Why?

| ÚVOD |

„Emi? Emi!!!“ volal na dívku úplně v zadní lavici Iruka.
„Hm, mistře Iruko?“ zvedla k němu pohled dívka se zářícími zelenými očky.
„Volal jsem tě. Pojď sem a předveď nám stínový klon,“ naznačil jí sensei rukou směr před všechny ostatní děti.
„Musím?“ zeptala se utrápeně.
Sensei jí ani nemusel odpovídat. Podle jeho pohledu bylo jasné, že musí. Zavřela deníček, do kterého si před chvílí psala a klíček od něj si zasunula do kapsy svého oblečení. Celá černě zahalená se síťovanou látkou na rukou, nohou a pod tričkem, přišla před tabuli. Soustředila se a pak řekla: „Bunshin no Jutsu ( Stínový klon ).“
Vedle ní se objevila dost chabá kopie jí samotné. Děti se začaly smát. Iruka se na ni podíval s lítostivým pohledem.
„Měla bys více trénovat,“ pohrozil jí prstem.
„Ale já trénuji, Iruko-sensei, opravdu!“ vykřikla.
Slzy se jí hrnuly do očí. Pohlédla na smějící se třídu a rychle zamrkala, aby je zaplašila. Svou slabost jim neukáže. Odešla zpět na své místo a pohledem zavadila o jediné dva nesmějící se kluky. Tmavovlasého z klanu Uchiha a na toho blonďatého Uzumaki chlapce. Jenom Naruto na ni pohlédl.
Vím, jak se cítí..., pomyslel si. Ona pohled odvrátila. Jemu taky nešla tahle technika. Možná... možná jí trochu chápal. Dosedla na svoji židli a otevřela si svůj něco jako deník. Dál už nikoho nevnímala. Po dalších dvou úmorných hodinách konečně skončila výuka. Ve třídě zůstala jako poslední. Dobalila si věci a chystala se odejít.
„Emi? Nechceš zajít na ramen?“ zeptal se jí Iruka.
„Ne, díky Iruko-sensei. Dnes ne,“ odpověděla mu a odešla.
„Chudák holka...,“ prohodil si pro sebe učitel a taktéž se připravil k odchodu.

Vyšla před budovu a viděla všude rodiče chytající své děti do náručí. Zastesklo se jí... Když všichni zmizeli, uviděla osamoceného Naruta na houpačce, jak nad něčím přemýšlí. Napadlo ji, že by s ním mohla prohodit nějaké to slovo. Zdál se jí jako jediný normální z jejich třídy.
„Ahoj,“ broukla na něj.
Kluk se smutným výrazem na tváři na ni pohlédl.
„Ahoj, ty jsi Emi?“ odpověděl jí na pozdrav.
„Jo. A ty Naruto. Ty... nevidím tu tvé rodiče,“ nadhodila opatrně a usedla si ke kmenu stromu.
„Nemám rodiče... zemřeli před pár lety. Jako hrdinové...“ řekl pyšně, ale přesto s tíživě smutným hlasem.
Ona se chce se mnou bavit? podivil se Naruto. Nikdo se s ním nechtěl přátelit. Proto ho to překvapilo.
„Chápu tě...,“ prohlásila taktéž smutným hlasem. Podíval se na ni s otázkou v očích.
„Taky zemřeli před lety.“
„Aha... To je mi líto. Jak to, že se se mnou bavíš?“ zastavil houpačku.
„Proč bych neměla? Není důvod, proč bych se s tebou nebavila. Naopak mi připadáš jako jediný normální z těch tupců v naší třídě.“
Podívala se na špičky svých bot.
„Heh... Tak to jsem rád. Lidé se mi vyhýbají a já ani nevím proč,“ zasmál se.
Od té doby se stali přáteli. On, takový živý kluk a ona tichá osoba, ale přesto průbojná. Když se poznali lépe, pověděla mu o své minulosti...

Klan Saitou

Byl skoro stejně váženým klanem, jako Hyuuga nebo Uchiha klan. Jejich znakem byla modrá kapka obtočená žlutou spirálou v červeném kruhu. Tento klan se vyznačoval vodními, ohnivými a zemskými Jutsu. Po několika stech letech, jelikož tento klan byl jeden z nejstarších, zbyly jen vodní Jutsu. Na ostatní neměli nadání a zapomínalo se na ně.

Emiina Minulost

Její rodina bylo rozrostlá. Ona byla z hlavního klanu. Měla staršího bratra a dvě mladší sestry. Ovšem byla ještě malá, když se to stalo. Byli jí tři roky. Jejímu bratrovy skoro šest. Jedné sestře 2 roky a druhé teprve 9 měsíců.
Její klan byl zcela vyvražděn v den, kdy byl vypuštěn na Konohu Kyuubi. Její rodina se zapojila do boje na ochranu vesnice. Neznámí ninjové spolu se silou démona zlikvidovali jejich sídlo zrovna, když byla uvnitř její matka se dvěma sestrami. Její bratr byl zabit, když běžel za otcem. Nikdo z jejího klanu nezůstal naživu. Žádní příbuzný...
Emi zůstala sama napospas staré ženě, která se o ní starala. Navíc další ranou bylo, že je nešikovná na pár Jutsu. Jedinou věcí, kterou umí dobře, je taijutsu a boj s kunai. To jí jde nejlíp a zatím je to asi jediné, co se jí daří. Za to, jak je nešikovná a tichá, se jí všichni smějí. Nikdo jí nemá rád a nikdo se s ní nebaví... kromě Naruta. Jenže budoucnost pro ni přichystala hodně...

***

Nastal den zkoušek. Emi mezitím tvrdě trénovala. Občas spolu s Narutem. Oba dva byli strachy vyklepaní. Jako první šla Emi.
„Tak se předveď,“ pokynuli jí.
„Bunsin no Jutsu!“
Tentokrát se jí povedl vcelku dobrý klon. Sice nebyl silný, ale alespoň něco. Uznali jí to a konečně dostala svou vlastní čelenku. Od teď mohla provádět mise.
Po ní šel Naruto. Ten to neudělal. Ale jednou večer se vrátil s Irukou-senseiem a ona je zahlédla v Ichiraku ramen. Něčemu se strašně smáli. Vlezla dovnitř a spatřila, že Naruto má místo svých brýlí čelenku, stejnou jako ona kolem pasu.
„Eh? Gratuluji, Naruto!“ popřála mu, a poprvé za ty celé roky se usmála. Přisedla si k nim a povídala si s nimi. Připadalo jí, jako by seděla s rodinou...

PO TŘECH LETECH

Událo se toho hodně. Stala se členem týmu 7 – Kakashiho tým. Sasuke odešel za Orochimarem. Naruto odešel s Jiraiyou-sama na tři roky pryč a teď se vrátil, ale ještě ho neviděla. Byla ráda, že už je zas zpátky. Hodně jí chyběl.
„Emi?“ otočil se na ni sannin.
„Jiraiyo-sama?“ podívala se na něj.
„Sbal si věci. Odcházíme na rok z Konohy,“ oznámil jí naprosto nečekaně.
„Nejdříve Naruto a teď já?“ ptala se ho, když stáli před hlavní bránou do Konohy.
„Jo. Myslím, že pořádný trénink by ti bodl...,“ usmál se na ni.
„Ještě jsem neviděla Naruta,“ posmutněla.
„Neboj, setkáš se s ním, až přijdeme.“
Vyrazili na cestu. Na kopci se naposledy podívala na svou rodnou vesnici.

Za rok se setkáme a já budu silnější, Naruto Uzumaki... tomuhle se musela pousmát.
Vydali se vstříc teplému dni...