Namikaze kuran no shinjitsu 02

„Mě se nechováš!“ oznámila Sakura a usmála se, když ta osoba vylezla ze stínu.

„Máš, pravdu, ale dokážeš mě chytit Sakuro?“ optala se ta osoba. A rozeběhla se ulicí. Sakura ztuhla, když slyšela ten hlas, nevěřila, že je to on. Okamžitě se za ním vydala. Osoba běžela celou vesnicí, nakonec si to zamířila do jednoho bytu. Rychle vešla dovnitř a zavřela dveře. Sakura skočila přede dveře, přemýšlela co má udělat.

-Vyrazím je. – rozhodla se na konec. Napřáhla se, a když už chtěla udeřit, tak se dveře otevřely.

„Pojď dál.“ Vyzvala ji osoba. Sakura bez váhání vešla. Když osoba zavřela dveře a otočila se k Sakuře, tak se zrovna Sakura napřáhla k ráně. Ta ale nedopadla.

„Vidíme se teprve pět minut, a ty mi chceš zničit dveře a zabít mně. To od tebe není pěkné.“ Poznamenala osoba. Sakura se vyškubla s jeho sevření a řekla:

„A od tebe není pěkné, že se vrátíš a nikomu to neřekneš! Naruto!“ odpověděla Sakura a složila si ruce na prsou.

„Takže si mně poznala.“ Oznámil radostně Naruto.

„Ano, moc si mi chyběl.“ Řekla Sakura a objala ho. To Naruta překvapilo, nečekal takovou reakci. Po chvilkovém rozmýšlení jí taky objal. Byl, ale přichystaný se kdykoliv stáhnout, kdyby mu chtěla dát ránu, to se ale nestalo.

„Pojď dál a posaď se. Chceš čaj, nebo saké?“ optal se Naruto a zavedl ji do obýváku, Sakura se posadila na gauč.

„Saké.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Máš to tady pěkné.“ Dodala.

„Děkuju. Moc často tu nejsem, můj starý byt, byl moc malý.“ Poděkoval Naruto, přinesl a nalil saké.

„Tak.“ Řekla Sakura a podívala se Narutovi do očí. Ten se přichystal na dlouhé vyprávění a sedl si vedle Sakury na gauč.

„Na co se chceš zeptat?“ optal se Naruto a usmál se. Sakura se na chvilku zamyslela, bylo toho moc, na co se chtěla zeptat, ale nevěděla co říct jako první.

„Proč si neřekl, že jsi se vrátil?“ odpověděla po chvíli.

„Protože jsem se nevrátil.“ Odvětil klidně Naruto. Sakura byla překvapená, zmateně se na něj podívala a nebyla schopna slova.

„Ale, máš tady byt, chodíš do Ichiraku..“ začala Sakura, ale pak přestala, nevěděla co má říct.

„To ano. Víš, před dvěmi lety se něco objevilo, nečekaná povinnost, která si žádá mou plnou pozornost. Několikrát jsem tu byl, chyběl mi rámen, a známe tváře, několikrát jsem se chtěl ukázat, věř mi, ale kdybych se ukázal, tak byste mně už nepustili, kvůli Akatsuki.“ Vysvětlil Naruto.

„A co se objevilo?“ optala se Sakura zvědavě.

„To ti nemůžu říct, je to pro tvoje bezpečí.“ Odpověděl pevně Naruto.

„Je to tady zase.“ Řekla Sakura a sklopila hlavu. Naruto nechápal, co tím myslela, pak si všimnul, že brečí.

„Sakuro-chan.“ Řekl něžně Naruto a objal ji. Sakura ho pevně chytla a brečela mu na hrudi.

„Co je tady zase?“ optal se mile.

„Když odešel Sasuke, tak jsem chtěla jít s ním, pomoct mu, ale on odmítl a řekl, že jsem otravná a zbytečná. A ty taky nechceš moji pomoc, myslíš si to samé!“ Vysvětlila Sakura a ještě víc se rozbrečela.

„Sakuro-chan, to není pravda. Ty nejsi otravná a zbytečná. Nikdy jsem si to tobě nemyslel. Nechci aby se ti něco stalo.Neplač, prosím.“ Poprosil Naruto. Sakura pomalu zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Viděla tam, že mluví pravdu. Naruto jí setřel slzy a usmál se na ni.

„Tak je to lepší, úsměv ti sluší víc.“ Oznámil Naruto, když se Sakura taky usmála. Oba si koukali do očí. Naruto se pomalu shýbal k Sakuře, když se dotkli rty, tak se vášnivě a dlouze políbily. Naruto čekal, že ucukne, ale to se nestalo, ba naopak, Sakura mu polibek vroucně oplácela, Naruto povalil Sakuru na gauč chvilku ji líbal, pak ji rukou zajel pod tričko, dál se ale nedostal, protože ho Sakura zastavila.

