Sasuke, neodcházej...

"Sasuke, nemůžeš mě tady nechat!!!" volala vzlykavým hlasem růžovovlasá dívka.
"Nech mě být, nebo tě zabiju!" odpověděl jí s chladným úsměvem Sasuke.
"Posluž si! Ty zbabělče jeden arogantní!"
"Tak jo, řekla sis o to! Vždycky jsi byla otravná a když se tě zbavím, budou určitě všichni šťastní!" odpověděl na zoufalý křik růžovovlasého děvčete.
"No tak, Sakuro, vzpamatuj se!" říkalo ji její druhé já.
"Jo Sasuke, máš pravdu, bývala jsem otravná, ale teď už nejsem! A budu proti tobě bojovat, odejdeš totiž jen přes mou mrtvolu!" křičela, ale s důrazem.
"Ale ne, všiml jsem si, že jsi sebrala nějakou odvahu, ani nevím kdes ji vzala... Protože proti mě šanci nemáš!" odsekl jí arogantním hlasem.
"Víš, Sasuke, to, co mi tady říkáš je sice pěkné, ale nezajímá mě to. Mysli si o mě co chceš! Mě už to od téhlé chvíle nezajímá! Klidně zemřu, ale nebude to kvůli tobě!"
"Ne? A kvůli komu?"
"To bys rád věděl, co? Bude to kvůli Narutovi! On tě chtěl zachránit, on po tom toužil nejvíc z nás, a já??? Já jsem jenom přihlížela a říkala si, že je to idiot a takové! Ale teď jsem konečně přišla na to, že on měl pravdu a vždycky byl ve všem lepší než já!"
"Cha, dík za pěkný přednes, ale už mě štveš, takže tě zabiju."
"Ten tvůj pobavený výraz není dobré znamení c...co?"
"Ooo, jejda! Promiň, chtěl jsem se tou kunaií trefit do srdce, ale bohužel... že by až na další pokus??"
" Sa..Sasu..Sasuke....."
"Jé, Sakuro, ty umíráš!"
S arogantním výrazem alá pobavený Orochimaru odešel z Konohy... Napořád...