„To se asi přidala k té smečce rap, kterou si Shi vypěstoval.“ Tuhle informaci Sanado ještě nevěděl.
„Cože?!“
„Je to, tak Shi měl zhruba kolem dvanácti rap, ale přesný počet nevíme.“ Připojil se Loutkář.
„Navíc mám látku, která rapy odpuzuje a vzorek její krve, když Sanado dovolíš, mohu jít do tvé laboratoře to prozkoumat?“ Sanado opět kývl.
Loutkář se odporoučel do laboratoře a Doktor šel pro jistotu s ním.
„Nechcete se jít vykoupat a najíst?“ navrhl Sanado.
„Vysprchovat možná, ale nevím, jestli do sebe dám nějaké jídlo.“ Řekli společně, teprve nyní na ně padl stín smutku, už tak smrt Smolaře byla těžká, a kdyby skutečně zemřel Přízrak, tak by to bylo dvakrát tak horší. On byl něco jako bratr a otec v jednom a Smolař byl mladší bratr, o kterého je potřeba se postarat, když mu umřel jediný člověk, který ho vlastně vychoval, byl to Maito Gai, zemřel při tom moru.
„Jíst se musí a pohřeb bude za čtyři dny. Vše jsem zařídil, bude pohřben v Konoze vedle svého mistra. Jako Rock Lee, nikdo nevěděl, že byl Smolařem, jen my a také jsem tu informaci sdělil hokage-sama, byl z toho překvapený a dokonce jsem měl pocit, že se každým okamžikem rozbrečí. Jeho jméno bude vytesáno na desce hrdinů.“ Tohle všechno stihl Sanado.
„Tak to je od tebe hezké a od hokage-sama také, konec konců byli ze stejného týmu. Pokud si vzpomínám, byl to tým Gai. Tvořili ho členové: Hyuuga Neji, TenTen a Rock Lee. Byl to jeden z nejsilnějších týmů.“ Zavzpomínal Yamato.
„Máš pravdu,“ Temari si jen matně vzpomněla na ten tým, který tolik pomohl při záchraně Gaary.
„Tak běžte se vysprchovat, já zatím dohlédnu na Černého havrana.“ Sdělil Sanado.
Jediná, kdo nešla, byla Neko. Nechtěla se od něho odloučit.
„Proč si také nešla?“ zeptal se.
„Nevím, ale nechce se mi od něho.“ Neko se jen silou vůle držela, aby se nerozplakala. Věděla, že bude v pořádku, ale ty pocity, které zažívala, byly strašné. Jako by ji někdo rval zaživa srdce z těla.
„Ty ses nám do něho zamilovala.“ Řekl bez obalu Sanado.
„Ano, nerada to přiznávám, ale ano. Nevím, jak se to stalo.“
„Láska nepotřebuje důvody. Ta si vždycky cestu najde. Jak jistě víš, může být jak něžná, tak i krutá. Je jen na nás, co bude. K tomu si láska nevybírá nás, ale my ji.“ Sanado ji naprosto chápal a věděl, co cítí. Dříve byl také zamilovaný a ta dívka se jmenovala… okamžitě ty chmurné myšlenky zapudil.
„Díky za útěchu a mluvíš jako nějaký básník.“
„Konan, to přeháníš, básník ze mě sotva, kdy bude.“ Sanado se po dlouhé době začervenal. „Opravdu věříš tomu, že je Přízrak v pořádku?“
„Ano myslím, sice ho znám krátce, ale za tu dobu jsem stačila posoudit jeho schopnosti. Do všeho se hrne ze všech sil, zdálo se mi, že se i smrti vysmívá, jako by chtěl zemřít, ale na druhou stranu se té smrti bojí. Dále jeho vůdcovské schopnosti jsou vynikající, my jako pěšáci se na něho můžeme spolehnout, jako my na něho. A takhle bych mohla pokračovat. Žije, moje srdce mi to říká. Jsem s ním již také propojena.“
„Tohle byl pomalu psychologický rozbor. Skoro ve všem máš pravdu. On se vážně smrti bojí a nejvíc touží zemřít, protože přišel o lásku. Ještě se z toho nevzpamatoval.“ Sanado viděl Narutovi až do žaludku. Tak dobře ho znal.

O dvě hodiny později

Nakonec Konan přemluvili, aby se šla osprchovat. Učinila tak, ale jen velice nerada, tím jen utvrdila ostatní v tom, že ji na Itachim záleží více, než by mělo.
Sanado se mezitím staral o Itachiho, který se probudil.
Itachi se z temnoty začal propadat do světla, nejdříve ucítil slabou bolest v ruce, další přišla hlava a nakonec celé tělo. Měl ho jako v ohni a každý sval křičel bolestí.

„V-Vodu,“ zaskuhral Itachi.
Sanado mu vyhověl. Itachi se napil tak rychle, že se pocákal, ale bylo mu to jedno. Vypil ještě jednu. Silnějším hlasem se zeptal, co se stalo.
„Jak nám řekl Loutkář, napadly tě rapy, jednu si zabil a druhou zranil. Pak tě Loutkář ošetřil a pak si omdlel a Neko tě celou cestu nesla, tedy ne celou, pak tě přenesla sem a já ti ošetřil žebra, takže se nějaký čas nebudeš holt pohybovat.“
„Už si vzpomínám, ale nevím, jak jsem přišel k té bolesti hlavy,“ přemýšlel Itachi.
„Protože mi to nakázal Sanado, prý bude lepší, aby to zaspal.“ Ohlásila Neko svůj příchod.
„A to jsi musela, tak silně?“ obvinil ji Itachi.
„To jsem si myslela, že mi poděkuješ, za záchranu tvého Uchihovského zadku! Spletla jsem se!“ sotva vešla, už zase odešla. Tentokrát práskla zlostně dveřmi.
„Cos to udělal? Ona ti zachrání život a ty ji ještě nadáš, že tě praštila, navíc když jsem ji to poručil. Ty si, ale neurvalec!“ Sanado také odešel.
„To sem, ale blbec!“ Itachi jen civěl do stropu a přemýšlel, jak se omluvit jak Sanadovi, tak i Neko, přeci jen se do ní zamiloval.