Statečný boj skryté Vírové - 1. část

Prší, nebe je zamračené, oblohu občas protne silueta blesku. Osoba na rozcestí bez mrknutí oka sleduje, jak se po nebi prohání elektrický výboj a v uších ji hučí. Po tváři jí stékají kapky vody, její modré vlasy jsou smáčené deštěm, který tahá oblečení, které má na sobě k zemi.
Přemýšlí nad nastávajícími událostmi. Dostala náročný úkol od svého otce – Mizukageho, přísného vůdce Mlžné vesnice.
Miko mrkla, rukou si otřela z očí vodu a ohlédla se. Po pravé ruce čekala její ochranka, urostlý a svalnatý muž s hnědými vlasy.
Miko opět pohlédla na oblohu a pronesla: „Copak Aoki, že by už dorazili naši přátelé?"
Odpovědi se nedočkala. Ani nemusela, protože zahlédla koutkem oka, jak se Aoki ohlédl po nově příchozích. Miko sklopila hlavu a pomalu se otočila. Byly tam dvě osoby.
Dívala se na černovlasého muže, nemusela se ani ptát na jméno - byl to Sung, Tsuchikageho syn. Znala ho, měla z něj respekt jako většina shinobi. Jeho dotonový styl byl legendární.
Vedle stála zelenooká blondýnka štíhlé postavy. Miko nepatrně kývla jejím směrem. Sung pochopil a představil svojí společnici.
„To je Asuki, má ochranka i přítelkyně."
Miko přikývla a naoplátku představila svého společníka.
Přestalo pršet, vykoukl měsíc, který ozářil krajinu. Sung následoval Miko do připraveného stanu, zatímco Aoki a Asuki zůstali venku.
Usedli proti sobě na malé koberečky, ke stolku s mapou. Chvíli ji studovali.
První slovo si nakonec vzal Sung.
„Vzhledem k tomu, že jdeme proti silnému protivníkovi, klanu Uzumaki, který vládne ve Vířivé a ovládá mistrně fuinjutsu, si musíme dát pozor na pasti, které tam určitě budou. Musíme je rozdrtit dříve, než příjde Listová na pomoc.“
„Souhlasím," řekla Miko, „pokračuj." dodala a upřene se zadívala na své ruce.
„Vzali jsme s sebou polovinu geninů, aby šli v čele a vymetli tak případné pasti. Chuninové budou mít za úkol oslabit a zničit tu jejich prokletou bariéru, aby se jounini zbytečně neunavili před bojem. Přecejen, Vířivá je silná. Také je zde shinobi se smlouvou s obry, bude použit taktéž na bariéru."
Miko mávla rukou: „O bariéru bude postaráno, máme mezi nimi svého člověka."
Sung pozvedl obočí a na jeho tváři byl náznak usměvu. Opět se podívali do mapy a postupně dojednali zbytek příprav.
Když o hodinu později opustili stan, jejich ochránci čekali stále ve střehu, kdyby se snad něco zvrtlo. Miko pohlédla na zelenookou blonďatou dívku a trochu Sungovi i záviděla.
Pohlédla zpět na Sunga.
„Táboříme v průsmyku hromů." řekla jeho směrem a propalovala jej pohledem.
Sung se jen pousmál.
„Já vím, rád mám přehled o cizích shinobi. I když máme příměří je lepší být opatrný."
„Souhlasím, také máme své informace."
Oba se pousmáli a vrátili se ke svým armádám.
Časně ráno se spojily dvě velké armády s jediným cílem, a to vyhlazení skryté Vířivé. Sešlo se skoro třicet tisíc shinobi, ale téměř dvě třetiny z nich byli pouze geninové a chuninové. Ti měli být, dá se říci, použiti jako návnada a případně obětováni. Zbytek tvořily elitní jounini, jenž měli za úkol vyspořádat se s poměrně menším počtem shinobi Vířivé, jejiž armáda podle posledních zpráv byla kolem dvou tisíc. Největší problém měla být bariéra kolem vesnice a samozřejmě čas, než se Vířivé dostane pomoci od Listové.
Obrovská armáda shinobi se vydala z Průsmyku hromů. Bylo domluveno, že ninjové z Kamenné půjdou ze severu, zatímco mlžní z jihu. Přece jen nebylo jisté, jak se zachovají shinobi z ostatních vesnic uprostřed boje. Mohly by nastat nečekané problémy s důvěrou.

Otevřela oči, otřásla se zimou. Rána teď bývají chladná. Posadila se, rukou pročísla červené vlasy a upřela své rudé oči k východu. Bylo docela nezvyklé, aby takhle po ránu mělo slunce načervenalou barvu.
Měla podivné tušení. Právě se vracela z uspěšné mise poblíž hranic s Kamenou, byla unavená a navíc v noci pršelo.
A tak - ačkoliv byla poblíž domova - rozhodla se Zorii Uzumaki, že si odpočine ve skalním výklenku poblíž Průsmyku hromů.
Zorii si zbalila spacák, snědla dvě jablka, zkontrolovala si své dvě katany. Chystala se právě k odchodu, když koutkem oka zaregistrovala pohyb. Rychle se schovala za skalní převis a třídila si přitom myšlenky. Mohli ji po misi sledovat a ona si jich nevšimla. Jaká to velká chyba. Na vteřinku vykoukla, aby zjistila, kdo jí stopoval. Hodně se jí ulevilo, když spatřila kamzíka. Zastrčila připravenou katanu a vylezla z úkrytu. Kamzík ji spatřil a dal se na útěk. Pousmála se a chtěla opustit skalní plošinu, ale šestý smysl jako by jí říkal, aby se podívala dolů do soutězky.
Málem se jí podlomila kolena z toho pohledu. Velká armáda shinobi - nebylo pochyb o tom, kam míří. Byla dost daleko na to, aby rozeznala symbol na ochraných čelenkách, ale oblečení bylo jasné. Shinobi z Kamenné a Mlžné.
Zorii na nic nečekala, a utíkala varovat svou rodnou vesnici, jak nejrychleji to šlo.

Shinobi armáda pod vedením Sunga a Miko se podle dohody rozdělila a každý zvlášť pokračoval svým směrem.
Blížilo se poledne, když shinobi z Kamenné dorazili nadohled k Vířivé.
Sung zastavil. Povolal si k sobě skupinu jouninů, ukázal na blonďáka a řekl: „Maiky, mám v tebe plnou důvěru. Vezmi si tuto skupinu a hlídejte vesnici z východu. Váš ukol je zabít každého, kdo by se pokusil jít pro pomoc do Listové, rozumíš?"
Maiky jen kývl a on i ostatní zmizeli.
Sung vydal rozkaz k bojové pohotovosti, jakmile se na nebi objeví červená světlice - signál, že je připravena i armáda Mlžné - začnou.

Tou dobou k branám Vířivé doběhla Zorii Uzumaki a ihned se začala shánět po lordu Koroshim. Její cesta vedla do trůního sálu. Na trůnu seděl lord Koroshi u něho stály jeho děti, Kumiko a Kein. Zorii se podívala z jednoho na druhého a prohlásila: „Budeme napadeni."