„Nemám ve zvyku se s klukem vyspat hned na po první schůzce Naruto-kun.“ Oznámila Sakura s úsměvem, čekala, co udělá. Naruto se usmál, dal ji polibek a zvedl se. Byl překvapený, čekal, že dostane ránu, nebo něco podobného, a když mu řekla Naruto-kun, byl překvapený ještě víc. Sakura se o Naruta opřela a usmála se. Naruto se jí chtěl zeptat, co mezi nimi je, ale Sakura ho předběhla.

„Miluju tě, Naruto-kun.“ Oznámila a podívala se na něj.

„Ale co Sasuke?“ optal se Naruto, byl překvapený tím, co řekla. Hned po tom co se zeptal na Sasukeho toho litoval. Sakuře zmizel s obličeje usměv, místo něj, tam byl neutrální výraz. Jak rychle se objevil, tak rychle zmizel. Naruto, si všiml, že v tom neutrálním výrazu byla bolest.

„Promiň, já jen…“ začal Naruto, ale nevěděl, jak pokračovat.

„To nic. Sasuke je minulost. Po tom co jsi odešel jsem si uvědomila, že jsi mi vždy pomáhal a chránil mně, vždy ses mně snažil rozesmát. Chybělo mi i uhánění, když si mně uháněl, měla jsem pocit, že mě má někdo rád, že jsem potřebná, ale když jsi odešel, tak jsem si připadala nepotřebná a osamocená. Moc mně mrzí, jak jsem se k tobě chovala. Odpustíš mi to?“ optala se Sakura s malou nadějí v hlase. Chtěla vědět na čem je, ale zároveň se bála odpovědi.

„Já se na tebe nikdy nezlobil, Sakuro-chan. Tvoje odmítání mi pomohlo, díky němu jsem tím čím jsem teď, díky němu jsem zesílil.“ Řekl Naruto a usmál se na ni.

„Děkuju Naruto-kun.“ Poděkovala Sakura a objala ho. Naruto ji něžně zvedl hlavu a láskyplně políbil. Sakura se pak pohodlně uvelebila vedla Naruta, ten kolem ní dal ruku a dal ji pusu do vlasů.

„Chceš se zeptat ještě na něco?“ optal se Naruto a napil se saké.

„Je Jiraiya-sama opravdu mrtvý?“ řekla Sakura pomalu. Na Narutově obličeji se objevil smutek a bolest.

„Ano, bohužel, zabil ho Pein.“ Odpověděl Naruto, bylo znát, že Peina nenávidí.

„Promiň“[!i] špitla Sakura.

[i]„To je v pohodě.“ Odpověděl Naruto. Sakura se ho vyptávala na jeho cesty. Naruto jí vyprávěl, co dělal a kdy byl. Pak mu Sakura vyprávěla, co se dělo ve vesnici. Povídaly si až do půlnoci. Sakura právě skončila s vyprávěním, a zívla. Pak ji něco napadlo, usmála se a podívala se na Naruta.

„Naruto-kun, mohla bych u tebe přespat?“ optala se Sakura a šibalsky se ji zablesklo v očích.

„Jistě.“ Odpověděl Naruto, byl zaskočený, ne Sakuřinou otázkou, ale tím, jak rychle odpověděl.

„Děkuju.“poděkovala Sakura a dala mu pusu na tvář.

„Nemáš zač. Chceš si dát sprchu?“ optal se Naruto. Sakura se na chvilku zamyslela a pak s úsměvem kývla.

„Dobře, chvilku počkej, přinesu ti nějaká moje věci na převlečení.“ Oznámil Naruto a odešel. Sakura se usmála a kývla.

-Co tě to napadlo? Nejdřív řekneš, že se s klukem nevyspíš hned po prvním rande, a teď u něj chceš přespat?- divilo se Sakuřino druhé já.

- Taky mě to překvapuje, ale co, je mi u Naruta dobře, víc než dobře. U něj mám pocit bezpečí, za těch pět let co byl pryč mi nebylo líp. A vůbec, nemusím se ti zpovídat!- odvětila Sakura.

„Tady máš, Sakuro-chan.“ Řekl Naruto a podal jí oblečení.

„Děkuju.“ Poděkovala Sakura a dala mu sladký polibek.

„Sprcha je rovně a druhé dveře vpravo.“ Oznámil Naruto „A ručníky jsou ve skříni u umyvadla.“ Dodal. Sakura kývla hlavou a vydala se do sprchy.

„Je tak nádherná.“ Hlesl Naruto a sesunul se na gauč. Pořád tomu nevěřil, představoval si, že až se jednou vrátí, tak ji získá, ale moc tomu nevěřil. Vždy cítil pocit prázdnoty, který nešel zaplnit. Teď, ten pocit zmizel, byl šťastný, že získal Sakuru, splnil se mu jeho největší a jediný tajný sen.

Během toho co Naruto přemýšlel, se Sakura umyla, usušila a chystala se obléct.

