Letní večer 15

I když si Neji upřímně nemyslel, že to zvládnou za hodinu, Tenten ho velmi překvapila, když se během hodiny a asi třinácti minut dostala k pláži.
„Tak to je ono?“ zeptala se zadýchaně a dala tak najevo, jak moc ji to unavilo.
„Jo, to je to místo.“ řekl a na chvíli se odmlčel, aby se mohl podíval byakuganem, než s úsměvem dodal: „A možná tě potěší, že ti dva se ztratili.“
„Jak se jim to povedlo?“ podivila se Tenten zaraženě a dech se jí pomalu vracel k normálu.
„Zahnuli doleva místo doprava a teď překračují horu.“ odpověděl lhostejně.
„A kolik jim to přidá?“ zeptala se se škodolibým úsměvem.
„Nejmíň dvě hodiny.“ zodpověděl otázku trochu nezaujatě.
„Výborně, tak to máme spoustu času.“ řekla s úsměvem a sundala si boty.
„Víš, že nemáme plavky, že jo?“ zeptal se Neji trochu nejistě, když si Tenten začala sundávat zbraně a batoh.
„To přece nevadí.“ řekla s úsměvem a sundala si kalhoty, pod kterými měla uplé černé kraťasy, podobné těm Sakuřiným.
Když si Tenten sundala i košili, Neji bezděky zrudnul.
„Ty do vody nepůjdeš?“ zeptala se s úsměvem a zbavila se i ochranné síťky a čelenky. Takže jí zůstal jen krátký bílí nátělník a černé kraťasy.
Neji na ni ještě chvíli hloupě civěl, než si uvědomil, že se na něco ptala a řekl: „No…j-jo.“
Tenten se rozhodla ignorovat jak jeho koktání tak zrudlý obličej a raději šla vyzkoušet vodu.
Zatímco se procházela vodou, která jí sahala sotva ke kolenům, Neji se trochu vzpamatoval a zbavil se batohu, košile, bot i kalhot a svázal si vlasy do koňského ohonu.
Když se konečně rozhodl jít za ní do vody, seděla už Tenten v ní a spokojeně se usmívala.
„Není ti zima?“ zeptal se Neji zvědavě, protože mu voda zrovna teplá nepřipadala a to v ní jenom stál.
„Vůbec ne.“ řekla s pousmáním a prohlédla si ho jen v trenýrkách.
Neji její zkoumavý pohled přerušil další otázkou: „Co tu vlastně chceš dělat tak dlouho?“
„Pokud ti nevadí se namočit, tak něco zábavného.“ odpověděla s potutelným úsměvem, který Nejiho přinutil podezíravě si ji prohlédnout, než pomalu a trochu váhavě odpověděl: „Nevadí.“
Tentenin úsměv se ještě prohloubil, když začala stříkat.
„Myslím, že teď už je to jedno, když už jsem mokrý, ale ty budeš stejně mokrá víc!“ řekl škodolibě a přidal se k cákání.

„Jste si jistý, že jdeme dobře?“ zeptal se Lee pochybovačně, asi po třech hodinách šplhání, při pohledu z hory, ze které nebylo vidět pobřeží, natož město na něm, které bylo jejich cílem.
„Rozhodně.“ řekl sebejistě Gai a Lee se pomalu smířil s faktem, že tam dnes nedorazí.

„Už se našli?“ zeptala se zvědavě Tenten, když si všimla, že zapnul byakugan.
„Ne, ještě ne, ale snaží se.“ odpověděl a zase ho vypnul.
„Snaží?“ podivila se a zmateně si ho prohlížela.
„Jo. Už překročili horu.“ oznámil jí svým obvyklým vážným hlasem.
„Ale ta je úplně mimo.“ řekla snad ještě zmateněji.
„To já přece vím.“ konstatoval trochu suše.
„Ti dva se jednou ztratí natrvalo.“ řekla otráveně.
„To je možné a mně to snad ani nebude vadit.“ přiznal a lehl si do písku.
„Ale co řekneme, až se ve městě objevíme jenom dva?“ zeptala se zamyšleně a nahnula se nad něj, aby mu viděla do obličeje.
Neji se na chvíli zamyslel a podíval se jí do očí.
„Přišel jsi na něco?“ zeptala se, když se čekání začalo stávat moc dlouhým.
Mladík si v tu chvíli uvědomil, že zapomněl, na co se ptala, a tak ze sebe vysypal neurčité: „Nevím a ty?“
„Nic mě nenapadá, ale asi nebude nejlepší nápad říct, že se ztratili.“ odpověděla zamyšleně a posadila se vedle něj s pohledem upřeným na vodu.
Nejimu v tu chvíli došlo, na co se ptala, a odpověděl: „Tak řekneme, že šli na průzkum okolí.“
„To zní jako plán.“ souhlasila dívka s úsměvem.
„Já jsem taky dobrý stratég.“ řekl vesele.
„A skromný.“ šťouchla si Tenten.
„Ale no tak, to není fér, ten plán se ti líbí ne?“ bránil se naoko uraženě.
„To nepopírám.“ souhlasila a marně se bránila úsměvu.
Neji se na ni mírně zamračil a zeptal se: „Co chceš dělat teď, když už jsme oba mokří?“
„Ty někam spěcháš?“ zeptala se vesele a znovu se nad něj nahnula, aby se mu mohla podívat do očí.
„Takže tu chceš jen tak sedět?“ ujistil se s podezíravým pohledem.
„A co chceš dělat ty?“ zeptala se na oplátku.
„Já?“ vyhrkl překvapeně a dal tak najevo, jak moc ho tou otázkou zaskočila.
„Ano ty.“ ujistila ho potěšeně.
Neji z mysli vyhnal všechny myšlenky na Tenten, o kterých by před ní raději pomlčel, a posadil se. Netrvalo však dlouho a musel toho litovat, protože se obličejem ocitl mnohem blíž k jejímu, než kdy jindy, a to mu samozřejmě znemožnilo vyčistit si hlavu.
Zatímco Neji byl ztracený v myšlenkách, Tenten váhala jestli se má od něj odtáhnout nebo přiblížit. Neji ale nakonec rozhodl za ni a políbil ji.
Když si uvědomil, že jeho tělo udělalo něco, aniž by se předtím poradilo s mozkem, okamžitě se odtáhl a vykoktal ze sebe: „O…omlouvám se.“
Tenten se sama pro sebe usmála a tiše se zeptala: „A za co vlastně?“
Neji při jejích slovech snad zrudnul ještě víc, pokud to vůbec bylo možné, a zůstal strnule sedět.
Tenten se znovu usmála a polibek mu vrátila.