Osud shinobi: 2. Návrat nečekaného

Návrat nečekaného
Bylo by milé, kdyby jí probudili sluneční paprsky a cvrlikání ptáčků, ale tak to nebylo. Byla ještě noc. Světlo měsíce prosvěcovalo stanové plátno. Nad sebou spatřila ostře vymezený stín. Byl jí povědomý. Rozježené vlasy a modré oči. Zamrkala a ze stínu se stal Naruto.
„ Sakuro!“ zašeptal naléhavě a trošku s ní zatřásl.
„ Děje se něco, Naruto?“ zeptala se a prudce se posadila.
„ Musíš mi pomoc. Něco napadlo Kakashiho,“ vysvětlil. Sakura neváhala a rychle se vymotala ze spacáku.
Vyběhla ven a naskytl se jí ošklivý pohled. Kakashi bezvládně ležel v kaluži krve. Spěchala k němu. Měl rozbitou hlavu a několik jehel zabodnutých v krku. Rána na rameni připomínala úder katanou. Řezné rány na hrudi také nevypadali dobře a podivná série modřin táhnoucí se po obou pažích, jasně viditelná pod roztrhanými rukávy dokreslovala hrozivý výjev.
Vyděšeně přitiskla své prsty ke Kakashiho krku. Oddechla si, když nahmatala puls. Vytrhla mu jehly z krku. Díky bohu nezasáhli žádné zásadní životní či chakrové body, i tak to ale bylo těsné. Přiložila mu dlaň na čelo a použila svou léčivou chakru. Z ran se začalo trošku kouřit a pomalu se začaly zatahovat, až vypadali jako několik dní staré. Natřela je léčivou mastí a zručně obvázala. Naruto jí celou dobu sledoval a pomáhal jí, jak jen mohl.
Konečně byla spokojená s výsledkem své práce. Vyčerpaně se na Naruta usmála.
„ Bude v pořádku. Otázkou ale zůstává, kdo to udělal,“ řekla.
„ Probudili mě zvuky bitvy. Vylezl jsem ven, právě včas, abych viděl omdlévajícího Kakashiho a čtyři maskované ninji. Jakmile mě zaregistrovali, zmizeli. Pak jsem tě běžel vzbudit, abys Kakashimu pomohla,“ vysvětlil ochotně Naruto.
„ Tohle je horší, než jsme si mysleli. Je jasné, co dostalo tu jednotku ninjů. Vůbec se mi to nelíbí,“ svěřila se se svými obavami Sakura. Oběma bylo jasné, že dnes už neusnou, takže si oba sedli k ohni. Byli ve střehu, noc však proběhla klidně a kromě zvuků lesa je nic nevyrušilo.
Ráno přišlo a ohlásilo se zpěvem ptáků. Kakashi se zavrtěl a otevřel oči.
„ Co se stalo?“ podivil se, když viděl, jak se nad ním oba jeho studenti sklánějí. Sakura v ruce držela malou houbičku, kterou mu ještě před chvílí otírala tváře.
„ V noci vás někdo napadl. Vzpomínáte si, kdo to byl?“ ptal se Naruto s nadějí v hlase.
„ Byli maskovaní a byli čtyři. Dívka a tři chlapci. Mohli být ve vašem věku, do tváře jsem jim ale neviděl. Pravděpodobně byli ze byly ze Zvučné, na pláštích měli jejich znaky. Jeden z těch chlapců měl něco na způsob Zabuzovi Kubikiri. Dost možná to byl jeden ze Sedmi legendárních šermířů z Mlžné. Ta holka měla lékařské základy, to ona mě zasáhla jehlami do krku. Ten druhý kluk se držel hodně zpátky, vůbec nebojoval. Ten třetí to ale bohatě vynahrazoval. Dostal jsem od něj ránu katanou a ovládal element blesku, přísahal bych, že jsem zahlédl i Sharingan. Byli silní, rozhodně ale nepatřili k Akatsuki,“ vyprávěl Kakashi. Pak se zamyslel a dodal:
„ Mám dojem, že ten s tím bleskovým elementem ovládal Chidory, jenže kromě mě znám jen jednu osobu, která ho umí.“
„ Sasuke,“ zasyčel nenávistně Naruto.
„ Není to jisté, mohl Chidory někoho naučit,“ klidnila ho Sakura. Zavládlo ticho.
