Naruto Icha Icha special 02

„Raději si pospěšme, cesta bude dlouhá a nevíme, co nás může potkat.“ Podotkl Shikamaru a v hlavě mu ještě prolétlo ‚Temari…!’
„Shikamaru, máš už nějaký plán?“ zeptala se Ino.
„Cože? Plán? Jo, aha. No…“ otevřel si svitek s informacemi o misi.
„Půjdeme normálně směrem do Suny, večer budeme stanovat a zítra zajdeme pro tu kytku.“
„Shikamaru, jsi v pořádku? Jsi nějaký jiný!“ neušlo Ino
„Mm…Cože? Vůbec. Pojďme!“ Rozběhl se dřív, než stihla ještě něco říct.
„Řekl bych, že je do Temari-san zamilovaný. Četl jsem v jedné knížce, že v případě, že je milovaná osoba zraněná, člověk nemůže normálně přemýšlet a je roztržitý.“ řekl Sai.
„Bože, zase ty tvoje knížky…Ale něco na tom bude, vypadá tak.“ ‚Že by se opravdu zamiloval do Temari-san?‘ pomyslela si.

Cesta utíkala rychle. Slunce se už sklánělo k obzoru, když Shikamaru ukázal na mýtinku poblíž, že tam budou nocovat.
„Tak jo, jdu postavit stan, Sai, pomoz mi. Ino by mohla rozdělat oheň a Shikamaru, ty sežeň něco k jídlu. Uáá, sem utahaný jak kotě!“
„Naruto, Shikamaru je velitelem, ne ty!“ vyjela hned Ino.
„Klid Ino, poslechněte Naruta.“ řekl Shikamaru a odešel. Naruto se na Ino zašklebil.
Mezitím Sai vytáhl stan a začal ho rozkládat, takže se k němu Naruto přidal a Ino šla hledat věci na ohniště.
„Není Shikamaru pryč nějak dlouho?“ zeptal se Naruto po tom, co mu zakručelo v břiše. Všichni už měli svou práci hotovou a čekali na jejich velitele.
„Jo, už to může být tak hodina, co odešel.“ Odpověděla Ino ustaraně.
„Tak já se po něm půjdu podívat.“ navrhl Naruto.
„Jo, to bys mohl. Hlavně se neztrať.“ rýpla si Ino, ale Naruto už s výkřikem ‚Kage bunshin no jutsu!‘ pádil pryč od tábořiště.
„Idiot.“ zamumlala Ino a u ohně zavládlo ticho, slyšet bylo snad jen šumění listů.
Po nějaké chvilce se Ino začala mírně ošívat. To ticho bylo nepříjemné, ale ona netušila, jaké téma nahodit a jak znala Saie, tak toho nic nenapadne. Oheň začal dohořívat, a proto se zvedla a šla k místu, kde měli nanosené dřevo, aby mohla přiložit. Nevěděla proč, ale každý pohyb dělala co nejelegantněji a snažila se působit co nejvíc sexy. Jasně, Sai byl velmi přitažlivý a byl to hned po Sasukem nejhezčí kluk ve vesnici, ale měla dojem, že u něj nemá šanci. Už kvůli tomu, že Sai nemá city. Aspoň tedy ne takové, jako ostatní.
Ino byla tak zahloubaná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že ji Sai upřeně pozoruje. Když přiložila do ohně, podívala se na něj a jeho pohledu si všimla. Nejistě se usmála a kupodivu jí Sai její úsměv oplatil. Nechápal, proč ho tahle namyšlená blondýna tolik přitahuje. Ani jeho knihy mu v tomhle neuměly poradit. Cítil divné šimrání, nevěděl co dělat. Byl tam sám s holkou, která ho takovým zvláštním způsobem přitahovala, a přesto nebyl schopen pohybu ani slova.
„Saii, pomůžeš mi, prosím?“ požádala ho Ino a usmála se co nejvíce svůdně jak, jen dokázala. Sai byl v rozpacích, přesto se na Ino také usmál.
„Ehm…samozřejmě.“
Vstal a šel pro více dřeva. Ino zrovna přikládala do ohniště, když Sai přinesl další várku a také chtěl přiložit do ohně. Jejich ruce se na chvíli dotkly, v tom okamžiku se na sebe podívali. Jejich oči se propojily a oběma projela vlna vzrušení. Stáli tam beze slova jako dvě sochy.