Myšlenky před usnutím II.

Varování

Nejedná se o klasické pokračování. Je to spíš takový remake toho, co už jsem zde uveřejnila. Rámcově je to podobné, postavy a situace mezi nimi jsou samozřejmně jiné.

Další večer. Ta noc nutí člověka tak moc přemýšlet. Přes den mi to tak nedochází, snad za to může to slunce, které se mi snaží prozářit celý den, abych nemusela myslet na všechny ty věci, které trápí moje srdce. Ale stále se nemůžu vyvarovat pocitu, že s tmou na mě padá splín. Přes den můžu být veselá jako nikdo. Avšak pokud vím, že se nikdo nedívá, tak se mi chce plakat. Proč si s námi život tak krutě zahrává a proč je ta láska tak slepá? Každý večer si kladu tyto otázky a nikdy snad nebudu schopná na ně odpovědět. Nejvíce to však bolí, když si vzpomenu na tebe. Na člověka, který mě miluje více než svůj vlastní život. Vím, že patříš k lidem, kteří budou mít vždy své pevné místo v mém srdci. Nikdy Tě odsud nehodlám vymazat, protože jsi jedna z mála jistot, kterou na tomto světě mám. Nikdy bys mi úmyslně neublížil a já bych nikdy nechtěla ublížit tobě. Jenže to je nemožné. Vím, že Tě má blízkost ničí. Každý můj pohled, každý můj úsměv zarývá nůž do tvého srdce.
Přesto, že víš, jak Tě to ničí, tak se mě nechceš vzdát. Nechceš ztratit mou blízkost, protože to by pro tebe bylo ještě větší utrpení. Vždy když mě vidíš, tvé oči se rozzáří a ty si užíváš ten okamžik, jako by byl poslední. Stále se bojíš toho, že jednou přijdu s větou, že bude lepší, když už nebudeme přáteli, jelikož víš, že mě to taky ničí, když vím, že já ti nemůžu nikdy dát to, co by sis zasloužil. Nikomu nepřeji štěstí, tak jako tobě.
Jenže tvé štěstí jsem já a mé štěstí je on. Je to jako začarovaný kruh a my stále nevíme, jak se z něj dostat ven. Stále se v něm točíme dokola a ještě jsme nenašli možnost se toho prokletí zbavit. Jednou bych si hrozně přála vstát ráno z postele a vědět, že jediný, koho miluji, jsi ty, protože by to tak asi bylo nejlepší. Avšak já se každé ráno probouzím s myšlenkou na něj. V mých ústech stále přebývá jeho jméno, které se nesmazatelně zapsalo do mé hlavy i mého srdce. To on mi dává chuť dále žít. Jen pro něj bych chtěla dýchat. Uvědomuji si také to, že mé city k němu jsou asi zbytečné, on si snad ani neuvědomuje, že existuji.
Ale jak ty se nechceš vzdát myšlenky na mě, tak já se nemůžu vzdát myšlenky na něj. Volíš cestu přátelství, před cestou úplného odloučení. Jsi vděčný za každé mé objetí, i když víš, že za tím nikdy nebude nic víc. Někdy si myslím, že na nás snad padlo nějaké prokletí, abychom nikdy nemohli být oba šťastní. Neviditelné prokletí, které stále okupuje naše hlavy a krutá ironie osudu, která rozžírá naše srdce. I přesto, že si s námi osud takto krutě zahrává, tak já nepřestávám věřit. Věřím, že jednou nastane den, kdy oba pocítíme radost a to slastné štěstí, protože štěstí a radost je to, co Ti z celého srdce přeji. Není jiného člověka, který by si to zasloužil tak jako ty. Přece se říká, že nic není nemožné a naděje umírá poslední a v mém srdci naděje nezemře nikdy, protože věřím a nikdy věřit nepřestanu.
Ty budeš navždy můj přítel, kterého nechci nikdy ztratit.