Legenda jménem Namikaze Naruto 11

Minulý díl:
„Miláčku, nech ho, prosím. Nestojí zato, aby tě pak kvůli němu popravily. Prosím, nech ho kvůli mně.“ Sakuřina slova, byla jako ledová sprcha, okamžitě ho to vrátilo do reality. Ucítil jak ho Sakura objímá a uslyšel jak mu šeptá do ucha aby ho nechal. Pustil Tsuchikageho na zem a přešel k Tsunade, před ní si klekl a pronesl:
„Omlouvám se Tsunade-sama, Ruke-sama(Feudální pán země Ohně), mrzí mně, že jsem porušil nařízení o neútočení, příjmu jakýkoliv trest.“ Všichni pořád nevěřícně koukali.

„Nic se nestalo. Odcházíme, můžeš jít.“ Řekla po krátké rozmluvě s Rukem.

„Děkuji, Tsunade-sama, Ruke-sama.“ Poděkoval Naruto a přemístil se pryč. Sakura pořád stála na tom samém místě a přemýšlela nad tím, jestli neudělala chybu.

„Sakuro, jdeme.“ Zavelela Tsunade a podívala se na ni. Sakura se vydala k ní, vypadala, jako kdyby vůbec nevnímala. Když byla přede dveřmi tak se otočila do místnosti a řekla:

„Pamatujte si, že tohle bylo naposledy, co jsem ho zastavila, příště už to neudělám.“ A odešla najít Naruta, bála se, že udělá nějakou hloupost, nebo, z čehož měla větší strach, že jí opustí.

„Myslím, že to platí hlavně pro Vás Tsuchikage-sama.“ Řekl posměšně Ruke a spolu s Tsunade a ochrankou odešly do jejich prostor. Gaara se usmál a vstal.

„Co je ti k smíchu ty štěně!“ křikl Tsuchikage. Gaara se na něj podíval a odpověděl:

„Vaše inteligence. Viděl jste co Naruto dokázal na reprezentačních bojích, ale stejně ho provokujete. Pamatujte si, že Narutova síla přesahuje sílu nás všech, co tu jsme. Pokud se chcete ve zdraví vrátit domů, tak by jste měl zmoudřet, protože jak jste slyšel, Sakura už Naruta nebude zadržovat, starče.“ A spolu se svou ochrankou a feudálním pánem země Větru odešel.
Pokračování: Proč?

Sakura vyběhla ze zasedací místnosti. Běžela pevností ven na volné prostranství. Věděla, že Naruto bude někde venku. Když vyběhla ven, tak se rozhlídla po okolí. Nikde ho neviděla.

-Sakra, kde je? – Ptala se sama sebe Sakura. – Doufám, že nevyvede nějakou hloupost - řekla si během toho co ho hledala. Po hodině neúspěšného hledaní se sesunula na zem a zády se opřela o stěnu a rozbrečela se. Bylo ji moc líto, že ho zastavila. Nechtěla o Naruta přijít, byl pro nic moc důležitý, důležitější než její vlastní život. Chtěla se Narutovi omluvit.[/i]

- Musím se uklidnit, pláčem si nepomůžu. - rozhodla se Sakura, utřela si slzy a znovu zapřemýšlela. Vzpomněla si na jednu lekci s Narutem, na kterou ji vzal den po návratu z reprezentačních bojů.

FLASHBACK

Sakura otevřela oči a pomalu se rozkoukávala, zjistila, že ji Naruto pevně drží u sebe. Usmála se nad tím. Hned po tom se probudil Naruto. Nestihl se ani rozkoukoukat a dostal sladký polibek od Sakury. Byl překvapený, když se rozkoukal a zjistil, že to byla Sakura tak se na ni usmál a polibek ji oplatil.

„Dobré ránko myško.“ Pozdravil Naruto.

„ Dobré lásko.“ Odpověděla Sakura a přitulila se k němu. Ještě chvilku zůstali v posteli a mazlily se. Pak Sakura vstala a šla udělat snídani. Když Naruto přišel na snídani, tak si mu Sakura sedla do klína a nakrmila ho.

