Typ

Plavba pokračovala v klidu a pokoji. Všichni si užívali chvíle, kdy se nemuseli ohlížet za rameno a být neustále na pozoru. Nouzu se už téměř uzdravil a trávil více času lenošením na hlavní palubě. Tayuya tam byla také a procvičovala, nebo jen hrála pro zábavu na svoji flétnu. Enza si četl v poznámkách srolovaného papíru, který měl uložený ve svém velkém svitku, kde byly taktéž ukryty jeho loutky. Raiu trávil více času v podpalubí, kde se bavil s členy posádky, nebo prostě jen odpočíval.

Vlak sa pomaly blížil do svojej zastávky. Keďže som bol myšlienkami inde, takmer som si ho nevšimol. Nastúpil som až v poslednej chvíli, keď ma z hlbokých myšlienok vytrhol ruch okolo idúcich, ktorý striedavo vystupovali a nastupovali na vlak.
Posadil som sa a dumal ďalej. O práci, o rodine a podobne. Teraz som mal na takéto veci času a času. Odkedy som odišiel zo svojej funkcie Hokageho na dôchodok som mal akosi veľa voľného času. Prenechal svoje miesto Sarade Uchihovej, dcére môjho teraz už dobrého kamaráta (nebolo to tak vždy).

Následujícími řádky nechci nějak zpochybnit umění kolegů umělců, ani to nemám v úmyslu, ale přiznejme si to veřejně. Už se nám to někdy stalo. Aspoň jedinkrát v životě.
Ano, mluvím o neschopnosti něco napsat. Koukáte na ten zatraceně provokativně bílý nepopsaný papír, zcela vnímáte jak se vám potutelně vysmívá, a zpropadeně nevíte, kde byste měli začít vyprávět svůj příběh. Ať už píšete brkem, nebo na stroji, je to je pořád ten čistý papír, kde není ani vidu ani slechu po nějakých slovech, natož písmenkách, která ne a ne přijít. Víte, co psát, ale slova nikde. Víte přesně o čem chcete psát, máte postavy, hlavní zápletku, konec, ale co začátek?

Popravdě už ani nevím, kdy to začalo, a ještě víc popravdě, je mi to úplně jedno. Babča se svým typickým patentem na rozum řekla, že se mnou tříská puberta, a já jí řekla, že to teda fakt netuším, protože na sobě žádný modřiny nepozoruju. Poslala mě s košem, prej vystřízlivět.
Před barákem jsem narazila na Yukatu a čahly jsme obě. Absolutně mi nezáleželo na tom, že ten pytel v chodbě páchl ještě dva dny a babča demonstrativně omdlévala při každým kroku. V Rudým údolí pálilo slunce a připíkalo nás dozlatova.
„Vidělas ho dneska, Matsuri?“ přetočila se Yukata na bok.

Dívám se na něj a je mi zle. Tak rychle se změnily mé city.
Kde je ten muž, který vášeň v mém nitru dokázal rozdmýchat?
Kde je ten muž, který lásku ve mně probudil a spolu se mnou ji v extázi vykřičel do černočerné noci?

Už sa blíži trinásteho piatok,
všetkých poverčivých je to sviatok.
Aj v Konohe žijú taký,
poverčivci - vieme aký.

Naruto už od rána
vôňu ramenu nasáva.
Bol to však bohužiaľ len
jeho obľúbený chutný sen.
Na obed už rýchlo beží,
od Ichiraku na ramen sa teší.

Zamyšleně procházel nočním městem a přemýšlel. Zkoumal své vnitřní, temné prázdno, v kterém slabě, téměř bez života poblikávala jiskřička. Orochimaru ji neznal, objevila se teprve před nedávnem.
Co byla zač? Jaký byl její význam?
Nevěděl, a to ho trochu děsilo.
Myšlenky mu ledabyle zabloudily k jeho zbrusu novému citu. Touze. Po vědění, poznání nepoznaného.
Poznání zakázaného.

Trmácím se ulicemi, už ani nevím, kde přesně jsem. Snažím se soustředit, vnímat, přemýšlet, ale je to tak těžké. Zatřepu hlavou s nadějí, že se vše vyjasní, docílím jen pravého opaku. Vše je nesrozumitelně nejasné. Hlava se motá, srdce splašeně buší, ruce něco pevně svírají a nohy. Ach, ty mé ubohé nožičky se do tohoto všeho snaží tančit. Světlo lamp mě bodá do očí. Snažím si je zakrýt, ale docílím jen toho, že se do hlavy něčím praštím.

Bojoval jsem s bohy a démony, ale to, čemu mám čelit teď, je daleko horší. Pořád nedokážu pochopit, jak se to mohlo stát. Vlastně vím, jak se to stalo, ale nedokážu to pochopit.
Oknem nemocniční chodby se dívám na zuřící bouři venku. Je stejná, ne, je menší, daleko menší než ta, která zuří v mém nitru.
Bouře strachu a obav, která mi svírá útroby z pocitu, že vše bude jiné. Už ne stejné a klidné, jako to bylo dřív.

Itachi a Hinata sa rozbehnú za ním. Chvíľu spolu bojujú súbojom dvaja na jedného. Shei-tan sa šikovne uhýba ich útokom a vracia im to. V tom uskočí a uteká do hustého lesa.
„Ako sme predpokladali,“ pousmeje sa Itachi a otočí sa na Sasukeho.
„Sasuke!“
Zmieňovaný kývne hlavou a odíde iným smerom. Itachi a Hinata prenasledujú Shei-tana.
„Podľa tej Juniko by mala o pár metrov byť jaskyňa. Tam to skončíme,“ hovorí počas prenasledovania Itachi.

