Děti ohně 002- A pro jednou mise...

"Tak zmlkneš už konečně?!" ptám se toho hlasu, co přád dokola opakuje: 'Sasuke, Sasuke...' Tentokrát to ale není Sakura, to vím jistě. Je to totiž klučičí hlas. Je to 'ten' hlas.
"Sasuke, Sasuke..." ten hlas se mi očividně nehodlá podřizovat. Zacpu si uši, ale pak mi jen začne dunět hlava. Zatraceně! Kéž bych se už probudil...
"Crrr, crrr!" ozve se můj budík. Moment! Já si nařídil budík?!
"Itachi, ty jsi dělal něco s mým budíkem?!" zařvu na bratra ze schodů.
"Ne!" ozývá se odpověď. To má štěstí, klučina. Nesnáším, když mi někdo sahá na věci.
"Co, už to zvonilo? No to je dost, myslel jsem, že jsem to nařídil na sedm, ne na osm." ozývá se hlas z mého okna. Je to hlas blonďatého hyperaktivisty, který očividně celou noc hlídkoval pod mým oknem.
"Naruto, já tě zabiju! Tys mi nařídil budík?!" z pusy mi teče pěna, jak jsem rozzuřený.
"No jasně," přikývne Naruto, "Kakashi-sensei přijal misi od bábi Tsunade. Mise typu A, nic speciálního. Máme doprovodit Kazekageho do skryté Listové. Rychlovka."
"To ještě není důvod, abys mi nařizoval budík!"
"Celou noc křičím pod oknem a ty mi neodpovídáš, tak co jsem měl dělat?!"
"Měl jsi zakřičet na Itachiho, ten je vzhůru pořád," brblu, ale Naruto má pravdu.
"Sasuke-kun!" ozve se zpod okna, "Sakura mi řekla, že jsi se jí včera ukázal jen v trenkách! Ukážeš se mi taky?!"
"Oooou, Sasuke, ty draku!" praští do mě Sasuke.
"No, tak to nebylo. Ona mě jen vzbudila a..."
"Nezamlouvej to!"
"Ummm, Sasuke-kun?"
"Ne!!!" zařvu z okna, jak nejsilněji dokážu.
"Eeeek!" piští Ino, když na ni dopadá jiskra, kterou jsem omylem vyplivl. Proč kanton dostal zrovna klan Uchiha?! Jednou se mi povedlo i spálit si lososa v sushi.
"Promiň," pípnu a radši zabouchnu okno. Jenomže to nestačí. Sakra, já nechci být idolem tolika holek. Když totiž vcházím do dveří, prasknou vstupní dveře a dovnitř vtrhne asi tak padesát fanynek. Zamotá se mi hlava a spadnou do náruči svému bratrovi.
"Ááách!" vzdychají holky. Až teď mi došlo, že z nich znám jen Ino a Sakuru.
"Hele, nechci vám kazit iluze, ale brácha si stejně vybere maximálně jednu z vás a myslím si, že ani to ne." zastává se mě Itachi.
"Jo, vypadněte a složte se na nový dveře!" vrčím a vstávám. Polovina fanynek se přihrne ještě blíž a pomáhá mi vstát.
"Do prd**e, vystřelte už! A zaplatíte ty dveře!" zařvu tak, že si ta polovina u mě sedne. Čtvrtina druhé poloviny vypadává ze 'dveří'. Sakura a Ino naštěstí patří k té části, která vypadla z díry, ve které dříve bývaly dveře.
"Ngnh..." protestuje souhrně polovina na zemi. Ale zapomněl jsem na Narutovu hyperaktivitu. Jednu podruhé všechna děvčata vykope ven. A bouchne prknem, které ještě zbylo po dveřích. Po další půl hodině, kdy jsem pomáhal Itachiho nasadit železné dveře, můžeme vyrazit.

U brány...

Kakashi dorazí o půl hodiny později.
"Sakra, zapomněl jsem si doma 'IchaIcha', asi si pro to budu muset dojít..." lamentuje.
"Opovažte se!" sprdnu ho. "Jsme tady už hodinu!"
"Ale nemáme Sakuru!" protestuje Kakashi.
"Právě proto musíme odejít teď, než přijde." oznámím mu a rozeběhnu se do Suny.
"Tak jdeme!" slyším ještě Kakashiho za mnou. A pak křupla větev.
"Jauvajs!" křičí Kakashi, "spadnul jsem na ruku."
"Možná jste měl minulé trénovat pád na zadek s námi!" navrhuju a zastavuju.
"Asi jo, mám zlomenou ruku!" sténá Kakashi.
"Tak jsem tady, promiňte, ale Gai spadl ze stromu a zlomil si ruku, musela jsem mu ji zasádrovat..." omluví se právě příchozí Sakura.
"Hmmmmm, máme dalšího adepta na zasádrování." poznamená Naruto sedící v koruně stromu, ze kterého náš sensei spadnul.
"Chjo..." poznamenává Sak, "to to pěkně začíná!"