Dlouhá cesta za štěstím: 7. Sakuřin příběh

Sakuřin příběh
Vyprávění Sakury:

Když Sasuke odešel, Sakura byla stále zavřená doma a kašlala na své ninja povinnosti. Propadla hlubokým depresím. Dostávala se z toho skoro rok a to jen díky svým přátelům.
Jednoho dne jí navštívila Tsunade.
„ Buďto se sebereš a půjdeš dál, nebo ti s okamžitou platností odeberu hodnost ninji,“ řekla tenkrát. „ Vím, že je to těžké, ale uzavřít se do sebe není řešení. Musíš jít dál. Sasuke je minulost. Přestaň se dívat za tím, co bylo ztraceno a podívej se na to, co bude. Tvůj život míří dopředu, proto, abys ho žila a ne proto, abys truchlila nad chybami a zahazovala ho. Můžeš dosáhnout všeho, co chceš, ale je třeba pro to něco udělat. Tak se seber, ženská. Tam venku je spousta jiných lidí, lepších než Sasuke, kteří stojí za to, abys je poznala. Zvedni se a popadni život za pačesy. Je příliš krátký pro špatné zprávy a smutek. Špatná zpráva je něco co ti ho nesmí zkazit. Ještě je naděje. Vždycky je. Otázka je, zda si toho všimneš a vydáš se jí hledat.“
Sakura nad těmi slovy přemýšlela. A pak přišel čas se rozhodnout. Vyběhla ven, plná nového elánu. Sasuke jí změnil, v mnohém ale k lepšímu. Trénovala do roztrhání těla. A postupem času to dokázala. Stala se z ní schopná kunoichy. Naruto tuto změnu viděl, až po té, co se vrátil z 2,5 roku tréninku s Jirayou a Sakuřino nové já, i když občas trochu trudomyslné, často uzavřené a vždy připravené mu dát ránu a poslat ho na okružní jízdu po Konoze se mu líbilo stejně jako její nově nalezené odhodlání a seběvědomí.. Postupem času se z nich stala nerozlučná dvojka. Sakura byla zase šťastná, své srdce ale otvírala jen starým přátelům a k novým byla chladná a uzavřená.
Tři roky po Sasukeho odchodu se stala děsivá událost. Když se Sakura jeden den vrátila z mise, našla Orochimara stojícího nad mrtvými těly jejích rodičů. Když ho spatřila, rychle se schovala, a neviděna sledovala, co se bude dít. Orochimaru se chechtal.
„ Vidíš, bratříčku, nakonec jsem zvítězil,“ Bratříčku? Sakura ztuhla. Otec by na tebe nebyl pyšný, kdyby viděl, jak snadno si se nechal zabít. Vždy jsem mu říkal, že nemáš potenciál ninji, ale on musel mít z obou synů ninji. Bylo neslýchané, aby syn druhého hokageho nebyl ninja.“ Druhého hokageho? To už Sakura nevydržela a vylítla zpoza rohu.
„ Vysvětli to! Můj otec nemůže být tvůj bratr a už vůbec ne syn druhého hokageho!“ Orochimaru se zasmál a začal udivené Sakuře vysvětlovat:
„ Druhý hokage měl dva syny: Jiruchiho a mě. Já byl prvorozený, otec se ale radši věnoval Jiruchimu. To jsem neunesl. Jiruchiho jsem zavedl do hlubokého lesa a tam ho nechal. Sám jsem se vrátil do vesnice. Otec byl nad ztrátou Jiruchiho nešťastný. Zármutek ho zbavil většiny jeho schopností. Nakonec zemřel.
V lesích Jiruchi ztratil pamět. Ujala se ho jedna žena odsud z vesnice. Později si vzal tvoji matku a měli tebe. Tou dobou jsem zjistil, že žije. Hledal jsem jeho stopu. To mě dovedlo až sem a výsledkem je to, co zde vidíš.“
„ Chceš tím říct, že ty jsi můj strýc a druhý hokage můj děda?“ vyjela na něj Sakura.
„ Ano. Ty jsi má neteř a vnučka druhého hokageho,“ odvětil klidně Orochimaru a zmizel. Sakura se okamžitě vydala za Tsunade. Ta jí informace potvrdila. Chvilku trvalo, než se z toho Sakura vzpamatovala, pak ale pohřbila své rodiče a pokračovala dál s hlavou hrdě vztyčenou. Tsunade na ní byla moc hrdá. Dokonce řekla, že s takovým přístupem se brzy stane hokage. Sakura jí řekla, že je to Narutův sen a ona mu ho nechce vzít.
