Pod nadvládou Yin 10: Yoshinina temná stránka

Dívka tlumeně vykřikla, když náhle ji něco odhodilo.

Jakási neviditelná tlaková vlna odhodila Ookamiko až na druhou stranu cvičiště. Tvrdě narazila do stromu a bezmocně se svezla na zem. Ze spánku se jí spustil tenký pramínek krve. Gaara k ní vyděšeně přiběhl a uchopil ji za ramena.
"Ookamiko! Řekni něco!" zařval a jemně s ní zatřásl.
Náhle dívka prudce otevřela oči. Čišela z nich krvelačnost a nenávist. Gaara ztuhl. Vtom ho Ookamiko oběma rukama tak silně udeřila do břicha, až odletěl o několik desítek metrů dál. Ovšem písek ho podepřel, takže se půdy ani nedotkl. Vyjeveně hleděl na dívku, která se jedním nadliským skokem dostala až k němu a povalila ho na záda. Písek se na ni automaticky vrhl, ale Gaara ho rychle silou vůle zadržel. Nechtěl, aby se jí něco stalo, i když si byl velmi dobře vědom, že každou chvílí může být po něm. Ookamiko, jako by ovládal sám ďábel. Zmítala se na něm a všemožně se snažila dostat se přes písečný štít, který zatím Gaaru chránil. Najednou se písek rozletěl na všechny strany. Chlapec vytřeštil oči a připravoval se na svou smrt. Černovláska se napřáhla. Na levé ruce jí vyrašily dlouhatánské ostré drápy a vymrštila ruku proti němu. Gaara zavřel oči a vyčkával na tu otupující bolest, která teď nastane. Čekal, avšak nic se nedělo. Pomalu otevřel jedno oko. Ony smrtelné drápy hrozivě trčely u jeho krku, stačí aby se nadechl a už je má v sobě. Vyděšeně pohlédl vzhůru. Yoshino na něj nechápavě koukala. Opatrně stáhla svou ruku zpět, ale stále ještě na něm seděla. Gaara dlouze vydechl.
"Co se to tu sakra děje?" ptala se dívka napůl zmateně, napůl naštvaně.
Ještě chvilku oddychoval a pak na ni překvapeně pohlédl.
"Co se děje?! No jenom to, žes mě před chvílí málem zabila!" řekl ostrým tónem.
Yoshino nechápavě nadzvedla obočí a náhle ucítila něco lepkavého na svém spánku. Nahmatala si to rukou. Když na ni znovu pohlédla, vyjeveně vytřeštila oči. Její prsty byly samá krev. Náhle ji přepadlo nutkání ji olíznout, ale přemohla se a otřela si ji do trička. Gaara se vyskytl v poněkud nevýhodné pozici. Ovšem, za jiných okolností by se mu to docela líbilo, ale ne, pokud měl málem přijít o život. Dívka zřejmě zaslechla jeho myšlenky, protože z něj ihned slezla. Chlapec se posadil.
"Zatraceně, tohle bude mnohem horší než jsem si myslel," zabručel nevrle a otočil se směrem k Yoshino. Ta seděla vedle něj, s totálně neviným výrazem ve tváři, říkajíc: Já to nebyla. Chvilku ji pozoroval a pak bezradně sklopil hlavu.
'Krucinál nemůžu s ní být pořád, jako Kazekage mám spoustu poviností. Už takhle mě Temari zabije až se vrátím!' přemýšlel, zatímco si šla dívka smýt krev z obličeje. Když se vrátila, všimla si jeho zarmouceného výrazu.
"Co je s tebou?" zeptala se tiše.
Gaara se k ní pomalu zvedl a podíval se jí do očí.
"Yoshino, já se musím vrátit zpátky do Suny. Čeká tam na mě práce. Proto tě budu muset na nějakou dobu opustit, ale řeknu Narutovi, aby na tebe dal pozor, ano?" řekl a chytil ji za bradu.
V očích se jí zračil smutek.
"Ty mě tu zase necháš?" zeptala se zklamaně.
"Hloupost! Máš tu přece Hinatu, a Kibu a Sakuru. Všichni tě mají moc rádi. Nebudeš tu sama, neboj."
Yoshino sklopila zrak a povzdechla si. Gaara ji konejšivě objal kolem ramen a vydali se k bráně.

