manga_preview
Tlumočení 38

Boj proti Osudu 94

„Sensei?“ Dívčin hlas byl nejistý když vzhlížela do bílých očí své senseiky. Její ruce, zaražené hluboko do kapes, se třásly.
„Můžeš mi to prosím vysvětlit?“ I ženin hlas se třásl, když na stolek v obývacím pokoji sypala z dlaně poslední shuriken. Ten s hlasitým cinknutím dopadl na hromádku dalších zbraní.
Chlapec po ženině pravici nadskočil. Náhlý pohyb k sobě upoutal dívčin pohled. Chlapcova ramena byla svěšená a bledé oči upřeně pozorovaly koberec, jako kdyby v sobě ten jediný kus látky skrýval odpovědi na všechny dětské otázky. Nohy nejistě přešlapovaly a zdravá ruka nervózně mnula loketní kloub své nepohyblivé sestry.
„Kyoudou.“ Mužský hlas okamžitě připoutal dívčiny oči k přísnému obličeji Hyuugy. „Řekni nám, jak se tohle dostalo do jeho pokoje.“
Dívce přeběhl mráz po zádech při pohledu do těch chladných očí. Ruce se jí neovladatelně potily při vzpomínce, co muž před ní dovede s chakrou. Srdce se divokým bušením dralo ven z její hrudi.
Plavovlasý mladík, stojící vedle muže, si odkašlal. Kyoudou ho provrtala vražedným pohledem.
Ten zrádce Setsuyaku! Proč, naivní kráva, Nentouovi něco říkala? Proč mu to všechno vyslepičila? Mělo jí být jasný, že to Setsuyakovi okamžitě všechno vykecá! Setsuyakovi, kterej přestal být ninja, protože je to moc nebezpečný. Setsuyakovi, kterej by k takovýmuhle tréninku měl dost co dodat. Setsuyakovi, kterej se při první příležitost sebral, a šel Hyuugům všechno vykecat.
Že si to, kráva, nenechala všechno pro sebe!
„Kyoudou, já čekám na vysvětlení.“ Hinatě-sensei se třásl hlas. Její oči se vpíjely do Kyoudou s tichou prosbou, ať to není pravda. Že Keitara neučila. Že Keitara netrénovala. Že chlapci nepůjčila svoje zbraně.
S prosbou, která nemohla být splněna.
Kyoudou se zhluboka nadechla.
„Tohle jsou moje tréninkové kunaie a shurikeny.“ Přiznala sotva slyšitelným hlasem a zaznamenala senseičin hlasitý roztřesený nádech. „Jsou ztupené.“ Dodala slabým hlasem, jakoby doufala v uznání polehčující okolnosti. Periferním viděním sledovala, jak Hinata-sensei rozklepaně couvla k sedačce a svezla se do jejího měkkého povrchu.
„Co tím chceš říct Kyoudou?“ Hyuugův dříve vyrovnaný hlas najednou zněl spíše jako zlověstné vrčení. Kyoudou zatnula ruce v kapsách do pěstí tak pevně, až se jí nehty zaryly do kůže na dlaních.
„Půjčila jsem je Keitarovi, aby mohl trénovat házení na terč.“ Vší silou se snažila udržet svůj hlas vyrovnaný, její odhodlání ale vydrželo jen prvních pár slov. Než větu dopověděla, mluvila už šeptem. Zbabělec.
Místnost se na několik okamžiků ponořila do naprostého ticha. Dívka upřeně pozorovala svoje palce na nohou a obrňovala se proti dalším otázkám.
„A z jakého důvodu jsi měla pocit,“ starší Hyuuga zasyčel a Kyoudou se znovu bezděky otřásla, „že by to měl Keitaro umět?“ Dívka se pomalu nadechla aby si dodala odvahy. Zvládne to. Bude to dobré. Nikomu se přece nic nestalo.
„Musí se umět bránit.“ Zašeptala a odkašlala si. „Musí se umět bránit.“ Zopakovala hlasitěji a vzhlédla do Hyuugových ledových očí bez zornic. Zničehonic ji děsily. „Kvůli Nige. Nedopustím,“ zalapala po dechu, vyděšená a naštvaná zároveň, „nedopustím aby měl Nishin na svědomí ještě někoho.“ Kapka potu ji polechtala na čele a dívka stáhla obočí. „Musí se umět bránit.
Nejiho obličej se zkřivil vztekem. „Kdo ti dal právo?“ Procedil skrz zuby. „Výslovně jsme ti to s Hinatou zakázali! Pro Keitara je příliš nebezpečné, aby si zahrával se zbraněmi! Aby trénoval!“
„Nejsou ostřené.“ Zašeptala Kyoudou. Nehty se ještě bolestivěji zakously do jejích dlaní. Věřila tomu co dělá. Věřila, že je to správné, a že je to potřeba. Věřila, že má pravdu. A byla ochotná za ni bojovat. „Učila jsem ho i základní techniky z akademie.“
Keitaro po dívce střelil překvapeným pohledem a nervózně přešlápl. Senseika, skrčená na sedačce jako hromádka neštěstí, si šokovaně zakryla ústa. Hyuuga zavrčel. Kyoudou polkla.
Techniky z akademie?“ Kyoudou vší silou čelila Hyuugovu ostrému rozezlenému pohledu.
