3. Kniha: 2 Díl - Nový tým

Tai se probral.
Posadil se a protáhl se.
Už zítra…!! Usmál se odhodlaně a vyskočil z postele.
Vyletěl ze svého podkrovního pokoje a seběhl schody.
Pod nimi zabočil doprava a vletěl do koupelny se umýt.
Po ranní dávce osvěžující vody se vydal už pomaleji do kuchyně.
Nami seděla v obývacím pokoji na křesle a četla si nějaký výpis.
„Čau mami!“ usmál se na ní Tai.
Nami odtrhla pohled od papíru a usmála se na svého syna.
„Ahoj Taii. Jídlo máš na stole v kuchyni.“
„Chleba s kaviárem?“ pousmál se Tai.
„Tak to tě zklamu!“ pousmála se pobaveně Nami nad Taiovou poznámkou a vzpomněla si na Jadena, když mu bylo stejně jako Taiovi.
Je celý po tobě…. Napadlo jí a pousmála se.
„Co je tak veselého?“ podíval se na ní zaujatě Tai, když dosedl s chlebem u pusy na křeslo vedle ní.
Nami se na něj podívala, ale usmívat se přestala : „Za prvé jsem ti už alespoň stokrát říkala, že máš jíst v kuchyni! A za druhé, když už teda jíš tady, tak si vezmi alespoň talíř!! A neměl by jsi už jít??“ řekla káravým rodičovským hlasem.
„No jo fůůrt…“ zatvářil se otráveně Tai a zvedl se z křesla, nacpal si do pusy krajích chleba a vyrazil do předsíně.
Skočil do bot a vzal za kliku : „Tak zatím!“ zavolal za sebou a zmizel za dveřmi.
Nami zakroutila káravě hlavou.
„Až mu bude 15…to bude sláva.“ Pousmála se.

„Takže, dneska si procvičíme pár jutsu, co budou zítra v testu.“ Řekl muž s brýlemi, stojící před tabulí ve třídě. Měl kolem čela pásku Konohy a na sobě tmavozelenou ninjovskou vestu.
Dveře se rozletěli a do třídy vletěl Tai.
„Pardon sensei Udone! Jaksi…jsem potkal-.“ Začal ze sebe soukat Tai, ale Udon ho přerušil : „Ticho Taii!! Tyhle výmluvy mě už lezou na nervi!! Ještě jednou přijdeš pozdě, a uvidíš, že je mi úplně fuk, ať už jsou tvoji rodiče Legendární Goninové, nebo ne!!!“ zařval na Taie Udon, až se Tai mále zarazil do země.
“A-ano, pane.“ Řekl zaraženě a šel si sednout na místo.
„Jsi pro tuhle třídu jenom ostudou.“ Řekl kluk, s delšími černými vlasy a s bílýma očima, co seděl vedle Taie.
„Buď zticha Daisaku!!“ zabručel naštvaně Tai.
„Co jsi říkal??!!!“ přimhouřil oko Daisaku a na hlavě se mu napnul sval.
„Seš snad hluchej???“ odsekl Tai a oba se začali propalovat pohledy.
„Nechte toho vy dva!!“ napomenula je dívka s dlouhými blonďatými vlasy a modrýma očima, co seděla za nimi.
Tai s Daisakem si uraženě odfrkli a otočili se k sobě zády.

Jaden zatím stál opřený o zábradlí na vyhlídce na hlavách Hokage.
„Tak už jsi se vrátil?“ ozvalo se za ním.
„Jo…“ řekl Jaden a pousmál se.
„…sensei. Jak se vám daří? Nezlobil vás tu moc?“ otočil se na svého mistra Jaden přes rameno.
„Byl jako tvoje přesná kopie.“ Usmál se Kawara.
„Už jsi za ním byl?“ řekl Kawara a opřel se vedle Jadena o zábradlí.
„Ještě ne…..mám trochu strach, jak bude reagovat. Co když…co když mě bude nenávidět za to, že jsem odešel?“ řekl trochu sklíčeně Jaden a sklopil pohled k zemi.
Kawara ho chvíli sledoval, ale pak se na něj povzbudivě pousmál : „S tím si nedělej starosti. Uvidíš, že bude šťastný že jsi zpět. Jsi přeci jeho otec ne? Každej kluk je rád, když má tátu.“
Jaden se děkovně podíval na svého senseie a otočil se zpět ke slunci.
„A zítra je závěrečný test…“ dodal Kawara.
Jaden se usmál : „Já vím. Naruto mi řekl, že tu nemáte za poslední dobu moc jouninů. Proto jsem přijal jeho návrh, abych vedl jeden z nových týmů.“ Řekl Jaden.
„Naruto to bere docela horlivě. Dokonce chce mít týmy kompletní i se senseii už v den zkoušky.“ Řekl významně Jaden.
Kawara se pousmál : „Je teď 6. Hokage, ale neztratil ani špetku ze své hyperaktivity.“
„To opravdu ne.“ Souhlasil Jaden.
Kawara trochu zvážněl.
„A…co cesta?“
„V pořádku. Bylo po cestě sice pár komplikací, ale zdařilo se. Chybí už jenom dva.“
Kawara se spokojeně pousmál.
„Jak jsem od tebe mohl čekat…. Stal se z tebe opravdu skvělí shinobi, Jadene Tatsumaki.“
„Tak takhle mi říkají?“ pousmál se zaujatě Jaden.
Potom se zadíval na západ slunce, který se zračil za kopci před nimi.
Konohu osvětlovala naoranžovělá záře posledních slunečních paprsků.
„Ale ještě to není konec….“

