Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … | 18. |

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Kakashi. Ostatní přikývli a vydali se …………………….

„To je dnes horko …“ prohodila Tenten.
„Asi se usmažim,“ souhlasil s ní Lee.
„Hmfm,“ odfrkl si Neji.
Nano si celou tu dobu tápala v myšlenkách, až si nevšimla, že zrychlila.To mělo za následek vražení do Naruta, ten pak strčil do Kibi, Kiba do Tenten a ta do Leeho. Nejsi byl v suchu, protože šel jako poslední.
„Jaj … omlouvám se … nechtěla jsem,“ omluvně se na ně podívala a radši vyrazila úplně dopředu vedle Kakashiho.
/Jak mám Narutovi opatrně říci, že jsem jeho sestra?/ podívala se na mistra.
„Kakashi-sensei?“ ozvala se Nano.
/Zkusím se ho zeptat …/
„Ano?“ založil svojí knížku od Jiraiy - Ichi Ichi příručku.
/A nebo možná ne …/ rozmyslela si to.
„Ehm, už nic,“ otočila se pohledem zpátky dopředu. Stříbrovlasý muž se na tu dívku nechápavě díval a poté se také věnoval svým činnostem.
Občas udělali přestávku, aby se napili a odpočinuli si, jinak byli pořád v plném pochodu. Jak se schylovalo k večeru, teplo se pomalu vytrácelo. Sluneční paprsky vystřídal chladný vítr, foukající do právě postavených stanů. Měli co dělat, aby udrželi slabý plamínek ohně v plápolajícím stavu. Po chvíli vítr ustal, ale zima byla stále. Nano přes sebe hodila svůj zvláštní úbor připomínající mikinu. Neji došel ke Kakasimu a ostatními sensei. Mezitím se Nano šla projít a očekávala příchod své lásky.
„Myslím, že nás místy už od písečné někdo sleduje. Nevím kdo. Vždy, když chci zjistit víc, zmizí. Přítel to zřejmě nebude…“ řekl s obavami Neji.
„Hm… to je divné,“ konstatoval Gai.
„Měli bychom opatrně zjistit, kdo je ten neznámí,“ přidala se Kurenai.
„Nejdříve to zkus zjistit nenápadně ty Neji. Když to nepůjde, tak ti pak pomůžeme. Myslím si, že dokud nás za tu celou dobu nenapadl, tak to nemusí být nepřítel.“ Dopověděl Kakashi.

***
Opřela se o strom nedaleko tábora a pořádně se zachumlala do svého oblečení, aby nezmrzla. V tichu vyčkávala. Za chvíli se objevil stín mezi stromy před tou, která netrpělivě čekala. Trochu zpozorněla. Přeci jenom mu nebylo vidět do tváře. Postava se k dívce přiblížila a pomalu se za stínů stromů vytvářel obličej. Byl to Rogen. Ale něco se dělo … měl zvláštní kamenný výraz.
„Ahoj,“ pozdravila ho s úsměvem na tváři.
/Asi bude lepší , když k ní budu chladný…/
„Ahoj,“ odpověděl jí ledovým hlasem.
„Děje se něco?“ přistoupila k němu starostlivě a vzala jeho hlavu do své pravé dlaně. Jediný dotek od ní ho rozehřál. Kamenný výraz opadl.
/Nedokážu být před touhle úžasnou dívkou chladný … a o to, to bude těžší…/ posmutněl.
„Ano,“ smutně se na ní podíval. V Naniných očích se odrážely otázky.
„Mám nějakou práci. Budeme dlouho pryč. To znamená, že se jen tak neuvidíme…“ hlas mu ztěžkl.
„Aha … musíš jít s nimi?“ sundala mu ruku z tváře. Věděla, že jdou zas zabíjet nevinné lidi.
„Musím. Potřebují mě.“
Nano se na něj s mírně naštvaným výrazem podívala.
„Jdete zas zabíjet, že jo?! Rád vraždíš nevinné lidi?“
„Ne.“ Odpověděl jí kousavě.
„Tak od nich odejdi!“ zvýšila hlas.
„Nemůžu … je to má rodina!“ ječel teď už i Rogen.
„Jenže někteří opouštějí rodiny, když ví, že nemají pravdu v tom, co dělají!“ snažila se ho zoufale přemluvit.