„Henge a vodní klony a základní vodní techniky. S jednoručními pečetěmi to pro něj není problém.“ Začala vysvětlovat, jako by snad pochopení zmenšilo Hyuugův vztek. „A určitě by měl pokračovat, Hyuuga-sensei. Má talent. Byla by přece škoda toho nevyužít.“ Přemlouvala.
„Ale on je nemocný, Kyoudou!“ Zahromoval Hyuuga. „Jakékoliv zranění pro něj může mít fatální náseldky! Škrábanec, modřina – a ty mu dáš do ruky shurikeny a učíš ho ninjutsu? Na co jsi myslela?“
V Kyoudou to začalo vřít. „Ty vaše fatální následky může ale způsobit jakejkoliv ninja, kterej si Keitara vyhlídne, když ho zrovna nikdo z nás nebude hlídat. Nějakej idiot z Mlžné. Cizí shinobi, kterej tu bude na misi.“ Zhluboka se nadechla a rozhořčeně vyprskla. „Nishin.
Odmlčela se a tvrdě se zahleděla do Nejiho zamračené tváře. „Během tréninků jsem na něj vždycky dohlížela. Kdyby se mu cokoliv stalo, zasáhla bych. Ale když se nebude umět bránit, bude v mnohem větším nebezpečí.“ Vysvětlovala a napjatě těkala očima z obličeje na obličej. Museli to přece pochopit! Jenže jejich nezměněné prázdné výrazy hovořily o opaku.
„Přestaňte už konečně Keitara stavět do role oběti! Je mu přece deset, je samozřejmý, že chce bejt samostatnej i v obraně.“ Zaprskala a střelila po chlapci pohledem. Ten konečně přestal pozorovat koberec a díval se přímo na ni. „Ale pokud ho budete pořád takhle rádoby bránit, tak věřte, že jednoho dne se z něho ta oběť stane. A pak se jenom modlete, abyste byli dost blízko na jeho ochranu!“
Dívčin hlas přeskočil a ona umlkla. Všechny oči v místnosti byly upřené na ni, i Setsuyakovy zrádcovské modré duhovky ji pozorovaly. Nikdo ani nedýchal.
Vtom se Hyuugovy ruce pohnuly.
Pomalu se začaly ohýbat v loktech. Stoupaly výš a výš. Za pár okamžiků už nevisely podél těla. Napínaly se před hrudí. A v další vteřině se dlaně pleskavě spojily v parodii potlesku. A znovu. A znovu.
Kyoudou se zamračila.
A najednou nadskočila, když zaznamenala, jak postavy před ní náhle pozbyly tvar. Pozbyly tvar a roztekly se na tři kaluže vody. Jenom Neji se rozplynul v obláčku kouře, a na jeho místě stál Keitaro, pokračující v mnohem smířlivějším potlesku a dusící neovladatelné chichotání.
Kyoudou polila zima, a potom horko.
Ten malej hajzlík!
„Ty sis ze mě normálně vystřelil.“ Pronesla nevěřícně, tón hlasu plochý prodělaným šokem.
Keitaro se dál nepokrytě smál. „Že se mně taťka povedl?“
„Málem jsem se počůrala!“ Vyprskla Kyoudou hystericky, bílá jako stěna. „Tohle už nikdy nedělej! Fakt nikdy!“ Ještě teď dívka cítila zběsilé bušení svého srdce.
„Prej jsem talentovanej! Prej mám dál trénovat!“ Chechtal se chlapec dál a vesele poskakoval. „Teďka už se z toho trénování nevykecáš, ha!“
Kyoudou už se nadechovala ke vzdorovité odpovědi, když konečně pochopila, co se vlastně stalo. Keitaro vytvořil tři vodní klony, udělal tři Henge, a držel je několik minut.
Několik minut.
Dívčin vztek mírně opadl a uvolnil místo šokované hrdosti. Trénovali spolu sotva pár měsíců a ten chlapec ovládl svou chakru natolik, aby na ni narafičil takové divadlo. A že to bylo divadlo.
„Že se nestydíš!“ Prskla na něj už o stupeň smířlivěji. „Těšíš se tady z mojí pochvaly, ale chtěl jsi hodit na chudáka Setsuyaka, že to vykecal?“ Dívčiny koutky sebou mírně zacukaly, když chlapcovo veselí pohaslo a on provinile sklopil hlavu, psí oči upřené do jejího rádoby zamračeného obličeje.
Ha. Dobře mu tak. Vždyť jí dneska málem zadělal na infarkt.
„Já jsem to tak nemyslel.“ Vymlouval se, spodní ret kajícně vysunutý. „Jenom jsem nechtěl, abys to prokoukla.“ Vysvětloval a zkusmo po dívce pokukoval.
„A já jsem si tady vyčítala, že jsem ti chtěla přivízt dalšího senseie.“ Zaktroutila naoko hlavou. „Příště na tebe nesmím bát tak hodná.“ Kyoudou ještě několik okamžiků udržela na tváři přísný výraz. Potom ale na chlapce vyplázla jazyk a ten se okamžitě zase uchechtl.
Kyoudou naposledy nevěřícně zakroutila hlavou a dobrosrdečně rozcuchala chlapcovy přerostlé vlasy.
„Skvělá práce, Keitaro. Sežrala jsem ti to i s navijákem.“ Zazubila se.

5
Průměr: 5 (1 hlas)