Druhý den zazvonil Taiovi vedle ucha budík, který mu tam dala Nami po včerejší záležitosti s Akademií.
Tai si znechuceně přetáhl polštář přes hlavu, ale jelikož to nepomohlo, vyrazil rukou proti budíku a poslal ho do protější zdi.
Potom se otráveně zvedl a promnul si oči.
Sakra!! Neměl jsem ten blbej budik ničit. Teď nevim, kolik je! Zaklel v duchu Tai a vstal.
Potom ospale sešel schody ze svého pokoje a zamířil do koupelny.
Umyl se a oblékl se do zelenomodrého trika s krátkým rukávem a kapucou a natáhl si černé kalhoty.
„Pospěš si Taii!! Dneska máte závěrečný test a nechci, abys zase byl jediný, kdo přijde pozdě!!“ řekla přísně Nami z obýváku.
„Neboj mami, tentokrát jdu včas! A nevim kdy přijdu, protože nás do týmů zařadí už dneska a taky se nejspíš setkáme už se svými senseii. Zatím!“řekl Tai a rozloučil se.
„Já vím. A koukej to zvládnout skvěle!!“ popíchla ho ještě Nami, než se ozvala rána zabouchnutých dveří.

„Takže začneme!! Až budete vyzkoušeni a projdete, tak se vraťte zpět sem do třídy, kde budete následně rozděleni do týmů. Jasné? Takže první : Katara Uzumaki!“ vysvětlil Udon a přečetl prvního studenta.
Blonďatá dívka, sedící za Taiem s Daisakem se na ty dva zazubila, zvedla se ze židle a odešla pryč ze dveří.
Tai se pousmál. Teď Katara a brzo i já!! Už aby to bylo!!

Když už zbýval jenom on a ještě asi deset studentů, tak se dostal konečně na řadu.
Daisaku s Katarou byly už hotoví.
„Ok!! Jdu na to!!“ zazubil se na Kataru Tai.
„Tak už jdi!!“ popohnala ho Katara. Daisaku se tvářil stále neutrálně.
Tai přišel do vedlejší místnosti.
Za stolem na druhém konci seděli dva ninjové.
Jeden s trochu vysokými a černými vlasy a druhý byl Udon.
„Tak začni! Klonovací technika, spojená s Henge no Jutsu.“ Řekl ten černovlasý se založenýma rukama na prsou.
„Ano!!“ řekl odhodlaně Tai a udělal pečeť.
Kolem něj se vytvořily dva klony a ty se po chvilce přeměnili v Udona s tím zkoušejícím.
„To je dobrý, ne Konohamaru?“ podíval se Udon na Konohamara.
„Ale jo, na začátečníka. Tak fajn, prošels!“ usmál se na Taie Konohamaru a podal mu pásku Konohy.
Tai se bojovně zazubil, vzal si od Konohamara pásku a uvázal si jí klem čela.
„Super!! Tenhle den je-.“ Chtěl říct něco teatrálně Tai.
„Nech si to na potom a nezdržuj!!“ Přerušil ho Konohamaru.
„Snad se můžu trochu radovat ne??“ hodil na něj dotčený pohled Tai a nasupěně odešel.
Samozřejmě by se to neobešlo bez třísknutí dveřmi.
„Já toho jednoho-!!!“ Naštval se Konohamaru a už se chtěl zvedat.
„Klid Konohamaru!! Na tohle nemáme čas!! Víš přece, co Šestý očekává, ne??“ podíval se na něj Udon.
„No jo!! Taky by už ten starej paprika mohl uvolnit židli!!“ řekl Konohamaru a dopadl na židli.
„Konohamaru!!!“ napomenul ho Udon.

