Milovat Jinchuurikiho: 11- Kruté překvapení

Nebýt SpeEd3ra, nevím, jestli bych tuhle sérii ještě někdy začala vydávat. Jemu momentálně patří můj největší dík Proto mu tenhle díl věnuju, doufám, že si ho užijete všichni :)

„Až moc rychle jsi mě dostala do úzkých, teď tě nemohu nepřijmout,“usmála se Hin a podala Ai ruku.
„Buď ses ty tak moc zlepšila, nebo já tak zhoršila. Ale spíše to druhé. Vedení Akatsuki mě bere veškerou sílu!“
„Teď už budeš mít mou oporu,“pousmála se a následovala svou novou šéfku do úkrytu. Hinata neměla o Ai žádné pochyby, klidně by ji zavedla kamkoliv, věděla, že zlomené srdce, dokáže mnohé.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ozvala se tiše Ai.
„Na cokoliv.“
„Jak jsi tehdy mohla porazit Naruta?“
„Já… měla jsem vztek a on byl zraněný, jinak by se mi asi nepovedlo, to co jsem udělala. Nezabila jsem ho, vím to, ale teď si uvědomuju, že to byla chyba. Kdybych tehdy dokonala vše, co jsem chtěla, nebyly by dnes takové problémy s Hakumei a všemi ostatními. “
Ai píchlo u srdce. Vážně ho chtěla zabít? Neřekla by to do ní, možná skutečně byla silná, jen před ní nechtěla svou sílu dát najevo. Nechala to být, teď je pro ni důležité, aby se dokázala do organizace začlenit a získat zpátky tu nejlepší fyzickou kondici.
Najednou obě zastavily. Stály uprostřed prázdné louky. Hinata lehce spojila dlaně a za chvilku se před nimi začala objevovat bariéra, které skrývala samotné sídlo Akatsuki. Vůdkyně se rozhlédla a pokynula jí, aby vešla. Obě prostoupily modrým obalem s podivným šimrajícím pocitem na těle. Jakoby se dostaly do jiné dimenze. Ai žasla, jak perfektně se jim podařilo skrýš schovat. Hin otevřela dveře a v místnosti, do které vešly, nastalo hrobové ticho. Všichni přítomní se rozvalovali na jedné z pohovek, nebo židlí a doslova zírali.
„C-co tu dělá?!“rozkřikl se najednou Deidara, až mu do obličeje zlostně sklouzly blonďaté vlasy.
„Zrádkyně!“sykl naštvaně Sasori a hodil po Ai škaredým pohledem. Ustála ho, ba dokonce se mírně ušklíbla.
Celou místností se nesl tichý šepot, ale Ai nerozuměla ani polovině toho, co říkali.
„Ticho!“zahřměla Hin, až se Ai polekaně otočila. Vážně si tu uměla sjednat pořádek, i když se to chvílemi nezdálo.
„Je na čase, abych vám všem vysvětlila, co se bude dít. Všichni jste se tu povalovali už dost dlouho!“ Na chvilku se odmlčela a pak s hlubokým nádechem pokračovala.

„Všichni moc dobře víte, že původním plánem Akatsuki, bylo sbírání všech bijuu a vytvoření něčeho „více“. Je to složité, ale je jisté, že původní vůdce Akatsuki si byl jist, že to dokáže. Myslíte, že i my máme takovou moc? Ovládat všechna bijuu a vytvořit jednoho démona? Ne, na to potřebujeme zpět Madaru!“vyložila své myšlenky Hinata a doufala, že to na ostatní zapůsobí. Zapůsobilo. V místnosti nastalo ticho, všichni si uvědomovali význam jejích slov.
„Co chceš dělat?“ zeptala se tiše Ai.
„Moc dobře víš, kde je Madarovo tělo,“pousmála se vůdkyně. Ai vytřeštila oči.
„To myslíš vážně?!“
„Jít do konohy, pokud uzavřela spojenectví s Hakumei, je sebevražda!“rozčíleně gestikulovala rukama. Hina jí na rameno položila svou dlaň a černovláska se ihned zklidnila.

