Písečná bouře 16

Po víc jak dvou hodinách se Suki s až snad příliš aktivní Temari konečně vrátila domů. Nestihla však ani padnou do křesla, když je překvapil mladík, který se z toho křesla zvednul a zamířil směrem k nim.
„Shi…Shikamaru?!“ vykoktala Temari nechápavě a snad i s náznakem paniky v hlase.
Mladík se na ni trochu váhavě usmál a zkoumavě si přeměřil Suki.
Ta se na něj jen nechápavě podívala a potom se otočila na stále ještě zaraženou Temari s otázkou: „Kdo to je, Temari-san?“
Ta ji ale ignorovala a místo toho se zeptala Shikamara: „Co tady s*kr* děláš?“
„Jak to myslíš, mám přece klíč.“ odvětil trochu váhavě při pohledu na její zdrcenou tvář.
„Nemyslím u mě v domě ale v Písečné vesnici.“ řekla zdrceně.
„Dostal jsem správu, že chceš odjet z Písečné dřív než se uvidíme, tak jsem přijel.“ odpověděl s lehkým pokrčením ramen.
„Od koho ta správa byla?“ zeptala se Temari ostře a Suki, stojící vedle ní, raději trochu ucouvla.
„Nevím, nebyl tam podpis, ale to je jedno, proč chceš odjet?“ zeptal se naléhavě.
„Zabiju Kankura.“ řekla místo odpovědi, otočila se na patě a vyrazila ven ze dveří.
Shikamaru se Suki na ni jen nechápavě zírali.

„Ahoj.“ pozdravil na úvod Kankurou.
„Nazdar, o co jde?“ zeptal se Gaara bez obalu.
„O Temari tak trochu.“ odpověděl Kankurou lehce váhavě.
„Říkal jsem ti, aby ses do toho nepletl!“ zdůraznil Gaara přísně.
„Já se jí do toho nepletu, ale ten kluk je tady.“ vyhrkl Kankurou na svoji obhajobu.
Jen chvíli na to ze sebe vysoukal něco poněkud jiného: „To ty, že jo?!?!?!“
„Proč se rozčiluješ?“ otázal se Gaara ale bratrovo tvrzení nijak nepopřel.
„Protože mně tady poučuješ, abych se jiným nepletl do života a sám to děláš!!!“ řekl stejně rozčíleně jako poprvé.
„Mně ale na rozdíl od tebe za něco takového jen těžko rozbije h*b*.“ odvětil Gaara trochu bez zájmu.
„To ale vůbec ne…“ začal Kankurou, ale přerušilo ho prudké rozrazení dveří a slova: „Kde je ten hň*p?“
„Jestli myslíš Kankura tak přímo před tebou a jestli mluvíš o mně, tak ten tón a obsah tvých slov si vyprošuju.“ objasnil jí Gaara klidným hlasem zatímco Kankurou se jen nervózně přikrčil, dobře si vědom toho, že vina padne na něj a bude nejspíš bolet.
„Ty jeden hnusnej podvraťáckej h*jzl*!!! Jak sis mohl dovolit plést se do mých osobních záležitostí zrovna tímhle hnusným způsobem!!!“ Temari by nepochybně v podobném duchu pokračovala klidně dál, ale zdálo se, že nemůže najít slova, která by dostatečně vystihla její vztek.
Kankurou toho okamžitě využil a trochu bojácně ze sebe dostal: „To byl Gaara, vážně.“
Temari se v tu chvíli zastavila i s napřaženou pěstí a trochu váhavě a zmateně se podívala na mladšího z bratrů.
Ten jen pomalu přikývl a řekl: „Měla by ses posadit, Temari.“
Temari v tu chvíli ne zcela si jistá, jestli ho má poslechnou, praštit, nebo se psychicky zhroutit na něj jen nechápavě hleděla.
Kankurou ovšem nezaváhal ani na vteřinu a co nejrychleji se vypařil.
„Proč?“ zeptala se Temari trochu zoufale.
„Upřímně jsem si nemyslel, že bys mě poslouchala tak jsem to udělal takhle.“ řekl a na malou chvíli se odmlčel: „Řekl bych, že doufám, že se nezlobíš, ale to je nejspíš zbytečné.“
„To ano.“ odpověděla zamyšleně a konečně se posadila.

„Takže kdo ty vlastně jsi?“ zeptala se Suki zvědavě dřív, než se stihl pustit za Temari.
„Mohl bych se ptát stejně.“ odpověděl jí po kratičkém zamyšlení.
„Jsem Suki, pocházím z Kamenné a jsem tady na diplomatické návštěvě.“ řekla a tiše doufala, že je to ten typ člověka, u kterému je lepší vyjít vstříc, abys sám dosáhl svého.
„To je hezké, ale já se na to vlastně ani neptal.“ řekl otráveně a sám pro sebe si zamumlal: „To je ale otrava.“
Suki se s vynaložením všech sil ubránila pokušení ohnat se po něm pěstí a místo toho trochu kousavě odpověděla: „Ale já se tě ptala.“
„Nara Shikamaru z Listové.“ odpověděl otráveně.
„A co tu chceš?“ zeptala se zostra vědoma si faktu, že to bude spíš ten typ, na kterého je lepší přitlačit.
„Přijel jsem za Temari, je to moje přítelkyně, spokojená?“ zeptal se tím samým strašně otravným tónem.
Suki jen pokrčila rameny.
„Co to znamená?“ zeptal se Shikamaru trochu naštvaně, protože se jeho společnice najednou tvářila jako někdo, komu je naprosto ukradený.
„Už vím, co jsem chtěla vědět, takže mě už nezajímáš.“ odpověděla a znovu provokativně pokrčila rameny.
„Ještě před chvílí jsi tu vyváděla a chtěla jsi všechno vědět a teď jsem ti fuk?“ zeptal se a z jeho výrazu by si Suki tipnula, že ho i samotný rozhovor unavuje i přes to, co vlastně mladík říká.
„Myslím, že by jsi to neměl řešit a jít raději za ní, nemyslíš?“ odvětila a pokusila se napodobit ten jeho otrávený tón.
„Ne, spíš bych měl počkat až se dá dohromady a sama přijde.“ řekl zamyšleně a Suki se nemohla zbavit dojmu, že mluví spíš sám se sebou.