"Vrátíš se brzo?" optala se dívka smutně.
"Určitě ano, neměj strach," přikývl chlapec a pevně ji objal. Chvilku tam tak stáli, pak se k ní sklonil a něžně ji políbil na rty.
Smutně se dívala za vzdalující se siluetou. Chlapec se na ni ještě jednou otočil, než zmizel ve víru písku.

Procházela se potemnělou ulicí a hleděla na noční oblohu. V Konoze bylo opravdu krásně, ale přesto se tu necítila tak dobře jako v lese. Vybavila si svou vlčí rodinu. Jestlipak se jim po ní stýská? Ona je totiž opravdu postrádala. Vzpomínala, jak v tuhle dobu chodili na lov.
Z myšlenek ji vytrhl jakýsi zvuk. Ohlédla se a spatřila nějakého opilce, jak se potácí na ulici. Znovu se tedy otočila, když na ni zavolal: "Héééj!!! Kočičkooo!!! Pojď k tatínkoviii!!!"
Zdálo se, že byl pěkně nalitý. Yoshino na něj pohlédla a klidným hlasem řekla: "Asi ste si mě s někým spletl. Otce sem zabila před třemi lety."
Tohle muže trochu zarazilo, ale hodil to za hlavu a pomalu se k ní dopotácel.
"Áááleee!!! Takovááá roztomilááá a přitom tak nebezpečnááá???!!! To se mi líbííí!! No tak pojď ke mněěě!" vymáčkl ze sebe a sápal se po ní.
Yoshino jeho ruce odrazila. Ze štiplavého pachu alkoholu se jí udělalo špatně.
"Nešahej na mě ty vožralo! Deť smrdíš jak cirkulárka!" křikla na něj.
Muž na ni chvíli kalně civěl a pak se zamračil. Účinky alkoholu ještě více podtrhly jeho zlost.
"Mně nikdo nebude říííkat, že jsem cirkulááárkaaa!!!" zařval a už už se na ni chtěl vrhnout. Avšak Yoshino ho jednou bravurnou pěstí odhodila směrem k zídce vedle ní a on jí vzápětí proletěl. Ozvala se hlasitá rána padajícího kamení a tělo tvrdě dopadlo na zem. Muž bolestivě zasténal a vyděšeně na dívku pohlédl.
"S-sakra! C-co ty jsi zač???!!!" koktal roztřeseným hlasem.
Yoshino k němu pomalu přistoupila a ušklíbla se.
"Já? Já sem Konoha no Kuroi Ookami (Černý vlk z Listové)," řekla hlubokým hlasem, až se z toho ten chlap málem podělal.
Ookamiko vzhlédla k nebi. Náhle se za tmavými mraky zjevil jasný kulatý kotouč. Znovu pohlédla na onoho muže a zašklebila se.
"Je čas lovu!" zavrčela a vzápětí tu místo ní stála velká černá vlčice.
Muž vyděšeně zaječel a couvl, ale rázem na něj vlčice skočila a zabořila své tesáky do jeho hrdla. Pak pozvedla svůj zakrvácený čenich ke stříbrnému měsíci a dlouze zavyla. Zvuk ani nestačil doznít a už se z lesa ozvala odpověď její rodiny. Krev, proto ona zabíjí, kvůli krvi. Milovala ten kovový pach, tu temně rudou barvu a tu pro člověka odpornou chuť. Ona ji zbožňovala, ale pouze jako vlčice. Teď byla vlčicí, a tak se dál kochala pohledem na svou mrtvou oběť.