Typ

„Výš, musíš výš! Vykopni to pořádně!“ křikl na ni, zatímco si rukou chránil obličej.
Kyoudou se přikrčila a s přesunutím těžiště vystřelila nohu vzhůru. Nentou ji vykryl a sám vedl úder pod koleno. Dost slabý, aby ji neublížil, a zároveň dost silný, aby ji odhodil o pár metrů dál.

Spoza jedného zo stromov sa vynoril blondiačik. Čierny plášť s červenými obláčikmi povieval vo vetre. Z opačnej strany stromu o niečo neskôr vykukol nízky muž. Alebo to nebol muž? Je to vôbec človek? Pohyboval sa veľmi pomaly. Naruto aj Sasuke venovali svoju pozornosť mladému chlapcovi. Ostatní hľadeli na "tú vec" so zvláštnym vzhľadom.
"Akatsuki," zamumlal Sasuke.
"To si ty! Ten čo minule napadol Konohu!" ukázal Naruto rozzúrene prstom na Deidaru.
"Je to moje umenie!" skríkol a usmial sa.
"Je to umenie, pretože umenie je výbuch!"

Hinata sa za pomoci Itachiho postaví. Všetci traja sa zhromaždia vedľa seba a vytiahnu kunaie na obranu.
Pred nimi stojí Shei-tan oblečený v kožušinovej veste, potrhaných hnedých nohaviciach a obutých kožušinových čižmách. Cez seba má prevesený luk so šípmi.
„Vedel som, že to nie je len legenda," povie Sasuke s kunaiom pred sebou.
„To oni ma tak nazvali. Ja som o sebe nikdy nič také netvrdil. Na druhú stranu som ale rád, že sa o mne hovorí ako o legende," pousmial sa Shei-tan. „Veď ktorá iná dedina sa tým môže pochváliť?“

„Takže,“ těžce si povzdechl. „To je celá pravda,“ řekl bělovlasý ninja své choti. Měl to za sebou. Ze srdce mu spadl velký kámen, který ho tížil už nějaký pátek. Stejně tak pocit viny. Kdyby byl na svém stanovišti, nemuselo se to stát, ale stalo. Kdo však mohl tušit, že v jeho týmu je zrádce? Co spolupracoval s Mlžnou? Cítil se u toho hrozně, celou pravdu ještě nikomu neřekl.

Každý krok pálil a bolel, jak jejich namožené svaly protestovaly proti další námaze. Chakra, obalující jejich chodidla, sotva dokázala odolávat blátu z rozmočené pěšiny. Selhání je tížilo na ramenou jako žok s kamením a hrbilo jejich šíje. Pochod zšeřelým lesem jen přikrmoval všeobecně pošmournou náladu.
Z čela skupiny k dvojici hustým stromovím šuměl tlumený hovor. Ani jeden z nich nerozeznával vyřčená slova, přesto byli oba schopni z nedávných zkušeností a z chmurného tónu hlasu přesně odhadnout téma hovoru.

V Skrytej Súmračnej bol skoro pol roka. Do jeho osemnástich narodenín ostávalo len pár dní a už mu bolo jasné, že ich neoslávi v Konohe. Keď teraz nad tým rozmýšľal, až tak mu to nevadilo. Sasuke je určite ešte na cestách a aj tak by neprišiel. Sakura zas zavalená prácou v nemocnici, stopro zabudne ako vždycky. A Kakashi-senseiovi by sa aj tak nemohol pozrieť do očí. Misia, ktorou ho poveril, sa ťahala a niečo podstatné mu stále unikalo.

Innamiho iluzorní projekce se vytvořila před malým Onim, když se celá Jednotka Tanuki shromáždila po neúspěšné akci. Oni je následoval, ale držel se hodně zpátky, takže o něm Raiuova skupina ani nikdo jiný nevěděl.
„Hlášení. Dostaly jste je?“ zeptal se svým několikrát modulovaným hlasem, který pro čtveřici najatých ninjů zněl skoro až nelidsky.

KAPITOLA PRVNÍ
VÝCHOD SLUNCE

Znova do seba obrátil pohárik a vzápätí si ho doplnil až po vrch. Už nejakú chvíľu podozrieval krčmára, že mu pitie v pohári riedi vodou, tak sa to rozhodol zobrať do vlastných rúk. Približne v tom istom čase uviazla ich vzájomná komunikácia.

"Hej ty, ehm, Naruto?" nenápadne sa priblížil Suigetsu.
"Stalo sa niečo... Suigetsu?"
"Mám otázku," obzrel sa, či Karin nie je niekde okolo.
"Ak ide o otázku, sú ľudia v dedine priateľskí, tak..."
"No, to už neriešim. Rozhodol som sa, že na to prídem sám. Zaujíma ma, ako to máš teraz so Sasukem." Suigetsu sa krivo usmial. Naruto sa napokon premohol a povedal: "Dlho sme sa nevideli, takže je to ťažšie."
"Tak počúvaj, Naruto, mal by si sa s ním porozprávať."
"Hm? V tom nie som práve najlepší."
"To zvládneš!" slabo ho päsťou udrel po ruke.

