Tajemné
Teď byla vlčicí, a tak se dál kochala pohledem na svou mrtvou oběť.
Yoshino seděla v Narutově kanceláři a pozorovala, co dělá. Ten jí ovšem moc pozornosti nevěnoval, jelikož na něj čekala ještě halda papírů. Zvedla se ze země (mno to víte křeslo jí prej nesedělo), obešla jeho stůl a zvědavě mu nakoukla přes rameno.
"Co to děláš?" zeptala se ho zvídavě.
"Vyřizuju papíry ohledně blížící se Chuuninské zkoušky," odpověděl, zatímco stále podepisoval jakési svitky.
Yoshino vzala jeden do ruky a letmo po něm přejela očima.
Dnes tu mám pro vás to co jsem vám už včera slibovala 
A k tomu všemu vám i ráda říkám, že tento díl je o něco delší, tak snad budete dostatečně spokojení. I když asi až se dostanete na konec dnešního dílu, tak tentokrát mně asi opravdu zabijete. Ano.....opravdu sem nenapravitelná, a asi mně nedokážete změnit, či přemluvit abych na vás byla hodnější, a neukončovala své díly pro vás tak traumatizujícími závěry. A tak se vám za to omlouvám, ale hrozně se mi líbí něco napínavýho trhnout v tom nej 
„Co si to řekl ??!?!?“ zavrčela a postavila se do bojové pozice.
„Že si hlupačka !!!!“ aktivoval Byakugan.
„Idio*e nafoukanej!!!“ chopila se shurikenů a kunaiů………………………………………………
„Naposledy … ti říkám … nech mě být!“ v Nano vřela krev.
„Nebo co? Hlupačko,“ zachechtal se Neji.
Tak tohle byla poslední kapka. Hodila po něm všechno, co měla v ruce. Kunaie a shurikeny letěli obrovskou rychlostí na svůj cíl.
„Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví)!“ odrazil její útok a sám udeřil.
„Hmm … Příběh Uzumaki Naruta, tak to je ohromnej nápad …“
Ticho. Tma.
Jiraiya necítil nic. Jenom prázdno … Ale dá se cítit prázdno? Težká otázka. Možná ano, když máte pocit, že kolem vás nic není … Když se nedotýkáte země, když vedle sebe cítíte jenom mrazivý chlad. Možná ano, když ani vaše myšlenky nedokážou povědět, o co se právě hádají …
„Mohl bych konečně otevřít oči? Ale bojím se … Ano, bojím se …“
Dnes tu mám pro vás menší oddychovku, ve které se ale ani tak nudit (doufám) nebudete. Dozvíte se v tomto díle pár zajímavých věcí, keré ztvárňují celý děj, ale jen z povrchu. Hlubší objasnění děje se bude potupně vysvětlovat v dalších dílech.
17. díl Setkání s dávným přítelem
Dívka tlumeně vykřikla, když náhle ji něco odhodilo.
Jakási neviditelná tlaková vlna odhodila Ookamiko až na druhou stranu cvičiště. Tvrdě narazila do stromu a bezmocně se svezla na zem. Ze spánku se jí spustil tenký pramínek krve. Gaara k ní vyděšeně přiběhl a uchopil ji za ramena.
"Ookamiko! Řekni něco!" zařval a jemně s ní zatřásl.
10:20 am Konoha
Shikamaru jde s Temari po ulici a spolu si povídají. Ozve se chřastot v roští.
"Co to je?" udivila se Temari. Po chvilce zase, "už zas, ty to neslyšíš?" řekla Temari.
"Ne," řekl Shikamaru. Po chvilce divného obličeje. "Tak dobrá, Temari, podivám se, co tam v tom křoví je!" Ohlašoval na celou ulici. V tom ze křoví vykope Naruta a Sasukeho.
"Proč nás šmírujete?" Zeptá se Temari.
"Jsi hezká," řekne Naruto. V tom rána jak výstřel z 12mm kanónu a facka jak vyšitá, Naruto lehne s červenou tváří na chodníku spolu se Saskem.
Část jedenáctá - Tady
Část dvanáctá - Hrdina; KONEC
O pár let později
Usmál se a v jeho očích se odrážela zářivě oranžová barva. To slunce se v nich zračilo jako v blankytně modrých zrcadlech. Tak nádherný západ … To už se dlouho nestalo, aby nebe bylo tak jasné. Bez mráčku, bez jediné chybičky … Možná mělo proč. Možná vědělo, co se dneska stane. A vyšperkovalo se jenom pro tenhle den. Den, od kdy bude všechno jinak. Všechno bude lepší.
No......dneska tu mám pro vás menší rozuzlení pár záhad tohoto příběhu, ale opravdu jen pár Jiank je tento díl tak trochu i bojovnější, a i trochu napínavější(no aspoň myslím ) Tak se hezky bavte, a pak mi dejte vědět, jak se vám to líbylo 
Páni.....mno.....až si to přečtete, tak mi možná někteří zvás budou mít chuť přiškrtit, ale to by jste se asi potom nedozvěděli konec a další pokračování No ještě že si pro mně přes net nemůžete šáhnout
16. díl Pravda vychází najevo
„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Kakashi. Ostatní přikývli a vydali se …………………….
„To je dnes horko …“ prohodila Tenten.
„Asi se usmažim,“ souhlasil s ní Lee.
„Hmfm,“ odfrkl si Neji.
Nano si celou tu dobu tápala v myšlenkách, až si nevšimla, že zrychlila.To mělo za následek vražení do Naruta, ten pak strčil do Kibi, Kiba do Tenten a ta do Leeho. Nejsi byl v suchu, protože šel jako poslední.
