Dokáž mi, že láska existuje! 01

Tenhle listopadový den začíná jako každý jiný. Po 24 hodinové směně v nemocnici jsem měla náročný trénink s Tenten a Hinatou. Cestou domu z tréninku mě zastavil Konohamaru.
"Sakura-chan, máte se rychle dostavit k Tsunade." Oznámil mi udýchaně a zase někam odběhl.
Za 10 minut jsem byla budovy Hokage. Zaklepala jsem na dveře vedoucí do kanceláře Lady Tsunade.
"Dále" Netrpělivě mi rozkázal její hlas.
"Můžeš mi vysvětlit čemu si na slovu rychle nero..." Zarazila se.
"J-jak to vypadáš?" Zeptala se a bylo vidět, že ji to zarazilo aby taky ne po 24 hodinové směně a 6 hodinovém tréninku. Musím vypadat hrozně.
"To vypadám až tak hrozně?" Tázala jsem se, ale i přes tu únavu jsem se dokázala zasmát. Byl to spíš jen takový lehký smích, ale byl tam.
"Ani ne viděl jsem tě už víc zničenou." Ozvalo se ze dveří.
"Naruto, vysvětli mi proč zase jdeš pozdě!!" Páta seřvala mého týmového parťáka.
Naru jen pokrčil rameny a přišel mě obejmout.
"Tak co pro nás máte?"
"Jako vždy netrpělivý Naruto" Odsekla Tsunade. Podívala se na na mě a pak na Naruta, poté pokračovala.
"No vlastně...žádná mise to není, ale možná je to lepší, možná horší zpráva.
Sakuro, Naruto..." Odmlčela se. Naruto byl napjatý jak struna a já jsem myslela, že každou chvíli odpadnu únavou.
"Dobře, už bych rád šel můžete to urychlit prosím?" Jakmile jsem slyšela jeho hlas jako kdyby mě někdo polil studenou vodou a Naruta zrovna tak. Naru se vzpamatoval a rychle se otočil, když ho viděl byl tak šťastný, ale já nějak nedokázala být šťastná, nedokázala jsem se otočit a ani promluvit. Až jsem nakonec spolkla ten knedlík co mi zabraňoval mluvit a urovnala myšlenky, které byli totálně rozházené jsem promluvila.
"Po mě chcete co Tsunade-sama?"
"Chci aby si ho hlídala. Bude bydlet u tebe nebo můžeš ty jít do Uchiha sídla je mi to jedno, ale nahlas mi to." Oznamila mi a já nevěděla co dělat.
Zavřela jsem oči a usilovně jsem se snažila nadechnout. Cítila jsem jeho pohled, cítila jsem jak na mě upírá svůj zrak.
"J-Jak dlouho?" Dostala jsem ze sebe přes nedostatek kyslíku.
"Do silvestra" Odpověděla mi.
"I na Vánoce?" Zhrozila jsem se.
"Ano a to není všechno."
"Další otřesné zprávy?" Ušklíbla jsem se.
"Tým Habi tady je taky, ale ty si vezme někdo jiný na starost." Usmála se nevině.
Zhuboka jsem se nadechla a pomalu se vydala ke dveřím a Sasuke za mnou.
"Budeme u mě" Nahlásila jsem Tsunade a vydala jsem se pomalým krokem ke mě domů.

Když říkám pomalým myslím to vážně. Vedle mě šel on. Ten co mi tolik ublížil. Celou cestu vládlo mezi námi naprosté ticho.
Nedaleko mého domu ho prolomil.
"Už nejsi tak otravná?" Vysmíval se mi.
Neodpověděla jsem, ani se neotočila.
Vešli jsme do domu, který je jen mimochodem docela malý v patře je jen můj pokoj a koupelna. Dole je kuchyň, obývák a menší knihovna a potom už je jen sklep.
"Já budu spát kde? Hádám že tu víc jak jeden pokoj nemáš." Odhadl a rozhlížel se kolem.
"U mě v pokoji" Řekla jsem a vydala se do kuchyně.
"A ty?"
"Nestarej se kde budu já" Odsekla jsem.
Když jsem se otočila pořád se na mě díval.
"Co?" Zvedla jsem jedno obočí.
"Nic...Jen jak velkou máš postel?" zeptal se.
Zaraženě jsem se na něj dívala, pak jsem jen ukázala ať se jde podívat.
Asi po pěti minutách se vrátil z mého pokoje.
"Myslím, že je dost velká pro dva. Zatím můžeme spát na jedné posteli dokud si neseženu nějakou matraci." Seznamoval mě s plánem, který vymyslel. Nechtěla jsem aby si myslel, že mě vyvedl z míry tak jsem na to kývla.
Protože jsem byla dost unavená tak jsem se ani nenajedla a chtěla jít do koupelny, ale Sasuke mě předběhl.
Myslela jsem, že si zatím lehnu a počkám dokud nevyleze, ale nějak jsem usnula.

Sasuke:
Kapky horké vody mi ztékali po těla. Pořád jsem nedokázal přestat myslet na její reakci. Ani se neotočila ani ne mě nepromluvil, neobjala mě.
Co to se mnou je? Proč mě to štve?
Ani nevím jak dlouho jsem byl ve sprše, ale když jsem se vrátil už spala. Asi čekala aby mohla do koupelny.
Musela být hodně unavená. Přikryl jsem jí a lehl si.
Můj plán musí vyjít. Konoha zaplatí za to co způsobila.
Myslím, že je dobře, když jsem neřekl svému týmu, že se vracím kvůli toho aby Konoha navždy zmizela z tohoto světa.
Rozhlížel jsem se po jejím pokoji, když mě zaujala jedna fotka.
Vstal jsem a došel k ní. Vzal jsem tu fotku do ruky a prohlížel si jak se tam čtyři dívky smějí. Byla tam Ina, Sakura, Hinata a myslím že to byla Tenten.
Vypadali šťastně, všechny se na sebe dívaly a něčemu se smály. Zezadu bylo napsané.

V našem přátelství navždy bude zářit láska, nikdy nezhasne stejně jako hvězdy. Nikdy se neztratí důvěra, která byla vybudovaná námi.
Naše přátelství vydrží věčně.

Jako kdyby něco takového existovalo štěstí a láska nebo přátelství.
Položil jsem tu fotku trochu silněji než jsem chtěl, takže to udělalo měnší rámus, ale nevzbudilo jí to. Pamatuji si jak s Ino byly rivalky a najednou nejlepší kamarádky. Neví co chtějí. Přesně jako ostatní lidi. A proto je třeba se takových lidí zbavit co nejdřív.