Tajemné

Vezmete – li v úvahu povahu mého snu, jistě pochopíte můj strach znova usnout. Děsila mě představa velkého démona, který by se nerozpakoval mě rozcupovat na malinké kousíčky. Později jsem zjistila, že těmto snům se můžu vyhnout, jestliže ovládnu moji telepatii. Zřejmě jsem nechtěně četla tomu tvorovi myšlenky a v mých snech získávaly reálnou podobu.
Čas ubíhal. Dny pro mě byly stereotypně jednotvárné a nudné. Doufajíc, že konečně začne můj dlouho odkládaný a slibovaný trénink, jsem nabírala energii, abych do něj dala vše.

„Inari, mohl bys nám říct kudy vede ta cesta?“
zeptá se Kakashi.
„Ne.“
Odpoví jednoduše Inari.
„Ale…“
„Dám vám mapu.“
„Na co nám bude mapa?“
zeptá se hloupě Naruto.
„Na to abyste věděli kudy jít.“
Inari odejde.
Zanedlouho se Inari vrátí s mapou. Dá jí Kakashimu.
„Cesta Draka se objeví sama jen když de s vámi strážce, ale jinak se nejlépe hledá v noci, protože otisky draka a jeho strážce ve tmě svítí.“
„Tak to abychom vyrazili.“
Řekne Kakashi.

Sakura se rozhlédne po okolí a řekne: „Támhle je most do země vln.“
Všichni se podívají tím směrem.
„Tak jdem.“ Zavelí Shikamaru a vyrazí.
Když doběhnou do města, Sakura je zavede k domu, kde bydlí Inari.
„Inari. Jsi doma?“ zeptá se. Dveře se otevřou a vyjde z nich kluk, už poměrně velký a hlavně pohledný.
„Sakura a její přátelé…pojďte dál.“
„Inari?“
„Ano.“
„Vyrostl si.“
„Ano. Co se stalo Narutovi?“
„Nevím.“
„Pojďte dovnitř.“
Inariho matka se postará o Naruta a o ostatní.

Další den ráno se Kakashi probudí, teda, spíš on celou noc nespal, četl si knihu, ale co bude číst teď??? Vždyť už ji přečet. Když ostatní vylezou ze stanů rozhodí jim jablka a zavelí:
„Holky…vy složte stany a kluci uhasí oheň a dojdou pro vodu.“
Všichni kývnou a dělají to co jim nařídil Kakashi.
„Kakashi, už to máme.“
„Výborně. Tohle vezmem mi. Vy si vezměte svoje a děte na před.“
Kývnou a vyrazí.
Když sou bezpečně daleko, vyndá Sakura dopis a čte si ho:

„Jo a proto sis musel najít tu největší větev co se bůhví jak dlouho válí v lese?“
zeptá se Sakura.
„Já jí nenašel. Já ji ulomil.“
Sakura s Kakashim se nechápavě podívají a Sasuke začne vysvětlovat:
„Naruto vylezl na strom, aby se podíval jestli jsme už blíž u země vln. Jenže stoupl si na nalomenou větev a tu dolomil. Na zemi nebyla jen větev, ale i Naruto.“
„To není pravda Sasuke!!“
zakřičí Naruto a postaví se do bojovné pozice. Sasuke se na něj nechápavě dívá, ale pak usoudí, že by se měl připravit na boj.

Dnes mám tady pro vás menší chvilku překvapení, a taky trošku love rozložení příběhu, ale ještě to neni, co by ste si pod tím představovali, to přijde vše až dýl No a ne jen to, ale i vyvrcholuící bitvy . Tak doufám, že u toho vydržíte až do konce Moc vám všem děkuji, SELIN.

8. dílPůlnoční návštěva

Na krajinu se snášel soumrak. Poslední kousek kotouče rudě žhnoucího slunce zmizel za obzorem a nad rozpálenou pouští se rozhostila jasná, hvězdnatá noc. Denním horkem rozpálená země rychle chladla a nastupoval noční chlad. Temari zavřela okenice a zatáhla záclony; kdyby nechala otevřeno, přes noc by v kamenném domě byla strašlivá zima.