„ A co je tedy tvůj sen?“ zeptala se tenkrát Tsunade. Sakura se dlouze zamyslela a pak řekla:
„ Chci zabít Orochimara a bojovat za dobro Konohy do posledního dechu. Mým snem je vidět Konohu šťastnou, protože celá Konoha je moje rodina a jedna z mála věcí, která mi na světě zbyla.“ Tsunade se tajemně usmála. Sakura se zeptala, co je na tom legračního.
„ Mluvíš jako pravá vnučka hokageho a má žačka. Říkáš, že být hokagem není být tvůj sen a přitom jsou tvé sny stejné jako cíle hokageho. Jsi zvláštní kunoichy a jednou to dotáhneš daleko.“ Od té doby Sakura dál pracovala na svých misích a trénovala. Pak se znovu setkala se Sasukem a zbytek už znáte.
Konec Sakuřina vyprávění.
Sasuke se dlouze zamyslel a pak položil Sakuře jednu po druhé tyto otázky ( viz 6. díl)
„ Jak ses tak rychle uzdravila?“
„ Vyléčila mě Tsunade.“
„ Proč trénuješ těsně po svém uzdravení, když bys měla odpočívat?“
„ Už jsem naprosto v pořádku. Tsunade tvrdí, že je možné, že setkání s dvěma tak silnými chakrami jako jsou ty vaše, mohlo způsobit, že se ve mně uchovala část vašich schopností a že se to musím naučit co nejrychleji ovládat.“
„ Kde ses naučila svolávací jutsu?“
„ Byla to zřejmě jedna ze schopností, které jste na mě přenesli.“
„ Co má znamenat ten pták, kterého svoláváš?“
„ Svolával ho i druhý hokage. Když jsem použila svolávací justu, neměla jsem uzavřenou a krví podepsanou smlouvu. Ten pták ve mně poznal krev bývalého partnera a tak se objevil.“
„ Odkdy jsi tak silná, že jednou ranou zpustošíš půl louky?“
„ Tři roky intenzivního tréninku zanechají stopu, ne?“
„ Hm, to asi ano,“ usoudil Sasuke. Pátravě se zadíval na obzor a zapadající slunce. Soumrak přišel až neobvykle brzy a na nebi nesměle zazářili první hvězdy.
Teprve když vyšel měsíc se Sasuke rozhodl, že je čas jít. Podíval se na Sakuru a široce se usmál. Sakura se totiž opírala o kmen stromu a hluboce spala. Jemně jí vzal do náruče a nesl domů. Do jejího pokoje se dostal otevřeným oknem. Položil Sakuru na postel. Otevřela oči a posadila se. Vypadala zmateně.
„ Co se děje?“ ptala se. Sasuke se na ní usmál a pohladil jí po tváři.
„ Usnula jsi. Vzal jsem tě domů,“ vysvětlil. Sakura přikývla. Vstala a jednoduchým pohybem rozvázala svou čelenku. Sasuke nejistě přešlápl, pak si dodal odvahy a zeptal se:
„ Mohl bych tady přespat?“ Sakura se na něj zadívala.
„ Jistě,“ kývla. „ Ložnice mých- Co to děláš?“ Sasuke se posadil na Sakuřinu postel. Sundal si tričko a se spokojeným povzdechem se natáhl.
„ A kde budu spát já?“ tázala se Sakura.
„ Přece tady se mnou,“ usmál se lišácky a významně poklepal na volné místo vedle sebe. Sakura mírně zrudla a pak zmizela do koupelny. Když se vrátila, měla na sobě župan.
„ Nic proti, ale byla bych radši, kdyby ses osprchoval,“ řekla. Sasuke se vydal do koupelny. Sakura si mezitím oblékla pyžamo. Bylo to obyčejné bílé tílko a krátké šortky. Sasuke se za chvilku vrátil. Lehl si na postel, zvedl peřinu a se zdviženým obočím pohlédl na Sakuru. Sakura, která do té chvíle seděla na parapetu otevřeného okna, zaváhala. Sasukeho už to nebavilo. Vstal, vzal jí do náručí a položil do postele. Sakura se přitulila k jeho pevnému tělu a za chvilku oba klidně spali.