Písečná bouře 15

„V radě máte nějaké problémy?“ zeptala se Suki zvědavě, aby řeč nestála.
„Myslím, že ne, ale musím přiznat, že ty nám děláš trochu starosti.“ odpověděl Gaara trochu váhavě.
„Já??? Proč?“ podivila se překvapeně.
„No, jak už jsem byl poučen bývalým senseiem, tak vztahy mezi našimi vesnicemi nikdy nebyly valné a ten náhlý zájem je podezřelý.“ objasnil Gaara snad ještě váhavěji.
„Jak už jsem řekla vašemu bratrovi, Kazekage-sama, tak ten senilní páprda chce vyřešit všechny nedořešené problémy, než natáhne bačkory.“ řekla opět bez přemýšlení.
„Aha.“ vysoukal ze sebe Gaara velmi zaraženě a zůstal chvíli tiše zírat.
Suki si v tu chvíli uvědomila, co to zase před Kazekagem plácla, a vykoktala ze sebe: „M…moc se omlouvám, jen mi to ujelo, takhle o Tsuchikagem-sama nikdy nemluvím!“
„Naštval tě snad něčím?“ zeptal se Gaara a raději o jejím nikdy nahlas nepochyboval.
„Já jsem vždycky chtěla poznat jiné vesnice, to proto mě poslal na tuhle misi, ale zrovna Písečnou jsem poznat v žádném případě nechtěla.“ řekla a ani si neuvědomila, že to pro Kazekageho nepochybně vyzní jako urážka.
„Chápu, pouště jsou poněkud nudné, ale i tak bych doporučoval se o tom raději nezmiňovat nahlas, protože většiny zdejších lidí by se to nepochybně hluboce dotklo.“ poznamenal klidným hlasem a ani v nejmenším na sobě nedal znát žádné pohoršení.
Suki to ale stejně došlo a začala se neohrabaně omlouvat: „Mě to hrozně mrzí, Kazekage-sama, nechtěla jsem vás urazit, ani nijak zchodit vaši vesnici, já prostě pořád plácám kraviny…“
„V pořádku.“ stopl ji Gaara opatrně a s povzbudivým úsměvem dodal: „Nikdo cizí ještě nedocenil Písečnou vesnici, nepředpokládám, že by se ti líbila víc než ta tvá. U mě to bylo v Listové stejné.“
„Domov je domov, předpokládám.“ řekla s úsměvem.

„Chtěl jsi se mnou mluvit, Baki?“ zeptal se Kankurou trochu znuděně.
„Ano, chtěl jsem se zeptat jestli bys nejel do Kamenné místo Temari.“ přešel Baki hned k věci a svého bývalého studenta tak úplně zaskočil.
„Ale Gaara už to Temari slíbil.“ vysoukal ze sebe nakonec.
„Ano, ale já si myslím, že by neměla jet a raději by si měla v životě udělat pořádek.“ řekl přesvědčivě Baki a čekal až s ním Kankurou bude souhlasit.
„To ano, ale Gaara mi zakázal se do toho plést.“ řekl váhavě a sledoval svého bývalého senseie, jak se nespokojeně mračí.
„Jenže odkládání problémů Temari nijak nepomůže.“ pokračoval dál přesvědčivě a Kankurovi došlo, že se s ním Baki snaží manipulovat.
„Proč chcete, abych souhlasil? Já přece bratrovo rozhodnutí změnit nemůžu.“
„Ne, ale můžeš mi pomoct přesvědčit ho, aby ho změnil.“ objasnil Baki zpříma a nechal Kankura, aby si to přebral, jak bude chtít.
„Ty už jsi to zkusil?“ zeptal se Bakiho podezíravě.
„Tak trochu, chtěl jsem v něm vyvolat trochu pochyby ohledně Suki, aby Temařin odjezd odložil a ona se tak stihla setkat s tím chlapcem, ale nešlo to moc dobře a tak bych to tentokrát chtěl zkusit přímo.“
„A na to chcete mou pomoc, protože přemluvit Gaaru, který nechce, abychom se jí pletli do života, je poněkud oříšek.“ shrnul to Kankurou poněkud skepticky.
„Ano a netvař se, jako kdybychom neměli žádnou šanci.“ přikázal mu Baki a chystal se odejít, když ho přerušil mužský hlas: „Omlouvám se, že vás ruším, ale rád bych mluvil s Temari, nevíte, kde bych ji našel?“
Kankurou s Bakim se jen velmi nechápavě po sobě podívali a svorně zavrtěli hlavou. Mladík si jen unaveně a snad i trochu otráveně povzdechl a šel zase pryč.

„Ale stejně mě překvapuje tvůj nedostatek úcty k Tsuchikagemu.“ Prohodil Gaara pobaveně asi po hodině, probírání politiky v Kamenné.
„To nemá s ním osobně vůbec nic společného, já nechovám úctu k nikomu.“ Řekla s pokrčením ramen.
„Dobré vědět.“ Konstatoval Gaara zamyšleně.
„Možná až na vás, ale nevím proč.“ Řekla s pohledem upřeným k zemi.
„Vážně?“ Zeptal se překvapeně, a když přikývla, dodal: „Tak to je škoda.“
„Proč?“ Zeptala se překvapeně pro změnu Suki.
„Občas bych uvítal, kdyby se mnou někdo mluvil normálně, ale nějak se mi nedaří nikoho takového najít.“ Objasnil s pokrčením ramen.
Suki se na něj jen překvapeně dívala a po delší chvíli ticha konečně řekla: „Proč chcete normálnost, když jste Kazekage? Nemělo by to být spíš naopak?“
„Naopak?“ Podivil se Gaara.
„Ano. Ti, kteří se snaží dosáhnout titulu kage, chtějí být přece výjimeční. Nebo ne?“
„Chtěl jsem být užitečný pro vesnici, chtěl jsem, aby mě někdo potřeboval, proto jsem se jím stal. Ale tehdy jsem moc nepřemýšlel, jak my bude chybět obyčejnost a svoboda.“ Řekl zamyšleně.
„Necítíte se svobodný?“ Zeptala se Suki opatrně.
„Ne, spíš jako otrok své vesnice, asi bych uvítal trochu víc klidu, třeba volný den, nebo tak.“
„Tak proč si ho neuděláte?“ Zeptala se s širokým úsměvem.
„Nemám s kým. Moji sourozenci jsou moc zapletení do politiky vesnice, než aby zvládli jen tak vypustit, a jít sám by nemělo moc valný smysl, protože bych stejně myslel na práci.“ Odpověděl trochu otráveně.
„Máte příliš práce.“ Shrnula Suki.
„Ano, to asi ano.“ Souhlasil trochu nepřítomně, nepochybně už zase v myšlenkách u všech problémů vesnice.
„A nemůžete si udělat to volno s někým jiným?“ Zeptala se Suki povzbudivě.
„To asi nepůj…“ Začal Gaara, ale přerušila ho Temari: „Nazdar, doufám, že neruším, ale chtěla bych si vzít Suki, jestli ti to nevadí.“
„Klidně, probírali jsme jen politiku.“ Řekl Gaara trochu bez zájmu a vydal se zpět k budově kage.
„Vážně by si měl odpočinout.“ Konstatovala Temari spíš pro sebe a opět se otočila k Suki se slovy: „Chtěla bych ti ještě ukázat nějaké obchody a další místa, která by se ti mohla hodit, než na to zase zapomenu.“
„Dobře.“ Souhlasila Suki, dobře si vědoma faktu, že stejně nemá na výběr.
Temari se na ni jen usmála a vydala se na cestu.