Lidičky toto je předposlední díl! 9 Bude poslední! Ale ted přeji příjemné čtení!! =)

Sakura a Sasuke se po celou dobu co odešli od Orochimara a nechali tam Naruta a Hinatu samotné, nervozně ohlíželi.
"Myslíš, že jsem udělali dobře?" zeptala se asi v půli cestu Sakura. Sasuke se zadíval na oblohu.
"Ano! Naruto je silný! A zcela mu věřím! Neboj nic se jim nestane!" řekl přesvědčivě Sasuke, ale sám měl o ně strach.
"Jen doufám, že mám pravdu!" pomyslel si Sasuke.

............

,,…Chrápeš víc než brácha…“

29. kapitola: Druhý kotník

,,Cože?“ zeptal se rozespale Sasuke.
,,Chrápeš víc, než brácha!“ zopakovala Hedanna.
,,Ty se se mnou bavíš?“ podivil se sasuke.
,,A co jako mám dělat?“ utrhla se Hedanna. ,,Kdybys tak slyšel, co si povídají, pochopil bys…“
,,A dá se to nějak zařídit?“ zeptal se.
,,Tak maximálně, že bys odezíral, jinak nevím,“ odpověděla.
,,Zezadu…“ zamručel.
,,Však právě!“ zamračila se.
,,Nechceš mi to říct?“ zeptal se Sasuke.

Kiba se probudil. Už nepršelo. Seděl ve vlhké trávě a na rukou i na nohou cítil pouta, která se mu nemilosrdně zařezávala do masa. Chtěl zaklít, ale ústa mu ucpával dobře utažený roubík. Koutkem oka viděl, jak opodál leží podobně důkladným způsobem svázaný Akamaru.
„Psi patří na řetěz,“ ozval se zvonivý, ale silný dívčí hlas někde za ním. Když ho uslyšel, měl pocit, jako by v tom hlase bylo něco jako tvrdost kovu, nebezpečí a ostrost jako ostří kunaie. „To vás ve škole neučili, chlapečku?“

No a máme tu další moje hrozný dílo

7. díl Nezdařené pronásledování zrádce

Sakura zrovna vycházela docela dost vyčerpaná z nemocničního sálu, když potkala po cestě svůj tým.

„Aáá Sakuro. No už jsme mysleli, že tě nezastihneme než odejdeme. Chceme se s tebou ještě rozloučit, teda hlavně Naruto na tom trval,“ řekl Kakakshi a jen protočil oči sjíždějící po Narutovi.
„Ale Kakashi Sensei. To jste moc milí,“ odpověděla jim, a vřele se na ně usmála.

Část devátá - Tady

Část desátá - Bráška

Naruto se podíval vzhůru a uviděl ho. Postavu, otočenou zády, se sklopenou hlavou … Sasuke Uchiha. Jeho nejlepší přítel. Jeho největší protivník … A teď … Teď ho chce zabít? Doopravdy?
Narutovi se v hlavě honilo mnoho vzpomínek, ale všechny zatlačoval. Nechtěl si to připomínat. To, že on vždycky všem dá tolik šance a ta se mu potom vrátí i s nožem do zad … Ne, teď už ne.

„Do toho Nano!“ zakřičel Naruto povzbudivě.
/Tohle bude zajímavý souboj …/ pomyslí si Tenten a tiká očima z jednoho na druhého.
„Do toho Neji! Ukaž jí co proto!“ povzbuzuje Lee.
„Jde se na to!!!“ vykřikne Nano s Nejim najednou a vyřítí se proti sobě.……………………. .

Oba se zastaví, jelikož se mezi nimi utvoří oblak kouře ze kterého se objeví Kakashi.
„Tým Gai a tým Kakashi se mají dostavit k Tsunade-sama. Něco jsem přerušil?“ pozvedne významně Kakashi obočí.

"...Kdo je Yoshino?"