„Jaj … omlouvám se … nechtěla jsem,“ omluvně se na ně podívala a radši vyrazila úplně dopředu vedle Kakashiho.
Takže tu mám dneska pro vás tak moc vámi vytoužené vysvětlení toho, co vlastně bylo špatně, a ne jen to. V tmto dílu se odehraje mnoho velmi podstatných věcí, které vám přiblíží vysvětlení všech záhad děje této povídky.
Upřímně doufám, že budete spokojení, a snad se vám to bude dostatečně líbit
15. díl Nečekané překvapení a sklamání.
Tai se probral.
Posadil se a protáhl se.
Už zítra…!! Usmál se odhodlaně a vyskočil z postele.
Vyletěl ze svého podkrovního pokoje a seběhl schody.
Pod nimi zabočil doprava a vletěl do koupelny se umýt.
Po ranní dávce osvěžující vody se vydal už pomaleji do kuchyně.
Nami seděla v obývacím pokoji na křesle a četla si nějaký výpis.
„Čau mami!“ usmál se na ní Tai.
Nami odtrhla pohled od papíru a usmála se na svého syna.
„Ahoj Taii. Jídlo máš na stole v kuchyni.“
„Chleba s kaviárem?“ pousmál se Tai.
Nikdy jsem neuznávala sebevraždy. Přišly mi jako...zbabělost. Jako obyčejný útěk.
A dnes...dnes si připadám zbabělá já. Stojím tady, na vrcholu světa...na nejvyšším útesů, který znám...koukám dolů do vířících vln, jak se tříští a skálu a nemám dost odvahy na to odrazit se a skočit.
Proč?
[i]Možná prostě nejsem ten typ, co dokáže zabít tu naději v sobě...i když možná nesmyslnou...
Asi nejsem ten typ, co tu dokáže nechat ty, na kterých mu záleží...
Asi nejsem ten typ, co miluje definitivní konce...
Část šestá - Legendy
Část sedmá - Stíny rozhodnutí
Dívka se před chvílí najednou rozběhla a vesele mířila k bráně
„Kushino! Kushino, počkej, nevíš ani co je tam za lidi …“
Jiraiya se ji snažil zastavit, ale nemělo to cenu. Nebrala na ně žádný ohled. Nejradši by nad ní mávl rukou a pěkně, pomaličku do vesnice došel, ale Minato se zničehonic rozběhl taky.
„Stůj!“ zakřičel a dobíhal ji.
no po nějaké té době 6
Naruto se zarazil a udiveně se na něj podíval. Po chvíli se ale začal hlasitě smát. Soul se na něj podíval se zdvihnutým obočím. Když Naruto jeho pohled postřehl přestal se smát a vážně se na něj zadíval.
„Myslíš to vážně?“ zeptal se ho Naruto pochybovačně. Soul přikývl a Naruto se chytl za hlavu a lehnul si do trávy.
„Ale proč zrovna já?“ zeptal se ho najednou Naruto. Soul se trochu zarazil ale nakonec si lehnul vedle něho a zamyšleně se podíval na noční oblohu.
"Sasuke, nemůžeš mě tady nechat!!!" volala vzlykavým hlasem růžovovlasá dívka.
"Nech mě být, nebo tě zabiju!" odpověděl jí s chladným úsměvem Sasuke.
"Posluž si! Ty zbabělče jeden arogantní!"
"Tak jo, řekla sis o to! Vždycky jsi byla otravná a když se tě zbavím, budou určitě všichni šťastní!" odpověděl na zoufalý křik růžovovlasého děvčete.
"No tak, Sakuro, vzpamatuj se!" říkalo ji její druhé já.
'No, doufám že se ještě vrátí,' pomyslela si a šla odnést misky do kuchyně.
Naruto seděl ve své kanceláři a unaveně zařizoval věci ohledně Chuuninské zkoušky. Odložil jeden z papírů stranou, opřel se hlavou o desku a zaskučel.
"Mně z toho brzo hrábne! Kdybych věděl, že práce Hokageho je taková fuška, radši bych zůstal Jouninem!" postěžoval si.
Náhle dovnitř někdo úplně nehorázně vtrhnul.
"To neumíte klepat?! Tohle přece dělám jenom já!" řekl rozhořčeně a zvedl hlavu ze stolu.
Ahoj lidičky No tak dneska tu mám pro vás dílek vyhrazený výslovně na love část Takže těm, kteří tyto části příběhu moc nemusí se omlouvám, ale bez tohoto dílu, by nejspíš příběh ztratil pojem a taky nádech.
No a ti kteří tyhle části příběhu mají rádi, tak se mají na co těšit
| ÚVOD |
„Emi? Emi!!!“ volal na dívku úplně v zadní lavici Iruka.
„Hm, mistře Iruko?“ zvedla k němu pohled dívka se zářícími zelenými očky.
„Volal jsem tě. Pojď sem a předveď nám stínový klon,“ naznačil jí sensei rukou směr před všechny ostatní děti.
„Musím?“ zeptala se utrápeně.
Cítila jsem se zvláštně…. No řekněte…. Neviděli byste od začátku a náhle, jako blesk z čistého nebe, by se pod víčky neskvěla jen tma. Třeba nebe, tak nádherné… zní to sentimentálně… ale pro mě to bylo poprvé v životě, co jsem se mohla obdivovat kráse přírody. Fascinovaná, vychutnávajíc si moji nově nabitou zábavu, jsem slastně zavřela oči.