„Já nejsem jako ostatní…“ zavrčí kluk v plášti Akatsuki.
„Ne to nejsi …“ zašeptala smutně Nano.
Přiblížil se k ní a silně jí objal.
„Omlouvám se,“ dal jí pusu na čelo.
/Ach jo … bude mi strašně chybět./ pomyslí si oba.
„Budu muset jít.“ Pošeptal jí do ucha.
„Miluji tě …“ odpověděla Nano, které se hrnuly slzy do očí.
„Já tebe taky,“ naposledy si jí přitiskl k sobě, políbil jí a zmizel mezi stromy.
/Nemohl jsem tam zůstat déle … urvalo by mi to srdce./ vyrazil vstříc misi. Zmizel a na pěkně dlouho. Nano zatlačila slzy. Nikdy neukáže svou slabost… nebude brečet. Poté se vrátila zpátky do tábora.
„Neviděla si někoho podezřelého?“ optal se jí Neji. Ta mu na to jen odpověděla : „Ne.“
Dnes měla hlídku spolu se Sakurou jako poslední. Šla co nejdříve spát.

***

Ráno se vzbudila a chvilku hlídali. Za krátkou dobu se začali probouzet ostatní. Pomalu balili a už se hnali do Konohy. Byl to jen necelý den cesty. Nano musela na včerejšek pořád myslet. Čím víc si to promítala, tím víc se jí zmocňoval smutek a hrozný vztek.
/Chápu … rodina … jaká je to rodina, když vraždí? Strašně dlouho ho neuvidím … neucítím polibky .. jeho doteky. Já se zblázním … má to cenu? Vydržím to? Je to teprve chvíli a už se mi stýská. Dyť může být klidně celý rok pryč!!! / utrápeně poslouchala své vnitřní já.

/Musím jí ještě jednou vidět … naposledy…/ řekl si Rogen.

„Gai-sensei !!!“ zaječel Neji s aktivovaným Byakuganem a vrhl se mezi stromy. Ostatní ho následovali. Neji byl však rychlejší.
„Kdo si a co tu děláš?!“ vykřikl na něj mladík s Byakuganem.
„To tě nemusí zajímat. Jsem nadchodu.“ Oznámil mu cizinec v plášti.
Neji se podíval blíž a viděl znaky Akatsuki. Neváhal a vrhl po něm kunaie.
Rogen nemohl nějak reagovat. Byli rychlý a těsně před jeho tělem je odrazily jiné.
Oba se podivili.
„ Nano! Co to sakra děláš!“ zaječel Neji. Byl tak soustředěný na něj, že si té dívky nevšiml.
Podíval se na ní Rogen, ona mu pohled opětovala a zmizel dřív, než ho stihli chytit.
„To si děláš srandu !!! Ještě si ho nechala utéct!!! Si normální?!“ Neji se neovládal.
„Nic by nám neudělal!!! Dej si pohov!“ křikla na něj. Vytočil jí Rogen a teď ještě Neji. Zlost se škrábe na povrch!“
„Co si to řekla?! Ty necháš upláchnout někoho s Akatsuki a ještě tu na mě řveš??? Ty jedna hloupá …. !!!!“ on už byl celý bez sebe.

„Co si to řekl ??!?!?“ zavrčela a postavila se do bojové pozice.
„Že si hlupačka !!!!“ aktivoval Byakugan.
„Idio*e nafoukanej!!!“ chopila se shurikenů a kunaiů………………………………………………