Gaara se na ni nevěřícně díval. Ona skutečně neměla ani páru o tom, co jsou zač. Hinata to už nevydržela, přiběhla k dívce a snažila se jí vrátit paměť. Gaara ji zase pustil.
"Ale no tak Yoshino! Přece si musíš alespoň něco pamatovat! To jsem přece já, Hinata, vzpomínáš si na mě?"
Chvilku se tam tak na sebe dívaly a černovláska pak opět zavrtěla hlavou.
"Ale já fakt nevim kdo ste! A proč mi řikáte Yoshino?"
Zmateně se podívala na Gaaru.
"Protože je to tvoje jméno!" hulákal dál chlapec.

„Takže trénink začíná? Skvěle! Už jsem se totiž nemohl dočkat!!!“
Vyrazí proti ní bez kunaie. Tatím to bude trénink jen v taijutsu ……………………………….

Nano s zatím vyhýbá sadě útoků. Ani jednou ji ještě netrefil.
/Jestli to takhle půjde dál, tak mě ani jednou nestrefí./ pomyslí si Nano v zápalu boje.
„Nesoustředíš se! Udeříš bezhlavě aniž by si u toho myslel!“ sdělí mu.

No nevím co psát Prostě tady je pro vás 6. a dofám že se vám trochu bude líbit

6. díl Prosba o pomoc z Písečné

S touto myšlenkou opatrně vyšla z jezera, a oblékla se. Už se chtěla odebrat zpátky k ostatním, ale přímo před ní vyšel z houští listnatého křoví Sai.

„Sai! Co tu děláš??“ zeptala se ho Sakura. Bylo poznat, že je tak trochu nesvá.
Sai si toho všiml, a proto se jí podezíravě zeptal: „Stalo se snad něco??“

Zrádce!
Ticho...tma...monotónní zvuk pravidelně dopadajících kapek....Seděl připoután na tvrdé dřevěné židli, cáry oblečení mu jen stěží zakrývaly tělo a černé vlasy už dávno ztratily svůj lesk....
Nenávidím tě!
Prosím!
Nenávidím!
Odpusťte mi...
Zradil jsi nás! Takovým jako jsi ty se neodpouští!
Dveře se pomalu s vrznutím otevřely...dovnitř vklouzlo několik temných postav v pláštích a rozestavily se kolem něj do kruhu.
Já...já se...Omlouvám se..
Na to už je pozdě...
Ne....prosím...

Ten někdo stihl uhnout a teď oněměný vystupoval ze stínů stromů a mířil přímo k nim ……..................... .

Byl to ten hnědovlasý chlapec s bílím psem. Kiba Inuzuka a Akamaru. Kiba přesně nevěděl o co šlo, ale poslední věta mu naprosto stačila.
/Tak proto mi připadala tak povědomá. Vypadá jinak a přesto mu je tak podobná…/ pomyslel si. Došel s Akamarem až k nim.

"Proč, jsi mě opustila? Proč?" zašeptal smutně a zadíval se na bílí náhrobek.

"Můj sen se vyplnil, ale bez tebe nemá smysl! Bez tebe nemá smysl žít! Mé srdce zeje prázdnotou a prahne po tvé lásce! Lásce, která mu byla odepřena, lásku, kterou už nikdy neucítí!" pomyslel si a přistoupil blíže k hrobu.

"Vždy jsi mě podpořila a byla mi oporou ale teď už se nemám o co opřít!Nechala jsi mě tady na tom světe samotného! Je to snad trest?! A za co?" ptal se sám sebe a dotkl se jména na náhrobku.

Probudila jsem se buď pozdě večer, nebo brzo ráno… ani nevím. Po tak vyčerpávajícím zážitku mi to bylo i jedno. Otázka byla, kde se nacházím. Bylo jasné, že venku ne. Vzpomínám si matně na nějakého muže, co mě zachránil. Jenže to byl přece sen, ne? Zvedala jsem se pomalu z postele a ucítila příjemnou vůni. Po čichu jsem došla až ke stolu, kde ležel bochník chleba a teplý čaj. Neřešila jsem, kde se tu vzal a hladově jsem po něm skočila.
Z jídla mě ovšem vyrušilo otevírání dveří. Chtěla jsem se ukrýt, ale…