Potom, co byly vyzkoušeni všichni zbylí studenti, přišel Udon a vytáhl nějaký papír.
„Takže!! Teď budete rozděleni do týmů, tak poslouchejte!!“ řekl a podíval se na papír.
„Tým 1!! Hyuuga Daisaku…“ Daisaku se pousmál.
Fajn, to mě nezajímá. Řekl si otráveně Tai a lehl si na lavici.
„…Uzumaki Katara…“
„Jupí!!“ zavýskla si Katara.
„a Shimoto Tai!!“ skončil Udon.
„Cožee??“ vyletěl Tai.
„Něco se ti nelíbí, Taii??!!“ podíval se na něj nekompromisně Udon.
„Ale nic!“ zabručel Tai a podíval se na Daisaka.

Ke konci kráčeli všichni tři na místo setkání se svým senseiem.
„Proč musim bejt v týmu zrovna s takovymhle nafoukancem??“ řekl otráveně Tai a podíval se na Daisaka.
„Považuj to za čest!!“ odvětil Daisaku.
„To určitě!!“ řekl zase Tai.
Katara mezi nimi kmitla pohledem a povzdechla si.
Za chvilku dorazili na místo, kde se měli setkat se svým mistrem.
Byl to tréninkový prostor kus od Akademie.
„Tady se máme setkat.“ Řekla Katara.
„Hmm, a kdy to bude?“ zeptal se jí Tai.
„Tak za 10 minut by tu měl náš sensei být.“ Odpověděla Katara.
Daisaku přešel k jednomu kameni a natáhl se na něj se založenýma rukama za hlavou.
Přemýšlel, koho asi dostanou za senseie. Doufal, že to bude někdo známý, aby je naučil spoustu nových a silných technik.
Tai si zatím sedl pod strom a přemýšlel.
Podíval se na nebe a na mraky.
Jakej ten můj táta asi je? Na vlastní oči si ho trochu pamatuji akorát, když mi byly dva roky.
Ale musí to být fakt skvělí ninja!!! Už se těším, až ho poznám!! To bude tak super!! Budeme spolu trénovat a jednou budu možná ještě lepší než on!! Usmál se odhodlaně Tai.
„Co se směješ?“ přisedla si k němu Katara a zaujatě se na něj podívala.
„Přemejšlim, jakej je asi můj táta.“ Řekl Tai.
„No jo. To by mě taky zajímalo. Ale určitě bude fajn. Neslyšel si o něm něco?“ zeptala se ho.
„Konkrétně nic. Jenom musí být fakt silný!! Jaden Tatsumaki!! Takhle se mu říká.“ Zazubil se bojovně Tai.
Katara se pousmála a zamyslela se.
Ti tři se znají už od dětství. Konečně, jejich rodiče jsou velmi dobří přátelé.
A přesto se Tai s Daisakem neustále předhánějí, kdo bude lepší!! Jsou oba tak stejně dobří, ale ani jeden si to nemohou přiznat a tak se neustále všemožně popichují.
Po půl hodině byl už Tai dost otrávený.
„Kde ten chlap je???“ vyskočil nedočkavě na nohy.
„Jak víš, že to je chlap? Co když je to žena.“ Řekl Daisaku.
„To je taky možný, alespoň by bylo jako vysvětlení, že se prohlížela v zrcadle.“ Zasmál se Tai.
I Daisaku se pousmál.
„He hhemm!!“ odkašlala si Katara a majzla Taie po hlavě.
„Jedna stojí za tebou ty pako!!“ řekla uraženě a naštvaně.
Trochu výbušnou povahu a ránu zdědila po své matce.
„Tohle je můj tým??“ ozvalo se od cesty od Akademie, kterou přišli.
Daisaku se prudce posadil na kameni a zadíval se s Katarou a Taiem na příchozího.
„To není možný-!!!“ vyhekl zaskočeně.
„Vy-vy jste náš sensei???!!!“ vytřeštila oči Katara.
Muž se pobaveně pousmál a založil si ruce v bok.
„To jsem.“
Tai na něj nevěřícně hleděl. Podlomily se mu kolena a on si sedl do trávy.
To-to je…!!!