Asi po deseti minutách ticha, kdy Sakura zírala do ohně, Kakashi do nebe a Naruto na strom se Naruto zeptal:
„ Tak co teď? V lese se potuluje banda zvučných ninjů, Kakashi je zraněný a my dva si s nimi sami neporadíme. Co chcete dělat?“ Sakura vzhlédla. Bylo na ní znát vyčerpání, protože moc nespala a léčení Kakashiho jí stálo dost chakry. Kakashi se pomalu posadil.
„ Navrhuji, abychom šli do Suny. Je to blíž než do Konohy. Nepochybuji, že Kazekage nás rád uvidí a nechá nás se v Suně zotavit. Pošleme hlášení do Konohy a až se uzdravím, vrátíme se,“ navrhl Kakashi. Sakura přikývla, i Naruto souhlasil.
Usnesli se, že zde ještě den zůstanou, protože Kakashi rozhodně nebyl schopný někam cestovat. Večer je ale čeklo nepříjemné překvapení.
Naruto se zrovna vracel z výpravy za dřevem. Když z tábora uslyšel Sakuřin bojový výkřik a dunivou ránu, ze které se mu pod nohama třásla země., došlo mu, že něco není správně. Nechal dřevo dřevem a spěchal zjistit, co se děje.
Sakura stála proti čtyřem maskovaným ninjům. Chvilku před tím si ještě povídala s Kakashim.
„ Sensei, ten ninja se sharinganem a chidory byl Sasuke, že?“ Kakashi na ní udiveně pohlédl a pak kývl.
„ Prosím, neříkej to Narutovi. Nesmí se nechat strhnout vědomím, že je poblíž,“ žádal.
„ Dobře, neřeknu to. Slibuji,“ dodala, když viděla prosebný výraz v odhalené polovině Kakashiho tváře.
„ Slibi jsou chyby, Sakuro,“ ozval se neznámý hlas, který přitom byl tak povědomý. Sakura vyskočila na nohy a postavila se před svého senseie v obraném postavení, připravená za něj položit život.
„ Ale ale, snad bys mě nezranila?“ ozval se ten kdosi posměšně. Hlas mu čišel ironií. Odhodil klobouk, který mu zakrýval tvář a dramatickým pohybem si sundal masku.
„ Sasuke,“ špitla tiše a spustila zbraň.
„ Stále hloupá jako před lety,“ řekl a rozesmál se děsivým smíchem, ze kterého Sakuře přeběhl mráz po zádech.
Byla to šance, ti ostatní zakuklenci se chechtali s ním. Zřejmě jim toho dost navyprávěl. Nevšimli si, že rychle nahromadila chakru do ruky. S bojovým výkřikem udeřila peští do země a tábor zasáhlo zemětřesení. Hlína pukala jako skořápka a pod ninji se otevřela propast. Ti tři maskovaní do ní spadli, Sasuke ale stihl uskočit.
Sakura se za tu ránu v duchu pochválila. Nebylo to tak dobré, jak by to být mohlo, ale stačilo to. V tu chvíli se přiřítil Naruto.
„ Sakuro, co se- Sasuke?!“ zvolal překvapeně.
„ Takže ty si tu taky. Bod pro mě,“ usmál se Uchiha.
„ Co chceš?“ zeptala se Sakura bez obalu.
„ Přišel jsem se podívat na staré přátele?“ navrhl naoko nesměle Sasuke.
„ Lháři!“ obvinila ho Sakura, „ Co doopravdy chceš?“
„ Schopná lékařská kunoichy nikdy není k zahození,“ odpověděl vyhýbavě.
„ Pro mě sis nepřišel!“
„ Myslíš?“
„ Vím!“
„ Hn.“
„ Tak do třetice všeho dobrého… Co chceš, Uchiho.“
„ Když to musíš vědět… Jen se snažím zbavit čmuchalů z Listové. Je mi jasné, že ta takzvaná hokage Tsunade vás poslala vyšetřit vraždu těch ninjů. Stopy by vás zavedli až k nám, takže vás radši vyřídíme dřív než to půjdete vyžvanit té staré ježibabě.“
„ Do hokage se nenavážej!“
„ Udeřil jsem snad na citlivou strunu? Prima.“
„ Sklapni!“
„ Tsunade je stará ježibaba, má v hlavě prázdno, je slabší než poslední ninja ze Zvuku-“
„ Teď Naruto!“ vykřikla najednou Sakura a její skutečný plán vyšel najevo.