„Chceš si znova dokazovať, že na to nemáš?“
Po týchto slovách som mala slzy na krajíčku. No nedala som to na sebe poznať. Nedala som mu pocítiť môj žiaľ.
Bolo to v poradí už druhé stretnutie so Sasuke-kun. Stále som si v duchu opakovala, že ak to neskončím ja, ukončí to s ním Konoha. Bolo to najťažšie rozhodnutie môjho života. Sama som neverila tomu, čo sa chystám urobiť.

Dechy mu hlasitě hvízdaly plícemi. Kolenní klouby trpěly pod tvrdými dopady a rychlými odrazy. Tmavé prameny se úlisně lepily na upocené čelo a tváře. Srdce poplašeně lomcovalo s klecí z žeber.
Pod spěchajícím chodidlem se prohnula větev a zlověstně zakvílela. Sotva se muž znovu vznesl do vzduchu, dřevo se oddělilo a s ohlušujícím hřmotem se začalo propadat do podrostu. Mužův obličej se stáhl do grimasy. Přesto však překotně pokračoval v běhu.
Musí to stihnout!

Bílý tesák stál uprostřed široké komunikace a se zakloněnou hlavou vzhlížel vzhůru. Obrovský měsíc se vyjímal na bezhvězdné obloze, sám samotinký.
Navzdory pokročilé noční hodině bylo na konožské hlavní třídě stále rušno.
Výhody i nevýhody hlavního města.

Sakura vyšla po schodoch a zaklopala na zničené drevené dvere. Keď nikto neotváral, priložila ucho ku dverám. Spoza nich sa ku nej blížil dupot, ktorý sa čím ďalej stupňoval. Kľučka sa pohla a Sakura sa od dverí rýchlo odtiahla. Stál tam Naruto s cestovinami na hlave aj tričku. Udivene sa na chlapca pozerala, ale potom si uvedomila, že je to Naruto a toto nieje neobvyklá situácia. Preto sa rozhodla neriešiť rámen na jeho žltých vlasoch.
"Sakuro-chan. Prišla si v nevhodný čas," zopár cestovín mu spadlo z hlavy.

Keďže už bolo neskoro večer, trojica odprevadila dievča späť k jej domu. Na kraji cesty, vedúcej na ulicu s domom, kde býva, sa zastavila.
„Ďakujem vám. Už je to blízko. Ďalej už pôjdem sama. Nechcem, aby ste mali problémy. Nie ste v tejto dedine veľmi obľúbení.“
Juniko sa im jemne poklonila na prejav vďaky a rozlúčila sa.
Tam sa ich cesty rozišli. Juniko išla domov a trojica sa tiež vrátila späť.
Skoro ráno sa otvorili dvere na jednej z izieb. Vyšiel z nej Sasuke. Vzal si bundu a potichu odišiel preč.

„Musíš se na to pořádně soustředit. Na vodu ve vzduchu, která je všude kolem tebe. Na to, jak vibruje. Zavři oči a představ si jednotlivé kapky, jak neuspořádaně kmitají. Máš to?“
Keitaro se zhluboka nadechl a zavřel oči. Už dvě hodiny ho Kyoudou mučila přípravou na mizu bunshin a on začínal být frustrovaný. Voda, voda. Jak má vidět kmitající vodu? „Tak co, vidíš?“

Zpočátku by mě nikdy nenapadlo, že naše setkání skončí tak, jak skončilo. Byla to náhoda? Každý jsme měli svůj cíl a naše sny se nevyhnutelně střetly. Asi to tak mělo být. Když nad tím teď uvažuji, nikdy jsem neměl šanci ti poděkovat. Zvláštní.
Jediné, co mi zbylo, jsou vzpomínky z dob, kdy pro mě čas měl ještě význam a kdy jsem možná vypadal šťastně, ale uvnitř jsem byl prázdný. To vše jsi změnil.

Tiše, tak krásně tiše se čeřily drobné vlnky na hladině rybníčku, kam na okamžik přilétly ptáci. Shikaku věděl, že by se měl vrátit k těm zatraceným papírům, protože je Kakashi potřeboval co nejdřív, ale nedokázal odvrátit hlavu. Bylo až moc lákavé odejít nad hladinu, odejít pod hladinu, potopit se do milosrdné tmy a nevylézt. Kolikrát nad tím už v minulých letech přemýšlel a kolikrát přemýšlel, že o tom řekne kamarádům ve zbrani. Jenže Chouza s Inoichim by to nepochopili.
Nikdo by to nepochopil.
Nikdo, protože slova někdy prostě nestačí a nedokážou vyjádřit.
Násilím odvrátil hlavu, až mu luplo za krkem a zjistil, že na něho z druhé strany pokoje napjatě zírá syn.

Sasuke si zvolil cestičku u útesů, kterou zahlédl, když vyšli z lesa. Byl to prudký sráz se spousty malých kamínků, a tak při sestupu pro jistotu koncentroval chakru do chodidel.
Cesta jej zavedla na malou oblázkovou pláž, která nejspíš během přílivu mizela pod vodou. Stačilo udělat pět kroků a chodidla by mu omývala chladná mořská voda. Slunko se pomalu sklánělo k obzoru a zbarvovalo oblohu do jemně oranžové.