Minulost Minata a Kushiny - Kap. 4 Zranění

„Senseii, jsme obklíčeni!“ řekl potichu Minato
„Kolik jich je?‘‘ zeptal se Jiraiya znepokojeně. Minato položil prst na zem a začal počítat: 12…16…23…26!
„Je jich dohromady 26!“
„Co budeme dělat?“ zeptala se Kushina.
„Zkusíme s nimi promluvit, senseii?“ zeptal se Katsuro.
„Ne, určitě to je banda nukeninů a ti nikdy nesmlouvají!“ odpověděl mu.
„Takže, budeme bojovat?“ Kushina se snažila neznít nervózně.
„Nic jiného nám nezbývá, pokud se odsud chceme dostat!“ odpověděl jí ustaraně Jiraiya
Sbalili věci a připravili se na střet. Stoupli si do kruhu a kryli si záda.

Jejich protivníci však měli připravený plán. Odkryli se ze stínů a vyrazili na čtveřici ninjů. Minato bojoval proti deseti protivníkům, Kushina proti šesti, Jiraiya také proti šesti a Katsuro se čtyřmi. S takovou přesilou se jim podařilo je oddělit od sebe na takovou vzdálenost, že si čtveřice nemohla navzájem krýt záda. Jelikož byl Minato v ANBU, rychle se zbavil pěti svých nepřátel, proto si dovolil rychle se podívat po ostatních. Jiraiya bojoval proti třem bojovníkům a tři už leželi na zemi, Katsuro bojoval se třemi a jeden krvácel na zemi, Kushina ale bojovala stále proti šesti!

Chtěl jí pomoct, jenže náhle na něj zaútočil jeden z pětice, co stál proti němu. Útok vykryl a sejmul ho svým Rasenganem.

Pak Rasenganem zabil další dva, takže mu zbývali už jenom dva protivníci. Jednomu v saltu podřízl hrdlo a druhého kopl do břicha, až odletěl na vzdálenost 8 metrů. Když se chystal ho dorazit, uslyšel srdceryvný výkřik a rychle se podíval, kdo to byl.
Byla to Kushina! Řízli ji kunaiem do levého boku. V tu chvíli klesla na kolena. Minatovi to připadalo jako zpomalený film.

„Pitomče! Co blbneš?! Máme jí dostat živou né mrtvou! Ona je Jinchuuriki tak to nepohnoj, víš, kolik za to dostaneme peněz?! Tak jí nezabij! Seber jí a padáme, dokud se nemůže moc hýbat!“ řekl jejich vůdce.

Minato to slyšel a zhrozil se. Teď byl rád, že na ní potají umístil značku, když se líbali. Použil Hiraishin no Jutsu a zjevil se vedle ní.

Stálo proti němu pět protivníků. Začal bojem taijutsu. Jednomu ve skoku zlomil vaz, vyhnul se kopu mířeného na břicho, udělal salto, vytáhl kunai ten bodl jednomu do zad. Hodil jeden shuriken a ten se zabodl jednomu do krku. Dalšího sejmul Rasenganem a poslední utekl.

Rychle se podíval na Kushinu a když zjistil, že dýchá trochu se uklidnil, ale byla v bezvědomí a silně krvácela. Koukl se na Jiraiyu měl posledního protivníka a Katsuro posledního zabil. Minato přenesl Kushinu k tůňce nedaleko od místa souboje.

Jiraiya a Katsuro ho hned dohnali, oba měli menší škrábance, ale rusovláska na tom byla nejhůře. Minato položil Kushinu na velký kámen, nařídil Katsurovi, ať donese trochu vody, a mistrovi, ať mu podá lékárničku. Oba udělali co měli.

Minato sundal Kushině vestu a trochu vyhrnul triko aby se mohl podívat na její zranění. Když to viděl zhrozil se.Rána byla hodně hluboká a hodně krvácela.Minato ránu vyčistil a ošetřil. Rozhodli se pro dvou až třídenní odpočinek podle toho jak se Kushina bude léčit. Bylo už kolem jedný ráno, když měl Minato vzbudit Katsura na hlídku. Náhle se začla probouzet.

„Minato?“ zeptala se zraněná Kushina. Blonďák byl hned u ní.
„Jsem tady, lásko.“odpověděl jí hned. Klekl si vedle ní a kontroloval, jak vypadá. Byla bílá jak stěna, ale v pořádku, rána nekrvácela.
„Jak se cítíš? Bolí to hodně?“ zeptal se ustaraně.
„Skoro to necítím.“ řekla s menším úsměvem na tváři.
„A co ostatní jsou v pořádku?“
„Ano jsou v pořádku, jen pár škrábanců. Ty jsi dopadla nejhůře…“ odmlčel se. „Promiň, promiň.“
„Za co se omlouváš? Byla to moje chyba né tvoje, to já nedávala pozor…“
„Promiň, že jsem dřív nevyužil Hiraishin no Jutsu. Kdybych se dřív vypořádal se svými protivníky, tohle se ti nemuselo stát,“skočil jí do řeči smutný Minato.
„To je v pořádku, jsem Jinchuuriki, takže se rychle vyléčím, neboj,“ řekla Kushina s úsměvem.

Po té zase usnula. Minato vzbudil Katsura aby šel na hlídku, sám však spát nešel. Nemohl. Bál se, že kdyby se Kushina probudila a on nebyl s ní, mohla by se ho pokusit hledat a tím si ublížit. Radši zůstal celou noc vzhůru a sledoval, jak se jí pomalu vrací barva do tváří. Když se ráno probudila, ležel vedle ní Minato.

Nejspíš usnul, když mě v noci hlídal. Chtěla pomalu vstát, ale zranění jí to nedovolovalo a tak se sotva posadila.

„Sakra to bolí ttebane!“ zaklela, když si všimla, že rána začala zase krvácet. V tu chvíli byl už Minato vzhůru a hned jí zase položil. Znovu jí ošetřil zranění, ale přitom se divil, protože rána byla už z části zahojená.
„Nemusíš se bát, do zítra budu v pořádku,“ usmála se na něj. Minato se netvářil nadšeně, ale přesto kývl na souhlas. Potom jí donesl něco k pití a jídlu. Kushina si připadala zbytečná a zatěžující. Že kvůli ní se zdrží o tři dny. Kvůli ní by mohla vypuknout válka.

V noci, když spali, až na Jiraiyu, který měl hlídku, se Kushina rozhodla trochu se projít. Opatrně vstala, aniž by někoho vzbudila, což jí málem nevyšlo kvůli bolesti. Když odcházela, šla na jinou stranu, než byl Jiraiya. Na nic zajímavého nenarazila, jen se procházela po lese a při tom si dávala pozor, aby nešlápla ani na jedinou větvičku. Když se rozhodla jít zpátky do tábora, tak se jí náhle v cestě objevil Minato.

„Můžeš mi vysvětlit, kam jsi šla?!“ zuřil
„Šla jsem se jenom projít, nic se neděje. Uklidni se prosím tě,“ odpověděla s klidem Kushina
„Víš, jaký jsem měl strach?! Bál jsem se, že se vrátily ti nukeninové, kteří po tobě šli!“ vyčítal jí.
„Tak už se strachovat nemusíš a pojďme do tábora, ať nemají ostatní strach,“ odpověděla mu a vzala ho za ruku. Potom ruku v ruce dorazili do tábora. Ráno se sbalili a vydali se na cestu.