-To tričko, je spíš noční košile. - řekla si pro sebe Sakura. Tričko jí bylo velké, sahalo jí skoro ke kolenům. Není se čemu divit, Naruto byl o hlavu větší než Sakura, měl široká ramena a tělo samý sval. (Ty svaly Sakura neviděla, ale když má takhle velké tričko tak je jasné že je má.)
Po tom co si oblékla kraťasy, zjistila, že to nejsou kraťasy, protože, ty by jí padaly.

-Co to je? - divila se Sakura a její druhé já jí odpovědělo.

-To jsou trenky. - řeklo druhé já s klidem. Sakura trochu strnula, ale pak se usmála, pověsila ručník a vyšla ven. Šla do obýváku, za Narutem. Ten seděl na gauči a četl knížku.

„Ty čteš?“ divila se Sakura a nevěřila vlastním očím. Naruto se usmál a zavřel knížku.

„Ano, hodně věcí se změnilo.“ Odpověděl Naruto, Sakura mezitím přišla k němu a sedla si mu do klína.

„Koukám, že ti je moje tričko kapku velké.“ Poznamenal Naruto a políbil ji na holé rameno. Sakura se usmála a upravila si neposedné tričko.

„Ne je mi akorát.“ Oponovala s úsměvem. Naruto se taky usmál.

„Jdeme spát?“ optal se. Sakura jen kývla. Naruto zavedl Sakuru do ložnice.

„Dobrou noc, Sakuro-chan.“ Řekl Naruto, dal Sakuře pusu, vypnul světlo a chystal se k odchodu.

„Kam jdeš?“ optala se Sakura překvapeně.

„Do obýváku.“ Odpověděl Naruto taky překvapeně.

„Přece nebudeš spát na gauči, já jsem tady návštěva, tak bych tam měla spát já.“ Oznámila Sakura a složila si ruce na prsou.

„To ne, ty si lehneš do postele a já na gauč.“ Trval na svém Naruto. S tím, ale nesouhlasila Sakura, pak ji ale něco napadlo.

„Ta postel je dost velká pro nás oba.“ Oznámila Sakura a usmála se, když viděla, že Naruto trošku zrudl.

„Ale…“ začal Naruto.

„Ale co? Jsme přece dospělí.“ Přerušila ho Sakura a nasadila psí oči, těm Naruto nakonec podlehl. Když si Naruto lehl, tak se k němu Sakura přitulila a uvelebila se mu na hrudi. Naruto byl rudý jako rajče.

„Dobrou noc, Naruto-kun.“ Řekla Sakura a dala Narutovi sladký polibek.

„Dobrou noc, Sakuro-chan.“ Odpověděl Naruto a opatrně přes ni dal ruku. Pak oba usnuli.

Když se Sakura ráno probudila, zjistila, že je v posteli sama. Chvilku si myslela, že to byl, jen sen, ale tohle nebyl její pokoj, a ani její oblečení. Z přemýšlení ji vyrušil zvuk otevírajících dveří. Do pokoje, šel Naruto, měl tác se snídaní.

„Dobré ráno.“ Pozdravil Naruto a položil tác na stolek.

„Dobré ráno, Naruto-kun.“ Odpověděla Sakura šťastně a políbila ho.

„Tady máš snídani.“ Oznámil Naruto a podal Sakuře tác.

„Moc děkuju.“ Poděkovala Sakura a přidala další polibek. Naruto se usmál, ale Sakura poznala, že ho něco trápí.

„Co se děje Naruto-kun?“ optala se Sakura.

„Sakuro-chan, musím odejít. Mám ještě něco, co musím udělat, než se natrvalo vrátím do Konohy.“ Řekl Naruto smutně, čekal, že bude Sakura protestovat, ale to se nestalo.

„Já vím. Jen mi slib, že se vrátíš, prosím.“ Poprosila Sakura.

„Slibuju, že se vrátím.“ Slíbil Naruto a objal ji. Sakura ho pevně objala a dlouze se políbili.

„Na.“ Řekl Naruto a podal Sakuře klíč.

„Kdybys potřebovala klid, nebo se jen schovat, tak můžeš tady.“ Vysvětlil.

„Děkuju.“ Poděkovala Sakura a pokusila o milý úsměv, ale moc jí to nešlo, nechtěla aby Naruto odešel, ale věděla, že je to nutné. Malá útěcha aspoň byl slib, že se vrátí.

„Chci tě poprosit, abys nikomu neříkala, že jsem tady byl. Uděláš to pro mě?“ optal se Naruto.

„Jistě.“ Odpověděla Sakura a usmála se na něj. Naruto jí dal dlouhý polibek a šel se přestrojit, když se vrátil do ložnice tak se podíval na Sakuru a řekl:

„Sakuro-chan, pamatuj si: každý v pátek v 19:00 v ichiraku. Jestli nepřijdu do patnácti minut, tak na mne nečekej." Sakura kývla a posla mu vzduchem polibek.