„Myško, dneska vynecháme bojový výcvik. Místo toho tě naučím jak najít kohokoliv.Je to podobné jako senin mod, akorát to nemá takový dosah. Dokážeš s tím najít někoho v okruhu dvou Km.“ Oznámil Naruto.

„Dobře miláčku.“ Souhlasila bez váhání Sakura a vášnivě h políbila. Po snídani, nešli jako obvykle na cvičiště, ale do knihovny. Když Naruto otevřel dveře a prošel dovnitř, tak se Sakura zastavila na prahu. Naruto se na ni udiveně podíval a zeptal se :

„Co se děje myško?“

„Můžu jsem jít? Jsou tady svitky určené jen členům klanu Namikaze, a to já nejsem.“ Odpověděla Sakura smutně. Naruto k ní přišel, přitisknul ji k sobě a vášnivě políbil.

„Myško, ty jsi součástí klanu Namikaze. Jako jedna z mála si se ke mně od dětství chovala mile, pomáhala mě, a klanu. Tato knihovna je ti plně k dispozici.“ Vysvětlil Naruto a vášnivě políbil. Sakura mu polibek vroucně oplácela. Po skončení polibku se na Naruta usmála a dala mu ještě polibek na rty, chtěla se ho ještě na něco zeptat, ale Naruto ji předstihl.

„Neboj se, svitky určené jen těm co mají krev Namikaze, jsou uložené v bezpečí a stejně bys je nedokázala přečíst.“ Dodal Naruto a když viděl její výraz.

„Miluju tě.“ Řekla Sakura a políbila ho.

„Tak tě miluju, myško.“ Odpověděl Naruto a polibek ji oplatil. Pak ji vedl mezi regály, až ji zavedl na místo, kde byla spousta polštářků.

„Jsem chodí děti studovat a pro naši meditaci se to hodí.“ Vysvětlil Naruto, Sakura kývla hlavou a pohodlně se usadila na jednom růžovém polštářku.

„Takže, za prvé, musíš uvolnit sovje tělo,a za druhé, uvolni svou mysl, musíš mít čistou hlavu na nic nemyslet, na nic se nesoustředit, a zároveň, musíš vědět o všem.“ Oznámil Naruto.

„Zní to jednoduše.“ Poznamenala Sakura.

„To, ano, ale není,“ souhlasil Naruto a usmál se, když si vzpomněl jak trénoval on.

„Co je tady k smíchu?“ optala se naštvaně Sakura.

„Nic, jen jsem si vzpomněl na svůj trénink.“ Odpověděl Naruto.

„Tak, teď se soustřeď.“ Sakura zavřela oči a soustředila se, Naruto se taky soustředil.

„Uvolni se.“zašeptal. Sakura slabě kývla hlavou. Takhle trénovaly do oběda, pak už totiž začaly chodit děti psát úkoly. Sakuře v tichu šlo někoho najít, nedokázala ho však sledovat dlouho. Když byl ale hluk, tak se nedokázala soustředit.

„Myško, vím, že jsem ti to už říkal, ale musíš mít uvolněné tělo a čistou mysl. Jedině tak se ti to povede. A až se ti to podaří i v hluku, tak během bitvy nikdy nezpanikaříš.“ Zopakoval Naruto, svoji radu, dnes už asi po sté. Sakuro to neštvalo, věděla, že to myslí dobře.

„Je to těžší, než to vypadá.“ Poznamenala Sakura. Naruto se usmál a odpověděl.

„To ano.“

„Děkuju miláčku.“ Poděkovala Sakura a vášnivě políbila Naruta, ten ji polibek s chutí opětoval. Sakura takhle trénovala každý den ráno. Zlepšila se, ale když byl hluk, tak ztratila koncentraci.

FLASHBACK END

-To je ono, takhle ho najdu. – Zaradovala se Sakura. Sedla si do tureckého sedu a začala meditovat. Nešlo jí to tak rychle jako Narutovi, ale po pěti minutách začala cítit Narutovu chakru, když se pustila do lokalizace, tak na hlavním nádvoří, začala hlasitá výměna stráží doprovázená bytím zvonů.

