Namikaze kuran no shinjitsu 01

Úvod: Namikaze kuran no shinjitsu ( Pravda o klanu Namikaze) Narutovi je kolem 19 let, z toho si odveďte kolik je ostatním. Naruto odešel před pěti lety s Jiraiyaou na cesty. Po třech letech se začaly světem šířit správy o tom, že je Jiraiya mrtvý. Nikdo tomu z počátku nevěřil, ale když přestala vycházet série Icha Icha, tak většina lidí uvěřila. Tsunade, ale ne stále věří, že žije. Sasuke odešel od Orochimara, zabil Itachiho a vzal si jeho oči. O Narutovi nikdo neslyšel, v Konoze se neukázal, a ani nikde jinde. Neobjevily ho ani elitní stopařský ANBU. Zprávy o Akatsuki říkají, že má časté potyčky s neznámou skupinou lidí.

Sakura seděla u hlavní brány a pozorovala cestu. Čekala na Naruta, byl pryč už pět let, místo dvou. Během doby co byl pryč se vrátil Sasuke, ale po měsíci odešel. Nikdo nevěděl proč, ale nikomu nechyběl. Zato Naruto chyběl všem, nikdo o něm od odchodu neslyšel.

„Ahoj, Sakuro, co tady děláš?“ optal se Izuma.

„Dobrý den, čekám a doufám.“ Odpověděla Sakura a zase se podívala na cestu.

„Jsou o něm nějaké zprávy?“ řekl Izuma. Sakura jen zavrtěla hlavou a povzdechla si.

„Tak zatím.“ Rozloučil se a odešel, Sakura jen kývla, ještě chvíli pozorovala cestu a pak se vydala do nemocnice na službu. Tam se potkala z Ino.

„Ahoj, jak ses měla?“ pozdravila, Ino.

„Nic moc.“ Odpověděla Sakura a sedla si ke stolu a počítala seznam pacientů.

„Zase si seděla u brány?“ řekla rovnou Ino. Sakura na to nic neřekla a dělala, že to neslyšela.

„Sakuro?!“ zopakovala Ino a probodla ji pohledem.

„Ano, jsi spokojená?“ zeptala se podrážděně Sakura.

„Achjo, proč to děláš? Proč se takhle trápíš?“ odpověděla, Ino. Sakura na to nic neřekla a Ino to vzdala, nechtěla ji naštvat, už nebyly rivalky, ale opět nejlepší kamarádky. Měla s ní teď strávit dvanáctihodinovou službu a nechtěla aby byli celou službu potichu.

„Sestro přiveďte mi prvního pacienta.“ Řekla Sakura a usmála se.

„Jistě paní doktorko.“ Odpověděla Ino kapku naštvaně, ale taky se usmála. Nebyla na Sakuru naštvaná, u Tsunade studovala déle a taky jí léčení šlo mnohem líp.

„Tak prosím prvního.“ Zavolala, Ino do chodby, hned na to do ordinace přišel první pacient.

„Dobrý den, tak co Vás trápí?“ optala se Sakura, tak začala dvanáctihodinová služba.

Po dvanácti hodinách.

„Tady máte předpis, na kontrolu přijďte za týden.“oznámila Sakura, Ino podala pacientovi předpis a otevřela mu dveře.

„Děkuju Sakuro-sama, nashledanou.“ Rozloučil se pacient, usmál se a poděkoval Ino a odešel.

„To byl poslední.“ Oznámila Ino a sesunula se unaveně do židle.

„No, krásně nám to vyšlo.“ Souhlasila Sakura, po tom co se podívala na hodiny.

„Co máš v plánu?“ optala se. Ino se na chvíli zamyslela a pak řekla:

„Dám si sprchu, a půjdu se podívat za Saiem, a možná si trošku zařádíme.“ A usmála se. Sakura si povzdechla, záviděla Ině. Nezáviděla , že má Saie, ale že má někoho, taky chtěla někoho kdo by s ní trávil volný čas.

„Takže, to je vážné?“ zeptala se Sakura.

„Ano, akorát, už jsem to na něj zkoušela několikrát, ale nic. Cítí ke mně lásku, ale to, že přišel o city, nám trošku komplikuje vztah, ale já si s ním poradím.“ Odpověděla Ino a v očích ji bylo vidět odhodlání. Sakura se usmála, pak se vydala převlíknout.