„No tak, to si vážně myslíš, že bych dokázala oživit a vládnout Akatsuki kdybych byla tak slabá? Navíc nevíme, jestli se Konoha s Hakumei spojily.“
„Nespojily,“konstatovala suše Ai. Všechny pohledy se na ni obrátily. Hin pokývala hlavou, začala si u Ai získávat důvěru.
„Ovšem Písečná ano.“
„Je to složité a začíná se to zamotávat,“podotkl rádoby moudrým hlasem Sasori.
„Je čas zatahat za nitky a rozmotat klubíčko lží, podvodů a zrad. Vydáme se do Konohy získat svitek, ovšem nevíme, co udělá Hakumei. Budeme tedy doufat, že Naruto není tak blbý a pošle do Konohy někoho. To je naše šance, zničíme Listovou a získáme zpět tělo našeho Vůdce!“
Odpovědí jí byl sborový souhlas.

Spokojeně se otočila a rukou pokynula Ai, aby šla s ní.
„Měla bys vědět, že na Madarově těle se dělaly výzkumy a…“začala Ai.
„Neboj se, my zvládneme dát do kupy i rozkouskovaného Madaru, nejsme tak slabí, jak se může zdát,“pousmála se Hinata a otevřela jedny dveře.
„Tady je tvůj pokoj, budeš bydlet sama, pro jistotu,“pousmála se. Ai tiše pokývala hlavou.
„Dole to ještě proberu s ostatními, ale do konohy půjdeme všichni, aby to Hakumei skutečně vylákalo. Nejprve jim ale pošleme malé překvapení!“
Její ďábelský úsměv Ai zmrazil. Poznala, jak rychle dokáže měnit své tváře, tam v lese a teď. Už to nebyla ta Hinata, o které slýchávala Kibu mluvit, byla už to jen Vůdkyně Akatsuki, prahnoucí po pomstě.

Hin sešla po schodech dolů, její kroky se rozléhaly chodbou. S lehkým úsměvem na tváři vešla do pracovny, kde na ni čekal jeden ze členů.
„Co po mně chceš?“ zeptal se nevrle. Neměl zrovna nejlepší náladu, zvlášť proto, že musel stát u šéfky na koberečku, sám.
„Mám pro tebe úkol, takovou maličkost,“pousmála se a pokračovala, „půjdeš do Konohy a trošku jim pohrozíš. Zároveň se poohlédneš po někom, kdo by mohl vědět, kde se ukrývají tajné svitky a další věci. Vem si k tomu, koho uznáš za vhodného.“dokončila svůj úkol Hina. Muž pokýval hlavou a opustil místnost.
Unaveně si prokřupala klouby na rukou. Nevěděla, jestli zrovna Deidara je na tohle nejvhodnější, ale jeho schopnosti byly na místě. Těšila se, jakou reakci to vyvolá u Naruta, konečně se to rozjelo!

O den později

„Ztište se všichni!“ místností se rozlehl přísný hlas. Všichni sedící otočili své zraky k nově příchozímu.
„Mám už toho všeho plné zuby, konečně je čas, abych vás plně seznámil s naší situací,“rozhlédl se po tvářích přítomných. Chyběla jen Emi, kterou osobně poslal na výzvědnou misi. Touhle dobou by se už měla vracet.
„Moc dobře víte, jaký je náš úkol, ale teď k němu přibyde asi ještě jeden. Chci vám říct o tom, co jse se dozvěděl od..“
Jeho hlas přerušilo prudké rozražení dveří. Na prahu stála udýchaná Emi, blonďato-modré vlasy jí neuspořádaně poletovaly po tváři.
„Napadli Konohu. Oni, Naruto je bombardovali. Jen lehce, ale i tak je spousta zraněných, nestihli evakuovat ani pětinu obyvatel. Myslím, že nás chtějí dostat do pohybu a jako místo střetu si vybrali Konohu! Možná je za tím něco víc..“