"Ešte predtým... než pôjdeme nájsť Kakashiho, vám musím povedať o tom, čo sa vlastne odohralo v tej jaskyni," zhlboka sa nadýchol. "Sasuke sa snaží začať piatu vojnu ninjov," naprázdno prehltol.
"Naruto! Ty idiot! To si nám mal povedať hneď, ako si sa to dozvedel! Toto je vážne..." rozčuľovala sa Sakura aj napriek jej stavu.
"Ja viem... prepáč."
"To už je teraz jedno. Dôležité je nájsť Kakashiho. Nevie niekto, kde by mohol byť?"
"Keď sa premiestnim do bijuu módu, nájdem ho behom chvíľky. Sakura, zvládneš to sama?"

„Čekám dítě,“ řekla, instinktivně svírajíc roh stolu v očekávání bouře. Nemýlila se.
„Ty ses snad zbláznila?!“ reakce byla téměř hysterická, „dobře víš, že nesmíš!“
„A napadlo vás někdy, jak se bude cítit muž, kterého jsem si vzala? Nemysleli jste si snad, že si ho beru jen tak pro legraci?!“ rozčílila se hned na počátku, i když si předsevzala nehádat se.

„Sensei?“ Dívčin hlas byl nejistý když vzhlížela do bílých očí své senseiky. Její ruce, zaražené hluboko do kapes, se třásly.
„Můžeš mi to prosím vysvětlit?“ I ženin hlas se třásl, když na stolek v obývacím pokoji sypala z dlaně poslední shuriken. Ten s hlasitým cinknutím dopadl na hromádku dalších zbraní.

Čakali sme na úsvit a ocitli sme sa v pekle. Bez svetla, bez spravodlivosti, kde ľudia robia to, čo robiť nechcú. Vedel som, že ty na toto miesto nepatríš. Že to nezvládneš. Ale jej život mohol byť vykúpený len mojou smrťou. A ona musela žiť, pretože som ju miloval. Tak veľmi, že som nezaváhal ani na sekundu. Musel som svoju smrť zobrať do svojich rúk, rovnako ako tvoj nôž v mojej hrudi.

„Hinata!“ skričia obaja bratia.
„Netušil som, že to pôjde tak rýchlo.“ Shei-tan si prevesí luk cez seba a pousmeje sa. „Tá mala byť skúsená kunoichi?“
Sasuke sa už-už chystá mu zmazať jeho škľab z tváre, no v tom ho chytí Itachi. Z miesta, kde leží Hinata, sa ozve “puf“ a jej telo sa premení na kus dreva.
„Čo?! Ako je to možné?!“
Kým Shei-tan preklína všetkých svätých, Itachi a Sasuke sa premiestnia na neďaleký strom. Pristanú na konári, kde ich už v podrepe čaká Hinata.

Konohamaru sa zadýchaný krčil v tieni hustejších kriakov. Nedostal Naruta na prvý pokus. Holt, to by bolo neskutočné šťastie, aby tak poľavil v obozretnosti. Nikdy svojho protivníka nepodceňuje, takže šanca zastihnúť ho nepripraveného bola malá. No čo - aspoň to skúsil. Už mu však nijako nezabráni vytvoriť tieňové klony. Ktovie prečo práve toto varovanie. Z rozprávania vedel, že na vytvorenie Rasenganu ich už nepotrebuje. Ozaj - použil by ho proti nemu?

Naruto nechápal, čo po ňom Sakura chce. "Pre teba urobím čokoľvek, Sakura-chan." Nahol hlavu do ľavej strany a usmial sa.
Ona chcela niečo povedať, ale plač a slzy jej to nedovolili. Naruto len čakal na odpoveď.
Zhlboka sa nadýchla a snažila sa pokojne rozprávať.

***

Sasuke sa opieral o ošúchanú stenu pri Ichiraku rámen.
Čakal na Naruta. Jeho traja spoločníci vykukovali spoza stromu pár metrov pred Sasukem a nervózne, zároveň nedočkavo, hľadali ich cieľ.
"Sasuke," povedal Naruto pokojným hlasom.

„Výš, musíš výš! Vykopni to pořádně!“ křikl na ni, zatímco si rukou chránil obličej.
Kyoudou se přikrčila a s přesunutím těžiště vystřelila nohu vzhůru. Nentou ji vykryl a sám vedl úder pod koleno. Dost slabý, aby ji neublížil, a zároveň dost silný, aby ji odhodil o pár metrů dál.

Spoza jedného zo stromov sa vynoril blondiačik. Čierny plášť s červenými obláčikmi povieval vo vetre. Z opačnej strany stromu o niečo neskôr vykukol nízky muž. Alebo to nebol muž? Je to vôbec človek? Pohyboval sa veľmi pomaly. Naruto aj Sasuke venovali svoju pozornosť mladému chlapcovi. Ostatní hľadeli na "tú vec" so zvláštnym vzhľadom.
"Akatsuki," zamumlal Sasuke.
"To si ty! Ten čo minule napadol Konohu!" ukázal Naruto rozzúrene prstom na Deidaru.
"Je to moje umenie!" skríkol a usmial sa.
"Je to umenie, pretože umenie je výbuch!"