-Ne, už ho skoro… - řekla si Sakura, ale pak ho začala ztrácet. Najednou, ale ucítila, jak všechny zvuky mizí, cítila jak se ji do mysli pomalu přichází Gobi. Utvořila kolem její mysli ochranný štít.

-Už tě nebude nic rušit, můžeš ho v klidu najít. – oznámila mile Gobi.

-Moc ti děkuju Gobi. – poděkovala Sakura a usmála se. Gobi se tak usmála. Sakura opět získala koncentraci, ucítila Narutovu chakru, pomalu zjišťovala jeho pozici.

- Už ho mám. – zaradovala se Sakura. Naruto byl na nejvyšší věží Konožské části pevnosti. Sakura vstala a přemístila se k němu. Když se tam objevila, viděla, že Naruto sedí o římsy. Vypadalo to, jako kdyby pozoroval východ slunce.

„Miláčku?“ řekla Sakura potichu, nechtěla ho vylekat. Naruto, ale nereagoval.

„Je mi moc líto, že jsem tě zastavila, slibuju ti, že už to neudělám. Slibuju Naruto-kun, jen se na mně prosím nezlob, nechci o tebe přijít, jsi mi dražší než můj život.“ Slíbila Sakura. Naruto, ale nereagoval, to Sakuru dohnalo k pláči. Nechtěla ho ztratit.

„Naruto-kun, moc mě to mrzí, opravdu, nezlob se na mně prosím.“ Poprosila Sakura v slzách. Naruto opět nereagoval.

„Proč se mnou nemluvíš? Já tě miluju z celého srdce. Prosím, Naruto-kun.“ Řekla Sakura a udělala první krok směrem k Narutovi. Ale když ho udělala, tak se tam objevil Kyuubi. Když udělala další tak se Kyuubi postavil do bojové pozice a zavrčel na ni.

„To jsem já, Sakura, nechci ti ublížit, chci si jen promluvit s Narutem-kun.“ Oznámila Sakura a udělala další krok. Kyuubi se po ní, ale ohnal ocasem. Kdyby se tam neobjevila Gobi, tak to Sakura pořádně schytala.

„Nech ji být!“ zavrčela Gobi na Kyuubiho. Ten nic neřekl a stáhnul se k Narutovi. To bylo na Sakuru moc, sesunula se na zem a rozbrečela se. Gobi pomalu couvla k Sakuře, obalila ji ocasem a přenesla se do pokoje. Tam Sakuru pustila.

-Proč to dělá? – optala se Sakura, mezi vzlyky.

-To nevím. – Odpověděla Gobi, té taky vrtalo hlavou co se to stalo s Narutem a Kyuubim. Nikdy se takhle nezachoval, ani jeden z nich.

-Je to jednoduché, už mně nemiluje, snad mně ani nemiloval, hrál si se mnou, nebo mě litoval. Tak to je vždy, jsem ubohá. – nadávala si Sakura a ještě víc se rozbrečela. Věděla, že udělala dost chyb, ale Naruta opravdu milovala, ne jako Sasukeho. To co cítila k Sasukemu, byla jen bezcenná holčičí láska, u Naruta to byla pravá láska.

-Tohle už nikdy neříkej! Nic jsi neudělala, on tě miloval, a miluje! – křikla naštvaná Gobi, nesnášela stejně jako Kyuubi, když se někdo podceňuje.

-Myslíš si, že kdybys byla tak ubohá, jak si myslíš, tak bych si tě vybrala? To máš takové pochyby o mém úsudku? – pokračovala Gobi, už ale mírnějším tónem.

- Ne, tak proč to teda udělal? – optala se Sakura. Gobi na tohle neodpověděla. Sama na to neznala odpověď. Jedinou útěchu, kterou ji mohla poskytnout, bylo to, že ji obalila ocasy a opřela si ji o bok a konejšila.