-Co budu dělat? Už vím, půjdu se najíst. – rozhodla se Sakura a vydala se na rámen. Šla do Ichiraku, když k němu dorazila, tak uslyšela jak stařík s Ichiraku s někým mluví. Mluvil se zahaleným mužem. Sice neviděla, jak vypadá, ale tipla si, že musí být urostlý.

„Tak, kdy se vrátíš domů Naru…“ začal Stařík, ale pak se zastavil.

„Promiň.“ Omluvil se rychle.

„To nic.“ Odpověděla osoba. Sakura ztuhla, když slyšela jejich rozhovor, a když uslyšela hlas té osoby, tak se rozeběhla do restaurace.

„Jsem ráda…“ začala Sakura, když byla v restauraci, ale nikdo tam nebyl.

„Zdravím Sakuro, co si to říkala?“ optal se Stařík.

„Kde je?“ odpověděla Sakura a rozhlížela se všude možně.

„A kdo?“ divil se stařík.

„Naruto, přece, před minutkou jste s ním mluvil.“ Odpověděla Sakura a podívala se mu do očí.

„Naruto tady nebyl, už pět let. Nikdo tu nebyl, jsi první zákazník během půl hodiny. A co si dáš?“ vysvětlil stařík. Sakura se ještě podívala ven.

„Miso- rámen, prosím.“ Obědnala si Sakura a posadila se. Byla tam hodinu, celou dobu, měla pocit, jako by ji někdo pozoroval.

„Děkuju a nashledanou.“ Poděkovala Sakura.

„Nemáš zač, a zase někdy přijď.“ Odpověděl stařík. Sakura vyšla ven, a všimla si nějaké osoby, co se schovala za roh.

-Někdo mě sleduje? – divila se Sakura a vydala se do parku, každou chvilku kontrolovala, jestli ji ta osoba sleduje.

-To je ta osoba z Ichiraku! – došlo Sakuře, když uviděla pronásledovatele. Otočila se na místě a namířila si to k ní. Usmála se, když viděla, že je ta osoba zmatená. Když už byla u té osoby, tak osoba odskočila a zamířila si to pryč, Sakura skočila za ní, s odhodláním zjistit pravdu.

„Mě se nechováš!“ oznámila Sakura a usmála se, když ta osoba vylezla ze stínu.

„Máš, pravdu, ale dokážeš mě chytit Sakuro?“ optala se ta osoba. A rozeběhla se ulicí. Sakura ztuhla, když slyšela ten hlas, nevěřila, že je to on. Okamžitě se za ním vydala. Osoba běžela celou vesnicí, nakonec si to zamířila do jednoho bytu. Rychle vešla dovnitř a zavřela dveře. Sakura skočila přede dveře, přemýšlela co má udělat.

-Vyrazím je. – rozhodla se na konec. Napřáhla se, a když už chtěla udeřit, tak se dveře otevřely.

„Pojď dál.“ Vyzvala ji osoba. Sakura bez váhání vešla. Když osoba zavřela dveře a otočila se k Sakuře, tak se zrovna Sakura napřáhla k ráně. Ta ale nedopadla.

„Vidíme se teprve pět minut, a ty mi chceš zničit dveře a zabít mně. To od tebe není pěkné.“ Poznamenala osoba. Sakura se vyškubla s jeho sevření a řekla:

„A od tebe není pěkné, že se vrátíš a nikomu to neřekneš! Naruto!“ odpověděla Sakura a složila si ruce na prsou.

„Takže si mně poznala.“ Oznámil radostně Naruto.

„Ano, moc si mi chyběl.“ Řekla Sakura a objala ho. To Naruta překvapilo, nečekal takovou reakci. Po chvilkovém rozmýšlení jí taky objal. Byl, ale přichystaný se kdykoliv stáhnout, kdyby mu chtěla dát ránu, to se ale nestalo.

„Pojď dál a posaď se. Chceš čaj, nebo saké?“ optal se Naruto a zavedl ji do obýváku, Sakura se posadila na gauč.

„Saké.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Máš to tady pěkné.“ Dodala.

„Děkuju. Moc často tu nejsem, můj starý byt, byl moc malý.“ Poděkoval Naruto, přinesl a nalil saké.

„Tak.“ Řekla Sakura a podívala se Narutovi do očí. Ten se přichystal na dlouhé vyprávění a sedl si vedle Sakury na gauč.