„ Kage bushin no jutsu!“ zaječel Naruto. Sasukeho to dost překvapilo. Klony se na něj vrhli a když se k nim přidala i Sakura, začala pořádná mela.
Narutovi klony se v pravidelných intervalech vrhlali na Sasukeho, podporovány Sakuřinými ranami a Narutem. Sasuke se ale vem ranám mistrně vyhýbal a likvidoval klona za klonem. Naštěstí už mu pomalu docházela chakra a reakce se zpomalovali. Dostal několik ran od klonů a taky pořádnou ránu od Sakury.
Sakura si náhle vzpomněla na Kakashiho. Ukázala na tři Narutovi klony a rozkázala jim, ať chrání Kakashiho. Klony se poslušně vymotali z bitvy. Chvilka nepozornosti ale Sakuru stále hodně. Ucítila na krku chladnou ocel. Sasuke se dostal za ní a přiložil jí katanu ke krku.
„ Nehýbej se, jinak ti podřežu ten tvůj labutí krček,“ zasyčel výhružně.
„ Odvolej klony, Naruto,“ rozkázal Sasuke. Všichni Narutové přestali bojovat a vyděšeně zírali na Sasukeho svírajícího Sakuru.
„ Sakuro!“ vykřikli stovky úst jako jedním hlasem.
„ Odvolej je, nebo jí zabiji,“ vyhrožoval Sasuke a přitiskl katanu blíž Sakuřinému krku. Sakura zasyčela bolestí a po krku jí steklo pár kapek krve. Zlomený Naruto odvolal klony. Sasuke se zachechtal a jako děsivá kulisa se za ním objevil jeho tým, který se konečně vydrápal z jámy. Zmizeli v oblaku kouře i se Sakurou. Naruto si zdrceně sedl a složil hlavu do dlaní.
Sakura byla pohlcená výrem barev. Jediné, co cítila, byl Sasuke, který jí tou barevnou skvrnou vedl dál. Ani se nepokoušela se z jeho sevření vyvléknout, protože sama by se ve spleti barev ztratila.
Konečně se z té barvy dostali. Sakura od sebe Sasukeho okamžitě odstrčila, vytáhla kunai a zaujala bojové postavení. Tým Hebi se někam vypařil, i když Karin museli Suigetsu a Juugo odtáhnout. Sasuke si Sakuru se zájmem prohlédl a zasmál se.
„ Stále bojovně naladěná? Ven se jen tak nedostaneš, jsou tu ještě další tři ninjové a ty už nemáš moc chakry.“
„ Ty už taky moc ne,“ zasyčela Sakura.
„ Ne, ale alspoň vím, kdy je čas přestat bojovat.“
„ Hmpf!“ odfrkla si.
„ Tak pojď, ukáži ti tvůj pokoj,“ nabídl se Sasuke.
„ Myslíš, že tu zůstávám? Ani nápad!“ protestovala Sakura. Sasuke jí popadl za ruce a vlekl jí chodbami. Pokusila se mu vyvléknout, z jeho medvědího sevření se ale nedostala.
Došli k jednomu pokoji. Sasuke otevřel dveře, strčil Sakuru dovnitř a rychle je zabouchl. Zámek zapadl a uvěznil Sakuru v pokoji. Mlátila do dveří a kričela, ať jí pustí, nikdo alůe neodpověděl. Unaveně se opřela o zeď a svezla se po ní až na zem. Tiše se rozplakal, nakonec jí ale přemohla únava a usnula.
Sasuke se celou dobu opíral o dveře. Poslouchal její křik a rány, které se ozývaly zpoza dveří. Zaslechl její vzlyky a pak už jen to ticho, dusivé ticho, které ho děsilo.
Odemkl dveře a vstoupil. Sakura ležela na zemi, schoulená do klubíčka. Hezkou tvář měla uplakanou. Vzal jí do náručí a položil do postele. S úsměvem sledoval, jak se překulila na bok a zachumlala se do peřiny. Pak přistoupil k oknu a otevřel ho dokořán. Chladivý vánek se prohnal místností a za oknem se objevila hvězdná obloha a měsíc v úplňku. Chvilku na to jen okouzleně hleděl a přemýšlel, pak si ale přitáhl nejbližší židli, posadil se a sledoval spící Sakuru. Ani nevěděl jak, ale klesli mu víčka a hlava sklouzla na stranu. Za chvilku Sasuke nevěděl o světe a ponořil se do říše snů.